13 Co 52/2026-116 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že „právní jednání , jméno FO, , narozené , datum, , bytem , adresa, , spočívající v uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene - bezúplatné, o zřízení zástavního práva podle občanského zákoníku, o zákazu zcizení a zatížení ze dne , datum, mezi žalovanou , jméno FO, jako zástavcem a povinným z věcného břemene, kterou bylo ve prospěch žalované zřízeno věcné břemeno a zástavní právo na pozemku parc. č. st. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří, o zapsané výměře 98 m², jehož součástí je stavba , adresa, , rodinný dům, pozemku parc. č. , hodnota, , zahrada, o zapsané výměře 180 m², pozemku parc. č. , hodnota, , lesní pozemek, o zapsané výměře 29 303 m², vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném , Orgán veřejné moci, na LV , hodnota, pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, je vůči žalobci neúčinné“ (výrok I), a uložil žalované zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 11 982,50 Kč, k rukám zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Soud prvního stupně tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal proti žalované požadovaného určení s tvrzením, že odporované právní jednání, jímž , jméno FO, zajistila splnění dluhu svého zetě , jméno FO, vůči žalované podle mezi nimi dne , datum, uzavřené smlouvy o úvěru, zkracuje uspokojení jeho vykonatelné pohledávky ze smlouvy o zápůjčce uzavřené s , tituly před jménem, , jméno FO, (manželkou , jméno FO, a dcerou , jméno FO, ), kterou se , jméno FO, zavázala uspokojit jako ručitel (resp. směnečný ručitel).3. Soud prvního stupně vyšel po provedeném dokazování ze skutkových zjištění uvedených pod body 13 až 25 odůvodnění jeho rozsudku a po jejich právním posouzení podle § 589 a § 591 o. z. (blíže rozvedeném pod body 27 až 34 tamtéž) shledal žalobu důvodnou. Bližší reprodukce důvodů, které soud prvního stupně vedly k vyhovění žalobě, není zapotřebí, ježto odvolací soud, jak bude níže vyloženo, na jejich posouzení nezaložil své rozhodnutí.4. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle zásady úspěchu ve věci, s poukazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a vyhlášku č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), včetně § 9 (zjevně odst. 1 – pozn. odvolacího soudu), určujícího tarifní hodnotu věci. Úspěšnému žalobci proto přiznal náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu a nákladů zastoupení advokátem.5. Žalovaná napadla rozsudek včasným a přípustným odvoláním, navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobce s odvoláním nesouhlasil, maje za to, že soud prvního stupně zjistil správně a úplně skutkový stav věci a nepochybil ani při jejím právním posouzení, a navrhuje proto, aby odvolací soud potvrdil napadený rozsudek jako věcně správný. O reprodukci důvodů odvolání a věcné argumentace žalobce proti němu platí již shora uvedené, tj. že není zapotřebí, neboť rozhodnutí odvolacího soudu na jejich vypořádání nezávisí.6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a shledal odvolání opodstatněným, jakkoliv, jak již bylo avizováno, ze zcela jiných než v něm snesených důvodů.7. Obsahem odvolání je – krom dalšího – poukaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. , spisová značka, (dále jen „, spisová značka, “) .8. V něm Nejvyšší soud uvedl, že „[o]dporovatelným právním úkonem tu však nemůže být smlouva o zřízení zástavního práva, která sama o sobě – jak vyplývá z výše uvedeného – nevede ke zmenšení majetku dlužníka, nýbrž právní úkon, kterým zástavní věřitel na základě smlouvy o zřízení zástavního práva uzavřené mezi ním a dlužníkem uplatňuje právo na uspokojení své pohledávky ze zástavy (např. návrh na zpeněžení zástavy ve veřejné dražbě nebo soudním prodejem zástavy, návrh na výkon rozhodnutí prodejem zastavené movité věci, nemovitosti nebo podniku, přihláška pohledávky do zahájeného řízení o výkon rozhodnutí prodejem zastavené movité věci, nemovitosti nebo podniku)“.9. Z uvedeného plyne, že odporovat nelze zástavní smlouvě, ale až konkrétnímu jednání, k němuž zástavní věřitel na jejím podkladě přikročí. Tento právní názor je ustálenou judikaturou, jak o tom svědčí dále např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , usnesení téhož soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , či usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Jakkoliv byl vysloven pro účely výkladu § 42a občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., tj. (staré) občanskoprávní úpravy účinné do , datum, , odvolací soud nespatřuje důvody pro jeho neaplikování i v poměrech občanskoprávní úpravy účinné od , datum, (§ 589 o. z.). Ve vztahu k právům z věcného břemene je judikováno shodně v usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, : [„Právo odpovídající věcnému břemeni, zřízené ve prospěch dlužníka (spojené s osobou dlužníka), nepředstavuje - jak dovodila judikatura soudů - takovou hodnotu, z níž by věřitel mohl požadovat (při soudním výkonu rozhodnutí nebo při exekuci) uspokojení své vymahatelné pohledávky. Právnímu úkonu, kterým bylo zřízeno věcné břemeno, již z tohoto důvodu není možné (způsobem uvedeným v ustanovení § 42a občanského zákoníku) samostatně odporovat“].10. Odvolací soud si je vědom, že judikatorní závěry Nejvyššího soudu nejsou formálně vybaveny precedenčními účinky. „Tím však není řečeno, že by judikatura Nejvyššího soudu neměla svoji normativní sílu. Je totiž sice právem nižšího soudu tyto judikatorní závěry (rozumí se samo sebou, že nikoliv závěry kasačního rozhodnutí v konkrétní věci) nerespektovat a odchýlením se od nich iniciovat jejich změnu, avšak taková iniciativa – má-li být ústavně konformní – nemůže se udát mimo rámec spravedlivého procesu. Chtěl-li odvolací soud v projednávané věci vskutku publikované právní názory Nejvyššího soudu pominout, bylo jeho povinností pečlivě v důvodech svého rozhodnutí vysvětlit, proč se s nimi neztotožňuje a proč považuje za nezbytné tyto závěry nahradit právními názory novými. Přitom však bylo by jeho povinností uvážit, existují-li dostatečně silné důvody takový postup ospravedlňující.“ (viz nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , z nějž je citováno).11. V posuzované věci odvolací soud žádné dostatečně silné důvody, pro něž by bylo namístě se odchýlit od výkladu nejen stran znění, ale i co do účelu a smyslu obdobné právní normy (§ 42a obč. zák., § 589 o. z.), neshledává, žádný z účastníků – se znalostí , hodnota, , odkazovaného žalovanou v odvolání – ostatně žádné neformuloval. Takovým důvodem nemůže být ani kritika citované judikatury obsažená v aktuální komentářové literatuře k § 589 o. z. [srov. Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, a dále Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022], nebyla-li dosud reflektována Nejvyšším soudem, takto svoji dosavadní ustálenou judikaturu případně přehodnocujícím.12. Odvolací soud sám, jak již bylo konstatováno, žádné důvody k oponentuře této ustálené judikatury neshledává. Pro poměry souzené věci z toho plyne, že žalobou dotčenému právnímu jednání odporovat podle § 589 a násl. o. z. nelze.13. Odvolací soud proto napadený rozsudek za použití § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve výroku o věci samé změnil a žalobu zamítl, věcnými důvody, které vedly soud prvního stupně k vyhovění žalobě a žalovanou ke zpochybnění napadeného rozsudku odvoláním, se nezabýval.14. O nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) rozhodl odvolací soud ve výroku II podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., podle nichž přiznal v řízení plně úspěšné žalované na jejich náhradu zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši 2 000 Kč a náklady zastoupení sestávající z odměny advokáta podle § 137 odst. 2 o. s. ř., § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 AT za čtyři provedené úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, odvolání proti rozsudku a účast na jednání odvolacího soudu) po 2 300 Kč/úkon, náhrady hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 AT za totéž ve výši 4 x 450 Kč a podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. rovněž z náhrady za daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je společnost , právnická osoba, , prostřednictvím které zástupce žalované vykonává advokacii (jako její společník), v sazbě 21%, počítané z odměny a náhrady (v souhrnné výši 11 000 Kč), a tedy činící 2 310 Kč. Celkem tedy náklady řízení žalované před soudy obou stupňů činí 15 310 Kč. O lhůtě k plnění ve výroku o nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. O povinnosti žalobce zaplatit náklady řízení k rukám advokáta žalované bylo rozhodnuto podle § 211 a