39 Co 319/2025-245 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I řízení zastavil do částky 6 000 Kč, smluvního úroku ve výši 0,1 % denně z částky 35 723 Kč od 21. 2. 2021 do zaplacení, poplatku z prodlení ve výši jedné promile za každý den prodlení z částky 10 000 Kč, nejméně 10 Kč za každý i započatý měsíc prodlení od 21. 2. 2021 do zaplacení, výrokem II žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 29 723 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 000 Kč od 26. 9. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 9 000 Kč od 26. 10. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 000 Kč od 26. 11. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem III žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2 581 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.2. V odůvodnění uvedl, že zaplacení částky 35 723 Kč s příslušenstvím se žalobce po žalovaném domáhal s tím, že s žalovaným 25. 11. 2019 uzavřel smlouvu o podnájmu bytu na adrese , adresa, (dále jen byt, bytová jednotka), za který se zavázal do 25. dne v měsíci předem platit 11 000 Kč měsíčně (9 000 Kč podnájemné, 2 000 Kč zálohy na služby), do 30. 9. 2020 měl dluh 2 723 Kč, dále nezaplatil za měsíce říjen, listopad, prosinec 2020. Dlužnou částku žalovaný dne 28. 1. 2021 uznal a přes předžalobní výzvu ji nezaplatil.3. Později vzal žalobce žalobu ohledně záloh za služby, tj. do 6 000 Kč, a původně uplatněného příslušenství sjednaného v uznání dluhu zpět a požadoval zaplacení částky 29 723 Kč se zákonným úrokem z prodlení, změna žaloby byla připuštěna usnesením na jednání dne 10. 6. 2025. Soud prvního stupně v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby řízení podle ust. § 96 o. s. ř. výrokem I zastavil.4. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že smlouva žalobce s vlastníkem bytu je neplatná, žalovaný měl podle smlouvy užívat celý byt, užíval jen jednu místnost. Místo sebe našel pana , jméno FO, , který v bytě bydlel místo něho a uzavřel s žalobcem podnájemní smlouvu, s žalobcem se dohodl, že si nic nedluží, k tomu dokládal dvě čestná prohlášení. Podnájem nemá žalobce v předmětu podnikání, jde z jeho strany o zneužití práva, které nepožívá ochrany.5. S ohledem na to, že žalovaný je občanem , stát, , se soud prvního stupně nejprve zabýval tím, zda je dána mezinárodní příslušnost českých soudů a dále tím, právem jakého státu se vztah účastníků řídí. S odkazem na čl. 24 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 a článek 4 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 dovodil, že s ohledem na polohu nemovitosti (bytu), který se nachází v České republice, jsou příslušné české soudy a věc se řídí právem České republiky.6. Po skutkové stránce zjistil, že účastníci dne 25. 11. 2019 uzavřeli podnájemní smlouvu na celou bytovou jednotku, podnájemné činilo 9 000 Kč, zálohy na služby 2 000 Kč, splatnost byla sjednána k 25. dni kalendářního měsíce dopředu, doba podnájmu do 31. 12. 2020 (v bodě 5, na rozdíl od bodů 21, 25 odůvodnění nesprávně uvedeno 30. 11. 2020). V listopadu 2020 v bytě bydlel pan , jméno FO, , který 8. 3. 2020 podepsal protokol o předání a převzetí bytové jednotky, k 1. 11. 2020 uzavřel s žalobcem smlouvu o podnájmu bytu od tohoto data, podnájem byl uzavřen na dobu neurčitou. V době podnájmu v bytě bydlely ještě další osoby. Vlastníkem bytové jednotky byla , tituly před jménem, , jméno FO, , s ní žalobce dne 12. 11. 2019 uzavřel nájemní smlouvu na dobu neurčitou, v níž mu udělila souhlas s podnájmem bytu. Souhlas s podnájmem bytu žalovanému ještě udělila 12. 11. 2019, zaslala jej také přímo soudu prvního stupně. Dne 28. 1. 2021 účastníci podepsali uznání dluhu co do důvodu a výše podle občanského zákoníku a dohodu o splátkovém kalendáři, kde žalovaný uvedl, že dluh ve výši 35 723 Kč uznává a zavázal se ho zaplatit v měsíčních splátkách, důvod dluhu nebyl uveden. Účastníci si zde sjednali úrok z prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky denně a smluvní pokutu 100 Kč denně za každý započatý den prodlení. Podpis žalovaného byl úředně ověřen. Dne 23. 10. 2020 žalovaný s , jméno FO, a , jméno FO, jako pronajímatelkami uzavřel smlouvu o nájmu bytu na adrese , adresa, , doba nájmu od 23. 10. 2020 do 23. 10. 2021. Dne 11. 2. 