36 Co 41/2026-257 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali po žalovaných zaplacení společně a nerozdílně částky 1 400 000 Kč (výrok I) a uložil žalobcům povinnost nahradit žalovaným společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 437 463,40 Kč do rukou jejich advokáta (výrok II).2. Rozhodl tak o žalobě, ve které žalobci tvrdili, že jim nárok na zaplacení žalované částky vznikl z titulu neuhrazené zápůjčky, neboť částku 1 400 000 Kč zapůjčili svému synovi , jméno FO, . Tyto finanční prostředky byly vázány na nákup nemovitosti, čemuž odpovídala i forma jejich vyplácení, kdy z části šly peníze na zprostředkovatelský účet (84 000 Kč) a z části na účet prodávajícího (1 316 000 Kč). Zapůjčené finanční prostředky však nebyly žalobcům vráceny, neboť jejich syn dne , datum, zemřel. Žalobci přihlásili svou pohledávku do dědického řízení vedeného u Okresního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , v něm se však svého nároku nedomohli. Žalované se právní mocí usnesení Okresního soudu , adresa, ze dne , datum, staly vlastnicemi pozemku parc. č. st. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba, a to budova č. e. , hodnota, , rod. rekr., v části obce , adresa, , pozemku parc. č. st. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba, a to budova bez čp/če, jiná st., v části obce , adresa, a pozemku parc. č. , hodnota, , zahrada (dále jen „nemovitosti“), přičemž právě na nákup těchto nemovitostí žalobci poskytli svému synovi finanční prostředky. Žalobci se vyjádřili také k obraně žalovaných, které měly a mohly namítat neúčinnost právního jednání jejich otce ve tříleté lhůtě, pokud se domnívaly, že převod bytu z jejich otce na žalobkyni b) měl být zastřeným právním jednáním. Uvedli rovněž, že jejich syn se jim tímto způsobem snažil odvděčit za to, jak se o něj v průběhu života starali.3. Žalované si nebyly vědomy, že by mezi jejich otcem , jméno FO, a žalobci byla uzavřena jakákoli smlouva o zápůjčce. Otec žalovaných disponoval dostatečnými finančními prostředky, které utržil v souvislosti s prodejem svého bytu. Žalované zároveň poukázaly na špatné rodinné vztahy, které se projevily také v opatrovnickém řízení vedeném před soudem prvního stupně pod sp. zn. , spisová značka, . V jeho průběhu dne , datum, otec žalovaných vypověděl, že bydlí v bytě na adrese , adresa, (dále jen „byt v , adresa, “), který je v jeho vlastnictví, a to za situace, kdy měl tento byt již dne , datum, darovat své matce, žalobkyni b). Žalované si tento rozpor vysvětlovaly tím, že otec se tímto způsobem formálně zbavil majetku, aby se tak vyhnul exekučnímu vymožení pohledávek z titulu dlužného výživného za žalovanými. Jednalo se tudíž o simulované právní jednání, které není hodno právní ochrany. Žalované dodaly, že žalobkyně b) darovaný být zcizila kupní smlouvou ze dne , datum, za částku 6 050 000 Kč, a právě z výnosu z prodeje tohoto bytu otec žalovaných financoval mimo jiné právě nákup nemovitostí.4. Žalované v rámci své obrany vznesly rovněž kompenzační námitku, neboť by mohly po žalobcích požadovat vydání zbývající části kupní ceny bytu v , adresa, . Uvedly, že žalobci jsou jejich prarodiči, proto je jejich jednání v rozporu s dobrými mravy. Nepoctivý úmysl žalobců při podání žaloby žalované spatřovaly ve snaze o poškození jejich matky, která by musela žalovaným v případě jejich procesního neúspěchu finančně vypomoci. Neúčinnost převodu bytu jejich otce na žalobkyni b) přitom žalované sporovat nemohly, neboť se o tomto jednání vůbec nedozvěděly. Poukázaly rovněž na to, že žalobci jejich otce k vrácení tvrzené zápůjčky žádným hodnověrným způsobem nevyzvali. Jedná se o tvrzení vykonstruované v návaznosti na výsledek dědického řízení, ve kterém se svým nárokem neuspěli. Žalovaným tak nyní hrozí, že každá z nich bude muset zaplatit žalobcům 700 000 Kč, přestože tyto prostředky patřily právě jejich otci. První žalovaná je přitom nezletilá, studující, bez vlastních příjmů, druhá žalovaná nastupuje do svého prvního zaměstnání.5. Soud prvního stupně zjistil v projednávané věci skutkový stav popsaný v bodech 4. až 30. odůvodnění napadeného rozsudku (na něž se pro stručnost odkazuje), jenž po citaci ustanovení § 552, § 555 odst. 1, 2, § 1701 odst. 1 a § 6 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vyústil v závěr o tom, že syn žalobců , jméno FO, byl vlastníkem bytu v , adresa, a veden obavou, že by mu takto významný majetek mohl ublížit u opatrovnického soudu, který se zabýval