36 Co 417/2025-58 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení v části, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 127 872,60 Kč (výrok I), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 160 127,40 Kč (výrok II), žalobu zamítl v části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 32 000 Kč (výrok III) a o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok IV).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou žalobce požadoval zaplacení částky 320 000 Kč jakožto náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou správního řízení o doplacení nesprávně vyměřené mzdy za práci přesčas. K zahájení tohoto správního řízení došlo podáním žalobcovy žádosti dne 28. 5. 2008 a pravomocně bylo ukončeno až dne 3. 1. 2025, kdy bylo vydáno rozhodnutí , orgán, jako odvolacího správního orgánu. Řízení tak trvalo více než 16 let, v jeho průběhu se správní orgán dopouštěl řady procesních pochybení, přičemž některá z nich byla napravována až soudy na úseku správního soudnictví, které rozhodnutí rušily pro nepřezkoumatelnost a pro nedostatek důvodů. Za každý rok vedení nepřiměřeně dlouhého správního řízení žalobce požadoval náhradu nemajetkové újmy ve výši 20 000 Kč, což odůvodnil právě tím, že řízení trvalo více než 16 let. Náhradu nemajetkové újmy však žalobce požadoval pouze za 16 let vedení řízení (16 let x 20 000 Kč). Poukázal na to, že se nejednalo o složitou věc, neboť správní orgán měl ze své úřední činnosti veškeré doklady k dispozici a žalobce svůj nárok řádné specifikoval. Řízení probíhalo ve třech stupních, věc byla vedena před dvěma stupni správních orgánů a v jednom stupni byla projednávána před krajskými soudy na úseku správního soudnictví, kdy jednou rozhodoval Městský soud v , adresa, (v roce 2013) a dvakrát Krajský soud v , adresa, (v roce 2020 a 2022). Soudními rozhodnutími byla rozhodnutí , orgán, orgánů rušena pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů. Žalobce se přitom na délce řízení nepodílel, naopak na výzvy správního orgánu neprodleně reagoval. Za zásadní považoval dvouletý průtah v letech 2022 až 2024, kdy se v řízení vůbec nic nedělo. Význam řízení pro žalobce považoval za zvýšený, neboť v něm byly projednávány jeho mzdové nároky, jejichž výše měla s ohledem na žalobcovo pracovní zařazení dopad i do výše výsluh. Žalobce svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy předběžně uplatnil u žalované dne 27. 11. 2024, ta do podání žaloby stanovisko nevydala.3. Žalovaná žalobní nárok neuznala, poukázala zejména na to, že na základě předběžně uplatněného nároku za dobu od 28. 5. 2008 až 13. 6. 2024 žalobci přiznala a posléze i vyplatila náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku správního řízení ve výši 127 872,60 Kč. Jednalo se o dobu 16 let a 16 dní, za období další (do 3. 1. 2025) žalobce nárok u žalované předběžně neuplatnil. Namítala, že žalobce pominul skutkovou a právní složitost věci, která spočívala nejen v množství obstaraných podkladů a většího počtu v řízení vyslýchaných osob, ale i v komplikovaném právním posouzení otázky určování a využívání institutu pohotovosti , funkce, na pracovišti, která dosud nebyla v rozhodovací praxi řešena. Poukázala i na to, že s ohledem na organizační změny v rámci žalované byla věc převzata jiným , orgán, , což mělo vliv na délku řízení. Za adekvátní proto žalovaná považovala částku 17 000 Kč za jeden rok trvání správního řízení s tím, že za první dva roky požadovala tuto částku krátit o 50 %. Navrhovala rovněž snížení základní částky o 40 % z důvodu složitosti řízení, neboť šlo o typově neobvyklý druh řízení, které bylo pro , orgán, orgány časově náročné. Stejné krácení základní částky o 40 % navrhovala z důvodu víceinstančnosti řízení, přičemž měla za to, že z důvodu významu řízení pro žalobce by základní částka měla být navýšena nejvýše o 30 %.4. Soud prvního stupně nejprve konstatoval, že žalobce vzal podáním ze dne 21. 7. 2025 žalobu zpět o částku 127 872,60 Kč, která mu byla zaplacena žalovanou před zahájením jednání ve věci samé, pročež řízení podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) v této části výrokem I napadeného rozsudku zastavil. Dále vyšel z nesporných tvrzení účastníků, že žalobce svůj nárok na přiměřené zadostiučinění za nepřiměřeně dlouhé správní řízení předběžně uplatnil u žalované dne 27. 11. 2024, a to pouze za dobu od 28. 5. 2008 do 13. 6. 