70 Co 249/2025-249 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 79 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. od 10. 9. 2022 do zaplacení (výrok I.), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 3 900 Kč (výrok II.).2. Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb., jež mu měla být způsobena při výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici , adresa, jednak tím, že v období od 17. 2. 2022 do 14. 7. 2022 mu po dobu celkem 25 dnů bylo přiděleno horní lůžko, přestože je epileptik a hrozí mu pád při záchvatu, a on se tak ocitl v ohrožení svého života (uplatňoval 1 000 Kč za každý z uvedených dnů), a dále tím, že v době od 14. 7. 2022 do 18. 8. 2022 byl ve stejné věznici po dobu 36 dnů nezákonně umístěn na izolaci se zpřísněným režimem, aniž by byl postižen za jakékoliv kázeňské provinění (uplatňoval 1 500 Kč za každý z uvedených dnů).3. Žalovaná nárok odmítla. Poukázala na to, že žalobce neměl schválenu od lékaře žádnou úlevu, na jejímž základě by jeho zdravotní stav vyžadoval používání výhradně spodního lůžka a toto žalobce ani při svém nástupu do Vazební věznice , adresa, nikomu nesdělil a ani v dané souvislosti nepředložil žádné potvrzení lékaře. Poté, co věznice obdržela stížnost zástupce žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, v březnu 2022, zajistila žalobci umístění na spodní lůžko. Pokud šlo o žalobcem tvrzené umístění „na izolaci“, uvedla, že žalobce byl na základě ustanovení § 8 Nařízení , funkce, , právnická osoba, č. , číslo, , o podmínkách provozování kamerového systému v celách, ložnicích a prohlídkových místnostech, umístěn do cely , číslo, s kamerovým systémem poté, co sám o takové přemístění požádal s tvrzením, že se cítí být ohrožen jinými spoluvězni.4. Soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazovaní a ohledně nároku na odškodnění za umístění na horním lůžku zjistil z výpisu z vězeňského informačního systému, že žalobce byl umístěn na celách, kde mohl být na horním lůžku jen v období od 17. 2. 2022 do 24. 2. 2022 a od 3. 3. do 7. 3. 2022. Poté, co věznice obdržela stížnost zástupce žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, , bylo žalobci (od 14. 3. 2022) zajištěno v cele spodní lůžko. Dále zjistil, že ve zdravotnické dokumentaci žalobce byla zaznamenána poúrazová epilepsie a doporučení na spodní lůžko, ale tyto údaje pocházely z let 2004-2016. Žalobce netvrdil a ani neprokazoval, že by byl na epilepsii léčen, naopak sám potvrdil, že žádné záchvaty dlouhodobě nemá a že léky odmítá užívat. Vyslechnutí svědkové pravidelné užívání jakýchkoli léků žalobcem vyloučili, stejně tak vyloučili, že by je žalobce žádal o spodní lůžko. Svědek , tituly před jménem, , jméno FO, , který provedl vstupní prohlídku žalobce, potvrdil, že žalobce jej při prohlídce o své potřebě umístění na spodní lůžko a o užívání jakýchkoliv léků neinformoval, ve zdravotní dokumentaci měl žalobce záznam o epilepsii z roku 2019. Ačkoli žalobce měl četné pohovory s psychologem, nikdy si na stres, úzkost a obavy z důvodu spaní na horním lůžku a pádu z něj nestěžoval. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobce neprokázal, že mu vznikla jakákoli újma, pouhá obava žalobce, že by mohl spadnout z lůžka, dle soudu prvního stupně nenaplňuje skutkovou podstatu vzniku nemajetkové újmy. Ohledně nároku na odškodnění za umístění na „izolaci“ soud prvního stupně zjistil, že žalobce byl přemístěn na celu , číslo, s kamerovým systémem z důvodu ohrožení jeho bezpečnosti, a to na výslovnou žádost jeho právního zástupce. Žalobce po dobu umístění na této cele nemohl sledovat TV v kulturní místnosti, což byl hlavní rozdíl a jediný diskomfort, který mu mohl být přeřazením na toto oddělení způsoben, a to z důvodu jeho bezpečnosti, aby se nestřetával v průběhu dne s jinými odsouzenými, z nich měl obavy. Žalobce měl nadále možnost přijímat a odesílat korespondenci, užívat telefon, mít návštěvy, duchovní i sociální služby, měl možnost uspokojování kulturních potřeb – přijímání tisku, půjčování knih z knihovny, nákupu potravin, přijetí balíčku, příjem peněz a nakládání s nimi, podávání stížností a žádostí. Soud prvního stupně konstatoval, že k přemístění žalobce došlo z bezpečnostních důvodů, které trvaly po celou dobu tohoto umístění, neboť v uvedeném období probíhalo vyšetřování žalobcem oznámeného vydírání, které však, jak vyplynulo z pozdějšího vyšetřování, si žalobce vyfabuloval. Soud prvního stupně tedy na základě výše uvedeného dospěl k