91 Co 234/2025-207 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 133 350 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 267 750 Kč od 18. 2. 2024 do 2. 3. 2024 a z částky 133 350 Kč od 3. 3. 2024 do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu v části, v které žalobkyně požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 267 750 Kč od 18. 8. 2023 do 17. 2. 2024 (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 18 131 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, (výrok III.).2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 133 350 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 267 750 Kč od 18. 8. 2023 do 2. 3. 2024 a z částky 133 350 Kč od 3. 3. 2024 do zaplacení z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, .3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že žalobkyně u ní uplatnila dne 17. 8. 2023 nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 267 750 Kč z titulu nesprávného úředního postupu v posuzovaném řízení. K projednání žádosti došlo dne 9. 2. 2024, žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši 134 400 Kč.4. Soud I. stupně podrobně popsal průběh řízení vedeného u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , které bylo zahájeno dne 4. 11. 2011 žalobou žalobkyně vůči třem žalovaným o určení, že žalobkyně je dědičkou po svém bratrovi - zůstaviteli ze závěti ze dne 13. 3. 1998, když sporovala platnost závěti zůstavitele pořízené ve formě notářského zápisu několik hodin před tím, než zůstavitel dne 6. 8. 2010 zemřel, kterou zůstavitel odkázal veškerý svůj majetek jedné ze žalovaných a zároveň odvolal veškeré své předchozí závěti. Žaloba byla rozeslána žalovaným k vyjádření dne 17. 1. 2013. První jednání se konalo dne 24. 4. 2013. Při jednání dne 26. 6. 2013 bylo provedeno větší množství listinných důkazů, při jednání dne 17. 7. 2013 byly vyslechnuti účastníci řízení a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem zpracování znaleckého posudku. Dne 9. 12. 2013 byl ustanoven znalec z oboru písmoznalectví k určení pravosti podpisu zůstavitele na závěti ze dne 6. 8. 2010, znalecký posudek se závěrem, že jde o pravý podpis zůstavitele, došel soudu dne 28. 7. 2014. Při jednání dne 4. 2. 2015 byli vyslechnuti 2 svědci, při jednání dne 20. 3. 2015 bylo vyslechnuto 5 svědků, při jednání dne 22. 4. 2015 byli vyslechnuti 2 svědci a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem zpracování znaleckého posudku. Dne 21. 10. 2015 byl ustanoven znalec z oboru psychiatrie k posouzení ovlivnění rozumových a rozpoznávacích schopností zůstavitele jeho zdravotním stavem v okamžiku pořízení závěti. Spis byl po rozhodnutí odvolacím soudem o odvolání proti usnesení o ustanovení znalce odeslán znalci dne 21. 6. 2016. Dne 30. 11. 2017 byl znalec zproštěn a k podání posudku podle stejného zadání byl ustanoven znalec jiný. Posudek se závěrem, že rozpoznávací a volní schopnosti zůstavitele v okamžiku pořízení závěti lze hodnotit jako nepodstatně snížené, nikoliv vymizelé, došel soudu dne 13. 4. 2018. Dne 20. 9. 2018 bylo nařízeno jednání na den 18. 10. 2018, které bylo odvolání s tím, že znalec bude vyslechnut dožádaným soudem, k čemuž došlo dne 10. 12. 2018. Dne 4. 3. 2019 bylo nařízeno jednání na den 16. 4. 2019. Dne 10. 4. 2019 předložila žalobkyně soudu jí zadaný znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví vnitřní lékařství - interna, podle kterého mohl zdravotní stav zůstavitele v době podpisu závěti zcela jistě ovlivnit jeho rozpoznávací schopnosti. Při jednání dne 16. 4. 2019 byl proveden důkaz oběma znaleckými posudky a výpovědí znalce - psychiatra; návrhy žalobkyně na výslech znalce - internisty a na zpracování revizního znaleckého posudku byly zamítnuty a jednání bylo za účelem přednesu závěrečných návrhů a vyhlášení rozsudku odročeno na den 23. 5. 2019. Rozsudkem ze dne 23. 5. 2019 byla žaloba zamítnuta a žalobkyni bylo uloženo zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení 146 508,82 Kč, 158 899,22 Kč a 300 Kč a státu 11 958 Kč. Jeden ze žalovaných dne 3. 7. 2019 zemřel, rozsudek byl vypraven dne 6. 9. 2019. Dne 19. 9. 2019 došlo soudu blanketní odvolání žalobkyně, které přislíbila odůvodnit ve lhůtě 20 dnů, učinila tak až dne 25. 