35 Co 125/2026-202 – Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení co do částky 24 623,88 Kč s příslušenstvím (výrok I), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 129 478,98 Kč s příslušenstvím ve výroku specifikovaným (výrok II) a žalované a vedlejšímu účastníku na straně žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 50 898 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně s tím, že plněním jednoho ze zavázaných k plnění zaniká v rozsahu plnění povinnost ostatních zavázaných (výrok III).2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí původně částku 11 507 782,22 Kč, když s ohledem na poplatkovou povinnost zúžila žalobní návrh podáním ze dne , datum, na částku 2 240 417,66 Kč s příslušenstvím, jež představuje součet 165 nároků na náhradu škody. Žalobkyně v žalobě uvedla, že je podnikatelem, který v rámci své činnosti vymáhá celou řadu pohledávek mj. prostřednictvím exekučních řízení. Kontrolou stavu exekučních řízení žalobkyně zjistila, že u exekučních řízení, která jsou vedena soudním exekutorem , jméno FO, , , Orgán veřejné moci, , jí jako oprávněné nejsou v rozporu s § 46 odst. 4 exekučního řádu vyplácena veškerá vymožená plnění od povinných. Celkový dluh spočívající v nevyplacených vymožených plněních činil ke dni , datum, částku 11 507 782,22 Kč. Žalobkyně se touto žalobou domáhala nakonec toliko částky 2 240 417,66 Kč s tím, že činnost soudního exekutora je výkonem veřejné moci, za jehož nesprávnost odpovídá žalovaná. Nárok na náhradu škody byl před podáním žaloby uplatněn u žalované dne , datum, .3. Žalovaná k žalobě uvedla, že u ní žalobkyně uplatnila nárok na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“) ve výši 10 511 533,31 Kč, jež jí měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem , jméno FO, , bývalého soudního exekutora , Orgán veřejné moci, . Žalovaná konstatovala, že , jméno FO, je trestně stíhán pro , podezřelý výraz, , přičemž je s ohledem na hodnotu zajištěného majetku pravděpodobné, že žalobkyně bude částečně uspokojena. Do skončení adhezního řízení tak nelze učinit závěr o vzniku škody a žalovaná v dané chvíli vystupuje tzv. jako poslední dlužník. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby jako předčasné. Současně navrhla, aby do řízení na straně žalované vstoupil jako vedlejší účastník bývalý soudní exekutor , jméno FO, . Podáním ze dne , datum, bývalý soudní exekutor , jméno FO, (dále jen „bývalý soudní exekutor“) jakožto vedlejší účastník vyjádřil souhlas se svým vstupem do řízení.4. Usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , soud prvního stupně vyloučil 125 nároků k samostatnému projednání. Předmětem projednávaného řízení zůstalo 10 nároků na náhradu škody, a to ve věci povinných: 1) , jméno FO, 7 459,21 Kč, 2) , jméno FO, 2 141,73 Kč, 3) , jméno FO, 9 606,80 Kč, 4) , jméno FO, 3 605,92 Kč, 5) , jméno FO, 7 792,55 Kč, 6) , jméno FO, 64 386,80 Kč, 7) , jméno FO, 26 270,60 Kč, 8) , jméno FO, 1,58 Kč, 9) , jméno FO, 22 976,52 Kč, 10) , jméno FO, 9 861,12 Kč.5. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování a s odkazem na příslušná zákonná ustanovení v rozsudku citovaná uzavřel, že žalobkyně vystupuje ve všech deseti exekučních řízeních v postavení oprávněné. Mezi , právnická osoba, a , jméno FO, byla v roce 2008 podepsána Rámcová smlouva o provádění exekucí, kde si účastníci v čl. V. pod bodem 2 sjednali, že vymožené finanční prostředky nebudou vypláceny dříve, než by činily alespoň 3 000 Kč, pokud by tím současně nebyl uhrazen zbytek vymáhané pohledávky. Na základě projektu vnitrostátní fúze ze dne , datum, došlo k fúzi sloučením společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , jakožto zanikající společnosti a společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , jakožto nástupnické společnosti. Na nástupnickou společnost , právnická osoba, . (žalobkyni) přešlo v důsledku fúze sloučením jmění zanikající společnosti , právnická osoba, , což bylo zapsáno dne , datum, .6. Soud prvního stupně dále uvedl, že ke dni , datum, , tj. ke dni vyhlášení rozsudku, v exekuční věci povinné , jméno FO, nebylo žalobkyni vyplaceno vymožené plnění ve výši 7 459,21 Kč, v exekuční věci povinného , jméno FO, ve výši 1 234,23 Kč, v exekuční věci povinné , jméno FO, 9 606,80 Kč, v exekuční věci povinné , jméno FO, 3 605,92 Kč, v exekuční věci povinného , jméno FO, 7 792,55 Kč, v exekuční věci povinné , jméno FO, 66 270 