29 Co 51/2026-490 – Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 50 000 Kč (výrok I), dále požadavek na omluvu tak, jak je formulována ve výroku II, a také rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).2. Takto rozhodl o žalobě na ochranu osobnosti. Žalobce spatřoval zásah do svých osobnostních práv zejména v neodborném jednání žalované, která dne 15. 9. 2016 při vyšetření syna žalobce jednala neobjektivně a v omylu vyvolaném matkou tohoto nezletilého nerozpoznala skutečný stav, tedy, že je nezletilý matkou manipulován, zatajila podstatné náležitosti incidentu mezi rodiči, ke kterému došlo téhož dne před ordinací, což ve svém výsledku vedlo k podání zkreslené zprávy o vyšetření poskytnuté i , právnická osoba, (dále jen „, právnická osoba, “). Tímto poskytnutím zprávy o provedeném vyšetření , právnická osoba, k jeho žádosti byla porušena povinnost mlčenlivosti. Matka nezletilého tak žalovanou využila jako „užitečného idiota“ pro svou argumentaci v opatrovnickém řízení. Žalovaná pak v rozporu se zákonem neposkytla žalobci zdravotnickou dokumentaci. Žalovaná také zasáhla do osobnostních práv žalobce obsahem svého vyjádření (přípisu) , právnická osoba, ze dne 31. 1. 2019, který byl zjevně napsán s úmyslem žalobci uškodit, a tento byl nařčen z počínání, kterého se nedopustil.3. Žalovaná odmítala jakékoli své pochybení a navrhovala zamítnutí žaloby. Uvedla mj., že není zřejmé, jak běžné psychologické vyšetření nezletilého mohlo zasáhnout do osobnostních práv jeho otce.4. Soud I. stupně činil skutková zjištění v bodech 9 až 38 napadeného rozsudku. Odvolací soud na tato zjištění pro stručnost odkazuje a vychází z nich. Odvolací soud konstatuje, že nevychází z poněkud zavádějícího bodu 41 napadeného rozsudku, který má obsahovat závěr o skutkovém stavu, místo toho však jen popisuje stanovisko žalobce.5. Po právní stránce soud I. stupně odkázal na přiléhavá ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a teoretické předpoklady odpovědnosti za zásah do osobnostních práv. Žalobu pak neshledal důvodnou. Soud I. stupně konstatoval, že žalobce neprokázal, že žalovaná jako odborně erudovaná zdravotnická osoba vystavila po lékařském vyšetření syna žalobce nepravdivou nebo hrubě zkreslenou lékařskou zprávu, posudek nebo nález. Neprokázal, že žalovaná zamlčela podstatné skutečnosti o zdravotním stavu posuzovaného nezletilého za účelem jejich použití před jinými orgány veřejné moci, v občanském nebo jiném soudním řízení. Žalobce neprokázal, že žalovaná vystavila lékařskou zprávu, ve které by účelově uvedla na základě sdělení matky nezletilého informace, které by neodpovídaly nebo byly hrubě zkreslené v době vyšetření nezletilého (15. 9. 2016) o jeho zdravotním stavu. Rovněž nebylo prokázáno, že žalovaná předstírala a zamlčela rozhodné skutečnosti a zastínila skutečný stav nezletilého ve prospěch jeho matky. Toto tvrzení žalobce nebylo v řízení žádným z množství předložených a provedených důkazů prokázáno. Uzavřel proto, že se nejednalo o nepravdivou lékařskou zprávu. Dle soudu I. stupně žalobce v řízení neprokázal protiprávní jednání žalované, které by bylo v příčinné souvislosti s tvrzeným zásahem do jeho osobnostních práv. V řízení nebylo prokázáno, že lékařská zpráva vystavená žalovanou byla podkladem, na základě kterého by opatrovnický soud v rámci řízení ve věci výchovy a výživy nezletilého syna žalobce rozhodl v neprospěch žalobce. Nebylo prokázáno, že opatrovnický soud při svém rozhodování o úpravě poměrů nezletilého z této zprávy vycházel tak, jak tvrdil žalobce. Lékařská zpráva z psychologického vyšetření nebyla v rámci opatrovnického řízení jediným důkazem na základě kterého opatrovnický soud rozhodl. Pokud žalobce tvrdil, že rozhodnutí opatrovnického soudu, na základě kterého nebyl nezletilý svěřen do jeho výchovy, zasáhlo do jeho osobnostních práv, z žádných předložených a provedených důkazů nebylo prokázáno, že se tak stalo na základě jednání žalované. Nebylo prokázáno, jaký prospěch si chtěla žalovaná opatřit a proč by měla potřebu žalobce svým jednáním poškozovat. Žalobce neprokázal, že by mu jednáním žalované vznikl takový zásah do jeho osobnostních práv a v takovém rozsahu a intenzitě, aby mohl po žalované požadovat jakýkoliv způsob satisfakce dle § 2956 a § 2957 o. z. Pokud se zdravotní stav syna nezletilého od doby jeho vyšetření žalovanou dne 15. 9. 