70 Co 321/2025-88 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že „výpověď z nájmu bytu nacházejícího se v , číslo, . nadzemním podlaží domu č. p. , číslo, na adrese , adresa, daná žalobci dopisem žalovaných z 22. 1. 2025“, je neoprávněná (výrok I), a o povinnosti k náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem rozhodl tak, že se žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně na jejich náhradu zaplatit žalobci částku 32 129 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce (výrok II).2. Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobce jako nájemce v souladu s ust. § 2290 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), domáhal vůči žalovaným coby pronajímatelům určení neoprávněnosti dnem 22. 1. 2025 datované výpovědi z nájmu bytu 3+1 o celkové výměře 83,58 m2, nacházejícího se v , číslo, . nadzemním podlaží domu č. p. , číslo, na adrese , adresa, (dále též jen „předmětný byt“), kterou mu žalovaní podle § 2288 odst. 2 písm. b) o. z. vypověděli nájem uvedeného bytu - který žalobce na základě nájemní smlouvy na dobu neurčitou ze dne 1. 6. 2025 užívá spolu se svojí manželkou , jméno FO, , dcerou , jméno FO, a synem , Jméno žalobce, - s tím, že jej potřebují pro bydlení jejich vnučky , jméno FO, , narozené dne , datum, .3. Soud prvního stupně uvedené žalobě vyhověl, neboť na základě výsledků provedeného dokazování uzavřel, že v době, kdy žalobci byla uvedená výpověď z nájmu bytu doručena, nebyl naplněn v ní specifikovaný zákonný výpovědní důvod, protože vnučka žalovaných v té době předmětný byt nepotřebovala, když žila a studovala v , stát, .4. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve věci zcela procesně úspěšnému žalobci přiznal plnou náhradu všech jím účelně vynaložených nákladů řízení.5. Proti tomuto rozsudku podali žalovaní včasné a přípustné odvolání s tím, že závěr soudu prvního stupně o nenaplněnosti jimi ve výpovědi z nájmu bytu uvedeného zákonného výpovědního důvodu považují za nesprávný, odporující logickému zhodnocení zjištění plynoucích z provedeného dokazování. Na rozdíl od soudu prvního stupně se domnívají, že oprávněnost předmětné výpovědi není namístě jakkoli zpochybňovat. Navíc mají za to, že je primárně jejich právem jako vlastníků předmětného bytu určit, kdo a jak jej bude užívat. Navrhli proto, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítne.6. Žalobce v reakci na uvedené odvolání navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Zdůraznil přitom, že kromě toho, že v řízení před soudem prvního stupně nebyla prokázána existence naléhavé bytové potřeby vnučky žalovaných, je i nadále přesvědčen o neplatnosti uvedené výpovědi pro rozpor s dobrými mravy, a to mimo jiné také z toho důvodu, že v předmětném bytě bydlí již více než 40 let, přičemž desítky let v něm spolu s ním bydlí i jeho manželka, starobní důchodkyně, pro kterou vzhledem k jím doloženým zdravotním obtížím lze jen stěží nalézt jiné vhodné bydlení.7. Odvolací soud z podnětu podaných odvolání přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a poté co připomněl, že ze soudem prvního stupně provedeného dokazování mimo jiné vyplynulo, žea) účastníky řízení byla dne 1. 6. 2005 podepsána nájemní smlouva, na jejímž základě žalovaní coby vlastníci předmětného bytu přenechali zmíněný byt žalobci jako nájemci k užívání na dobu neurčitou s tím, že spolu s ním jej budou užívat též příslušníci jeho domácnosti, konkrétně manželka , jméno FO, , dcera , jméno FO, a syn , Jméno žalobce, (smlouva o nájmu bytu ze dne 1. 6. 2005),b) výpověď z nájmu předmětného bytu ze dne 22. 1. 2025, zdůvodněná tvrzením, že žalovaní tento byt potřebují pro bydlení své vnučky , jméno FO, , nar. , datum, , byla žalovanými nejen adresována (výpověď z nájmu bytu ze dne 22. 1. 2025), ale i doručena (podací lístek , právnická osoba, . ze dne 23. 1. 2025) pouze žalobci,shledal žalovanými podané odvolání oprávněným, byť z jiných, než jimi namítaných skutečností a důvodů.8. Soud prvního stupně totiž ve svém rozhodnutí zcela opomněl zohlednit fakt, že jak z žalobních tvrzení, tak i výsledků jím provedeného dokazování bylo lze zjistit, že předmětný byt spolu s žalobcem již desítky let, s vědomím žalovaných, užívá též i jeho manželka , jméno FO, , tedy, že ve skutečnosti postavení nájemce předmětného bytu nesvědčí pouze žalobci, nýbrž spolu s ním i jeho manželce , jméno FO, , neboť nejen za předchozí právní úpravy (§ 703 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013), ale i v současnosti (§ 745 odst. 1 o. z.) za takové situace vzniká právo společného nájmu bytu manžely coby zvláštní případ společného nájmu, který svědčí oběma manželům společně a nerozdílně. Podstata institutu společného nájmu bytu manžely se totiž v mezidobí nijak nezměnila (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5939/2016, a ze dne 20. 