2021 žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu. Soud prvního stupně dále uvedl, že z čestných prohlášení , jméno FO, a pana , jméno FO, a , www, profilu , jméno FO, nezjistil žádné podstatné informace. Provedení důkazu výslechem paní , jméno FO, považoval za nadbytečné, stejně jako výslech navrženého svědka , jméno FO, , který byl podle něho navržen opožděně.7. Následně soud prvního stupně věc hodnotil právně. Uvedl, že účastníci podle ust. § 2275 odst. 1 o. z. uzavřeli platnou podnájemní smlouvu. Pronajímatelka a vlastnice bytu s podnájmem souhlasila, obecně již v nájemní smlouvě, ve vztahu přímo k žalovanému souhlas ještě vyslovila dodatečně. Nesouhlasil proto s žalovaným, že žalobce v tomto směru pronajímatelku bytu podvedl. Pokud žalobce nájemní smlouvu uzavřenou s pronajímatelkou jinak porušil, nezpůsobuje to neplatnost podnájemní smlouvy. Mezi účastníky nebylo sporné, že byt užívaly další osoby. O tom žalovaný věděl, bez námitek v nájmu pokračoval. Sama skutečnost, že byt užívalo více osob, neplatnost smlouvy nezpůsobuje. Podle něho navíc cena podnájemného odpovídala ceně v daném místě a čase za nájem ve spolubydlení. Žalovaný neprokázal, že nájem skončil před 31. 12. 2020. To, že uzavřel jinou nájemní smlouvu, skončení této podnájemní smlouvy neprokazuje, oba vztahy můžou existovat souběžně. Nebyl předložen důkaz o tom, že by žalovaný smlouvu vypověděl, ani že by se z místa fakticky odstěhoval. Neprokázal také, že by mu byl dluh odpuštěn, že by s žalobcem uzavřel dohodu o narovnání. Důkaz čestnými prohlášeními považoval za nedostatečný, nemohou nahradit svědeckou výpověď. Poukázal i na to, že prohlášení pana , jméno FO, předložily obě strany, a to se rozcházelo. Neshledal důvodnou ani námitku, že by byl žalobní petit nepřesný. Tvrzené zneužití práv měl žalobce řešit v rámci smluvního vztahu, v rámci něho však žalovaný žádné námitky neměl. Za situace, kdy žalovaný ani netvrdil, že by požadované platby uhradil, soud prvního stupně žalobě do částky 29 723 Kč vyhověl. O úroku z prodlení rozhodl podle § 1970 o. z., výše byla stanovena v souladu s nařízením č. 351/2013 Sb., dále vyšel z toho, že splatnost nájemného byla sjednána k 25. dni v měsíci předem.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle ust. § 142 odst. 2, § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. Žalobce byl úspěšný do 83,20 %, neúspěšný v důsledku částečného zpětvzetí žaloby do 16,8 %, přiznal mu proto náhradu nákladů řízení v rozsahu 66,4 %, a to za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 787 Kč, dále za 7 úkonů nezastoupeného účastníka po 300 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., celkem 3 887 Kč, po snížení na 66,4 % jde o 2 581 Kč.9. Proti výrokům II a III rozsudku podal žalovaný odvolání, kterým se domáhal jejich změny tak, aby odvolací soud žalobu zamítl a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. V odvolání namítal, že žalobce provozuje ubytovnu, aniž by si k tomu zařídil živnostenský list na ubytovací služby a aby odváděl daně. Že ubytovnu provozuje i v jiných bytech vyplývá z jeho vyjádření. Podle žalovaného jediným způsobem, jak žalobce vydělává, je, že žaluje lidi, se kterými rozváže nájemní poměr. Žalobce je tak od počátku ve zlé víře, dochází ke zneužití práva, jeho jednání by nemělo požívat právní ochrany. To podle něho soud prvního stupně ignoroval. Podle něho byl žalobce ze strany soudu prvního stupně nadměrně poučován, čímž mu byl dáván návod, jak být úspěšný, čímž byla porušena zásada rovnosti, neboť bez poučení by ve věci nemuselo být rozhodnuto stejně. Podle něho se soud prvního stupně dostatečně nevypořádal s námitkou, že žalobní petit je neurčitý. Připuštěním změny žaloby byla porušena zásada koncentrace řízení. Podle něho měl soud prvního stupně provést výslech paní , jméno FO, , její souhlas s provozováním ubytovny nebyl doložen. Žalobce majitelku bytu podvedl. K dispozici měl mít celý byt. Návrh na výslech svědka , jméno FO, učinil včas, důkaz žalobce byl podle něho padělán, byl upravován. To, že by žalobce prokázal, že žalovaný věděl, že v bytě budou bydlet další osoby, žalobce přes poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. neprokázal. Žalovaný naopak prohlášením dvou osob prokázal, že žalobci ničeho nedluží. Za sebe sehnal jiného nájemce pana , jméno FO, . Uzavřel, že prokázal, že nájemní vztah skončil dříve, že došlo k prominutí dluhu. Uvedl, že „úroky z prodlení žalobce řádně a včas neuplatnil, a proto se žalovaný domnívá, že mu neměly ani být přiznány.“ Úroky z prodlení nelze přiznat, když je žalobce nepožadoval.10. Žalobce ve svém vyjádření navrhl potvrzení napadeného rozsudku a požadoval přiznání náhrady nákladů řízení. Podle něho právní zástupkyně překrucuje fakta. Za podnájem považuje, když nájemce pronajme pokoj pod