51 Co 275/2025-375 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 876 269,39 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 12 % ročně od 27. 3. 2025 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu do částky 1 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 91 588,40 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce (výrok III.).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaná zaplatila náhradu škody ve výši 903 168,39 Kč s příslušenstvím, představující ušlý zisk z odměn insolvenčního správce v důsledku nezákonného odvolání z funkce v celkem 254 insolvenčních řízeních, které v žalobě specifikovala, a dále úroky z prodlení. Žalobkyně tvrdila, že insolvenční soudy v důsledku jejího záznamu o zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce dle § 12 odst. 1 písm. e/ zák.č. 312/2006 Sb. přikročily nezákonně k jejímu odvolání z funkce v jednotlivých řízeních, a tím ke vzniku škody. Škodu v jednotlivých případech vyčíslila jako odměnu dle vyhl. č. 313/2007 Sb., která byla insolvenčními soudy přiznána novému – nezákonně ustanovenému insolvenčnímu správci v té které věci (viz žaloba pod bodem 59-313, kdy popis jednotlivých skutků odpovídá 254 insolvenčním případům, ve kterých žalobkyni vznikla škoda – poznámka odvolacího soudu). Žalovaná namítala, že odpovědnost státu podle zákona č. 82/1998 Sb. je dána pouze u rozhodnutí, zrušených Nejvyšším soudem, a zpochybňovala předběžnou vykonatelnost rozhodnutí o odvolání insolvenčního správce, dále navrhovala žalobu zamítnout s odkazem na neexistenci odpovědnostního titulu u části řízení.3. Soud prvního stupně shrnul stanoviska účastníků v průběhu řízení, včetně toho, že žalobkyně v průběhu řízení změnila, resp. omezila žalobu podáním ze dne 13. 6. 2025, v němž stanovila paušální náklady na dosažení jednotlivých dílčích příjmů ve výši 100 Kč, za 254 řízení celkem 25 400 Kč. V této části a pak dále částečně ohledně zákonných úroků z prodlení, byla žaloba vzata zpět. Výše paušálních nákladů na dosažení zisku byla žalovanou učiněna nespornou na jednání dne 30. 7. 2025. Dále soud I. stupně po provedeném dokazování, které zaměřil na žalovanou sporované případy, označené v žalobě pod body 121, 175, 183, 239, 240, 241, 259, 268, 296, 299, 304-312, čerpal z listinných důkazů, resp. rozhodnutí v insolvenčním řízení označených v žalobě a popsal skutkový stav, který z provedených důkazů zjistil. Tento uvedl pod bodem 8 odůvodnění rozsudku.4. Nesporné bylo, že žalobkyně uplatnila nárok u žalované dne 26. 9. 2024 a že paušální náklady na dosažení zisku činily 100 Kč na jedno řízení. Sporné byly výše odměn náhradních insolvenčních správců v některých řízeních, které soud dokazováním ověřil. Soud I. stupně konstatoval, že žalobkyně byla odvolána z funkce insolvenční správkyně v důsledku nesprávného úředního postupu a že jí vznikla škoda, představovaná ušlým ziskem rovnajícím se odměnám ustanovených náhradních správců po odečtení paušálních nákladů. Pod bodem 14 rozsudku soud uzavřel, že mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody je příčinná souvislost, a že žalobkyně splnila podmínky pro uplatnění nároku, včetně využití opravných prostředků.Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, zejména § 1, § 5 odst. 1 písm. a), § 8 odst. 1–3, § 14 a § 15 odst. 2, dále podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 31 odst. 3 a 5 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona. Soud vycházel z judikatury Nejvyššího soudu, např. usnesení sp. zn. 29 NSČR 33/2022 ze dne 23. 2. 2022, podle něhož samotný zánik práva vykonávat činnost insolvenčního správce není důvodem pro jeho odvolání bez dalšího. Prvostupňový soud uzavřel, že rozhodnutí o odvolání insolvenčního správce jsou předběžně vykonatelná, neboť účinky nastávají zveřejněním v insolvenčním rejstříku, a proto je naplněna podmínka § 8 odst. 2 OdpŠk. Na základě těchto úvah soud žalobě vyhověl do částky 876 269,39 Kč s úroky z prodlení od 27. 3. 