10. 2021, sp. zn. 26 Cdo 1377/2021).9. Zmíněné postavení manželů coby nerozlučných společníků se pak promítá i do způsobu ukončení nájemního poměru, kdy výpověď musí být dána oběma manželům a oběma musí být také doručena. Výpověď z nájmu bytu adresovaná a doručená jen jednomu z manželů – společných nájemců bytu – tedy není způsobilá vyvolat zánik nájemního vztahu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2024, sp. zn. 26 Cdo 1198/2024) a za účinnou ji lze považovat až okamžikem, kdy je doručena druhému z manželů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. 2 Cdon 37/97, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 55/1997).10. Manželé však mají přitom postavení nerozlučných společníků též v řízení o přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu podle § 2290 o. z. Uvedené má svůj projev i v oblasti procesního práva, a to ten, že oba musí být nutně účastníky řízení o přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, ať již jako žalobce nebo jako žalovaný, přičemž neúčastní-li se všichni nerozluční společníci řízení, nemůže být takové žalobě vyhověno již jen pro nedostatek věcné legitimace (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5939/2016, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 16/2019).11. Protože předmětného řízení o přezkum oprávněnosti výpovědi se ze společných nájemců bytu zúčastnil pouze žalobce, ale již nikoli jeho manželka, odvolací soud v souladu s výše zmíněným judikaturním závěrem stran nedostatku věcné legitimace podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil meritorní výrok rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobu jako nedůvodnou zamítl. Nutno však dodat, že pro žalované se jedná o pověstné „Pyrrhovo vítězství“, neboť uvedené nic nemění na tom, že nebyla-li výpověď z nájmu bytu doručena manželce žalobce, k zániku nájemního vztahu manželů , jméno FO, k předmětnému bytu nedošlo, protože z výše popsaných důvodů uvedenou výpověď z nájmu bytu nelze považovat za účinnou.12. Protože odvolací soud svým rozhodnutím změnil výrok o věci samé, byl nucen v souladu s § 151 odst. 1 a § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodnout nejen o náhradě nákladů odvolacího řízení, ale znovu i o nákladech řízení vedeného před soudem prvního stupně. V obou případech odvolací soud vyšel z aplikace ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalovaným, kteří byli v tomto řízení z procesního hlediska zcela úspěšní, přiznal plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů za řízení před soudy obou stupňů.13. Náhrada nákladů za řízení před soudem prvního stupně sestává z odměny advokáta za 5 úkonů právní služby po 6 660 Kč (3 700 + 2 960) [§ 11 odst. 1 písm. a), písm. d) – písemné vyjádření k žalobě a písemné vyjádření na výzvu soudu ze dne 30. 5. 2025, písm. g) - účast na jednání před soudem dne 5. 5. 2025 a dne 18. 6. 2025, § 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. a), § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů - dále jen „AT“], pěti sdílených paušálních náhrad hotových výdajů advokáta po 450 Kč (§ 13 odst. 4 AT) a náhrady 21% DPH ve výši 7 465,50 Kč [§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.], tj. celkem 43 015,50 Kč. Oproti žalovanými předloženému vyúčtování nákladů řízení odvolací soud neshledal účelným požadavek na zaplacení odměny a paušální náhrady hotových výdajů za písemné vyjádření žalovaných ze dne 18. 6. 2025, neboť k jeho podání žalovaní nejen nebyli soudem vyzváni, ale především zmíněné písemné podání bylo soudu doručeno pouhé dvě hodiny před ústním jednáním, a tedy nic nebránilo tomu, aby jeho obsah byl učiněn součástí ústního vyjádření jejich právního zástupce při jednání, jehož se zúčastnil.14. Náhrada nákladů odvolacího řízení pak sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, odměny advokáta za dva úkony právní služby po 6 660 Kč (3 700 + 2 960) [§ 11 odst. 1 písm. d) – odvolání proti rozsudku, písm. g) - účast na jednání odvolacího soudu, § 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. a), § 12 odst. 4 AT], dvou sdílených paušálních náhrad hotových výdajů advokáta po 450 Kč (§ 13 odst. 4 AT) a náhrady 2