13 Co 382/2025-192 — Městský soud v Praze

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 500 000 Kč se smluvní pokutou ve výši 0,5 % denně z částky 250 000 Kč od , datum, do dne předcházejícího vyhlášení soudního rozhodnutí a se smluvní pokutou ve výši 0,5 % denně z částky 250 000 Kč od , datum, do dne předcházejícího vyhlášení soudního rozhodnutí do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku ( výrok I), výrokem II žalobu co do částky 250 000 Kč se smluvní pokutou ve výši 0,5 % denně z částky 250 000 Kč od , datum, do dne předcházejícího vyhlášení soudního rozhodnutí zamítl, dále žalobkyni uložil povinnost zaplatit na soudním poplatku částku 246 938 Kč na účet Obvodního soudu pro , adresa, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku ( výrok III), a o nákladech řízení rozhodl výrokem IV tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 121 638,05 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně (pod názvem , právnická osoba, , příspěvková organizace) a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o nájmu prostoru sloužícího podnikání, na základě které byl žalovaný oprávněn jako nájemce užívat prostor v podobě části plochy parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, o velikosti 2755 m2 za účelem provozování podnikatelské činnosti, kdy byl oprávněn zřídit si na pozemku mezideponii materiálů používaných při rekonstrukci a opravách komunikací a cest. Dle článku II. byla smlouva uzavřena na dobu určitou od , datum, do , datum, s možností prodloužení. Dle článku III. odst. 1) bylo nájemné sjednáno ve výši 20 Kč/m2/měsíc včetně DPH, roční nájemné bylo ve výši 661 200 Kč. Dle článku III. odst. 2) bylo nájemné splatné měsíčně. Dle článku III. odst. 5) ke dni podpisu nájemní smlouvy, nahrazující v souladu s dohodou smluvních stran v plném rozsahu nájemní smlouvu ze dne , datum, , bylo sjednáno, že žalovaný uhradí 250 000 Kč a v následujících třech letech potom splátky 250 000 Kč vždy k 1. 3. příslušného kalendářního roku. Dle článku III. odst. 6) v případě prodlení s úhradou splátky ve výši 250 000 Kč podle této smlouvy, vzniká pronajímateli právo na smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Dle článku X. splněním finančních závazků ze smlouvy plynoucích, jsou vyrovnány veškeré finanční závazky smluvních stran, které vznikly v době účinnosti nájemní smlouvy ze dne , datum, , a které byly prostřednictvím této smlouvy, na základě dohody smluvních stran, v celém rozsahu přejaty. Dle článku XI. odst. 2) smlouvy bylo dohodnuto, že změny a doplňky smlouvy jsou možné pouze formou písemných dodatků. Nájemní smlouva ze dne , datum, byla zveřejněna téhož dne v registru smluv. Jako publikující smluvní strana byla uvedena žalobkyně. Předmět smlouvy byl definovaný jako Pronájem části plochy pozemku parc., Anonymizováno, č. , hodnota, k. ú. , adresa, , datum uzavření , datum, , číslo smlouvy , hodnota, , hodnota včetně DPH 661 200 Kč. Původně byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena nájemní smlouva č. , hodnota, ze dne , datum, , která se týkala pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, o velikosti 915 m2, nájem byl sjednán ve výši 146,14 Kč/m2/rok. V článku XIV. nájemní smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně z dlužného nájemného pro případ prodlení s úhradou nájemného (Nájemní smlouva číslo , hodnota, ze dne , datum, ). Žalobkyně vystavila dne , datum, fakturu s datem splatnosti dne , datum, , znějící na částku 250 000 Kč. V předmětu faktury bylo uvedeno – Kompenzace nájmu za rok 2019, 1. splátka dle smlouvy, a žalovaný uhradil dne , datum, na účet žalobkyně částku 250 000 Kč. Žalobkyně následně žalovaného dne , datum, informovala, že nájemní smlouva ze dne , datum, nebude prodloužena. Dále byl žalovaný vyzván k úhradě částky 750 000 Kč tak, že částku 250 000 Kč měl uhradit do , datum, , částku 500 000 Kč měl uhradit ke dni ukončení nájmu Žalobkyně následně vystavila 2 faktury s daty splatnosti , datum, na částku 500 000 Kč, a , datum, na částku 250 000 Kč .