2025 do zaplacení a žalobu zamítl ohledně částky 1 500 Kč s příslušenstvím.5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobkyně měla neúspěch pouze v nepatrné části (3 % z původně žalované částky), a přiznal jí plnou náhradu nákladů řízení ve výši 91 588,40 Kč, zahrnující soudní poplatek, odměnu advokáta za úkony právní služby dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., paušální náhrady hotových výdajů a DPH.Proti rozsudku soudu I. stupně, pouze proti výrokům I. a III., podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, kdy rozhodnutí vytýká nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Žalovaná namítá, že soud I.stupně přiznal žalobkyni částku 876 269,39 Kč s příslušenstvím, ačkoliv v této částce je zahrnuta částka 41 148,46 Kč, která podle žalované nebyla přiznána po právu. Tato částka představuje ušlý zisk z odměn insolvenčního správce v souvislosti s řízeními, vedenými pod sp. zn. , spisová značka, (odst. 72 žaloby), , spisová značka, (odst. 121 žaloby) a , spisová značka, (odst. 296 žaloby). Žalovaná tvrdí, že v uvedených řízeních nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 zákona č. 82/1998 Sb., a proto není dán odpovědnostní titul. V řízení , spisová značka, byla správnost odvolání žalobkyně z funkce potvrzena usnesením Vrchního soudu v , adresa, ze dne 20.1.2022 a dovolání žalobkyně bylo odmítnuto Nejvyšším soudem dne 12.1.2023. V řízení , spisová značka, žalobkyně vzala své odvolání proti rozhodnutí o odvolání z funkce zpět, a odvolací řízení bylo zastaveno usnesením Vrchního soudu ze dne 5.10.2022. V řízení , spisová značka, Vrchní soud dne 29.11.2021 potvrdil rozhodnutí o odvolání žalobkyně z funkce. Žalovaná zdůrazňuje, že soud I. stupně se námitkou neexistence nezákonného rozhodnutí v případě řízení, uvedeného pod odst. 72 žaloby, vůbec nezabýval a nárok přiznal bez dalšího.6. Žalovaná dále uvádí, že ohledně zbývající části částky přiznané, výrokem I. rozsudku, tj. 835 120,93 Kč, tuto část již nesporuje a bere odvolání v tomto rozsahu zpět. Nadále však trvá na odvolání proti části 41 148,46 Kč a proti výroku III. rozsudku, který je závislý na meritorním výroku I. Z uvedených důvodů žalovaná navrhuje odvolacímu soudu, aby rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu změnil tak, že žaloba se zamítá, a aby žalované přiznal náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně i před odvolacím soudem v zákonné výši.7. Žalobkyně se vyjadřuje k odvolání žalované a jeho doplnění s tím, že žalovaná nesprávně interpretuje podmínky § 8 zákona OdpŠk, když tvrdí, že nárok na náhradu škody nelze uplatnit, protože napadená usnesení nebyla zrušena ani změněna. Žalobkyně zdůrazňuje, že v řízení , spisová značka, Nejvyšší soud dovolání odmítl pouze z důvodu skončení insolvenčního řízení, nikoli pro nedostatek důvodů ke zrušení napadeného rozhodnutí, a že věc byla typově shodná s jinými, Anonymizováno, případy, kde rozhodnutí zrušeno bylo. V řízení , spisová značka, žalobkyně vzala odvolání zpět, aby neprodlužovala řízení, a v řízení , spisová značka, odvolací soud napadené usnesení potvrdil, přičemž žalobkyně nepodala dovolání, aby zajistila hospodárnost řízení. Ve všech případech skončení insolvenčních řízení bylo objektivní skutečností, kterou žalobkyně nemohla ovlivnit, a nelze ji přičítat k její tíži. Žalobkyně považuje námitky žalované za nepoctivé a v rozporu s dobrými mravy, protože nezákonnost rozhodnutí soudu I. stupně tím není dotčena. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhuje odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení.8. Podle § 207 odst. 2 věta prvá o. s. ř. dokud o odvolání nebylo rozhodnuto, je možno vzít je zpět a v takovém případě odvolací soud odvolací řízení zastaví.S ohledem na procesní úkon žalované postupoval odvolací soud podle citovaného ustanovení výrokem ad II. tohoto rozsudku a odvolací řízení ohledně odvolání žalované do výroku I. v rozsahu částky 834 819,93 Kč s 12 % úrokem z prodlení z této částky od 27.3.2025 do zaplacení zastavil. Protože odvolatelka vzala odvolání zčásti zpět, výrok I. napadeného rozsudku v uvedeném rozsahu nabyl právní moci, jako kdyby k podání odvolání nedošlo (§ 222 odst. 1 o. s. ř.).9. Odvolací soud na základě podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek ve výroku I. v rozsahu částky 41 448,46 Kč s 12 % úrokem z prodlení z této částky od 27.3.2025 do zaplacení dle § 212 a § 212a o. s. ř., mimo jiné jej tedy přezkoumal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). V řízení opakoval odvolací soud postupem dle § 213 odst. 3 o. s. ř. listinné důkazy, které budou uvedeny níže, a dospěl k závěru,