10. 2019. Dne 10. 12. 2019 byl spis předložen Krajskému soudu v , adresa, , který spis dne 17. 12. 2019 vrátil bez věcného vyřízení, když nebylo vyřešeno procesní nástupnictví po zemřelém žalovaném a jeho procesnímu nástupci nebyly doručeny ani rozsudek, ani odvolání. Dne 18. 12. 2019 byl dědický spis zaslán podle pokynu odvolacího soudu soudnímu komisaři se žádostí o rozhodnutí o procesním nástupnictví. Soudní komisař oznámil dne 22. 1. 2020 soudu okruh dědiců, kteří dědictví neodmítli. Dne 20. 5. 2020 rozhodl soud o procesním nástupnictví po žalovaném. Dne 28. 7. 2020 byl spis znovu předložen Krajskému soudu v , adresa, , který usnesením ze dne 30. 7. 2020 napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení s pokynem ustanovit znalecký ústav z oboru lékařství k zodpovězení otázky, zda zůstavitel v okamžiku sepisu závěti dne 6. 8. 2010 byl schopen posoudit následky svého právního úkonu, anebo tento právní úkon ovládnout. Dne 10. 12. 2020 byl ustanoven znalecký ústav k vypracování revizního znaleckého posudku, dne 10. 9. 2021 byl ustanoven jiný znalecký ústav. Posudek se závěrem, že rozpoznávací a ovládací schopnosti zůstavitele byly v okamžiku pořízení závěti v důsledku onemocnění nepodstatně sníženy, došel soudu dne 6. 12. 2021. Při jednání dne 24. 3. 2022 byl proveden důkaz znaleckým posudkem a jednání bylo za účelem vyhlášení rozsudku odročeno na den 29. 3. 2022. Žalobkyně vyčíslila své náklady řízení, včetně znalečného, na částku 143 464,89 Kč. Dne 29. 3. 2022 byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta a žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení žalovaným částky 173 707,17 Kč, 187 834,384 Kč, 25 329,74 Kč, 25 329,74 Kč a 25 329,74 Kč a státu 47 977 Kč. Rozsudek byl vypraven dne 28. 4. 2022. Dne 15. 5. 2022 došlo soudu blanketní odvolání žalobkyně proti rozsudku, které přislíbila odůvodnit ve lhůtě 20 dnů, k čemuž došlo až po výzvě soudu dne 29. 7. 2022. Dne 13. 9. 2022 byl spis předložen Krajskému soudu v , adresa, . Při odvolacím jednání dne 11. 10. 2022 byl napadený rozsudek ve výroku o věci samé a nákladech státu potvrzen, ve výrocích o náhradě nákladů řízení mezi účastníky byl změněn tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení 19 324,94 Kč, 19 687,94 Kč, 8 292,94 Kč, 8 292,94 Kč a 8 292,94 Kč; na nákladech odvolacího řízení měla žalobkyně zaplatit každému ze žalovaných 5 566 Kč. Ústavní soud nálezem ze dne 11. 4. 2023 zrušil rozsudek Krajského soudu v , adresa, v rozsahu nákladů řízení dvou ze žalovaných. Odvolací soud dne 11. 5. 2023 změnil výroky napadeného rozsudku tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované č. 1 na náhradě nákladů řízení částku 45 920,74 Kč a žalované č. 2 částku 48 945,74 Kč. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 29. 5. 2023.5. Soud I. stupně měl za zjištěné, že v dědickém řízení po zůstaviteli vedeném u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, byla určena čistá hodnota dědictví na částku 770 127,75 Kč.6. Soud I. stupně dále zjistil, že žalobkyně uplatnila dne 17. 8. 2023 u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 267 750 Kč za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Žalovaná žádost žalobkyně vyřídila stanoviskem ze dne 9. 2. 2024, kdy přiznala žalobkyni zadostiučinění ve výši 134 400 Kč, kterou jí zaplatila dne 2. 3. 2024.7. Soud I. stupně nakonec vyšel ze zjištění, že kumulovaná průměrná roční míra inflace vyjádřená přírůstkem průměrného indexu spotřebitelských cen činila v ČR za roky 2011 až 2023 celkem 58,93 % a že roční průměr bazických indexů, tj. míry inflace vyjádřené přírůstkem indexu spotřebitelských cen k základnímu období (průměr roku 2015=100) vyjadřující změnu cenové hladiny sledovaného měsíce příslušného roku proti průměru roku 2015, činil 94,8 za rok 2011 a 147,8 za rok 2023, rozdíl je tedy 53.8. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 5, § 13, § 14, § 15 a § 31a odst. 1, 2 a 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen „OdpŠk“), na judikaturu Nejvyššího soudu, zejména stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, uveřejněného pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a s