2016 v průběhu let změnil, nelze tuto skutečnost klást k tíži žalované. Soud I. stupně pak závěrem konstatoval, že sdílí názor žalované (vyplývá to i z provedených důkazů), že podstatou sporu jsou především rozepře, neshody, konflikty a nespočet dlouholetých soudních sporů rodičů nezletilého, jehož psychický stav se od doby vyšetření žalovanou právě z těchto důvodů mohl změnit.6. Soud I. stupně konstatoval, že ke vzniku občanskoprávních sankcí za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnostních práv fyzické osoby musí být jako předpoklad odpovědnosti splněna podmínka existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení, nebo jen ohrožení osobnosti fyzické osoby, její fyzické a morální integrity. Tento zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí být zjištěna existence příčinné souvislosti mezi takovým zásahem a neoprávněnosti (protiprávnosti) zásahu. Nenaplněním jakékoliv z těchto podmínek se vylučuje možnost vzniku této odpovědnosti. K takovému zásahu objektivně způsobilému vyvolat u žalobce nemajetkovou újmu však nedošlo. O náhradě nákladů řízení rozhodl odvolací soud dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a contrario, když ve věci úspěšná žalovaná žádnou náhradu nákladů nepožadovala.7. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Namítal závažné vady řízení, neúplné zjištění skutkového stavu, nesprávná skutková zjištění i nesprávné právní posouzení věci. Uváděl, že soud I. stupně neprovedl navržené důkazy, opomenul některá tvrzení žalobce a dospěl k závěrům, které nemají oporu v provedeném dokazování, přičemž řízení podle něj zatížily i jiné vady, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí. Současně žalobce soudu I. stupně vytýkal, že odůvodnění rozsudku obsahuje zjevné nesprávnosti a nelogičnosti, zkreslená či neúplná skutková zjištění a že některé závěry nejsou srozumitelné ani podloženy obsahem spisu; proto navrhl vydání opravného usnesení. Dále namítal, že soud I. stupně zcela opomenul posoudit část uplatněného nároku, zejména tvrzený zásah žalované do jeho důstojnosti a cti konkrétním přípisem ze dne 31. 1. 2019, a proto navrhoval doplnění rozsudku. Žalobce se domáhal, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soud I. stupně k dalšímu řízení, případně ji přikázal jinému soudci.8. V doplnění odvolání pak žalobce uvedl, že soud I. stupně zatížil řízení vadou spočívající v nedostatku důvodů rozsudku, která mu bránila řádně odvolání doplnit, a to i v důsledku toho, že soud nerozhodl o jeho návrzích na opravu a doplnění rozsudku. Namítal, že soud I. stupně sice vzal na vědomí tvrzení žalobce o zásahu žalované spočívajícím v jejím přípisu ze dne 31. 1. 2019, avšak tímto skutkem se v odůvodnění nijak nezabýval, ačkoli šlo o samostatný uplatněný nárok. Žalobce dále uváděl, že soud I. stupně porušil poučovací povinnost, nevyzval jej k upřesnění tvrzení, nesprávně posoudil strukturaci žaloby jako její změnu a neprojednal všechny uplatněné nároky, čímž podle něj porušil princip rovnosti zbraní a právo na spravedlivý proces. V důsledku toho soud I. stupně podle žalobce nerozhodl o celém předmětu řízení, případně rozhodl nepřezkoumatelně, neboť zamítl část žalobního petitu bez jakéhokoli odůvodnění. Žalobce proto uzavřel, že rozsudek je v napadené části nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů a zatížen vadami řízení, a navrhl jeho zrušení v příslušném rozsahu a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.9. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila, z odvolacího řízení se omluvila ze zdravotních důvodů.10. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a že splňuje náležitosti uvedené v § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 a § 212a o. s. ř. Po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.11. Odvolací soud se primárně zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti a dalších vad rozsudku. Odvolací soud konstatuje, že návrh žalobce na opravu odůvodnění rozsudku byl zamítnut usnesením soudu I. stupně ze dne 12. 6. 2025, č. j. , spisová značka, , a také usnesením Městského soudu v , adresa, ze dne 27. 6. 2025, č. j. , spisová značka, . Nebylo shledáno, že by odůvodnění rozsudku nemělo podklad ve zjištěném skutkovém stavu.12. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu I. stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně, ale především zájem úča