39 Co 19/2026-105 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 603 696,75 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 603 696,95 Kč od , datum, do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Žalobu s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 18 097 303,05 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení, zamítl (výrok II.). Současně vyslovil, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).2. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobce se podanou žalobou ze dne , datum, domáhal po žalované náhrady škody způsobené mu nesprávným úředním postupem notářky, které vyústilo v nezákonné rozhodnutí vydané v řízení vedeném Obvodním soudem pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Tvrdil, že je vnukem zesnulé , jméno FO, , narozené , datum, , zemřelé , datum, (dále jen „zůstavitelka“). Zůstavitelka sepsala dne , datum, formou notářského zápisu závěť, přičemž mu všechen svůj majetek odkázala. Existence této závěti mu byla známa od samotné zůstavitelky, nevěděl však o způsobu její úschovy. Po smrti zůstavitelky Obvodní soud pro , adresa, pověřil dne , datum, notářku , tituly před jménem, , jméno FO, , jakožto soudní komisařku, úkony v řízení o dědictví. Dle protokolu o předběžném šetření notářka identifikovala jako jediného žijícího dědice dceru zůstavitelky, zaevidovala listinu o vydědění a její odvolání, závěť však v centrální evidenci závětí vedena nebyla. Ve vztahu k majetku zůstavitelky pak zejména konstatovala nemovitost v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsanou na LV , hodnota, (dům s pozemkem), která byla ohodnocena dle znaleckého posudku na částku 1 226 760 Kč. Z protokolu notářky ze dne , datum, vyplývá, že jediným dědicem ze zákona je dcera, matka žalobce, a to z důvodu absence závěti. Dědické řízení skončilo dne , datum, usnesením Obvodního soudu pro , adresa, , kterým se celé dědictví přiznalo dceři zůstavitelky. Dne , datum, bylo Okresním soudem , adresa, vyžádáno zapůjčení dědického spisu od Obvodního soudu pro , adresa, , tento spis byl obvodnímu soudu vrácen , datum, spolu s nalezenou závětí; přípisem ze dne , datum, byl o uvedeném zjištění informován žalobce. Z listin, které měla notářka k dispozici, bylo zjistitelné, že ke dni úmrtí se zůstavitelka jmenovala , jméno FO, , rodné příjmení měla , jméno FO, a v průběhu let se jmenovala i , jméno FO, . Notářka tak pochybila, když neztotožnila zůstavitelku, ač v rámci vyhledání byl nalezen záznam, který notářka začernila, místo uložení Okresní soud , adresa, , v běžném číslu seznamu závětí , hodnota, . V důsledku nesprávného úředního postupu bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, které přiznalo dědictví dle zákonné posloupnosti matce, a nikoliv žalobci na základě platné závěti zůstavitelky. Žalobce tak utrpěl v důsledku jednání notářky, které vyústilo v nezákonné rozhodnutí, majetkovou škodu, neboť mohl již od roku 2005 držet nemovitost pro své bytové účely a v dnešní době ji mohl zpeněžit v částce 15 281 000 Kč. K tomu dále uvedl, že částka 1 226 760 Kč představuje cenu nemovitosti a částka 14 054 240 Kč představuje ušlý zisk v podobě zvýšení hodnoty nemovitosti. Dále uvedl, že nemohl nemovitost přenechat jiné osobě k užívání, z čehož by mu byl placen nájem, a naopak sám musel uspokojovat své bytové potřeby jinak. Při výši nájemného 15 000 Kč měsíčně činí ušlý zisk částku 3 420 000 Kč (za 19 let). Podotkl, že svůj nárok u žalované uplatnil dne , datum, , žalovaná reagovala stanoviskem ze dne , datum, (doručeného dne , datum, ), tak, že nárok neuznala.3. V průběhu řízení pak žalobce odkázal na řízení vedené u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, s tím, že Ústavní soud rozhodnutí obecných soudů zrušil, přičemž konstatoval, že žalobce neměl možnost domáhat se odklizení rozhodnutí, a má proto nárok na nemajetkovou újmu, jež byla předmětem tamního řízení.4. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, když nezpochybnila, že nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy u ní žalobce uplatnil dne , datum, . Nárok žalobce projednala dne , datum, , přičemž konstatovala absenci odpovědnostního titulu. Odkazovala na tehdy probíhající řízení vedené pod sp. zn. , spisová značka, s tím, že se žalobce ze shodného odpovědnostního titulu domáhal nemajetkové újmy, kdy bylo konstatováno, že ve věci nebylo vydáno nezákonné rozhodnutí. Navíc dále sporovala výši škody, kdy její výše může být odvozena maximálně z hodnoty nemovitosti stanovené v pozůstalostním řízení, nikoliv nyní. Uvedla, že matka žalobce byla nepominutelným dědicem a mohla se svého zákonného dílu domáhat i přes existující závěť. Proto tak žalobci ani nemohla vzniknout škoda v tvrzené výši, neboť by nebyl výlučným dědicem majetku zůstavitelky. Navíc žalobce nevyužil všechny dostupné prostředky k ochraně jeho práv, konkrétně podání žaloby proti neoprávněnému dědici.5. Mezi účastníky nebylo sporu, že se žalobce se svým nárokem předběžně obrátil na žalovanou dne , datum, , přičemž žalovaná stanoviskem ze dne , datum, sdělila, že nárok neuznává z důvodu absence odpovědnostního titulu. Nebylo mezi nimi sporu o tom, že matka žalobce pozůstalost nabyla po své matce (babička žalobce) na základě usnesení Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne , datum, . Proti usnesení nebyl podán žádný řádný ani mimořádný opravný prostředek.6. Na základě provedeného dokazování (srov. bod 7. – 17. odůvodnění napadeného rozhodnutí) soud prvního stupně s odkazem na příslušná citovaná ustanovení §§ 1 odst. 1, 5, 7 odst. 1, 8 odst. 1, 14 odst. 3 a 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., shrnul, že žalobce se domáhal náhrady škody, která mu měla být způsobena nezákonným rozhodnutím Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . V důsledku tohoto rozhodnutí předmětnou nemovitost nabyla do svého vlastnictví jeho matka, přestože byla sepsána jeho babičkou závěť, ve které veškerý svůj majetek odkázala právě žalobci. Žalobce svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnil ve smyslu ust. § 14 odst. 1, 3 zákona č. 82/1998 Sb., pročež mohla být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.).7. Soud prvního stupně se zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik škody, když konstatoval, že je třeba, aby byly současně splněny kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu; vznik škody a příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vzniklou škodou.8. Co se týká první podmínky odkázal ve stručnosti na nález , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , Orgán veřejné moci, , ze kterého mimo jiné vyplynulo, že v tamním řízení je dán odpovědnostní titul, tj. nezákonné rozhodnutí, neboť ač nebylo rozhodnutí zrušeno, žalobce neměl právě jen v důsledku pochybení veřejné moci reálnou možnost, jak se domoci změny, zrušení či faktického popření nezákonného dědického usnesení. Proto nelze v projednávané věci trvat na splnění zákonné podmínky, že před uplatněním škody musí být rozhodnutí zrušeno či změněno pro nezákonnost. Soud prvního stupně tak ve smyslu uvedené judikatury uzavřel, že odpovědnostní titul je v projednávané věci dán, když v dědickém řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, a to usnesení Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, .9. Pokud jde o další předpoklad vzniku odpovědnosti státu za škodu, a to o existenci příčinné souvislosti vycházel soud prvního stupně z judikatury Nejvyššího soudu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, a , spisová značka, ) s tím, že nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem/nezákonným rozhodnutím vůči státu může být úspěšně uplatněn pouze tehdy, nemůže-li poškozený úspěšně dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníku, který je mu povinen plnit. K tomu pak soud prvního stupně odkázal na bod 47. – 50. shora citovaného nálezu Ústavního soudu. Shrnul, že žalobce se mohl domáhat svého nároku po osobách, které nabyly dědictví, resp. po své matce žalobou dle ust. § 485 o. z., avšak ta by byla zcela jistě neúspěšná. Žalobce neměl před nalezením závěti žádné jiné listinné důkazy a žalobu by podával s pouhým tvrzením, že mu babička sdělila, že dům v budoucnu zdědí. Neměl tedy možnost se škody domáhat po nikom jiném než po státu.10. Ve vztahu k výši škody, resp. ušlého zisku, soud prvního stupně odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dle kterého: „Charakter ušlého zisku má i majetková újma spočívající v tom, že závětí povolanému dědici se dědictví nedostalo pro vady závěti, které ji učinily neplatnou a které tak vedly k jiným dědickým poměrům. Takové osobě nepochybně ušel majetkový přínos v hodnotě dědictví, neboť tím, že dědictví nenabyla, nezvětšil se její majetkový stav, ačkoliv bylo možno důvodně