20 Co 400/2025-217 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni 500 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 500 000 Kč od , datum, do zaplacení a částku 343 640 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 343 640 Kč od , datum, do zaplacení a na náhradu nákladů řízení 330 905,06 Kč. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že tuto částku zaslala dne , datum, na účet žalované omylem coby plnění, odkazující k faktuře č. , hodnota, na částku 4 439 576 Kč, kterou jí žalovaná předtím (, datum, ) zcela uhradila. Zaplacení částky 343 640 Kč s příslušenstvím žádala žalobkyně na žalované z titulu kupní ceny dodaného indukčního sporáku, vyúčtované žalované fakturou č. , hodnota, , splatnou dne , datum, . Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že částka 500 000 Kč jí náleží, neboť před vystavením faktury č. , hodnota, zaplatila na předmětnou dodávku v hotovosti zálohu 500 000 Kč a následně uhradila celou fakturovanou částku. Ohledně částky 343 640 Kč tvrdila, že dodávka předmětného indukčního sporáku byla zahrnuta v uhrazené faktuře č. , hodnota, .2. Soud I. stupně na základě důkazních zjištění, popsaných v odstavcích 4. až 19. napadeného rozsudku, dospěl ke skutkovému závěru, že účastnice uzavřely kupní smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala žalované dodat gastrotechnologické zařízení do nového provozu restaurace žalované a žalovaná se zavázala za dané žalobkyni uhradit kupní cenu. V období od února do dne , datum, žalobkyně provedla v restauraci dodávku a montáž zařízení, v rámci níž byl do restaurace dodán a nainstalován první sporák. Žalobkyně následně žalované vystavila fakturu na částku 4 439 576 Kč, zahrnující i tento sporák, kterou žalovaná dne , datum, uhradila. Po zahájení provozu restaurace žalovaná zjistila, že první sporák má nedostatečný výkon, proto kontaktovala žalobkyni a žádala ji o dodání výkonnějšího sporáku. Bylo dohodnuto, že žalobkyně žalované dodá druhý sporák, který byl původně jednatelem žalované , jméno FO, objednán do provozu jeho jiné restaurace , právnická osoba, . Kupní cena druhého sporáku byla mezi účastnicemi sjednána na základě nabídky žalobkyně ze dne , datum, v částce 284 000 Kč bez daně z přidané hodnoty (DPH), tedy ve výši 343 640 Kč včetně DPH. Mezi účastnicemi byla dohodnuta výměna prvního sporáku za druhý sporák, která proběhla během noci ze dne , datum, . na den , datum, , kdy byl druhý sporák do restaurace dodán a vyměněn za první sporák, který byl odvezen do provozovny , jméno FO, , právnická osoba, . Žalobkyně následně žalované vyúčtovala kupní cenu za druhý sporák, kterou žalovaná neuhradila. Žalobkyně žalované omylem zaslala dne , datum, částku 500 000 Kč, což bylo zjištěno její účetní a následně se marně domáhala vrácení této částky na žalované.3. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil podle § § 2079, 2087, 2118 a 2991 odst. l zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.). Dovodil, že ohledně sporáků byly účastnicemi uzavřeny postupně dvě kupní smlouvy, jedna na dodávku gastronomického zařízení do restaurace žalované za kupní cenu 4 439 576 Kč, jejíž součástí byla také dodávka prvního sporáku, kterou žalovaná podle nesporných tvrzení účastníků uhradila, a druhá na dodávku druhého sporáku za dojednanou kupní cenu v částce 343 640 Kč včetně DPH, jenž byl původně dodán do jiného provozu , jméno FO, (jednatele žalované) a následně byly sporáky vyměněny (výpovědi svědků , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, ). Žalobkyně druhý sporák vyúčtovala žalované, neboť do její restaurace byl (finálně) dodán. Tvrzení žalované o tom, že úhrada druhého sporáku již byla součástí faktury vystavené žalobkyní na částku 4 439 576 Kč, potažmo, že jeho kupní cena byla uhrazena, nebylo prokázáno. Ohledně částky 500 000 Kč dospěl soud I. stupně k závěru, že jde o bezdůvodné obohacení žalované, jež neprokázala své tvrzení, že žalobkyni v hotovosti uhradila zálohu v této výši na dodávku v celkové ceně 4 439 576 Kč, kterou žalobkyni uhradila dne , datum, . Pro předmětnou platbu žalobkyně žalované tak neexistoval právní důvod a byla provedena omylem. Soud I. stupně proto žalobě zcela vyhověl a žalobkyni přiznal z uvedených částek také úrok z prodlení podle § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a