jeho vyživovací povinnosti k (tehdy) nezletilým žalovaným, se jej snažil účelově před úřady skrývat, pročež byt simulovaným právním jednáním převedl na svou matku, žalobkyni b). O tom, že byt považoval i nadále za svůj majetek, svědčila jednak jeho vlastní výpověď v opatrovnickém řízení, stejný závěr prvostupňový soud učinil také z výpovědí svědků , jméno FO, , , jméno FO, a svědkyně , jméno FO, , kteří byli jeho blízkými přáteli. Na tomto závěru přitom nemohla nic změnit ani skutečnost, že uvedený stav byl zapsán příslušným katastrálním úřadem, neboť ten eviduje vlastníka pouze na základě podkladové listiny, zde darovací smlouvy, jejímiž účastníky byl otec žalovaných a žalobkyně b). Soud prvního stupně poté popsal postup katastrálního úřadu před provedením zápisu, který jen ověřuje, zda podkladové listiny odpovídají zákonu, jsou úplné a přesně identifikují nemovitost i práva. Ze samotné definice zastřeného právního jednání pak měl za zřejmé, že jeho cílem je, aby takové právní jednání působilo navenek perfektně. Proto listiny předkládané katastru nemovitostí musely splňovat veškeré zákonné náležitosti tak, aby nic nebránilo provedení vkladu a následnému převodu vlastnického práva. V řízení přitom nebylo zpochybňováno samotné vlastnické právo k bytu v , adresa, , ale výtěžek získaný jeho prodejem.6. Dále se prvostupňový soud zabýval osudem takto získaných finančních prostředků, přičemž vyšel ze závěru, že dne , datum, došlo k přijetí částky 5 865 500 Kč na účet žalobkyně b) vedený u , právnická osoba, . Právním důvodem platby byla uzavřená kupní smlouva k bytu v , adresa, , který byl tou dobou v katastru nemovitostí formálně evidován na žalobkyni b). Jednalo se o účet, ke kterému měl přístup také , jméno FO, , ze kterého provedl na pokladně banky výběr hotovosti ve výši 100 000 Kč. Z této částky následně vrátil 50 000 Kč svědkovi , jméno FO, , zbytek dle svědkových slov použili na společnou zábavu. Právě svědek , jméno FO, dokázal soudu prvního stupně přesně popsat tuto transakci, přičemž její realizace byla následně potvrzena i samotnou bankou. Částka 3 000 000 Kč byla dne , datum, z tohoto účtu převedena na investiční účet vedený na jméno žalobkyně b) u společnosti , právnická osoba, . K tomuto investování finančních prostředků získaných z prodeje bytu v , adresa, došlo i přesto, že žalobce a) při svém účastnickém výslechu tvrdil, že žádné takto získané finanční prostředky investovány nebyly.7. Výpověď žalobce a) soud prvního stupně shledal částečně nevěrohodnou a účelovou, neboť v ní popsal, že finanční prostředky získané z prodeje darovaného bytu mířily na bankovní účet, který byl založen pro tento účel na jméno žalobkyně b), přičemž výslovně uvedl, že žádná část těchto prostředků nebyla dále investována. V této části byla jeho výpověď vyvrácena dalšími důkazy, z nichž vyplynulo, že rovněž částka 1 200 000 Kč byla z tohoto účtu odeslána na investiční účet žalobkyně b) vedený u společnosti , právnická osoba, . Část finančních prostředků ve výši 1 400 000 Kč získaných z prodeje bytu v , adresa, byla potom využita na nákup nemovitostí. Protože otec žalovaných zemřel, nabyla každá z nich v dědickém mj. ideální spoluvlastnický podíl ve výši ½ k nemovitostem. Žalobci v dědickém řízení se svým nárokem neuspěli a byli odkázání na řízení civilní, proto podali předmětnou žalobu. Soud prvního stupně dovodil, že se ze strany otce žalovaných jednalo ve vztahu k darování bytu žalobkyni b) o zastřené právní jednání, , jméno FO, totiž považoval byt v , adresa, stále za svůj, jakož i peníze získané z jeho prodeje, proto tyto finanční prostředky nemohly nikdy patřit žalobcům a ti je tudíž ani svému synovi nemohli půjčit.8. Soud prvního stupně tak uzavřel, že převod vlastnického práva k bytu v Praze 3 je zatížen neodstranitelnou vadou spočívající v simulovaném právní jednání. Popsal, že takové jednání není schopno vyvolat následky s ním spojené, neboť ani jednající osoba tyto následky vyvolat nechtěla (chyběl k nim úmysl, nebyla zjevně projevena vážná a skutečná vůle k takovému právnímu jednání). Simulované jednání svým záměrem sleduje oklamání třetí osoby a může směřovat k zastření jiného právního jednání. Syn žalobců se prostřednictvím darovací smlouvy k bytu v , adresa, snažil vyhýbat exekučním řízením, ať již probíhajícím či potenciálně do budoucna hrozícím. Tato exekuční řízení směřovala k vymožení dlužného výživného na (tehdy obě) nezletilé žalované. Vzhledem k jejich tehdejšímu věku bylo dlužné výž