28 Co 388/2025-52 — Městský soud v Praze

1. Obvodní soud pro , adresa, , dále soud prvního stupně, rozsudkem ze dne 15. 9. 2025, č. j. , spisová značka, , předně zastavil řízení co do částky 12 000 Kč s úrokem z prodlení 12,75 % od 24. 10. 2024 do zaplacení (výrok III.), zamítl žalobní návrh, aby žalovaná žalobci zaplatila 18 400 Kč s úrokem z prodlení 12,75 % od 24. 10. 2024 do zaplacení (výrok I.) a neúspěšnému žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 800 Kč (výrok II.).2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále také „OdpŠk“, náhrady nemajetkové a majetkové újmy, která mu měla být způsobena nezákonným rozhodnutím orgánu veřejné moci, konkrétně rozhodnutím Úřadu městské části , adresa, ze dne 6. 5. 2024, č. j. , spisová značka, , jímž byl uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích; toto rozhodnutí bylo zrušeno rozhodnutím Magistrátu , adresa, ze dne 20. 8. 2024, č. j. , spisová značka, , a přestupkové řízení bylo zastaveno. Uplatněné nároky na náhradu újmy konkretizoval takto:a) náhrada nákladů účelně vynaložených na zastoupení advokátem v přestupkovém řízení ve výši 10 400 Kč spolu s úrokem z prodlení 12,75 % od 24. 10. 2024 do zaplacení,b) přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nezákonného rozhodnutí ve výši 8 000 Kč spolu s úrokem z prodlení 12,75 % od 24. 10. 2024 do zaplacení (původně žalobce žádal 20 000 Kč s příslušenstvím, tento nárok vzal co do částky 12 000 Kč s příslušenstvím zpět a soud prvního stupně v rozsahu zpětvzetí řízení zastavil - viz výrok III. rozsudku), neboť v důsledku řízení trpět stresem, nespavostí, cítil ponížení a šikanu.3. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla zamítnuta, protože nejsou splněny předpoklady odpovědnosti žalované za žalobcem tvrzenou újmu. V posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk. Nelze dovodit, že by nesprávným úředním postupem byla ta skutečnost, že řízení o přestupku z jakéhokoliv důvodu neskončilo pravomocným rozhodnutím o tom, kdo je odpovědný za spáchání přestupku. Přestupková řízení nedosahují takové intenzity, jako trestní stíhání, a to z důvodu nižší společenské závažnosti spáchání přestupku, tudíž samotné zahájení přestupkového řízení nemá difamační dopad, a nezakládá odpovědnost státu podle zmíněného zákona. Ve správním řízení, tedy i v řízení přestupkovém, si každý účastník nese náklady ze svého, tudíž by nemohl obstát ani nárok na náhradu nákladů řízení, tj. nárok ad a).4. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na odškodnění újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem podle § 14 OdpŠk, neboť předběžně a včas předmětný nárok uplatnil u žalované. Dále vyšel ze skutkových zjištění o průběhu posuzovaného přestupkového řízení zahájeného u Úřadu městské části , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , která popsal v odůvodnění rozsudku. Odvolací soud na skutková zjištění odkazuje a na tomto místě je jen stručně shrnuje.5. Úřad městské části , adresa, rozhodnutím ze dne 6. 5. 2024, č. j. , spisová značka, , uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bodu 2. zákona č. 251/2016 Sb., kterého se měl dopustit tím, že podal nepravdivé oznámení o spáchání přestupků , tituly před jménem, , jméno FO, a uložil mu pokutu. V řízení předcházejícím vydání tohoto rozhodnutí nedošlo k tomu, že by se úředník choval k žalobci ponižujícím způsobem, bylo zjištěno, že při příchodu svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, na jednání úředník požádal již přítomného žalobce, aby si přesedl, aby mohla být i nově příchozí zaznamenána na kameře monitorující místnost. Úředník na námitky žalobce reagoval klidně, to žalobce se choval velmi sebevědomě a dožadoval se, aby bylo zaprotokolováno, že příchozí svědkyni vadí, že by měla sedět vedle žalobce. Žalobce napadl rozhodnutí, jímž byl uznán vinným, odvoláním a odvolací správní orgán (Magistrát , adresa, ) rozhodnutím ze dne 20. 8. 2024, č. j. , spisová značka, , napadené rozhodnutí jako nezákonné zrušil a řízení zastavil. K důvodům rozhodnutí mimo jiné uvedl, že ze žalobcova podání doručeného dne 26. 1. 