závěru, žalobce neprokázal, že by mu vznikla jakákoli újma. Z uvedených důvodů proto soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl a žalované podle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal právo na plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení v souhrnné výši 3 900 Kč.5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce včasné odvolání. Zopakoval, že mu byla diagnostikována epilepsie a že v případě epileptického záchvatu mu hrozí pád z lůžka, přičemž horní lůžko se nachází ve výšce cca 1,5 metru nad zemí, a nelze tak při pádu vyloučit závažnou újmu na zdraví či životě. Zákaz umístění na horní lůžko byl v jeho zdravotnické dokumentaci uveden. V tom, že mu nebylo zajištěno umístění na dolní lůžko spatřuje nesprávný́ úřední postup, kterým mu byla způsobena nemajetková újma, jež negativně ovlivnila jeho zdraví a život a nešetřila jeho lidskou důstojnost. Obava o život a zdraví se projevila na jeho psychice i na kvalitě jeho spánku (opakované probouzení). Vyjádřil přesvědčení, že svědeckými výpověďmi bylo prokázáno, že nebylo na jeho zvážení, kde bude ležet, ale že uvedené je plně v gesci , právnická osoba, (tedy žalované). Trval na tom, že jeho nárok na náhradu nemajetkové újmy za umístění na horním lůžku ve výši 25 000 Kč, tj. 1 000 Kč za každý den, kdy byl na horním lůžku umístěn, je přiléhavý a přiměřený. Za důvodný žalobce považoval též nárok na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné umístění v izolaci v období od 14. 7. 2022 do 18. 8. 2022 ve výši 54 000 Kč. Setrvával na svém tvrzení, že v důsledku nezákonné izolace byl omezen na svých právech, neboť byl v režimu těžším, než je režim s ostrahou, v němž měl trest odnětí svobody vykonávat, a to aniž by byl postižen za jakékoliv kázeňské provinění. Po dobu izolace byl sledován kamerou, nemohl sledovat televizi, byl omezen na volání vězeňským telefonem, nebyla mu zde realizována výměna ložního či spodního prádla, nebyla mu dána možnost vřelé vody. Zdůraznil, že odsouzeného není možné umístit na izolaci z jiných, než zákonných důvodů (tj. pouze a jen z důvodu výkonu kázeňského trestu) a po provedeném procesním (kázeňském) řízení. Na izolaci tedy byl umístěn nezákonně, dokonce téměř dvojnásobek maximální doby, kterou lze uložit za nejzávažnější kázeňské provinění. Samostatným umístěním na cele byl ohrožen na životě a zdraví, což se také negativně projevilo na jeho psychickém stavu. V neposlední řadě žalobce nesouhlasí ani s výrokem o náhradě nákladů řízení, neboť je přesvědčen o tom, že za situace, kdy v řízení vyšlo najevo, že bylo do jeho práv zasaženo nepřípustným způsobem, mu správně podle § 142 odst. 3 o. s. ř. měla být přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek a žalobě celém rozsahu vyhověl.6. Žalovaná ve vyjádření k odvolání zopakovala, že žalobce neprokázal, že by věznice cokoliv porušila. Zdůraznila, že věznice neevidovala žádný záznam z pohovoru s vychovatelem, psychologem či speciálním pedagogem, který by zmiňoval žalobcovu stížnost na to, že mu jako epileptikovi nebylo přiděleno spodní lůžko. První taková zmínka pochází až ze dne 13. 3. 2022, na kterou bylo reagováno tak, že po návratu odsouzeného z eskorty bude dohlédnuto na to, aby byl ubytován na spodním lůžku. Poukázala na to, že žalobce je recidivistou, opakovaně vykonávajícím tresty již od roku 2004, současně jde o chronického stěžovatele, a dle žalované je tedy s podivem, aby nevěděl, jak se má ve výkonu trestu účinně bránit v případě, že by se mu dělo jakékoliv bezpráví. Jednání žalobce označila za ryze účelové. K nároku na náhradu nemajetkové újmy za tvrzené nezákonné umístění žalobce na izolaci žalovaná uvedla, že dne 14. 7. 2022 byla prostřednictvím právního zástupce žalobce, , Jméno advokáta, , do věznice doručena žádost o zajištění bezpečnosti odsouzeného, ve které právní zástupce žádal, aby byl odsouzený okamžitě izolován, a to až do doby jeho odjezdu do Věznice , adresa, , do které byl přijat ke studiu. Věznice žádosti okamžitě vyhověla a ještě téhož dne žalobce umístila do cely č. , číslo, s kamerovým systémem, kde zůstal v souladu s jeho přáním až do odjezdu do Věznice , adresa, . K přemístění žalobce tedy došlo jednak na jeho přímou žádost a zároveň z bezpečnostních důvodů, kdy tyto důvody trvaly po celou dobu tohoto umístění, neboť až v listopadu 2022 bylo ukončeno prověřování jednání spoluvězňů vůči žalobci, které vedlo k žádosti žalobce o umístění na izolaci. Dle žalované je proto s podivem, že žalobc