Kč, v exekuční věci povinné , jméno FO, 23 649,12 Kč (po částečném zpětvzetí žaloby žalobkyně ze dne , datum, pro plnění vedlejšího účastníka po podání žaloby ve výši 78 263 Kč, když podle průběžného rozúčtování činilo nevyplacené plnění původně částku 83 517,32 Kč), v exekuční věci povinného , jméno FO, 9 861,12 Kč. V exekuční věci povinné , jméno FO, došlo k vyplacení peněžitého plnění ve výši 22 976,52 Kč žalobkyni po podání žaloby, čímž žalovaný dluh zcela zanikl.7. Základní povinností soudního exekutora v exekučním řízení je vymáhat dobrovolně neuhrazené pohledávky oprávněných a vymožené plnění oprávněným vydat, a to bez toho, že by k tomu musel být oprávněnými vyzýván. Podle § 46 odst. 4 exekučního řádu v celém rozhodném období v principu platilo, že peněžitá plnění na vymáhanou povinnost se hradí exekutorovi. Nedohodnou-li se exekutor a oprávněný jinak, exekutor po právní moci usnesení o nařízení exekuce/pověření exekuce zajistí po odpočtu nákladů exekuce výplatu celé vymožené pohledávky oprávněnému do 30 dnů od doby, kdy peněžité plnění obdržel. Vymožené částečné plnění exekutor vyplatí oprávněnému, nedohodl-li se s ním jinak, ve stejné lhůtě v případě, kdy toto nevyplacené částečné plnění převyšuje částku 1 000 Kč.8. Žalobkyně vzala žalobu podáním ze dne , datum, co do částky 24 623,88 Kč s příslušenstvím ve věci povinného , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, částečně zpět. S ohledem na uvedené soud prvního stupně řízení v této části podle § 96 o. s. ř. zastavil (výrok I).9. Ve zbývajícím rozsahu soud prvního stupně shledal žalobu zcela důvodnou s tím, že exekutor, jemuž se svěřují finanční prostředky získané exekucí, je povinen počínat si tak, aby je v co nejvyšší možné míře ochránil a použil v souladu s účelem exekuce (tj. po odečtení nákladů je vyplatil oprávněnému), proto žalobě co do částky 129 478,95 Kč s příslušenstvím vyhověl (výrok II). Žalobě vyhověl i ohledně nevyplaceného plnění nižšího než zmiňovaných 1 000 Kč/3 000 Kč podle rámcové smlouvy, neboť v případě povinného , jméno FO, došlo již k zastavení exekuce, jedná se tak o konečné vyúčtování a exekutor je povinen vydat veškeré vymožené plnění. Nakládá-li s nimi svévolně, nemůže se odpovědnosti za jejich ztrátu zprostit podle § 32 odst. 2 exekučního řádu. Nebyla-li tedy exekutorem splněna povinnost vyplatit oprávněné osobě vymoženou částku, je takové počínání v rozporu s požadavkem právních předpisů, a jde proto o nesprávný úřední postup, a to bez ohledu na to, z jakých důvodů se tak stalo (srov. např. rozhodnutí , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Odpovědnostní titul je tak dán.10. Soud prvního stupně neshledal důvodnou námitku žalované, že ve věci povinné , jméno FO, nelze nároku vyhovět, když šlo o dluhy ze směnky a v exekučním řízení nebyla směnka znovu předložena žalobkyní, ani její právní předchůdkyní (Intrum Justicia , právnická osoba, .). Podle soudu prvního stupně v kompenzačním řízení se nepřezkoumává exekuční titul, neboť k tomu je povolán výlučně exekuční soud. V kompenzačním řízení je soud vázán pravomocným usnesením o nařízení exekuce/pověření soudního exekutora. Stát není účastníkem žádného z exekučních řízení a nemůže úspěšně v kompenzačním řízení vůči žalobkyni uplatnit námitky, které případně náležejí povinnému. Do doby, než bude eventuálně exekuce zastavena, vychází soud v kompenzačním řízení z toho, že exekuce je vedena po právu. Z tohoto důvodu soudu v kompenzačním řízení nepřísluší přezkoumávat, zda, kdy a kým byla předložena směnka (srov. rozsudek , Orgán veřejné moci, sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Poukaz žalované na rozhodnutí , Orgán veřejné moci, sp. zn. , spisová značka, nepovažoval soud prvního stupně za přiléhavý, neboť je v něm řešen převod, nikoli přechod směnky na základě univerzální sukcese, jak tomu bylo v tomto případě (zánik , právnická osoba, fúzí s , právnická osoba, , právnická osoba, ., která posléze změnila obchodní firmu na , právnická osoba, ).11. Soud prvního stupně na základě výše uvedeného uzavřel, že ve všech jmenovaných exekučních řízeních bylo prokázáno, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu bývalého soudního exekutora, že žalobkyni vznikla škoda ve výši odpovídající v každém exekučním řízení částce, která žalobkyni coby oprávněné nebyla vyplacena ve lhůtě 30 dnů ode dne vymožení a že tato škoda je v příčinné souvislosti s nesprávným úředn