2023 Úřadu městské části , adresa, vůbec nevyplývalo, že by , tituly před jménem, , jméno FO, obviňoval ze spáchání přestupku a nebyl zde vůbec důvod přestupkové řízení proti žalobci zahajovat, natož žalobce uznat vinným.6. Soud prvního stupně zamítl důkazy navržené žalobcem - čestná prohlášení obyvatel domu , adresa, , jimiž mělo být prokázáno, že jeho pověst byla nenapravitelně poškozena, a k tomu uvedl, že uvedená čestná prohlášení nelze považovat za úkony státu, tzn. nemohou být relevantní pro řešení otázky, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu.7. Soud prvního stupně projednávanou věc právně posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., aplikovaná ustanovení zákona v odůvodnění citoval a dospěl k závěru, že k nesprávnému úřednímu postupu v posuzovaném přestupkovém řízení nedošlo. Žalobce pochybení správního orgánu prvního stupně dovodil ze závěru odvolacího správního orgánu, že jeho podání doručené Úřadu městské části , adresa, dne 26. 1. 2023 nemělo být vůbec posouzeno jako obvinění , tituly před jménem, , jméno FO, ze spáchání přestupku. Prvostupňový a odvolací správní orgán měly odlišný názor na řešení otázky, zda podání žalobce bylo lze vnímat jako podnět k zahájení přestupkového řízení proti , tituly před jménem, , jméno FO, . Soud prvního stupně uvedl, že byť není obecně oprávněn přezkoumávat závěry správních orgánů, dospěl k tomu, že rozhodnutí odvolacího správního orgánu, tj. Magistrátu , adresa, , lze vnímat do jisté míry jako exces v kontextu toho, co z podání žalobce vyplynulo. Ztotožnil se se závěry prvostupňového správního orgánu, že na základě daných okolností (označení datové zprávy, uvození a obsahu podání atd.) bylo možné žalobcovo podání považovat za oznámení konkrétního přestupku; přinejmenším zde existoval podnět, který mohl vést tento správní orgán k zahájení přestupkového řízení s , tituly před jménem, , jméno FO, na základě žalobcova podání. Uzavřel, že v posuzovaném řízení se nemohlo jednat o nesprávný úřední postup orgánu veřejné moci, protože ze žalobcova podání bylo zcela reálně možné nabýt dojmu, že oznamuje spáchání konkrétního přestupku. Dodal, že nemůže rozdílný, přitom podložený, právní názor orgánu veřejné moci představovat nesprávný úřední postup, byť takový právní názor následně nebyl v odvolacím správním řízení shledán správným.8. Soud prvního stupně žalobní návrh zamítl z důvodu absence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí orgánu veřejné moci.9. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů vyčíslenou podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), b), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. Lhůta plnění stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.10. Žalobce napadl rozsudek soud prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. Předně uvedl, že na rozhodnutí, jímž se přestupkové řízení zahajuje, je nutno hledět jako na nezákonné ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk a odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. II. ÚS 1099/19, jakož i na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 25Cdo 2614/2003; ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 25Cdo 1325/2004; ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 31Cdo 2805/2011. Protože bylo v projednávané věci vydáno na začátku řízení oznámení o zahájení přestupkového řízení, stalo se takové rozhodnutí po zastavení přestupkového řízení Magistrátem , adresa, v předmětné věci nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk. Zahájení přestupkového řízení je akt s obdobným významem a procesními důsledky jako zahájení trestního stíhání v řízení trestním. Ústavní soud ve svých nálezech jednoznačně vyjádřil, že přestupkové řízení je řízením s trestním charakterem, a tedy i s odpovídajícími procesními právy, mezi něž patří zejména právo na obhajobu. Zahájení trestního stíhání se v právní praxi považuje za úkon, který má charakter „pravomocného rozhodnutí“ v tom smyslu, že stanovuje statut a právní režim osobě obviněné a vyvolává tak významné právní následky. Analogicky tedy i zahájení přestupkového řízení představuje právně závazný akt, jehož dopady nelze přehlížet ani zpochybňovat s tvrzením, že nejde o „pravomocné rozhodnutí“. Takový přístup by odporoval právní jistotě a ochraně práv účastníků řízení. Z obsahu rozhodnutí Magistrátu , adresa, ze dne 20. 8. 2024, sp. zn. , spisová značka,