Žalovaný však již žádnou částku žalobkyni nezaplatil. Soud prvního stupně se na základě provedeného dokazování listinami a výpověďmi svědků , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, zabýval otázkou určitosti a platnosti nájemní smlouvy a vyšel ze zjištění, že částka 1 000 000 Kč je kompenzací za rok 2019, kdy žalovaný měl užívat větší výměru pozemku, než bylo sjednáno v nájemní smlouvě z roku 2015 a právě čtyři splátky, každá ve výši 250 000 Kč, měly uspokojit nárok žalobkyně na ušlé nájemné. Žalovaný první splátku uhradil s tím, že se jedná platbu na smlouvu, tedy odkázal na smluvní ustanovení. Dle soudu byla vůle stran vyjádřena jednoznačně a kompenzace nájemného za rok 2019 nebyla, jakkoliv navázána na trvání nájemního vztahu v následujícím období, jak tvrdil žalovaný. I přes poučení soudu žalovaný neprokázal své tvrzení, že mimo text samotné nájemní smlouvy existovala dohoda, že zbývající splátky kompenzace za rok 2019 se budou hradit jen v případě, že nájem pozemku bude trvat nejméně čtyři roky po uzavření smlouvy v roce 2020. Tedy i po skončení nájemního vztahu byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni kompenzaci nájemného za předchozí kalendářní rok, splátky byly definovány ve smlouvě určitě. Ani ustanovení smlouvy o smluvní pokutě soud neshledal neurčitým, je zde stanoveno pravidlo, že pokud bude žalovaný v prodlení s úhradou splátky ve výši 250 000 Kč, je povinen žalobkyni uhradit smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z dlužné částky. Splátky byly popsány v článku III. odst. 5) nájemní smlouvy, kdy všechny splátky byly v identické výši, smluvní pokuta se proto vztahovala na každou z dílčích splátek.3. První ze splátek splatnou ke dni , datum, soud prvního stupně shledal promlčenou dle ust. § 623 o.z., když dospěl k závěru, že každá ze splátek byla samostatným dílčím plněním a jako takové se samostatně promlčují. Nepřisvědčil tak námitce žalobkyně, že plněním první splátky šlo o plnění části dluhu a tím pádem prodloužení promlčecí doby na 10 let z důvodu uznání dluhu.4. Konečně se soud zabýval námitkou žalovaného o nedostatku registrace smlouvy v registru smluv. Soud dovodil, že v případě kompenzace za rok 2019 šlo o novaci smlouvy z roku 2015, na kterou se nevztahovalo zveřejnění v registru smluv, nicméně zveřejnění bylo třeba jako doplnění smlouvy dle § 8 odst. 3 zák.. Celá smlouva byla v registru zveřejněna, nedošlo však ke zveřejnění celé částky včetně kompenzace ve výši 1 000 000 Kč v metadatech. Takové opomenutí však nezpůsobuje neplatnost smlouvy, neboť tento údaj lze podřadit pod obchodní tajemství, což je informace, která může zůstat utajena. Soud poukázal na smysl zákona o registru smluv a výklad, kterým by byla s zrušena celá smlouva v tomto kontextu považoval za příliš formalistický Konečně smluvní pokutu, která v daném případě měla sankční charakter, soud zkoumal z hlediska její přiměřenosti a dospěl k závěru, že byť ke dni rozhodování soudu dosáhla částky převyšující 4 000 000 Kč, stalo se tak pro délku prodlení žalovaného, který ani nepřistoupil na opakované návrhy žalobkyně na uzavření smíru. V řízení nebylo ani prokázáno tvrzení žalovaného, že by smlouvu uzavíral pod nátlakem.5. Soud vyměřil žalobkyni soudní poplatek ze smluvní pokuty a o nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení podle částečného úspěchu ve věci.6. Proti vyhovujícímu výroku o věci samé a akcesorickému výroku o nákladech řízení podal žalovaný včas odvolání. Namítal, že soud prvního stupně rozhodl formalisticky, neúplně zjistil skutkový stav věci a nesprávně věc posoudil po stránce právní. Zejména uvedl, že nájemní smlouva je neplatná pro neuveřejnění v registru smluv. Není zřejmé, co by mělo být právním titulem k placení částek nad rámec uveřejněného nájemného, zejména potom po skončení samotné nájemní smlouvy. Odkázal na příslušná ustanovení zákona o registru smluv, přičemž poukázal na to, že nemůže obstát názor soudu o možném obchodním tajemství. Dále uvedl, že v průběhu procesu uzavírání smlouvy jednal žalovaný pod nátlakem, s čímž se soud nevypořádal, neplatnost ujednání o kompenzaci nájemného spatřoval i v neurčitosti ujednání. V neposlední řadě poukázal i na to, že pokud byly vystaveny faktury pro zaplacení dalších splátek po 250 000 Kč, odvíjí se promlčecí doba o těchto faktur a nelze již vycházet z ujednání původně obsažených v nájemní smlouvě o splatnosti. Vzhledem k uvedenému dovodil, že žalobkyni nevzniklo právo na smluvní pokutu a i pokud by tomu tak bylo, jeví se tato jako zjevně nepřiměřená. Navrhl změnu rozsudku soudu prvního stupně.7. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku jako věcně správného. Uvedla, že žalovaný v odvolání jen opakuje to, co již uváděl před soudem prvního stupně. Námitka neplatnosti nájemní smlouvy je nemravná a nemělo by se k ní přihlížet. Poukázala rovněž na to, že žalovanému v průběhu sporu opakovaně nabízela uzavření smíru.