72 Co 349/2025-128 — Městský soud v Praze

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 550 000 Kč s příslušenstvím (výrok I). Dále soud prvního stupně rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 2 700 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II).2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení žalované částky z titulu odškodnění tzv. sekundární újmy osoby blízké. Tvrdila, že při dopravní nehodě, ke které došlo dne , datum, v , adresa, , bylo vážně poškozeno zdraví její matky. Nehodu zavinil řidič vozidla, pojištěného u žalované. Žalobkyně požaduje k odškodnění své újmy celkem částku 800 000 Kč, žalovaná jí poskytla částku 250 000 Kč a zbývající částku 550 000 Kč jí odmítla vyplatit.3. Žalovaná se žalobou nesouhlasí. Odkázala na soudní judikaturu, podle které by základní částka zadostiučinění při úmrtí osoby blízké měla vycházet z dvacetinásobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného, což pro rok , datum, činilo částku 756 780 Kč, a dále na skutečnost, že u matka žalobkyně sice došlo k , diagnóza, , což ovlivnilo její další život, nicméně utrpení žalobkyně (takto vzniklé) nelze bez dalšího srovnávat s utrpením způsobeným smrtí blízké osoby.4. Ze shodných tvrzení účastníků řízení a na podkladě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že dne , datum, došlo k dopravní nehodě v , adresa, , kdy vozidlo tovární značky , podezřelý výraz, , registrační značky , SPZ, , přirazilo matku žalobkyně (tzv. primární poškozenou) ke stěně domu, která tím utrpěla , diagnóza, , , diagnóza, , těžké krvácení, šok, vícečetná poranění a rozdrcení pravé dolní končetiny s , diagnóza, . Žalovaná, u které bylo vozidlo v době nehody pojištěno z odpovědnosti z jeho provozu vplatila žalobkyni (sekundární poškozené) pojistné plnění ve výši 250 000 Kč. Nadto bylo mezi účastnicemi řízení učiněno za nesporné, že pro rok , datum, činil dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející škodní události částku 756 780 Kč. Dále soud prvního stupně zjistil, že trestní stíhání , jméno FO, (dále jen „škůdce“) bylo podmíněně zastaveno usnesením , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , mimo jiné i proto, že se matce žalobkyně omluvil a poskytl jí finanční kompenzaci ve výši 500 000 Kč. O nehodě informoval žalobkyni její bratr, který poskytl matce po nehodě první pomoc. Strach žalobkyně o matku opadl po jejím probuzení z umělého spánku (ve kterém byla pár dnů). Tehdy totiž bylo postaveno najisto, že je již mimo ohrožení života. Od ukončení hospitalizace (která probíhala v době od , datum, do , datum, a od , datum, do , datum, ve , právnická osoba, a od , datum, do , datum, v , právnická osoba, ), pečuje o matku především její manžel a částečně také žalobkyně (zajištěním návštěv u lékaře a pomocí s některými domácími pracemi). Dále byla žalobkyně nucena převzít péči o babičku, která potřebuje pomoc s nákupy, přípravou jídla, péčí o domácnost a s dohledem nad financemi), protože doposud o ni pečovala matka Po , diagnóza, se matka žalobkyně pohybuje na invalidním vozíku a užívá léky, nicméně s vnoučaty se stýká.5. Tato skutková zjištění soud prvního stupně posoudil podle § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). S odkazem na soudní judikaturu předně zkonstatoval, že , diagnóza, sice představuje silnou zátěžovou a stresovou situaci spojenou se změnou obrazu vlastního těla, soběstačnosti a mobility a výraznou změnu života postiženého člověka i blízkých osob (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2023, sp. zn. 25 Cdo 1850/2023), nicméně nelze ji (bez dalšího) pokládat za zvlášť závažné zranění (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2024, sp. zn. 30 Cdo 3061/2023). V daném případě však vzal za prokázané, že matka žalobkyně utrpěla více zranění a žalobkyně se po určitou dobu obávala o její život a po dobu bezmála půl roku mohla rozvíjet jejich vztah pouze omezeně (matka byla od , datum, nejprve v nemocnici a poté v rehabilitačních zařízeních). S ohledem na rozsah a intenzitu zranění matky žalobkyně soud posoudil tato zranění jako velmi těžká a útrapy tím vzniklé žalobkyni jako opodstatňují poskytnutí odškodnění (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 25 Cdo 4210/2018, nebo ze dne 8. 