2024, což je datum posledního rozhodnutí správního orgánu prvního stupně o žalobcově nároku ve správním řízení, přičemž za období pozdější nárok na přiměřené zadostiučinění předběžně uplatněn nebyl. S ohledem na shodná tvrzení účastníků vzal za zcela nesporný průběh správního řízení tak, jak byl žalobcem vylíčen v žalobě, když skutková zjištění v této souvislosti učinil i z obsahu správního spisu, pročež odvolací soud pro stručnost na jeho podrobná zjištění odkazuje a jen rekapituluje, že posuzované řízení bylo zahájeno podáním žádosti dne 28. 5. 2008, probíhalo ve 3 stupních do 13. 6. 2024, což v souhrnu 16 let a 16 dní. Věc byla původně projednávána Vojenským úřadem pro právní zastupování , orgán, a následně byla v rámci organizačních změn převzata k projednání jiným , orgán, , orgán, (, orgán, , číslo, ). První rozhodnutí , orgán, orgánu bylo zrušeno rozsudkem Městského soudu v , adresa, ze dne 27. 4. 2012, č. j. , spisová značka, , pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů, následně probíhaly výslechy svědků a shromažďování značného množství listinných materiálů. Poté bylo dne 6. 1. 2015 rozhodnuto o zamítnutí žalobcovy žádosti. Rozhodnutím odvolacího , orgán, orgánu ze dne 7. 9. 2015 bylo rozhodnutí ze dne 6. 1. 2015 zrušeno a věc vrácena k novému projednání. Dne 25. 1. 2017 došlo k vydání dalšího rozhodnutí , orgán, orgánu prvního stupně, kterým bylo žádosti částečně vyhověno. Žalobcovo odvolání bylo zamítnuto nadřízeným , orgán, orgánem, jehož rozhodnutí bylo posléze zrušeno pro nepřezkoumatelnost Krajským soudem v , adresa, v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, (rozsudek ze dne 27. 2. 2020). Následně vydal odvolací , orgán, orgán nové rozhodnutí, které bylo opět zrušeno rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ve věci sp. zn. , spisová značka, (rozsudek ze dne 29. 6. 2022). Poté následovalo zjevně ničím neodůvodněné období nečinnosti správního orgánu v době od října 2022 do června 2024, kdy došlo k vydání dalšího rozhodnutí , orgán, orgánu prvního stupně, který žádosti žalobce částečně vyhověl (přiznal mu doplatek mzdy 133 983,98 Kč) a v části žádost zamítl.5. Na základě těchto skutkových zjištění soud prvního stupně učinil závěr, že žalobce požádal dne 28. 5. 2008 o doplacení části platu, pročež bylo zahájeno správní řízení, které skončilo až dne 5. 1. 2025 vydáním posledního rozhodnutí (odvolacího) , orgán, orgánu. Žalobce však u žalované předběžně uplatnil nárok pouze za dobu od 28. 5. 2008 do 13. 6. 2024, celkem za 16 let a v částce 20 000 Kč za každý rok vedení tohoto řízení. S ohledem na skutečnost, že správní řízení spolehlivě trvalo 16 let, měl soud prvního stupně za splněnou délku jeho vedení, přičemž vyšel ze závěru, že žalovaná již žalobci z tohoto titulu přiznala nárok na zaplacení nemajetkové újmy ve výši 127 872,60 Kč. Ve shodě s žalovanou tak uzavřel, že správní řízení trvalo nepřiměřenou dobu, přičemž v období let 2022 až 2024 v něm dokonce nebyl učiněn žádný úkon. Dovodil, že nepřiměřenou délku řízení nelze omluvit ani skutkovou či právní složitostí věcí, kterou měl obsahem správního spisu za prokázanou, a ani skutečností, že řízení bylo vedeno ve 3 stupních, a to i před soudy na úseku správního soudnictví. Neměl za prokázané, že by se žalobce na nepřiměřené délce správního řízení podílel a uzavřel, že předmětem řízení byly žalobcovy mzdové nároky, což mělo nepochybně dopad do jeho zvýšeného zájmu na výsledku takového řízení.6. Soud prvního stupně po právní stránce odkázal na ustanovení § 1 odst. 1 a 3, § 6 odst. 1, § 13 odst. 1 a 2, § 14 odst. 1 a 3, § 15 a § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) [dále též jen „OdpŠk“], a dále na § 144 odst. 1 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání (dále jen „ZoVP“), podle něhož se na řízení ve věcech , orgán, poměru nevztahuje § 10 až 12, § 14, § 33 odst. 2 písm. c), § 79 odst. 5, hlava XI části druhé a § 175 správního řádu, stejně jako na § 153 odst. 3 ZoVP, podle něhož žádost nebo stížnost , funkce, musí být vyřízena nejpozději do 60 dnů ode dne jejího podání. O vyřízení stížnosti musí být , funkce, v této lhůtě vyrozuměn. Stanovenou lhůtu lze překročit jen tehdy, nelze-li v jejím průběhu zajistit podklady potřebné pro vyřízení žádosti nebo stížnosti. Dále odkázal také na § 71 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, který se týká lhůt pro vydání (správního) rozhodnutí.7. Konstatoval, že délka trvání správního řízení byla zcela zjev