25 Co 12/2026-50 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni a) 600 EUR se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 24. 6. 2025 do zaplacení (výrok I) a žalobkyni b) 600 EUR se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 24. 6. 2025 do zaplacení (výrok II). Výrokem III žalované uložil zaplatit žalobkyním 22 735,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyň.2. Takto rozhodl o žalobě doručené soudu dne 24. 6. 2025, kterou se žalobkyně domáhaly náhrady škody dle čl. 6 a čl. 7 odst. 1 písmeno c) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (dále jen „Nařízení č. 261/2004“) za zpožděný let ze dne 3. 6. 2025 provozovaný žalovanou z , adresa, přes , adresa, a , adresa, do , adresa, , zpoždění žalobkyň v cílové destinaci činilo 4 hodiny a 46 minut, neboť v důsledku zpoždění letu provozovaného žalovanou zmeškaly návazný let z , adresa, do , adresa, .3. Žalovaná požadovala zamítnutí žaloby, protože není splněna ani jedna z podmínek uvedených v čl. 3 odst. 1 Nařízení č. 261/2004, žalobkyně odlétaly z letiště na území třetí země a žalovaná není dopravcem Společenství, tudíž na let žalobkyň nelze aplikovat Nařízení č. 261/2004.4. Obvodní soud zjistil tento skutkový stav: Žalobkyně si rezervovaly u žalované v rámci jedné rezervace lety č. , číslo, ), které se konaly dne 3. 6. 2025 z , adresa, (, adresa, ) přes , adresa, (, stát, ) a , adresa, (, stát, ) do , adresa, , adresa, ). Operujícím leteckým dopravcem na trase z , adresa, přes , adresa, do , adresa, byla žalovaná a z , adresa, do , adresa, byla od počátku rezervace společnost , právnická osoba, . Letecká vzdálenost mezi , adresa, a , adresa, činí 9 379 km. Celkové zpoždění letu činilo 4 hodiny a 44 minut. Žalobkyně uplatnily u žalované nárok na kompenzaci, ta však dne 23. 6. 2025 odmítla cokoliv uhradit.5. Po právní stránce soud prvého stupně aplikoval čl. 2, čl. 3 odst. 1 písm. b), čl. 3 odst. 5, čl. 7 odst. 1 Nařízení č. 261/2004 a odkázal na judikaturu k tomuto nařízení (tj. rozhodnutí SDEU C 402/07, C-432/07, C-502/18, C-367/20 a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2426/2022, pozn. odvolacího soudu: správně má být sp. zn. 25 Cdo 2426/2021)).6. Obvodní soud shrnul, že aby bylo možné aplikovat Nařízení č. 261/2004 na situaci žalobkyň je nutné splnění tří podmínek: 1) musí se jednat o let z letiště umístěného na území třetí země na letiště umístěné na území členského státu, 2) tento let je uskutečněn provozujícím leteckým dopravcem Společenství, tedy v souladu s čl. 2 písm. c) tohoto Nařízení dopravcem s platným provozním povolením uděleným členským státem, a 3) aby dotyčný cestující v třetí zemi odletu neobdržel náhradu nebo odškodnění a nebyla mu poskytnuta pomoc.7. Let s jedním nebo více navazujícími lety, které jsou předmětem jediné rezervace, představuje pro účely nároku cestujících na náhradu podle Nařízení č. 261/2004 jeden celek. Let žalobkyň, který byl jako celek rezervován u žalované a byl uskutečněn z , adresa, přes , adresa, a , adresa, do , adresa, jakožto cílového místa určení, tak musí být považován za let uskutečněný z letiště umístěného na území třetí země na letiště umístěné na území členského státu. Přestože žalobkyně uzavřely smlouvu o přepravě s žalovanou, fakticky část letu z , adresa, do , adresa, provedl letecký dopravce , právnická osoba, , který je leteckým dopravcem Společenství. Let byl tak operován dvěma leteckými dopravci, žalovanou a leteckým dopravcem Společenství, u něhož je prokázáno, že má platné provozní povolení udělené členským státem. Co se týče třetí podmínky pro aplikaci Nařízení č. 261/2004, tak nebylo zjištěno, že by žalobkyně obdržely ve třetí zemi náhradu nebo odškodnění a byla jim poskytnuta pomoc. Jelikož u letu žalobkyň došlo ke splnění všech tří podmínek dle čl. 3 odst. 1 písm. b) Nařízení č. 261/2004, spadá tento případ do působnosti tohoto nařízení.8. Pokud jde o otázku, kdo je povinen platit náhradu v případě významného zpoždění na příletu v případě takového letu s mezipřistáním, tedy o otázku pasivní legitimace, soud v souladu s výše uvedenou judikaturou SDEU uzavřel, že každý provozující letecký dopravce, který se podílí na uskutečnění alespoň jednoho z těchto přímo navazujících letů, je povinen k této náhradě bez ohledu na to, zda let, který uskutečnil, je příčinou významného