10. 2024, sp. zn. 30 Cdo 1885/2024). Při stanovení výše zadostiučinění soud prvního stupně, a to opět s odkazem na soudní judikaturu, vyšel ze základní částky odškodnění v případě úmrtí osoby blízké (tj. dvacetinásobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející škodní události), kterou modifikoval podle kritérií doporučovaných soudní praxí, jimiž je intenzita vztahu primární a sekundární poškozené osoby, možnost vést spolu i nadále rodinný život, vzájemnou existenční závislost, poskytnutí i jiné satisfakce (která sice obvykle není sama o sobě dostačující, nicméně její poskytnutí může mít vliv na snížení peněžitého zadostiučinění) a způsob, jakým se sekundární poškozená osoba o vzniklé situaci dozvěděla. Vztaženo na daný případ soud prvního stupně snížil základní částku zadostiučinění o 50 %, a to proto, že vztah žalobkyně zůstal standardně fungující, nehoda sice zasáhla do života celé rodiny, nicméně rodinný život a možnost jeho dalšího rozvoje tím nevymizela a žalobkyně i její matka mohou i nadále vést existenčně nezávislý život. Za důvod opodstatňující další snížení základní částky zadostiučinění, a to o 20 %, soud prvního stupně posoudil chování a osobu škůdce (narozeného v roce , datum, a pracujícího jako instalatér), který pomáhal při objasňování trestní věci a následky nehody se snažil napravit tím, že matce žalobkyně se omluvil a poskytl jí finanční kompenzaci ve výši 500 000 Kč (nad rámec plnění žalovanou), což nepochybně přineslo částečnou úlevu i žalobkyni (viz například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3468/2019). Další důvod pro modifikaci základní částky zadostiučinění již pak soud prvního stupně neshledal (žalobkyně se dozvěděla o nehodě poměrně citlivě podaným způsobem od svého bratra). Soud prvního stupně proto uzavřel, že za peněžitou náhradu vyvažující utrpení žalobkyně shledal částku 227 034 Kč (po snížení základní částky zadostiučinění ve výši 756 780 Kč o celkem 70 %). S přihlédnutím k tomu, že žalobkyni se od žalované dostalo již kompenzace ve výši 250 000 Kč, soud prvního stupně žalobu požadující poskytnutí zadostiučinění ještě ve výši 550 000 Kč jako nedůvodnou zamítl. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení pak soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s.ř.).6. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. V něm předně soudu prvního stupně vytkla, že pro četnost a intenzitu společného prožívání žalobkyně s matkou, tj. s ohledem na jejich nadstandardní vztah, měl přistoupit ke zvýšení základní částky zadostiučinění. Dále vyjádřila přesvědčení, že soudní judikatura uvádí existenční závislost pouze jako potenciální okolnost, nikoliv jako důvod pro snížení základní částky zadostiučinění (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2025, sp. zn. 25 Cdo 2334/2024). Opačný výklad by totiž automaticky znamenal, že dospělý jedinec by základní částky odškodnění nikdy nedosáhl. Žalobkyně pak zmínila i to, že matka jí před nehodou pomáhala s hlídáním dětí a trávila s žalobkyní čas na procházkách, výletech i při společném nakupování, což již nyní činit nemůže. Nadto matka má po , podezřelý výraz, tzv. fantomové bolesti, takže má problém i vstát z postele a sednout si na invalidní vozík. Žalobkyni navíc přibyla částečná péče o babičku. Ani snížení satisfakce z důvodu chování viníka nehody není podle žalobkyně správné. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl.7. Žalovaná, která se s rozsudkem soudu prvního stupně ztotožnila, navrhla, aby odvolací soud tento rozsudek jako věcně správný potvrdil. Dále odkázala na soudní judikaturu, která dovodila, že za základní částku zadostiučinění lze v případě úmrtí u nejbližších osob považovat dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného. V posuzovaném případě se však nejedná o úmrtí, ale o těžké zdravotní postižení blízké osoby a duševní útrapy žalobkyně související se zraněním své matky. Není pochyb o tom, že úraz matky a obavy žalobkyně o její život i následná pomoc a péče o matku citelně zasáhly do života žalobkyně, nicméně ani tak nelze její utrpení srovnávat s utrpením při úmrtí blízké osoby. Lze tedy shrnout, že i když nehoda zasáhla zásadním způsobem do života celé rodiny a kvalita života všech zúčastněných se citelně zhor