30 Co 7/2026-59 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. zastavil řízení ohledně zaplacení částky 128.324,77 Kč; výrokem II. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 143.439,23 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku; výrokem III. zamítl žalobu o zaplacení částky 48.236 Kč a výrokem IV. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 52.839 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.2. Rozhodl tak o žalobě podané k soudu dne 15. 4. 2025, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení 320.000 Kč jako náhrady za vzniklou nemajetkovou újmu a škodu z důvodu nepřiměřené délky řízení ve věcech služebního poměru vztahující se k projednání žádosti ze dne 8. 5. 2008, kterou se žalobce domáhal doplacení ušlého platu za období jeho určování do služeb , právnická osoba, (, právnická osoba, ) a , právnická osoba, (, právnická osoba, ). O žádosti žalobce bylo rozhodnuto až pravomocným rozhodnutím , orgán, č. j. , spisová značka, ze dne 6. 1. 2025, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí , orgán, č. j. , spisová značka, ze dne 13. 6. 2024. Žalobce žalobou uplatnil dobu trvání řízení do 13. 6. 2024, kdy bylo vydáno rozhodnutí , orgán, č. j. , spisová značka, , tedy délku řízení v trvání 16 let, 1 měsíce a 5 dnů. Od nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky řízení žalobce odvozoval svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 320.000 Kč.3. Žalovaná v řízení navrhovala zamítnutí žaloby, neboť žalobci již poskytla finanční zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 128.324,77 Kč, což považovala za dostačující.4. Soud prvního stupně v napadaném rozsudku vyšel zejména ze zjištění, že dne 8. 5. 2008 bylo u žalované na návrh žalobce zahájeno řízení o doplatek platu. Rozhodnutím prvostupňového správního orgánu ze dne 16. 5. 2008 byla žádost žalobce zamítnuta jako nedůvodná. K odvolání žalobce ze dne 18. 9. 2008 rozhodl správní orgán druhého stupně (, orgán, ) dne 19. 6. 2008 tak, že odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce správní žalobu, která byla usnesením Městského soudu v , adresa, dne 21. 10. 2011 č. j. , spisová značka, odmítnuta pro opožděnost. Na základě kasační stížnosti podané žalobcem bylo rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2012 č. j. , spisová značka, usnesení Městského soudu v , adresa, ze dne 21. 10. 2011 zrušeno, neboť správní žaloba byla podána včas. Rozsudkem Městského soudu v , adresa, ze dne 28. 3. 2013 č. j. , spisová značka, bylo rozhodnutí správního orgánu druhého stupně ze dne 19. 6. 2008 zrušeno a věc byla správnímu orgánu vrácena. Důvodem zrušení rozhodnutí byla jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, neboť byl nedostatečně zjištěn skutkový stav, kdy ze správního spisu nelze zjistit, zda byl žalobci nařizován výkon služby nebo pohotovost. V návaznosti na to správní orgán druhého stupně vydal rozhodnutí ze dne 14. 6. 2013, kterým rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 16. 5. 2008 zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Dne 6. 1. 2015 bylo vydáno rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, kterým byla žádost žalobce jako nedůvodná zamítnuta, částečně bylo konstatováno promlčení nároku. Dne 21. 1. 2015 podal žalobce odvolání proti tomuto rozhodnutí, na jehož základě , orgán, rozhodnutím ze dne 7. 9. 2015 toto rozhodnutí zrušil a věc byla vrácena prvoinstančnímu správnímu orgánu k novému projednání. Správní orgán prvního stupně vydal rozhodnutí dne 25. 1. 2017, kterým žádosti částečně vyhověl a přiznal žalobci odměnu za práci přesčas v částce 283.549 Kč. Rozhodnutím , orgán, , číslo, ze dne 31. 7. 2014 byla zamítnuta žalobcova žádost na přiznání úroku z prodlení. Rozhodnutím , orgán, ze dne 12. 10. 2017 byla odvolání žalobce zamítnuta a rozhodnutí , orgán, , číslo, ze dne 25. 1. 2017 a rozhodnutí , orgán, , číslo, ze dne 31. 7. 2017 byla tímto odvolacím správním orgánem potvrzena. Žalobce napadl rozhodnutí odvolacího správního orgánu správní žalobou, o které bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 12. 6. 2019 č. j. , spisová značka, tak, že rozhodnutí správního orgánu druhého stupně ze dne 12. 10. 2017 bylo zrušeno z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Odvolací správní orgán (, orgán, ) následně rozhodl dne 24. 7. 2019 tak, že odvolání žalobce opět zamítl a potvrdil prvoinstanční rozhodnutí ze dne 25. 1. 2017 a 31. 7. 