zpoždění, které cestující utrpěl na příletu do cílového místa určení. Žalovaná, která byla prokazatelně jedním z provozujících leteckých dopravců předmětného letu, je v tomto případě pasivně legitimována a není přitom významné, že let byl rezervován u žalované, když taková podmínka nevyplývá dle soudu ani z Nařízení č. 261/2004 ani z judikatury SDEU.9. Let žalobkyň byl zpožděn o 4 hodiny a 44 minut, letecká vzdálenost mezi , adresa, a , adresa, činí 9 379 km. V souladu s judikaturou SDEU na cestující, jejichž let byl zpožděn, je nutno nahlížet tak, že jim svědčí právo na náhradu podle čl. 5 odst. 1 písm. c) Nařízení č. 261/2004, ve spojení s jeho čl. 7 odst. 1, v případě, kdy při příletu do cílového místa určení utrpěli časovou ztrátu v rozsahu tří hodin nebo více, proto soud žalobě v souladu s čl. 7 odst. 1 písm. c) Nařízení č. 261/2004 vyhověl a každé ze žalobkyň nárok na náhradu ve výši 600 EUR přiznal. Přiznání práva na úrok z prodlení obvodní soud odůvodnil ust. § 1970 o. z., výši tohoto úroku z prodlení nařízením vlády č. 351/2013 Sb.10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve prospěch zcela úspěšných žalobců. Jejich náklady tvoří zaplacený soudní poplatek 1 500 Kč a náklady na právní zastoupení ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „AT“.11. Tento rozsudek napadla žalovaná odvoláním a domáhá se zamítnutí žaloby. Setrvala na své dosavadní argumentaci o neaplikovatelnosti Nařízení č. 261/2004, protože let byl provozován z letiště umístěného na území 3. země a žalovaná není dopravcem. Společenství. Závěr obvodního soudu nemá oporu v judikatuře, soudem uváděná judikatura SDEU C-502/18 a C-367/20 tuto situaci neřeší, protože se jednalo o let z letiště umístěného v EU (tj. čl. 3 odst. 1 písm. a/ Nařízení č. 261/2004), nebo o let zarezervovaný u dopravce Společenství (tj. čl. 3 odst. 1 písm. b/ Nařízení č. 261/2004), kdy byla aplikovatelnost nařízení zcela zřejmá. Odvolatelka nesouhlasí s extenzivním výkladem, podle kterého by se zapojení dopravce Společenství dostal celý let a všichni dopravci do působnosti nařízení. Takový přístup by reguloval i lety nevztahující se k území EU a nepřípustně by překračoval teritoriální působnost Nařízení č. 261/2004. Z dikce čl. 3 odst. 1 písm. b) Nařízení č. 261/2004 jednoznačně vyplývá, že k naplnění tohoto bodu dochází pouze v případě, kdy let provozuje dopravce Společenství, tedy jedná se o subjekt v jednotném čísle, z čehož žalovaná dovozuje, že pro účely posuzování aplikovatelnosti Nařízení č. 261/2004 nelze brát více dopravců v potaz. Systematický a teleologický výklad tohoto ustanoveni vede žalovanou k závěru, že v případě, kdy se na letu jako celku podílí více dopravců, kdy ne všichni jsou dopravcem Společenství, nemůže k naplnění této podmínky dojít, resp. podmínka je splněna pouze v situaci, kdy je let jako celek provozován leteckým dopravcem Společenství a pokud je u něj učiněna rezervace. Z judikatury SDEU se nepodává pasivní věcná legitimace dopravce se sídlem ve třetí zemi, toliko pasivní věcná legitimace dopravce Společenství. Závěr o absenci věcné pasivní legitimace přijal též Nejvyšší soud v rozhodnutí , spisová značka, z nějž plyne, že pro uplatnění náhrady za zpožděný let skládající se z letu provozovaného leteckým dopravcem třetí země (jako je žalovaná) a z letu provozovaného leteckým dopravcem Společenství pasivně věcně legitimován jedině dopravce Společenství, a nikoliv letecký dopravce třetí země. Cílem bylo zajistit, aby cestující i v případě, kdy byl let jako celek ovlivněn zpožděním způsobeným leteckým dopravcem třetí země, mohl uplatnit nárok na náhradu alespoň u leteckého dopravce Společenství a to i přesto, že s tímto leteckým dopravcem Společenství není v přímém smluvním vztahu a tento nezpůsobil zpoždění letu. Smyslem a účelem Nařízení č. 261/2004 je poskytnout cestujícím ochranu, pokud cestují po a z území Evropské unie, anebo let zajišťuje dopravce Společenství. Z tohoto důvodu pak nemůže být účel judikatury vykládán jako rozšíření okruhu povinných subjektů o dopravce třetích zemí. Pasivně věcně legitimován by tak mohl být nanejvýš dopravce Společenství. Závěr o pasivní věcné legitimaci žalované je v rozporu se zásadou proporcionality a subsidiarity, a to v rozsahu uložení povinnosti dopravci ze třetí země odpovídat za porušení Nařízení č. 261/2004, aniž b