72 Co 192/2025-27 — Městský soud v Praze

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 169 380 Kč s příslušenstvím (výrok I) a dále rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou žalobce odůvodnil tvrzením, že nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného , Orgán veřejné moci, pod sp. zn. , spisová značka, (dále jen „posuzované řízení“) mu vznikla nemajetková újma, kterou žádal odškodnit částkou 169 380 Kč.3. Ze shodných tvrzení účastníků řízení a na podkladě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že posuzované řízení bylo zahájeno žádostí žalobce ze dne 13. 11. 2021 o poskytnutí rozhodnutí , Orgán veřejné moci, (dále jen „ministerstvo“) ze dne 15. 5. 2020, sp. zn. , spisová značka, , č. j. , spisová značka, , vyjádření k žalobě č. j. 32 Ad 17/2020 podané u Krajského soudu v Hradci Králové a vyjádření ke kasační stížnosti sp. zn. , spisová značka, podané proti rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (dále jen „informace“). Dále se soud prvního stupně soustředil na popis průběhu tohoto řízení s tím, že skončilo vyjádřením ministerstva ze dne 26. 6. 2024 s dokumenty po anonymizaci osobních údajů účastníka původního řízení. Dne 2. 6. 2023 žalobce požádal žalovanou o náhradu nemajetkové újmy způsobené mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení, a to v zažalované výši. Žalovaná na to reagovala dne 5. 11. 2024, kdy poskytla žalobci konstatování, že jeho právo na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě bylo v posuzovaném řízení porušeno.4. Uvedená skutková zjištění soud prvního stupně následně posoudil podle § 1, § 2, § 5 písm. a), b), § 13 odst. 1, § 14 odst. 1, § 15 odst. 2, § 26 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) a poté s odkazem na dosavadní soudní judikaturu dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení trvajícím ode dne 13. 11. 2021 do dne 26. 6. 2024, došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení. Dále soud prvního stupně uvedl, že posuzované řízení sice nebylo skutkově ani procesně složité, ale proběhlo u tří různých orgánů veřejné moci, které byly nuceny posoudit, zda lze žalobcem požadované informace poskytnout, popřípadě v jakém rozsahu (požadované informace se totiž týkaly rozhodovací činnosti orgánů veřejné moci ve správních řízeních vedených jinými žadateli, než je žalobce, takže bylo třeba provést test proporcionality a poté zhodnotit, zda informace nesouvisí s jiným dosud probíhajícím řízením). Postup orgánů veřejné moci soud prvního stupně shledal jako průtažný, přičemž žalobce se oproti tomu na délce řízení nijak nepodílel. V nepřiměřené délce posuzovaného řízení tudíž soud prvního stupně shledal nesprávný úřední postup, jímž byla žalobci způsobena nemajetková újma. Dále zkonstatoval, že v posuzovaném řízení šlo žalobci o poskytnutí informace, kterou nepotřeboval pro sebe a ani k realizaci svého konkrétního práva. Po zhodnocení všech zmíněných skutečností soud prvního stupně uzavřel, že přiléhavou satisfakcí žalobci vzniklé nemajetkové újmy, která byla mu byla způsobena nepřiměřeně dlouhým posuzovaným řízením, je konstatování porušení práva žalobce na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě. Vzhledem k tomu, že žalovaná již tuto formu zadostiučinění žalobci poskytla, soud prvního stupně žalobu zamítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn (dále jen „o. s. ř.“).5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. V něm předně zopakoval, že v posuzovaném řízení bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, protože žalovaná nepostupovala rychle, řádně a účinně. Podle soudní judikatury totiž nelze připustit a ani tolerovat, aby řízení, v němž šlo o poskytnutí informace, probíhalo několik let. Dále žalobce s odkazem na soudní judikaturu uvedl, že absence okolností zakládajících předpoklad vyššího významu předmětu řízení pro poškozeného sama o sobě nevede k závěru, že význam posuzovaného řízení byl pro poškozeného nižší. Vzhledem k tomu, že žalovaná netvrdila a ani neprokázala snížený nebo dokonce nepatrný význam posuzovaného řízení pro žalobce, bylo projevem nepřípustného aktivismu prvostupňového soudu, pokud zamítl žalobu s tím, že význam