2017. Žalobce toto rozhodnutí napadl správní žalobou a rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 10. 7. 2020 č. j. , spisová značka, bylo rozhodnutí , orgán, ze dne 24. 7. 2019 zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu správnímu orgánu k dalšímu řízení. Krajský soud v , adresa, odůvodnil své rozhodnutí nepřezkoumatelností spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí; správní orgán měl především zjistit, jak reálně probíhal výkon služební pohotovosti a jak se lišil od výkonu služby. Rozhodnutím správního orgánu druhého stupně ze dne 28. 7. 2020 bylo rozhodnutí , orgán, ze dne 25. 1. 2017 a ze dne 31. 7. 2017 zrušeno a věc mu byla vrácena k novému projednání. Rozhodnutím , orgán, ze dne 13. 6. 2024 č. j. , spisová značka, bylo žádosti žalobce vyhověno a bylo mu přiznáno doplacení hrubého platu 508.099,53 Kč. Toto rozhodnutí bylo následně potvrzeno rozhodnutím , orgán, z 6. 1. 2025.5. Dne 27. 11. 2024 žalobce předběžně uplatnil u žalované nárok na zaplacení 320.000 Kč jako zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, žalovaná stanoviskem ze dne 6. 6. 2025 přiznala žalobci 128.324,77 Kč z titulu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení. Jako výchozí částku za každý rok doby řízení stanovila částku 17.000 Kč, přičemž za první dva roky řízení přiznala částku v poloviční výši. Řízení trvalo 16 let, 1 měsíc a 5 dnů, tedy výchozí částku určila na 256.649,54 Kč. Tuto částku snížila o 40 % z důvodu právní a skutkové složitosti věci a o dalších 40 % z důvodu, že řízení probíhalo na více stupních. Zvýšení provedla o 30 % z důvodu, že věc se týkala služebního poměru žalobce. Celkem tak žalovaná přiznala žalobci 128.324,77 Kč, ve zbytku uplatněný nárok odmítla.6. Podáním ze dne 5. 10. 2025 vzal žalobce žalobu zpět ohledně částky 128.324,77 Kč, která mu byla žalovanou vyplacena, soud prvního stupně proto v rozsahu řízení zastavil podle § 96 o. s. ř.7. Soud prvního stupně pak věc po právní stránce posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“). Celkovou délku řízení činící 16 let, 1 měsíc a 5 dnů (od 8. 5. 2008 do 13. 6. 2024, tj. období, které žalobce učinil předmětem odškodňovacího řízení) pak prvostupňový soud hodnotil jako nepřiměřenou, v posuzovaném řízení tak došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Zabýval se proto tím, jaká satisfakce odpovídá nemajetkové újmě žalobce, jejíž vznik se presumuje.8. Základní částku zadostiučinění stanovil obvodní soud na 271.765 Kč v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 (publikované pod R 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a to částkou odškodnění ve výši 18.000 Kč za jeden rok řízení s výjimkou prvních dvou let řízení, kdy základní částku redukoval na polovinu. Tutu základní částku pak modifikoval za použití jednotlivých kritérií ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk.9. Podle obvodního soudu je základní částku je třeba snížit z důvodu skutkové i právní složitosti, o čemž mezi účastníky nebylo sporu. Žalovaná však provedla snížení z tohoto důvodu o 40 %, což nalézací soud s ohledem na prokázaný průběh řízení neshledal adekvátním. Ve věci je přiměřené snížit základní částku o 20 % z důvodu složitosti věci, neboť podkladem pro rozhodnutí bylo větší množství listinných podkladů pro výpočet ušlého platu žalobce, ve věci bylo vyslýcháno několik svědků. Pokud jde o snížení základní částky z důvodu, že řízení probíhalo ve 4 stupních, shledal obvodní soud přiměřeným snížení z tohoto důvodu o 40 %., v tomto ohledu se tak rovněž ztotožnil s žalobcem.10. Podle nalézacího soudu je pak na místě zvýšit základní částku pro zvýšený význam řízení pro žalobce, neboť řízení se týkalo doplatku platu, tedy jde o věc obdobnou věci pracovněprávní, přičemž šlo rovněž o poměrně vysokou částku (doplaceno bylo nakonec 508.099,33 Kč). Soud prvního stupně proto navýšil základní částku o 30 %. Dále je nutno podle obvodního soudu navýšit základní částku o 20 % z hlediska kritéria postupu orgánu veřejné moci, neboť délka řízení byla způsobena v zásadě opakovaným rušením správních rozhodnutí správními soudy pro nepřezkoumatelnost. Dále je podle nalézacího soudu nezbytné navýšit základní částku o 10 % z důvodu velmi dlouhého průtahu v řízení od srpna 2020 do března 2024, v němž došlo k úplné nečinnosti správního orgánu.11. Prvoinstanční soud tedy shrnul, že základní částku 271.764 Kč není třeba upravovat, neboť soudem procentuálně stanovené snížení a zvýšení se navzájem vyrušilo (- 40 % - 20 % + 30 % +20 % +