28 Co 419/2025-182 — Městský soud v Praze

1. Obvodní soud pro , adresa, , dále soud prvního stupně, rozsudkem ze dne 30. 7. 2025, č. j. , spisová značka, , žalované uložil, aby žalobci zaplatila 244 300 Kč spolu s úrokem z prodlení od 4. 1. 2025 do zaplacení (výrok I.) a náhradu nákladů řízení 113 308,69 Kč (výrok III.), co do částky 524 500 Kč s úrokem z prodlení od 4. 1. 2025 do zaplacení žalobní návrh zamítl (výrok II.); rozhodl ještě, že po právní moci rozsudku bude žalobci z účtu soudu vrácena část složené zálohy na náklady důkazů ve výši 4 541 Kč (výrok IV.).2. Žalobce se podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, dále též „OdpŠk“ domáhal náhrady nemajetkové újmy, jež mu měla vzniknout v souvislosti s jeho trestním stíháním pro podezření ze spáchání zločinu vraždy podle § 140 odst. 1 trestního zákoníku. Trestní stíhání bylo zahájeno usnesením , orgán, ze dne 22. 9. 2023 a dne 29. 9. 2023 byl žalobce vzat do vazby. Rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 3. 6. 2024 byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c) trestního řádu a téhož dne byl usnesením Krajského soudu v , adresa, propuštěn z vazby, tedy ve vazbě byl žalobce 249 dnů.3. Žalobce uplatněné návrhy (nároky) vymezil takto:Ad a/ náhrada nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním - peněžité plnění 500 000 Kč; žalovaná před zahájením řízení žalobci zaplatila 30 000 Kč.Žalobce tvrdil, že trestním stíháním byla zasažena jeho čest a dobrá pověst, byl ohrožen jeho společenský a rodinný život, jeho pracovní uplatnění, sdělení obvinění mu způsobilo značnou psychickou zátěž, útrapy a nejistotu, prožíval pocity úzkosti a beznaděje, duševní útrapy, které přetrvávají i po pravomocném skončení věci. V obžalobě krajský státní zástupce navrhl, aby mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody 13 let, hrozba takového trestu byla pro žalobce podstatným zásahem do jeho života. Navíc se jednalo o trestnou činnost proti životu a zdraví, což je veřejností považováno za velice zavrženíhodné jednání. Trestní věc byla nadto medializována.Ad b/ náhrada nemajetkové újmy způsobené výkonem vazby - za dobu od 29. 9. 2023 do 3. 6. 2024, tj. 249 dnů, žádá peněžité plnění 498 000 Kč (2 000 Kč za den); žalovaná před zahájení řízení žalobci zaplatila 199 200 Kč (800 Kč za den).Žalobce tvrdil, že ve vazbě byl omezen denním řádem včetně volby oděvu, nemohl vést intimní život se ženou, pociťoval strach z osob pobývajících s ním ve věznici. V důsledku nezákonného stíhání již ve věznici vyhledal pomoc psychologa, užíval léky na spaní, léky na deprese a stres, od propuštění z vazby docházel k psychiatričce.4. Žalovaná na svoji obranu uvedla, že k nezákonnému trestnímu stíhání žalobce došlo a žalobci zaplatila náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním 30 000 Kč, náhrada nemajetkové újmy způsobené výkonem vazby 199 200 Kč a žalobci vyjádřila omluvu, poskytnutou náhradu má za zadostiučinění přiměřené, proto navrhla, aby žaloba byla zamítnuta. Poukázala na to, že trestní stíhání trvalo od 14. 9. 2023 do 11. 6. 2024, tj. 8 měsíců, což je délka zcela přiměřená. Pokud jde o nepříznivé následky trestního stíhání a výkonu vazby, žalobce neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, jeho tvrzení zůstala v ryze obecné rovině. Významná v neprospěch žalobce je jeho rozsáhlá trestní minulost, žalobce má celkem 24 záznamů v rejstříku trestů pro různou trestnou činnost, přičemž byl i opakovaně umístěn ve výkonu trestu odnětí svobody (minimálně 16 nepodmíněných trestů odnětí svobody), naposledy v letech 2020 až 2022. Prožívání trestního stíhání je u takového člověka rozhodně jiné, než u osoby jinak bezúhonné. S ohledem na jeho trestní minulost lze důvodně pochybovat o tom, že by posuzovaným trestním stíháním vůbec mohlo dojít k narušení cti, důstojnosti a dobré pověsti žalobce, neboť čest a dobrou pověst v důsledku páchání trestné činnosti již pozbyl. Dle obsahu trestního spisu žalobce neměl v době vazebního stíhání trvalé bydliště, trvalé zaměstnání, sociální zázemí, užíval drogy, tedy ani jeho rodinný, společenský a pracovní život nemohl doznat újmy. Výkonem vazby pak nemohlo být ohroženo jeho pracovní uplatnění, jestliže do té doby zaměstnání ani neměl. Žalobce v průběhu vazby ani nežádal návštěvy, nevyužíval možnost telefonování, neboť nebylo koho kontaktovat z důvodu absence rodiny a blízkých přátel; popsané skutečnosti vyšly najevo z obsahu trestního spisu. Na omezení denním řádem, nemožnost volby oděvu a nemožnost vedení intimního života s ženou (partnerku žalobce neměl) byl žalobce zvyklý, nešlo o skutečnosti pro něj nové. Medializace případu byla jen důsledkem veřejnosti řízení (žalované je přičitatelné k tíži pouze mediální excesivní chování ze strany orgánů činných v trestním řízení, což vůbec nenastalo). Při stanovení přiměřeného zadostiučinění vzala žalovaná v úvahu soudní rozhodnutí v obdobných případech, které v průběhu řízení předestřela.5. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že trestní, Anonymizováno, stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu, tedy, že zde je nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 5, § 7 odst. 1 a § 8 odst. 1 OdpŠk a že žalobce předběžně a včas předmětné nároky uplatnil u žalované.6. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jaký učinil závěr o skutkovém stavu. Po právní stránce projednávanou věc posoudil podle zmíněného zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, aplikovaná ustanovení zákona v odůvodnění rozsudku citoval, odkázal na judikaturu, kterou vzal v úvahu a stručně vyložil, k jakým právním závěrům dospěl. Odvolací soud na odůvodnění rozsudku odkazuje a na tomto místě skutkové a právní závěry soudu prvního stupně jen stručně shrnuje.7. Usnesením , orgán, ze dne 22. 9. 2023 bylo vůči žalobci zahájeno trestní stíhání pro zločin čin vraždy podle § 140 odst. 1 trestního zákoníku, stížnost žalobce proti tomuto usnesení byla zamítnuta a dne 29. 9. 2023 byl žalobce vzat do vazby. Rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 3. 6. 2024 byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c) trestního řádu a téhož dne byl usnesením Krajského soudu v , adresa, propuštěn z vazby; rozsudek nabyl právní moci dne 11. 6. 2024. Ve vazbě byl žalobce 249 dnů.8. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobce byl stíhán pro zvlášť závažný zločin vraždy a hrozil mu trest odnětí svobody v rozpětí 10 až 18 let; trestní stíhání trvalo 8,5 měsíce. V minulosti byl žalobce 24x soudně trestán, strávil ve výkonu trestu odnětí svobody řadu let a byl též opakovaně ve vazbě, tedy měl bohaté zkušenosti s trestním řízením i pobytem ve vězení a vazbě, tudíž předmětné vazební stíhání na něho působilo mnohem méně intenzivně a intenzita jeho nemajetkové újmy byla v důsledku toho nepochybně nižší, než by tomu bylo u osoby bezúhonné. Z lékařských zpráv z doby výkonu vazby a výpovědi žalobce vzal dále za prokázané, že předmětné trestní stíhání a výkon vazby žalobce vnímal úkorněji jen z toho důvodu, že byl stíhán pro zločin vraždy a hrozil mu vysoký trest, to byl jediný konkrétní nepříznivý následek, který byl v řízení prokázán. Soud prvního stupně vzal za vyvrácené žalobcovo tvrzení, že měl v době výkonu vazby problémy s ostatními osobami ve vazbě, že trestní stíhání a výkon vazby mělo za následek narušení jeho rodinného, společenského a pracovního života, narušení jeho cti a dobré pověsti. Žalobce neměl žádné rodinné zázemí, žil sám, bez partnerky, s členy rodiny se nestýkal, ve věznici ho nikdo nekontaktoval, nenavštívil, žalobce o možnost takového kontaktu nežádal. Bylo prokázáno, že žalobce byl uživatelem drog, nadměrně požíval alkohol, pohyboval se v obdobné společnosti, bydlel po ubytovnách a pracoval jen nárazově jako agenturní zaměstnanec. Z výpovědi svědka , tituly před jménem, , jméno FO, a vyjádření společnosti , právnická osoba, vzal soud prvního stupně za prokázané, že výkon vazby nenarušil, ani nezmařil, žalobci možnost být u těchto společností zaměstnán. Soud prvního stupně nevzal za prokázané tvrzení žalobce, že by (obdobně jako v jednom z porovnávaných případů) mělo být zohledněno, že byl obviněn z vraždy osoby blízké. V řízení totiž vyšlo najevo, že žalobce znal poškozeného , jméno FO, . asi tři měsíce, sice jej označoval za kamaráda, ale současně o něm „neřekl dobré slovo“, když , jméno FO, . zmizel, tak se po něm nesháněl, začal užívat jeho mobilní telefon, který i opakovaně dal do zastavárny, o smrti , jméno FO, . se dozvěděl až s odstupem několika měsíců; žádné konkrétní dopady do osobní sféry žalobce tedy nebyly prokázány. Pokud jde o tvrzené psychické problémy, bylo výpovědí , tituly před jménem, , jméno FO, a údaji obsaženými ve znaleckých posudcích založených v trestním spisu prokázáno, že žalobce trpěl psychickými problémy již před zahájením trestního stíhání. Po pravomocném zproštění obžaloby žalobce sice ,