19 Co 63/2026-222 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví označeným rozsudkem uložil soud I. stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na výživném neprovdané matky částku 72 000 Kč ve třech měsíčních splátkách po 24 000 Kč splatných vždy do 20. dne v měsíci počínaje měsícem po právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek, povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem ve výši 5 000 Kč a dále povinnost zaplatit žalobkyni k rukám její právní zástupkyně na náhradě nákladů řízení částku 22 850 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Současně uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro , adresa, soudní poplatek ve výši 770 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Na základě skutkových zjištění podrobně popsaných v odstavcích 4. až 21. rozsudku dospěl soud I. stupně k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyni a žalovanému se dne 2. 4. 2023 narodil nezletilý , jméno FO, . Otcovství žalovaného k nezletilému bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů před Obvodním soudem pro , adresa, . Mezi účastníky nebylo uzavřeno manželství, účastníci nežijí ve společné domácnosti a neuhrazují tak společně náklady takové domácnosti. Žalobkyně žije ve společné domácnosti se svou matkou a s nezletilým. Její náklady na bydlení, které hradí matka a babička žalobkyně, činí 9 264 Kč. Žalobkyně od září 2022 přerušila studium na vysoké škole. Dne 1. 10. 2022 uzavřela pracovní poměr se zaměstnavatelem , právnická osoba, . s pracovní dobou 40 hodin týdně na pozici referent vymáhání pohledávek, se mzdou ve výši 22 500 Kč a nárokem na měsíční bonus až do výše 7 500 Kč při uspokojivém plnění pracovních podmínek a v závislosti na pracovním výkonu. Průměrný čistý měsíční příjem žalobkyně v období od října 2022 do března 2023 činil 22 600 Kč měsíčně. Žalobkyni byl od dubna 2023 do března 2024 vyplácen rodičovský příspěvek ve výši 7 500 Kč měsíčně a od dubna 2024 ve výši 12 352 Kč měsíčně. S účinností od 23. 1. 2024 byl žalobkyni přiznán přídavek na dítě ve výši 830 Kč měsíčně. V dubnu 2025 byla žalobkyni vyplacena mzda ve výši 4 630 Kč, v květnu 2025 ve výši 4 600 Kč a v červnu 2025 ve výši 5 200 Kč. V souvislosti s porodem žalobkyně vynaložila částku 5 000 Kč na přítomnost blízké osoby při porodu a za nadstandardní pokoj. Žalovaný je osobou samostatně výdělečně činnou, podnikající v oboru poštovní a kurýrní služby. S ohledem na žalovaným tvrzenou měsíční výši výdajů za bydlení (24 500 Kč), výši záloh na zdravotní a sociální pojištění (7 902 Kč), měsíční výdaje na stravu, oblečení, drogistické zboží, telefon a internet (6 200 Kč) a výživné hrazené v rozmezí od 1 500 Kč měsíčně do 3 000 Kč měsíčně na každé z jeho dalších 3 dětí a s přihlédnutím k tomu, že nemá žádné závazky a svým dětem přispívá i na další potřeby nad rámec výživného, dospěl soud I. stupně k závěru o jeho příjmu minimálně ve výši 45 000 Kč měsíčně, kdy právě tato výše spolehlivě pokryje jeho výdaje. Soud proto neuvěřil jeho tvrzení, že jeho průměrný příjem činí 30 000 až 40 000 Kč měsíčně. Ani jeden z účastníků nevlastní žádnou nemovitost či hodnotnější věc movitou.3. Po posouzení skutkových zjištění podle § 920 odst. 1, 921 odst. 1, § 922 odst. 2 a § 913 odst. 1 o. z. soud I. stupně dovodil, že základ nároku žalobkyně na výživné vůči žalovanému je dán s ohledem na narození společného syna, kdy žalobkyně má v důsledku celodenní péče o něj snížené výdělečné možnosti. Za výživné odpovídající zákonnému kritériu o přiměřeném výživném označil výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně po dobu 2 let od narození dítěte. Zohlednil přitom, že se žalovaný žádnou jinou formou na výživném žalobkyně v rozhodném období nepodílel. Jelikož v době vyhlášení rozsudku již uplynula doba, za kterou bylo výživné určeno, rozhodl soud o nedoplatku za dobu 24 měsíců v celkové výši 72 000 Kč (24krát 3 000 Kč), který žalovanému uložil uhradit ve třech měsíčních splátkách po 24 000 Kč vzhledem k celkové výši nedoplatku, majetkovým poměrům žalovaného a stanovisku žalobkyně, která souhlasila se splátkami, ale ve výši, aby dluh byl v přiměřené lhůtě uhrazen. Soud I. stupně shledal za přiměřený i požadavek žalobkyně na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem ve výši 5 000 Kč. Vyslovil názor, že s ohledem na význam porodu v životě každé ženy se jeví tento výdaj jako zcela ospravedlnitelný, zvlášť když žalobkyně neměla oporu v žalovaném coby otci dítěte a žalobkyni vznikly s těhotenstvím ještě další výdaje s těhotenským oblečením, hygienickými potřebami, vitamíny apod. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. (zásada úspěšnosti ve sporu) a o povinnosti zaplatit soudní povinnost rozhodl podle § 2 odst. 3, § 11 odst. 2 písm. f) zákona č. 549/1991 Sb.4. Proti rozsudku soudu I. stupně podal žalovaný odvolání. Namítal, že chybí důkazy pro závěr, že dosahuje minimálně příjmů ve výši 45 000 Kč měsíčně. Poukázal na rozsah svých vyživovacích povinností, které soud I. stupně dostatečně nezkoumal, pokud nevyslechl všechny 3 další matky jeho dětí. Soud se nezabýval vztahem mezi účastníky řízení před narozením a nezohlednil jednostranné rozhodnutí matky o tom, že si dítě ponechá. Uložení povinnosti platit výživné za situace, kdy mezi účastníky nebyl žádný bližší vztah, žalovaný o těhotenství nevěděl a nemohl se na tak zásadním rozhodnutí podílet, označil za rozporné s principem dobrých mravů ve smyslu § 2 odst. 3 o. z. Soudu I. stupně dále vytkl, že nezjišťoval reálnou ztrátu na příjmu žalobkyně a nezohlednil podporu ze strany její rodiny. Výživné ve výši 3 000 Kč proto neodpovídá zásadě přiměřenosti. Dále vyslovil názor, že náklady spojené s těhotenstvím ve výši 5 000 Kč nejsou nezbytnými náklady. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí, in eventum aby napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne a přizná mu náhradu nákladů řízení, nebo aby rozsudek změnil alespoň tak, že žalovanému bude stanovena povinnost v podstatně nižší a přiměřené výši.5. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně coby věcně správného. Poukázala na to, že žalovaný ani nedoložil, že platí další výživné. Žalovaný zpochybňuje výši příjmů, ale již neuvádí jejich skutečnou výši a své skutečné výdaje. Vyvracela tvrzení žalovaného, že v rozhodné době pobírala příspěvek na bydlení a další sociální dávky, jakož i tvrzení, že žalovaný o těhotenství nevěděl. Uváděla důvody, proč nepodstoupila interrupci. Povahu vztahu účastníků označila pro posouzení nároku za irelevantní. Poukázala na § 920 odst. 1 o. z., který hovoří o přiměřených (nikoli nezbytných) nákladech spojených s těhotenstvím a porodem. Uzavřela, že vzhledem k porodním komplikacím (akutní porod císařským řezem, ztráta krve, narození syna s 2. stupněm přidušení) považuje náklady za přiměřené.6. Po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 202 o. s. ř. a contrario), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal odvolací soud ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné.7. Soud I. stupně postupoval v souladu s procesními předpisy, řádně provedl důkazy navržené účastníky řízení k prokázání jejich tvrzení (přičemž současně také uvedl, proč neprovedl i další důkazy) a z provedených důkazů vyvodil logické závěry odpovídající zásadám uvedeným v § 132 o. s. ř. Správně zjištěný skutkový stav správně posoudil i po právní stránce. Pro stručnost je tak možno odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku, se kterým se odvolací soud plně ztotožňuje.8. Na správnosti závěrů soudu I. stupně nemohou nic změnit ani odvolací námitky žalovaného.9. Podle § 920 odst. 1 věta prvá o. z. platí, že není-li matka provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem.10. Z výše citovaného ustanovení je zřejmé, že institut výživného neprovdané matce kompenzuje ekonomický dopad těhotenství, porodu a péče o dítě v raném věku. Příspěvek má pokrývat výhradně potřeby matky, nikoli dítěte. Předpokladem pro přiznání nároku je pouze to, že matka není provdána za otce svého dítěte, o dítě v rozhodné době pečuje a že vynaložila náklady s těhotenstvím a porodem. Není rozhodné, zda matka před porodem pracovala a měla vlastní příjem či nikoli. Postačí, když dojde ke snížení výdělkových možností matky. U výživného neprovdané matky se vychází z předpokladu, že je nespravedlivé, aby finanční důsledky plynoucí z narození dítěte, šly jen k její tíži. Pro posouzení nároku je právně bezvýznamné, jaký měli účastníci řízení (rodiče dítěte) vztah před narozením dítěte, za jaké situace došlo k početí dítěte, zda žalovaný (otec dítěte) s narozením dítěte souhlasil a zda matku finančně podporovala její rodina. Jak správně podotýká soud I. stupně, povinnost žalovaného přiměřeně se podílet na výživě žalobkyně nelze přenášet na rodinu ža