13 Co 73/2026-67 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně částku 7 679,60 Kč a každému z žalobců dále částku 2 000 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku ( výrok I), výtokem II zamítl žalobu co do požadavku na zaplacení částky 7 679,40 Kč žalobcům oprávněným společně a nerozdílně a dále na zaplacení částky 688 Kč každému z žalobců a konečně žalované uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobkyni a) částku 679 Kč a žalobci b) částku 614 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich právního zástupce , Jméno advokáta A, , advokáta.2. Po provedeném dokazování vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že žalobkyně a) objednala u žalované pobytový letecký zájezd do , adresa, s ubytováním v 5* hotelu , právnická osoba, , se službou ultra all inclusive, v termínu od , datum, do , datum, pro žalobce a jejich dva syny ve věku 20 let a 16 let za cenu 76 796 Kč. Ubytování bylo sjednáno ve dvou dvoulůžkových pokojích s bočním výhledem na moře. Po příjezdu do hotelu byli žalobci a jejich synové po dva dny ubytováni z důvodu plné obsazenosti hotelu v rodinném pokoji o dvou místnostech (z toho jedné průchozí s přistýlkami) bez bočního výhledu na moře a s nefunkční lednicí, resp. minibarem. I když žalobci ihned po příjezdu shora uvedené vady ubytování reklamovali u delegátky žalované, náprava byla zjednána až třetí den konání zájezdu. Žalovaná následně reklamaci neuznala, jako projev dobré vůle však žalobcům nabídla finanční kompenzaci nejprve ve výši 500 Kč, posléze ve výši 1 920 Kč, vždy v podobě slevy ze zájezdu z nabídky žalované, na kterou žalobci nepřistoupili.3. Soud prvního stupně právně věc posoudil podle ust. § 2521 a násl. o.z. a dospěl k závěru, že žalovaná žalobcům neposkytla zájezd v souladu s uzavřenou smlouvou, když byl poskytnut první dva dny pobytu jiný než objednaný typ ubytování, který nelze hodnotit jako stejně dobrý jako původní, nebo ještě lepší. Ubytování bylo poskytnuto v jiné kvalitě a rozsahu ( namísto dvou samostatných pokojů rodinný pokoj o dvou místnostech s jednou průchozí a společnou koupelnou bez výhledu na moře). Šlo tedy o zcela jiný typ ubytování, který nebyl pro ubytování čtyřčlenné rodiny se dvěma v podstatě dospělými dětmi vhodný a jejich potřebám nevyhovoval. Povinností žalované vyplývající pro ni z uzavřené smlouvy bylo zcela jednoznačně zajistit žalobcům odpovídající ubytování po celou dobu pobytu, eventuálně zkontrolovat předem, zda takové ubytování pro ně zajištěno je, a nikoli umožnit hotelu, aby žalobcům k jejich újmě přidělil ubytování v jiném pokoji nestejné kvality s odůvodněním, že hotel je přeplněn. Žalovaná tak oproti ujednání v cestovní smlouvě nezajistila pro žalobce požadovanou kvalitu ubytování. Žalobci tak zcela oprávněně a včas (již v průběhu zájezdu) všechny uvedené vady ubytování (§ 2537 o.z.).4. Soud prvního stupně se dále zabýval výší odpovídající slevy z ceny zájezdu za využití Frankfurtské tabulky a odpovídající judikatury, přičemž u jednotlivých vad podrobně vysvětlil, jakým procentem určil odpovídající slevu a dospěl k závěru i vzhledem k tomu, že vadné plnění trvalo 2 dny z celkové doby pobytu jeden týden, že odpovídající slevou je 10 % z celkové ceny zájezdu, tedy částka 7 679,60 Kč. Ta bylo žalobcům přiznána a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.5. Soud se dále zabýval u každého ze žalobců rovněž nároky na náhradu nemajetkové újmy za narušení dovolené podle § 2543 o. z. a opět za použití judikatury zabývající se obdobnými případy (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, či ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), vyšel z toho, že část dovolené žalobci strávili řešením vad zájezdu a lze si tak stěží představit, že se jejich rozladění nepromítlo i do způsobu, jakým vnímali zbytek dovolené. Ze strany žalované byla porušena podstatná část sjednaných podmínek smlouvy o zájezdu a toto její porušení povinnosti dosáhlo takové intenzity, že bylo objektivně způsobilé znepříjemnit pobyt žalobců. Jako přiměřené odškodnění potom soud přiznal každému ze žalobců 2 000 Kč za narušení dovolené podle kompenzační