posuzované věci byl pro žalobce marginální. Navíc měl soud prvního stupně zvážit všechna kritéria, která se na délce posuzovaného řízení podílela, následně posoudit jejich vzájemný poměr a až poté se zabývat určením vhodné formy zadostiučinění. Při výběru vhodné formy zadostiučinění pak měl soud prvního stupně zohlednit nejen chování žalované, které bylo podle žalobce obstrukční, ale také jeho námahu, kterou byl nucen jako laik vynaložit k získání informací. Důležitost žalobcem požadovaných informací pak lze odvodit ze zvýšeného úsilí, které vynaložil k získání informací (požadovaných informací se domáhal všemi pro něj dostupnými prostředky). Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl, popřípadě aby tento rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.6. Žalovaná, která se s napadeným rozsudkem ztotožnila, navrhla, aby odvolací soud tento rozsudek jako věcně správný potvrdil.7. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a poté dospěl k závěru, že podané odvolání není důvodné. Takto rozhodl bez nařízení jednání, protože dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout pouze na základě listinných důkazů založených do spisu a účastníci s takovým postupem souhlasili (§ 115 a § 211 o. s. ř.).8. Pro své rozhodnutí si soud prvního stupně opatřil dostatek skutkových zjištění, ze kterých odvolací rovněž vychází. Také právní posouzení dané věci soudem prvního stupně je podle odvolacího soudu správné. Vzhledem k tomu, že odvolací soud s odůvodněním napadeného rozsudku ztotožňuje pro stručnost na ně v podrobnostech odkazuje.9. K odvolacím námitkám žalobce tak odvolací soud předně dodává, že pro stanovení formy a případné výše odškodnění je jedním z nejdůležitějších kritérií význam předmětu řízení pro účastníka, protože z něj vyplývá, co je pro účastníka řízení v sázce (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. III. ÚS 1320/10). V daném případě šlo o řízení, v němž žalobce žádal o poskytnutí informací týkajících řešení žádosti jiných osob. Pro posouzení významu předmětu řízení o poskytnutí informace (podle zákona o svobodném přístupu k informacím) se soudní judikatura ustálila v závěru, že je rozhodné, jak významná je požadovaná informace pro žadatele v době podání žádosti o její poskytnutí. O standardním či dokonce zvýšeném významu předmětu takového řízení (a o případném poskytnutí finančního zadostiučinění), lze přitom uvažovat pouze v případě, kdy žadatel potřebuje získat (naléhavě a nutně) informace pro následnou (nikoli časově vzdálenou) realizaci svých konkrétních práv. Současně není ani vyloučeno, aby se význam předmětu posuzovaného řízení v čase měnil (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, ze dne 20. 4. 2023, sp. zn. 30 Cdo 760/2022, a ze dne 13. 2. 2024, sp. zn. 30 Cdo 2110/2023).10. Je samozřejmé, že žalobce měl právo, aby mu jím požadované informace byly poskytnuty v přiměřené lhůtě, nicméně zpoždění s jejich sdělením nebylo způsobilé nikterak významně zasáhnout žalobcovu psychickou sféru (zvláště pak za situace, kdy se jeho nejistota týkala pouze informací o způsobu řešení záležitostí jiných osob). Prodlení s vyřízením žalobcovy žádosti proto ani podle odvolacího soudu nelze vnímat jako mimořádný zážitek negativního významu, který by měl stresující dopad na žalobcův osobní život. Odvolací soud proto souhlasí se soudem prvního stupně, že význam posuzovaného řízení byl pro žalobce pouze nepatrný.11. Zvýšený význam předmětu řízení pro žalobce pak nelze dovozovat ani ze skutečnosti, že v posuzovaném řízení uplatňoval své základní právo, protože pokud by se o jeho základní právo nejednalo, žádného odškodnění by mu nemohlo dostat.12. Ani tvrzení žalobce, že žalovaná nezmínila marginální význam žalobcem požadovaných informací a tudíž i nepatrný význam posuzovaného řízení pro něj, není opodstatněné, protože žalovaná tuto námitku uvedla ve svém vyjádření ze dne 23. 1. 2025 (nacházejícím se na čl. 6 až 9 spisu). Soud prvního stupně proto postupoval správně, když se touto námitkou zabýval (což jinými slovy znamená, že nešlo o soudní aktivismus, který žalobce v odvolání dovozuje).13. Ani přesvědčení žalobce, že zvýšený význam posuzovaného řízení je dán časovým vytížen