13 Co 59/2026-187 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o vyklizení bytu číslo , hodnota, , nacházejícího se ve třetím nadzemním podlaží budovy č. p. , hodnota, na adrese , adresa, , která je součástí pozemku p. č. , hodnota, , zapsaného na LV , hodnota, pro k. ú. , adresa, , vedeném u , Orgán veřejné moci, , a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 22 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.2. Takto rozhodl soud prvního stupně o žalobě na vyklizení bytu, když žalobkyně tvrdila, že žalovaný nesplnil podmínky ust. § 2279 o.z. pro přechod nájmu bytu po své matce , jméno FO, , původní nájemkyně bytu, která zemřela dne , datum, . Soud prvního stupně po provedeném velmi rozsáhlém dokazování dospěl k závěru, že k přechodu nájmu došlo. Vyšel ze zjištění, že přestože je žalovaný ženatý, se svou ženou již od roku 2020 nevede společnou domácnost v bytě ve vlastnictví manželky, žalový ji pouze občas vypomáhá, vozí ji k lékaři pro její nepříznivý zdravotní stav. Manželství je již jen formálním svazkem. Bydlení žalovaného u matky bylo prokázáno jak listinami, tak svědeckými výpověďmi, v místě byl pravidelně vídán sousedy, a to jak v době, kdy matka ještě v bytě žila, tak v době, kdy byla dlouhodobě hospitalizovaná pro svůj zdravotní stav. Po smrti matky požádal o přechod nájmu žalovaný spolu s manželkou, manželka však v bytě nikdy nebydlela ani netvrdila, že by na ni nájem přešel, žalovaný vysvětlil, že šlo o nedorozumění, když byl pracovnicí žalobkyně informován, že podpis manželky je nutný. Bydlení žalovaného s matkou bylo prokázáno rovněž evidenčním listem, když žalovaný byl uveden jako spolužijící osoba. Soud tak uzavřel, že žalovaný žil se svou matkou ve společné domácnosti a nemá vlastní byt, když jak uvedeno, v bytě manželky nebydlí a manželství je toliko formálním svazkem. V tomto směru se soud neztotožnil s názorem žalobkyně, která odkazovala na judikaturu, že za trvání manželství žalovaný odvozuje své bydlení od rodinně právního vztahu a manželka je tak povinna mu bydlení ve svém bytě umožnit. Tento přístup soud považoval za příliš formalistický a posoudil tento názor podpořený historickou judikaturou za rozporný s dobrými mravy. Žalobu tak zamítl jako nedůvodnou a o nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.3. Proti rozsudku podala žalobkyně včas odvolání. Zejména opět odkázala na judikaturu zabývající se otázkou vlastního bytu, když podle názoru žalobkyně žalovaný i nadále odvozuje právo bydlení od titulu své manželky. Nemůže tak splnit podmínku nedostatku bytu pro přechod nájmu po matce. V tomto směru odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. , spisová značka, , , spisová značka, či , spisová značka, , které sice soud prvního stupně správně citoval, vyvodil z nich však nesprávné závěry. Soud potom tuto objektivní skutečnost nemůže svým rozhodnutím popřít. Dále poukázala na vnitřní rozpory výpovědí svědků, které rozebrala a dovodila, že soud neprávně důkazy hodnotil. Tím, že soud připustil přechod nájmu, ač podmínka neexistence bydlení splněna nebyla, zasáhl nepřípustným způsobem do vlastnického práva žalobkyně. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.4. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku jako věcně správného. Uvedl především to, že soud nehodnotil jeden z listinných důkazů, ač byl proveden, a to návrh na zvýšení nájemného od , datum, , kde je žalovaný spolu se svou matkou připodepsán. Obsah této listiny tak prokazuje počátek bydlení žalovaného v bytě. Opuštění společné domácnosti vedené s manželkou potom bylo prokázáno svědeckými výpověďmi. Podmínka, že žalovaný v době smrti matky neměl vlastní byt tak byla splněna. Navrhl potvrzení rozsudku jako věcně správného.5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení ( § 212, § 212a odst. 1,5, o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Dokazování doplnil resp. zopakoval podle ust. § 213 odst. 2 o.s.