tabulky. Ohledně zbylé části požadavku žalobců na náhradu nemajetkové újmy za narušení dovolené ve výši 688 Kč pro každého z nich soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.6. Proti rozsudku podali žalobci včas odvolání, a to proti zamítavému výroku o věci samé a výroku o nákladech řízení. Namítali, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci, nedostatečně však zohlednil všechna pochybení žalované při stanovení procentní výše poskytnutých plnění za jednotlivé vady. Uvedli, že mají za to, že oprávněný je celý uplatněný nárok a navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a žalobcům přizná náklady řízení.7. Žalovaná v písemném vyjádření k podanému odvolání navrhla potvrzení rozsudku v napadené části jako věcně správného s tím, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci, řízení netrpí žádnými vadami. Správně soud při stanovení výše přiměřené slevy použil jako orientační vodítko Frankfurtskou tabulku. Odvolání je třeba považovat za zcela nedůvodné.8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení (§ 212, § 212a odst. 1,5 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.9. Odvolací soud se zcela ztotožňuje jak se skutkovými, tak právními závěry soudu prvního stupně a zcela na ně odkazuje. Rozsudek je vypracován s velkou pečlivostí a v zásadě k němu není co dodat. Soud prvního stupně se velmi podrobně zabývá každým jednotlivým pochybením žalované v bodě 32 rozsudku a vysvětluje jaké procento přísluší za to které z nich s využitím Frankfurtské tabulky i za použití odpovídající judikatury-rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. , spisová značka, . Ostatně žalobci v odvolání brojí právě jen proti procentuální výši náhrady ve vztahu k jednotlivým nárokům, k čemuž však odvolací soud nemá v podstatě co dodat, neboť by jen opakoval již řečené soudem prvního stupně. Zejména je potom třeba přihlédnout i k tomu, že pochybení bylo již v průběhu zájezdu zcela napraveno, žalobcům bylo poskytnuto jimi objednané zcela odpovídající ubytování, a to za dva dny, takže dalších 5 dnů dovolané proběhlo zcela dle uzavřené smlouvy. I toto hledisko soud prvního stupně do rozhodnutí zcela správně promítl. Konečně i nárok na náhradu nemajetkové újmy dle ust. § 2543 o.z. soud prvního stupně posoudil zcela správně a opět lze jen odkázat na bod 35 rozsudku, kde se soud prvního stupně s touto problematikou vypořádal.10. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku jako věcně správný potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř. Ve vyhovujícím výroku o věci samé zůstal rozsudek odvoláním nedotčen a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o.s.ř.).11. Změny podle ust. § 220 a 221a o.s.ř. doznal rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení. Podle názoru odvolacího soudu na danou věc nedopadá ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., které použil soud prvního stupně, ale ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., a to s ohledem na skutečnost, že žaloba byla co do základu důvodná a výše plnění závisela na úvaze soudu. Proto žalobcům náleží náhrada účelně vynaložených nákladů, ovšem z částky soudem přiznané, nikoli z částky jimi požadované. Tarifní hodnota, ze které je třeba vyjít, tak představuje částku 11 680 Kč. Každému ze žalobců potom odvolací soud přiznal náhradu nákladů právního zastoupení advokátem dle vyhl. č. 177/1996 Sb., které představují čtyři úkony právní služby po 1 580 Kč (§ 7 vyhl.). Pokud jde o první dva úkony učiněné před , datum, , je třeba tyto krátit ve vztahu ke každému ze žalobců o 20 % dle ust. § 12 odst. 3 vyhl, na rozdíl od dalších dvou úkonů, kdy se toto krácení dle ust. § 12 odst. 3 vyhl. účinné po , datum, užije jen ve vztahu k druhému žalovanému. Dále náleží dvě paušální náhrady po 300 Kč rozdělené mezi oba 1/2 (§ 13 vyhl. účinné do , datum, ), a dvě paušální náhrady po 450 Kč opět rozdělené ½ dle vyhl. účinné od , datum, . Každému ze žalobců potom náleží rovněž náklady soudního poplatku ve výši 400 Kč. V konečném důsledku to znamená, že žalobkyni a/ náleží náhrada nákladů řízení ve výši 6 778 Kč a žalovanému b/ ve výši 6 056 Kč.