14 Co 117/2026-73 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 243 452 Kč [výrok I] a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku [výrok II].2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované náhrady škody vzniklé úhradou obhajného ve výši 390 104 Kč z titulu nezákonného trestního stíhání. Proti žalobkyni bylo vedeno trestní řízení, posléze pod sp. zn. , spisová značka, u Krajského soudu v , adresa, , který rozsudkem ze dne 5. 2. 2022 žalobkyni zprostil obžaloby a odvolání státního zástupce bylo zamítnuto rozsudkem Vrchního soudu v , adresa, ze dne 18. 11. 2021.3. Žalovaná nesporovala, že u ní žalobkyně žalovaný nárok na náhradu škody dne 3. 2. 2025 předběžně uplatnila. Ve stanovisku z 4. 9. 2025 neshledala nárok důvodným. V řízení pak sporovala vznik škody a výši škody a z opatrnosti uplatnila rovněž námitku promlčení. Trestní stíhání bylo pravomocně skončeno již dne 18. 11. 2021, právní zástupce žalobkyně vystavil zálohovou fakturu na žalovanou částku až dne 1. 2. 2025, tedy účelově s cílem obejít zákonná ustanovení o promlčení.4. Při jednání dne 15. 12. 2025 soud I. stupně k částečnému zpětvzetí žaloby vyhlášeným usnesením řízení ohledně částky 146 652 Kč zastavil; předmětem řízení tak zůstala částka 243 452 Kč [poznámka odvolacího soudu].5. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování zjistil, že usnesením , orgán, ze dne 30. 5. 2014, č. j. , spisová značka, , bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně, a to pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1 a 4 písm. d) trestního zákoníku. Krajský soud v , adresa, rozsudkem ze dne 5. 2. 2020, č. j. , spisová značka, , zprostil žalobkyni dle § 226 písm. c) trestního řádu obžaloby. Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce odvolání, které Vrchní soud v , adresa, ve veřejném zasedání dne 18. 11. 2021 zamítl. Veřejného zasedání se za žalobkyni účastnil její obhájce. Rozsudek Vrchního soudu v , adresa, nabyl právní moci dne 18. 11. 2021. Dne 1. 2. 2025 vystavil obhájce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, zálohovou fakturu, kterou vyúčtoval odměnu za obhajobu žalobkyně, a to ve výši 390 104 Kč. Faktura byla splatná dne 7. 2. 2025. Dne 3. 2. 2025 vystavil , tituly před jménem, , jméno FO, příjmový doklad, dle kterého od žalobkyně přijal 200 000 Kč a dne 7. 2. 2025 příjmový pokladní doklad, dle kterého od žalobkyně přijal 190 104 Kč. Nárok na náhradu škody ve výši 390 104 Kč žalobkyně, zastoupená , Jméno advokáta, , předběžně uplatnila u žalované dne 3. 2. 2025. Přípisem z 3. 7. 2025 byla vyzvána k doložení dokladů prokazujících vznik škody. Stanoviskem ze dne 4. 9. 2025 žalovaná neshledala uplatněný nárok důvodným.6. Vzhledem k obraně žalované se soud I. stupně prioritně zabýval uplatněnou námitkou promlčení a s odkazem zejména na § 14 odst. 1, § 15 odst. 1, § 32 odst. 3 a § 35 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) [dále jen „OdpŠk“], shledal, že nárok vskutku promlčen je. Rozhodnutí Vrchního soudu v , adresa, ze dne 18. 11. 2021, kterým bylo zamítnuto odvolání státního zástupce proti zprošťujícímu rozsudku Krajského soudu v , adresa, , nabylo vůči žalobkyni právní moci dne 18. 11. 2021 a od tohoto data počala běžet tříletá promlčecí doba. Soud I. stupně uvážil, že právě k tomuto dni je třeba vztahovat vědomost žalobkyně o vzniku majetkové škody z titulu nezákonného rozhodnutí. Argumentace o doručení písemného vyhotovení rozsudku žalobkyni a s tím spojeném posunutí vědomosti žalobkyně o vzniku škody nemá dle judikatury Nejvyššího soudu [např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3692/2017 a sp. zn. 30 Cdo 1769/2017] žádnou právní relevanci. Okamžik doručení rozsudku žalobkyni není právně významný. Uplatnila-li žalobkyně nárok na náhradu škody u žalované dne 3. 2 2025 a následně podala žalobu dne 1. 8. 2025, byl její nárok v době podání žaloby již promlčen v tříleté promlčecí lhůtě. Námitku žalobkyně, že uplatnění námitky promlčení je v tomto případě výkonem práva v rozporu s dobrými mravy, neshledal soud I. stupně s odkazem na citovanou judikaturu Nejvyššího soudu důvodnou a žalobu jako nedůvodnou zamítl.7. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř.8. Proti rozsudku soudu I. stupně podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání. Své odvolání podáním ze dne 19. 2. 