25 Co 364/2025-141 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalované uložil povinnost zaplatit 27 546,90 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně od 30. 6. 2024 do zaplacení, částku 4 482,50 Kč a úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 4 207,50 Kč od 30. 11. 2024 do zaplacení (I), žalobu o zaplacení 55 638,59 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 30. 6. 2024 do zaplacení, o 8 827,18 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 7 022,54 Kč od 30. 11. 2024 do zaplacení zamítl (II) a rozhodl tak, žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 10 313 Kč (III).2. Rozhodl tak na podkladě žaloby, kterou se žalobce z titulu smlouvy o nájmu movité věci, uzavřené mezi účastníky řízení dne 26. 7. 2018, ve znění dodatku a Všeobecných podmínek verze , číslo, , domáhal žalované částky z důvodu přečerpání km, neboť maximální nájezd km byl v rámci smlouvy sjednán po dobu nájmu v rozsahu 130 000 km, avšak žalovaná najela celkem 162 841 km. Poplatek za nedodržení maximálního nájezdu počtu km byl stanoven 2,10 Kč/1 km + 21% daň z přidané hodnoty. Dle smluvních ujednání žalobce rovněž požaduje smluvní pokutu, když část smluvní pokuty se stala splatnou dne 29. 11. 2024. Žalobce požaduje též zaplacení zákonných úroků z prodlení.3. Žalovaná v rámci procesního stanoviska s žalobou nesouhlasila. Nesporovala uzavření smlouvy o nájmu movité věci (osobního automobilu) mezi účastníky, avšak doplnila, že tato smlouva měla několik dodatků. Původní leasingová smlouva byla uzavřena na 36 měsíců, dodatkem číslo 1 byla prodloužena o dalších 12 měsíců, v důsledku čehož byl upraven i počet najetých km s předpokládaným ročním nájezdem 27 500 km. Ke konci nájemní doby se pak strany dohodly na uzavření dodatku číslo 2, který leasingovou smlouvu prodlužoval o dalších 12 měsíců, kdy předpokládaný roční počet najetých km byl upraven na 26 000 km. Posléze účastníci uzavřeli ještě dodatek číslo 3, neboť žalobce žalované tento dodatek ke smlouvě rovněž předložil a žalovaná s ním souhlasila, přičemž před jeho uzavřením trval nájemní vztah již pět let. Podle předpokládaného počtu km naježděných za rok bylo sjednáno 30 000 km po dobu prvních tří let, 27 500 km po čtvrtý rok a 26 000 km pro pátý rok, dle žalované tedy počet maximálních najetých kilometrů byl v rámci smlouvy sjednán 171 136 km. Byť dodatek číslo 3 leasingovou smlouvu prodlužoval o dalších šest měsíců, nájemní vztah mezi účastníky trval i poté, kdy vozidlo žalovaná dále užívala dohodnutým způsobem, včetně souvisejících (servisních) služeb, a to bez námitek žalobce. Nájemní vztah skončil až dne 30. 5. 2024, kdy žalovaná vozidlo vrátila zpět žalobci a ten je převzal. Žalovaná proto vychází z toho, že povolený počet km nepřečerpala a žaloba není důvodná.4. Soud prvního stupně po provedeném řízení a dokazování uzavřel, že mezi účastníky bylo nesporné uzavření smlouvy o nájmu movité věci s předmětem nájmu (leasingu) vozidla , název, pětidvéřový, s maximálním nájezdem km po dobu nájmu 90 000 km, a předpokládaným počtem najetých km ročně 30 000 km a dobou trvání nájmu 36 měsíců. Nesporné bylo i uzavření dodatku ze dne 18. 7. 2022, kterým byla zvýšena doba nájmu na 60 měsíců, maximální nájezd km po celou dobu nájmu 130 000 km, předpokládaný počet najetých km ročně 26 000 km s tím, že cena za přečerpané kilometry činí dle smlouvy 2,10 Kč a 21 % DPH. Ze Všeobecných smluvních podmínek, jež byly nedílnou součástí leasingové smlouvy verze , číslo, , pak vyplynulo, že dle bodu 9.2, ocitne-li se nájemce s platbou splátky nebo jakékoliv jiné platby v prodlení, je povinen zaplatit pronajímateli smluvní pokutu za prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý, byť i jen započatý den prodlení, smluvní pokuty a úroky z prodlení jsou splatné dnem, kdy výzva k jejich úhradě byla předána orgánu, který má povinnost výzvu doručit. Z předávacího protokolu vyplynulo, že žalovaná žalobci vozidlo předala dne 30. 5. 2024 s počtem najetých km 162 841. Žalobce vystavil žalované za službu operativního leasingu fakturu ze dne 30. 5. 2024 na částku 83 185,49 Kč, se splatností dne 29. 6. 2024. Vyplynulo, že jednotlivé dodatky byly sjednávány tak, že žalobce žalované zaslal návrh dodatku smlouvy e-mailem s tím, že pokud bude žalovaná souhlasit, má jej podepsaný zaslat žalobci zpět poštou. Soud prvního stupně uzavřel, že zcela stejným způsobem byl žalobcem žalované zaslán i návrh dodatku smlouvy v roce 2023, který žalovaná v srpnu 2023 odeslala žalobci podepsaný zpět. Žalobce však reagoval tak, že z interních důvodu dodatek nelze realizovat. Žalovaná s uvedeným nesouhlasila s tím, že dodatek byl sjednán platně již akceptací nabídky žalobce žalovanou a vozidlo mezi stranami bylo dle leasingové smlouvy používáno dále. Dodatkem ze dne 26. 