ř.6. Z listinného důkazu-návrhu na zvýšení nájemného od , datum, odvolací soud zjistil, že tento návrh byl žalobkyní adresování , jméno FO, , matce žalovaného a je datován a podepsán jak nájemkyní, tak žalovaným, který je v kolonce podpis nájemce připodepsán.7. Soud prvního stupně zcela správně zjistil skutkový stav věci a věc posoudil správně i po právní stránce. Odvolací soud se s jeho závěry plně ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje.8. Podle ust. § 2279 odst. 1 o.z. zemře-li nájemce a nejde-li o společný nájem bytu, přejde nájem na člena nájemcovy domácnosti, který v bytě žil ke dni smrti nájemce a nemá vlastní byt. Je-li touto osobou někdo jiný než nájemcův manžel, partner, rodič, sourozenec, zeť, snacha, dítě nebo vnuk, přejde na ni nájem, jen pokud pronajímatel souhlasil s přechodem nájmu na tuto osobu.9. V dané věci bylo prokázáno, že žalovaný splnil všechny podmínky pro přechod nájmu bytu, jak uzavřel soud prvního stupně. Pokud jde o vedení společné domácnosti s matkou, bylo prokázáno, že žalovaný již v roce 2020 nevede společnou domácnost se svou manželkou, od jejíhož vlastnického práva k bytu odvozoval své právo bydlení. Hodnocení důkazů ohledně společného bydlení s matkou v předmětném bytě potom odvolací soud považuje za správné a plně v tomto směru odkazuje na body 16, 32 a 35 rozsudku soudu prvního stupně.10. K zásadní odvolací námitce žalobkyně, tedy k tomu, že v rozhodné době i přes prokázané skutečnosti svědčilo i nadále žalovanému právo bydlení odvozené od vlastnického práva bytu jeho manželky, takže nemohla být naplněna podmínka neexistence vlastního bytu, odvolací soud uvádí následující. Judikatura, na kterou odkazuje žalobkyně, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. , spisová značka, , jehož právní věta vychází ze závěru, že o vlastní byt jde i tehdy, disponuje-li osoba, jejíž vyklizení z bytu je požadováno, právním titulem bydlení odvozeným od rodinně právního vztahu-vlastníku v tomto případě bytu a manžel-nevlastník má právo bydlet se svým manželem v bytě a manžel vlastník je povinen mu toto bydlení umožnit, na danou věc nedopadá.11. Uvedená a žalobkyní předestřená judikatura vychází z poměrů občanského zákoníku č. 40/1964 a podle názoru odvolacího soudu není již nadále použitelná pro poměry nového občanského zákoníku, neboť nová právní úprava vychází z ust. § 743 odst. 3 o.z., podle kterého manželé se mohou dohodnout, že budou bydlet trvale odděleně. Dohoda manželů o odděleném bydlení má stejné právní účinky jako opuštění rodinné domácnosti s úmyslem žít trvale jinde. Odvolací soud má za to, že v dané konkrétní věci došlo k dohodě o odděleném bydlení a tudíž rovněž zániku rodinné domácnosti, touto dohodou zaniklo též odvozené právo žalovaného bydlení na základě vlastnictví bytu jeho manželky. Podmínka, že žalovaný v době smrti své matky neměl vlastní byt tak byla splněna a nájem bytu na žalovaného přešel. Ve zbytku odvolací soud odkazuje na závěry soudu prvního stupně.12. Odvolací soud z uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř. včetně správného výroku o nákladech řízení.13. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 224 odst. 1 o.s.ř. Úspěšnému žalovanému náleží náhrada nákladů právního zastoupení za dva úkony právní služby po 2 300 K dle § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., a dvě paušální náhrady po 450 Kč ( § 13 vyhl.), celkem 5 500 Kč.