podle § 142 odst. l zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) náhradu nákladů řízení ve specifikaci, popsané v odstavci 35. rozsudku.4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Stran částky 500 000 Kč setrvala na tom, že tato platba měla jí tvrzený důvod a namítla, že v řízení nebylo prokázáno její zaslání žalobkyní omylem, který jednatel žalobkyně ve své výpovědi dostatečně nevysvětlil. Zdůraznila označení platby, vážící se k faktuře č. , hodnota, , což prokazuje, že platba byla určena žalované a že jí náleží. Dovozovala, že žalobkyně jí tuto částku zaslala úmyslně a proto nemá podle § 2997 o.z. právo na vydání bezdůvodného obohacení. Ohledně sporáku účastnice neuzavřely kupní smlouvu, e-mailová zpráva jednatele žalobkyně se týkala jiné společnosti , jméno FO, a je v ní uvedena částka 284 000 Kč, aniž bylo uvedeno, že bude navýšena o DPH (k tomu žalovaná poukazovala na usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. , spisová značka, ). Žalovaná setrvala na tvrzení, že cena dotyčného sporu byla zahrnuta do faktury č. , hodnota, , která byla kompletně zaplacena. Dále poukazovala na výpovědi svědků , jméno FO, , jméno FO, , z nichž mělo plynout, že cena sporáku byla zaplacena. Konečně žalovaná brojila proti výši náhrady nákladů řízení s poukazem na to, že návrh na nařízení předběžného opatření byl neúspěšný a náhrada za porady s klientem advokátu nenáleží, neboť se neprojevila v procesním postoji žalobkyně, přičemž není možné vyúčtovat za jeden den dvě porady. Napadený rozsudek označila za nepřezkoumatelný, protože se nevypořádal se všemi jejími argumenty, a navrhla, aby jej odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení nebo, aby jej změnil a žalobu zamítl. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.5. Z obsahu odvolání se podávají odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek, včetně předcházejícího řízení, v intencích §§ 212 a 212a o.s.ř., odvolání však opodstatněným neshledal. Soud I. stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu, z provedených důkazů vyvodil odpovídající skutková zjištění, která následně přiléhavě posoudil i po stránce právní a svůj rozsudek řádně v souladu s požadavky § 157 odst. 2 o.s.ř. odůvodnil. Úvahy žalované o nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku nejsou případné. Odvolací soud k tomu poznamenává, že měřítkem přezkoumatelnosti soudního rozhodnutí je především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody, což žalované zjevně potíže nečinilo. Jak ve své judikatuře vysvětlil Nejvyšší soud i Ústavní soud, není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. sp. zn. 22 Cdo 3814/2015, sp.zn. 29 Cdo 2543/2011, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod např. V R 100/2013 nebo nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 989/08).6. Soud I. stupně provedl ve věci dostatečné dokazování a správně zjistil skutkový stav, který též zásadně správně právně posoudil, na důvody jeho rozhodnutí proto odvolací soud převážně pro stručnost odkazuje. Pro posouzení nároku žalobkyně na zaplacení částky 500 000 Kč s příslušenstvím je podstatné, že v řízení bylo jednoznačně (výpovědí svědka , jméno FO, ) vyvráceno tvrzení žalované, že zaplatila žalobkyni v této výši v hotovosti zálohu na kupní cenu dodávky v celkové ceně 4 439 576 Kč, kterou žalované na základě vystavené faktury uhradila. Tento svědek jednoznačně uvedl, že žádnou zálohu pro žalobkyni od jednatele žalované nepřevzal a nic jí zálohově v hotovosti placeno nebylo. Taková hotovostní platba by ostatně byla v rozporu s § 4 odst. l zákona č. 254/2004 Sb. o omezení plateb v hotovosti, omezujícího takové platby na 270 000 Kč. Samotné označení platby jako vážící se k faktuře č. , hodnota, , na němž žalovaná staví svou odvolací argumentaci, není způsobilé prokázat opak ani nevyvrací tvrzení žalobkyně o jejím provedení omylem. Ve věci leželo v prvé řadě na žalované důkazní břemeno o tom, že sporná platba má jí tvrzený právní důvod (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2744/99, sp.zn. 28 Cdo 2087/2021, sp.zn. 32 Cdo 5215/2017). Za situace, kdy bylo toto tvrzení v řízení naopak vyvráceno, je absurdní snaha žalované o přesunutí důkazního břemene na žalobkyni k prokazování toho, že platbu pr