7. 2023 byl zvýšen maximální nájezd po dobu nájmu na 152 000 km, s předpokládaným počtem najetých km ročně 27 636 km a doba nájmu byla prodloužena celkem na 66 měsíců.5. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud prvního stupně aplikoval § 1732 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).6. Následně vyšel z toho, že mezi účastníky řízení bylo v zásadě sporu o tom, zda byl či nebyl platně uzavřen dodatek číslo 3 k leasingové smlouvě ze dne 26. 7. 2023. Uzavřel, že ačkoliv žalobce vychází z toho, že tento dodatek platně uzavřen mezi účastníky řízení nebyl, na podkladě provedeného dokazování, zejména e-mailu ze dne 26. 7. 2023, kdy žalobce učinil žalované nabídku, však uvedený dodatek ve smyslu § 1732 odst. 1 o. z. platně uzavřen byl. Žalovaná totiž vyrozuměla žalobce, že s dodatkem souhlasí a zaslala jej podepsaný zpět, čímž nabídku žalobce přijala. S ohledem na to, že žalobce nabídku platně neodvolal, neboť takto by musel učit nejpozději současně s učiněním nabídky, přičemž vyplynulo, že se jednalo mezi účastníky o zavedenou praxi, pokud jde o prodloužení leasingové smlouvy, a nadto žalovaná předmětné vozidlo i nadále užívala, včetně souvisejících servisních služeb, soud prvního stupně uzavřel, že dodatek ze dne 26. 7. 2023 (tzv. číslo 3) uzavřen platně byl. Současně proto vyšel i z toho, že maximální nájezd km po dobu nájmu byl jednoznačně stanoven formulací dodatku číslo 3 na celkem 152 000 km, a nikoliv počtem předpokládaných najetých km ročně (tj. 171 136 km), jak se mylně domnívá žalovaná. Následně dospěl k závěru, že dne 30. 5. 2024 žalovaná žalobci vozidlo předala s počtem najetých km ve výši 162 841 km, došlo proto k překročení maximálně stanoveného limitu o 10 841 km. Žalovaná je proto povinna zaplatit žalobci cenu za vypočtené kilometry, tj. 10 841 km dle Všeobecných podmínek verze , číslo, ve výši 2,10 Kč/1 km + 21 % DPH, přičemž výpočet této částky, včetně daně z přidané hodnoty, představuje částku 27 546,90 Kč. Dále dovodil, že s ohledem na to, že mezi účastníky je nesporné, že žalovaná tuto částku žalobci včas neuhradila, žalobce má rovněž právo ve smyslu Všeobecných podmínek na zaplacení smluvní pokuty, a to ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za období od 30. 6. 2024 do podání žaloby dne 9. 12. 2024, tj. celkem za 163 dní, což představuje smluvní pokutu ve výši 4 482,50 Kč. Uvedené částky, včetně zákonných úroků z prodlení, a pokud jde o cenu za přečerpané kilometry od 30. 6. 2024 ode dne následujícího po splatnosti předmětné faktury a pokud jde o smluvní pokutu od 30. 11. 2024, když ta se stala splatná ke dni 29. 11. 2024, tj. v části 4 207,50 Kč žalobě vyhověl, ve zbytku pak žalobu jako nedůvodnou zamítl.7. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), přičemž, protože žalobce měl ve věci úspěch ohledně 33 %, žalovaná v rozsahu 67 %, uložil žalobci povinnost k náhradě nákladů řízení žalované v rozsahu 34 %.8. Žalobce rozsudek napadl včas podaným a přípustným odvoláním, a to včetně vyhovujícího výroku o věci samé. Akcentoval, že pokud soud prvního stupně dospěl k závěru o tom, že dodatek číslo 3 leasingové smlouvy byl uzavřen platně, že s tímto nelze souhlasit. Soudu prvního stupně vytkl, že ohledně tohoto dodatku mechanicky aplikoval § 1732 o. z., aniž by zohlednil, že mezi účastníky řízení byla výslovně sjednána konstitutivní forma uzavírání dodatků, která vylučuje vznik závazku jiným způsobem. Zákonná ustanovení o nabídce, tj. § 1731- § 1745 o. z., jsou totiž dispozitivní povahy, z čehož plyne, že pokud si smluvní strany výslovně sjednají jinou formu uzavírání smlouvy nebo jejích dodatků, má tato dohoda smluvních stran přednost před zákonným režimem nabídky a přijetí. Z tohoto důvodu se proto neuplatní zákonná pravidla o akceptaci nabídky, nýbrž pouze postup sjednaný smluvními stranami. Rozhodná jsou tedy ustanovení Všeobecných smluvních podmínek, jakožto nedílné součásti leasingové smlouvy. Žalovaná se s nimi seznámila a souhlasila s jejich obsahem. Dle těchto smluvních podmínek čl. 2.4 se tak účastníci dohodli, že: „k akceptaci návrhu na uzavření smlouvy či jejich podmínek, a tedy k uzavření smlouvy, včetně jejích podmínek, dojde na zá