11 Co 349/2025-170 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení co do částky 37 431 Kč (výrok I.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 43 504 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 12 286 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 39 504 Kč za dobu od 1. 5. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 498,60 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně, z částky 1 332 Kč za dobu od 1. 5. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 332 Kč za dobu od 1. 5. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 1 336 Kč za dobu od 1. 1. 2025 do zaplacení (výrok II.), zamítl žalobu co do 6 668 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 299,72 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 068 Kč za dobu od 1. 5. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 068 Kč za dobu od 1. 5. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 1 064 Kč za dobu od 1. 1. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 948,68 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 136 Kč za dobu od 1. 5. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 332 Kč za dobu od 1. 5. 2025 do zaplacení (výrok III.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na nákladů řízení (výrok IV.).2. Vyšel ze zjištění, že žalovaný byl v letech 2022 a 2023 vlastníkem nebytové jednotky , číslo, , že dne 21. 11. 2019 byl shromážděním přijat návrh o změně výše příspěvku do tzv. fondu oprav tak, že 28 000 Kč měsíčně bude rozděleno mezi vlastníky podle spoluvlastnického podílu. Měsíční částka pro bytovou jednotku , číslo, byla vypočtena na částku 1 646 Kč, když spoluvlastnický podíl k této jednotce byl 0,0588. Dne 28. 8. 2023 byl shromážděním přijat návrh o schválení odměny výboru ve výši 60 000 Kč za rok 2022. Fond oprav jsou členové povinni platit k patnáctému dni každého kalendářního měsíce. Z vyúčtování za rok 2022 a z vyúčtování za rok 2023 zjistil, že žalobce žalovanému vyúčtoval příspěvek na správu domu za rok 2022 ve výši 19 752 Kč a za rok 2023 ve výši 19 752 Kč, dále příspěvek na správní činnost („režie SVJ“) byl předepsán za rok 2022 i 2023 ve výši 4 800 Kč, vyúčtován byl nedoplatek v roce 2022 ve výši 7 329 Kč a v roce 2023 ve výši 15 546 Kč.3. Pro zpětvzetí žaloby zastavil řízení co do částky 37 431 Kč, nesouhlas žalovaného se zpětvzetím žaloby zamítl, jelikož nepovažoval jeho argumentaci za vážné důvody dle § 96 odst. 3 o. s. ř.4. Po právní stránce posoudil věc dle § 1180 o. z. a vzal za prokázané, že žalovaný byl povinen jako vlastník nebytové jednotky , číslo, hradit příspěvky na správu domu a pozemku (tzv. fond oprav“) za rok 2022 a rok 2023, výše tzv. fondu oprav byla přijata na shromáždění dne 21. 11. 2019 pod bodem 3., a to tak, že se jedná o částku ve výši 28 000 Kč měsíčně rozdělenou podle podílů, přičemž na nebytovou jednotku , číslo, se jedná o částku 1 646 Kč měsíčně (28 000 Kč/0,0588). Žalobce má nárok na částku 1 646 Kč x 24 měsíců, tj. částku ve výši celkem 39 504 Kč. Nad rámec poukázal na rozhodnutí č. j. , spisová značka, , v němž byl řešen nárok žalobce (tzv. fond oprav) za jiné období u nebytové jednotky , číslo, vyplývající ze zápisu ze shromáždění ze dne 21. 11. 2019, nárok byl žalobci přiznán; rozhodnutí bylo potvrzeno rozsudkem Městského soudu v , adresa, ze dne 15. 2. 2023, č. j. , spisová značka, , dovolání žalovaného proti tomuto rozsudku odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2023, č. j. , spisová značka, , a zmínil legitimní očekávání žalobce, že soudy budou v obdobných věcech rozhodovat stejně. Vzal za prokázané, že žalovaný byl povinen jako vlastník nebytové jednotky , číslo, hradit příspěvky na vlastní správní činnost za rok 2022 ve výši 4 000 Kč za rok dle § 1180 odst. 2 o. z., výše příspěvku byla přijata na shromáždění dne 28. 8. 2023 pod bodem 3., a to tak, že se jedná o částku ve výši 60 000 Kč ročně. Protože společenství vlastníků nestanovilo způsob rozdělení dané částky mezi členy společenství vlastníků, platí, že to bylo dle § 1180 odst. 2 o. z. podle počtu jednotek, kterých je v domě celkem 15, tudíž žalovaný byl povinen uhradit částku 4 000 ročně jako příspěvek na vlastní správní činnost za rok 2022 (odměna členů výboru). Neshledal žalobu důvodnou ohledně příspěvku na vlastní správní činnost za rok 2022 ve zbývající částce 3 200 Kč, která měla představovat odměnu správcovské společnosti. V zápisu ze shromáždění ze dne 21. 11. 