2026 doplnila. Žalobkyně vytýkala soudu I. stupně, že je odůvodnění rozsudku, jde-li o učiněná skutková zjištění, nepřezkoumatelné, že učinil nesprávná skutková zjištění a že věc nesprávně právně posoudil.9. Soud I. stupně neuvedl, že se žalobkyně veřejného zasedání Vrchního soudu v , adresa, , konaného dne 18. 11. 2021, neúčastnila, ač se tato skutečnost z protokolu o veřejném zasedání podává, ač byl tento protokol proveden soudem I. stupně k důkazu a ač soud I. stupně neúčast žalobkyně při provádění dokazování konstatoval. Dle žalobkyně tuto skutečnost soud I. stupně v odůvodnění rozsudku neuvedl záměrně. Soud I. stupně uvedl, že rozhodnutí Vrchního soudu v , adresa, nabylo právní moci 18. 11. 2021, že tříletá promlčecí doba počala běžet od tohoto data a že k tomuto dni je třeba vztahovat vědomost žalobkyně o vzniku majetkové škody z titulu nezákonného rozhodnutí. Okamžik doručení rozhodnutí Vrchního soudu v , adresa, žalobkyni není dle soudu I. stupně významný. Soud I. stupně tedy vycházel pouze z data právní moci rozhodnutí Vrchního soudu v , adresa, a otázkou, kdy se žalobkyně o existenci a obsahu tohoto rozhodnutí skutečně dozvěděla, se vůbec nezabýval. Žalobkyně se přitom o existenci odpovědnostního titulu dozvěděla až v únoru 2022, kdy jí bylo rozhodnutí Vrchního soudu v , adresa, doručeno, až od tohoto okamžiku počala plynout tříletá subjektivní promlčecí lhůta, neboť žalobkyně nebyla vyhlášení rozhodnutí přítomna a nebylo prokázáno, že by se o tomto rozhodnutí dozvěděla dříve, než jí bylo doručeno. I z textu § 32 odst. 1 OdpŠk vyplývá, že je počátek běhu promlčecí doby vázán na doručení rozhodnutí, výraz oznámení je uveden v závorce a týká se toliko usnesení dle § 137 trestního řádu. Nadto dle aktuální trestní praxe počíná lhůta 3 dnů k podání stížnosti běžet až od doručení usnesení, nikoliv od jeho vyhlášení, neboť až z doručeného usnesení jsou známy všechny okolnosti podstatné pro rozhodnutí.10. Žalobkyně dále odkazovala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1029/2008, dle kterého subjektivní promlčecí doba u nároku na náhradu škody způsobené trestním stíháním, které neskončilo odsuzujícím trestním rozhodnutím, počíná běžet od okamžiku, kdy obžalovanému bylo oznámeno rozhodnutí, jímž byl zproštěn obžaloby; dozvěděl-li se však o vzniku škody později, počíná běžet subjektivní promlčecí doba okamžikem, kdy se o vzniku škody skutečně dozvěděl. Odkazovala rovněž na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 642/05, dle kterého nelze připustit závěr, že promlčecí doba počala běžet v okamžiku, kdy výše škody představovala pouze ekvivalent nároku, který požadoval po stěžovateli obhájce, neboť si stěžovatel nemohl být jist, že požadovaná částka představuje skutečnou výši škody. Konečně odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 962/2012, dle kterého počátek běhu promlčecí doby u nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním může být vázán až k okamžiku, kdy poškozený mohl nárok uplatnit u příslušného orgánu.11. Žalobkyně se o vzniku škody dozvěděla později, než došlo k vyhlášení rozhodnutí Vrchního soudu v , adresa, , v okamžiku vyhlášení neznala skutečnou výši škody a neměla k dispozici písemné vyhotovení vyhlášeného rozhodnutí, nemohla svůj nárok u žalované uplatnit. Žalobkyně se o rozhodnutí Vrchního soudu v , adresa, prokazatelně dozvěděla až jeho doručením a až po jeho doručení mohla svůj nárok na náhradu škody u žalované uplatnit.12. Žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně, aby jej změnil a žalobě vyhověl a žalovanou zavázal k úhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.13. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila. Při odvolacím jednání navrhovala potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako věcně správného.14. Nedůvodná je předně odvolací námitka, že je rozsudek soudu I. stupně nepřezkoumatelný.15. Měřítkem toho, zda napadené rozhodnutí soudu I. stupně je či není přezkoumatelné, je totiž především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. Jednotlivé - byť i ne zcela přiléhavé - věty uvedené v odůvodnění nemohou způsobit nepřezkoumatelnost rozhodnutí jako celku. Rozhodnutí není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly na újmu uplatnění práv odvolatele [vizte např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 20