2019 byla pod bodem 6. schválena odměna pro správce ve výši 15 000 Kč, přičemž není zřejmé, jestli to je částka za rok či za měsíc pro jednotku či pro celé společenství vlastníků, a dále v zápisu ze shromáždění ze dne 25. 8. 2020 bylo pod bodem 11. schváleno „zvýšení měsíčního poplatku 3 000 Kč na 4 000 Kč“. Schválený bod je nejasný, neurčitý, a proto z něj nelze vyvodit nárok žalobce. Ostatně ani při různých přepočtech nelze v kontextu těchto dvou zápisů vyvodit, jaká byla původní výše poplatku za dům či jednotku, schválené částky na sebe logicky nenavazují. Ohledně příspěvku na vlastní správní činnost za rok 2022 ve výši celkem 3 200 Kč je žaloba nedůvodná. Ohledně příspěvku na vlastní správní činnost za rok 2023 ve výši celkem 3 468 Kč žalobce neunesl ani po poučení dle § 118a o. s. ř. důkazní břemeno, neboť ze založených listinných důkazů, nevyplývá výše tohoto příspěvku pro rok 2023 (5 000 Kč měsíčně) a kdy měla být schválena, jelikož v bodě 4. zápisu ze shromáždění ze dne 28. 8. 2023, na které žalobce odkazoval, je odhlasováno toliko, že shromáždění souhlasí s navýšením ceny služby (správní a účetní firma) od 1. 9. 2023, údaj, že celková cena bude „cca o 1 000 Kč měsíčně vyšší za celý dům“, považoval za nekonkrétní. Stran námitky pravosti listin z důvodu, že si žalovaný není vědom, že by takovéto návrhy byly na shromáždění společenství vlastníků schváleny, dospěl k závěru, že jde o námitku proti platnosti usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek, kterou nelze řešit ve sporu o zaplacení příspěvku na správu domu (k tomu srov. bod 9. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2023, č. j. , spisová značka, ), a k argumentaci dovodil, že právní úprava nevylučuje, aby byly příspěvky na vlastní správní činnosti (režie, odměna) schváleny zpětně (tj. v roce 2023 pro rok 2022), přičemž je třeba vycházet ze zásady, co není zakázáno, je dovoleno. Nepřisvědčil námitce započtení, když pohledávku považuje za neurčitou a nejasnou a nelze ji započíst dle § 1987 odst. 2 o. z. s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, č. j. 31Cdo 684/2020-406, nadto se pohledávka má týkat vyúčtování, která nejsou předmětem tohoto řízení, tj. vyúčtování za rok 2020 a 2021, a pro nároky týkající se roku 2023 není třeba provádět vyúčtování, jelikož se nejedná o služby ve smyslu § 3 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř.5. Proti výrokům I., II. a IV. rozsudku podal žalovaný odvolání, odkázal na podrobnou specifikaci důvodů, pro něž nesouhlasil s částečným zpětvzetím žaloby, neboť je toho názoru, že jen meritorní rozhodnutí může přinést jasný právní závěr a zároveň by to umožnilo vypořádat kompenzační námitku, zpětvzetí žaloby vytváří právní nejistotu a jde o šikanózní postup, když výsledek řízení má význam i pro ostatní členy žalobce. Rozhodnutí shromáždění ze dne 21. 11. 2019, na které se soud odvolává, je neurčité a nezpůsobilé založit povinnost k úhradě příspěvků v konkrétní výši, když z něj nevyplývá žádná konkrétní částka za m2 a nelze dovodit částku 1 646 Kč měsíčně. Zápis „bude stačit příspěvek 30 Kč/m2 bytu, tj. 28 000 Kč měsíčně“ je obecný rámcový údaj bez řádného schválení konkrétní částky. Ve vztahu k jednotce odpovídá 27,99 Kč, což není částka, která by byla výslovně přijata. Ani legitimní očekávání nemůže převážit nad principem legality. Ohledně 4 000 Kč (příspěvky na vlastní správní činnost za rok 2022 dle zápisu ze schůze ze dne 28. 8. 2023) absentuje způsob rozdělení, soud použil postup dle § 1180 odst. 2 o. z. dle počtu jednotek, který je 15, avšak příspěvky na vlastní správní činnost nelze platně schválit zpětně až dne 28. 8. 2023 za uzavřené účetní období 2022. Takový postup je v rozporu s pravidly hospodaření a § 7 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb., jenž stanoví povinnost vyúčtovat náklady nejpozději do 30. 4. následujícího roku, tedy finanční povinnosti členů SVJ musí být určeny včas a nelze je dodatečně ukládat.6. Žalobce navrhl napadený rozsudek potvrdit. Rozsudek rozlišuje mezi příspěvky a zálohami na služby, které mají diametrálně odlišný charakter. Pro nebytovou jednotku č. , číslo, (část půdy) nebyly stanoveny zálohy na služby, a proto nevznikla ani povinnost jejich vyúčtování, žalovaný tak nemá právo na pokutu dle zákona o službách ani kompenzační námitku. V řízení o zaplacení příspěvků soud nemůže přezkoumávat rozhodnutí shromáždění SVJ per se, tím spíše nebránil-li se žalovaný návrhem na určení neplatnosti, na příspěvky dle § 1180 o. z. se nevztahuje