53 Co 335/2025-69 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 44 360 Kč ve lhůtě 15 dnů (výrok I.), zamítl žalobu v části, ve které se žalobce dožadoval zaplacení částky 5 973 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 50 333 Kč od 24. 1. 2025 do zaplacení (výrok II.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 10 107 Kč ve lhůtě 15 dnů k rukám advokáta , Jméno advokáta, (výrok III.).2. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 50 333 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu byla způsobena nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , jehož předmětem bylo vypořádání zaniklého společného jmění manželů (žalobce a , jméno FO, ). Celkovou výši újmy vyčíslil částkou 118 333 Kč, když v rámci předběžného projednání nároku mu žalovaná vyplatila částku 68 000 Kč, kterou však nepovažoval za dostatečnou.3. Žalovaná se domáhala zamítnutí žaloby a popsala, jakým způsobem dospěla k výši vyplaceného odškodnění, které považovala za odpovídající konkrétním okolnostem věci.4. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku podrobně popsal průběh posuzovaného řízení a rovněž vycházel ze zjištění, že kumulovaná průměrná roční míra inflace vyjádřená přírůstkem průměrného indexu spotřebitelských cen činila v ČR za roky 2011-2024 celkem 62,75 %, a dále že žádostí ze dne 16. 1. 2025, která byla doručena žalované dne 23. 1. 2025, uplatnil žalobce u žalované požadavek na zaplacení částky 118 333 Kč a žalovaná tuto žádost vyřídila stanoviskem ze dne 11. 3. 2025, kterým přiznala zadostiučinění ve výši 68 000 Kč.5. Po právní stránce aplikoval soud prvního stupně na daný případ vyjmenovaná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále též jen „zákon“), která citoval v bodech 12. až 16. rozsudku a skutková zjištění ve vazbě na citovanou právní úpravu hodnotil následovně.6. Posuzované řízení bylo zahájeno dne 31. 1. 2018 podáním žaloby a skončilo právní mocí usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání dne 19. 12. 2024. Právní zástupce žalobce v posuzovaném řízení nahlížel do spisu, a mohl se tak seznámit s obsahem žaloby, dne 2. 5. 2018, a období, po které mohl žalobce průběh řízení vnímat, je třeba vymezit dobou od 2. 5. 2018 do 19. 12. 2024, tedy 79,5 měsíců.7. Pokud jde o kritéria uvedená v § 31a zákona, vyšel nalézací soud z toho, že řízení bylo po skutkové stránce složitější. Jednalo se o vypořádání společného jmění manželů, které sice nebylo nijak zvlášť rozsáhlé, situaci však komplikovala celá řada namítaných vnosů ze strany obou účastníků, které musely být prokázány, prokazovaly se i zásluhy účastníků o nabytí společného jmění a jejich péče o rodinu a domácnost, zejména však musela být zjištěna hodnota vypořádávaného domu. To se promítlo i do složitosti procesní, kdy jednak museli být účastníci obsáhleji vyzváni k doplnění tvrzení a návrhů důkazů, jednak bylo provedeno velké množství listinných důkazů, byly postupně zpracovány znalecký posudek, jeho doplnění a ústavní revizní znalecký posudek, zpracovatelé posudku byli vyslechnuti. K procesní složitosti dále přičetl i zvýšenou aktivitu účastníků, s jejichž častými a leckdy obsáhlejšími podáními se soud musel vypořádat. Řízení též bylo přerušeno za účelem nařízení setkání účastníků s mediátorem, z tohoto důvodu je však možno na vrub procesní složitosti počítat jen prodloužení řízení o 1 měsíc. Dále k procesní složitosti přičetl opakované negativní vlivy vyhlašovaných nouzových stavů v souvislosti s pandemií Covid-19. Konečně k procesní složitostí přičetl četnost rozhodování a počet stupňů soudní soustavy, které byly do rozhodování zapojeny. Soud prvního stupně rozhodoval 2× ve věci, vedle toho však vydával celou řadu procesních rozhodnutí (osvobození od soudního poplatku, zastavení řízení o námitkách žalobce proti usnesení o záloze na znalečné, 3× ustanovení znalce, 4× znalečné, nařízení setkání s mediátorem, vrácení přeplatků na zálohách), odvolací soud rozhodoval též 2× ve věci a 1× ve věci rozhodoval Nejvyšší soud. Účastníkům sice nelze upřít využití opravných prostředků k uplatňování či bránění práv, každé podání opravného prostředku si však vyžádá určitou dobu jak na zadministrování věci před předložením vyšší instanci, tak na vlastní nastudování a projednání věci před orgánem vyšší instance. Uvedené však neplatí pro první rozsudek soudu prvního stupně a na něj navazující odvolací řízení, když uvedený rozsudek byl zrušen pro nesprávné nezohlednění vnosu žalobce, nesprávné ocenění vypořádávaného domu a nesprávné, respektive nedostatečně odůvodněné přikázání zůstatku hypotečního úvěru jen jednomu z bývalých manželů, obojí v rozporu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu, a pro nedostatečná, respektive neodůvodněná skutková zjištění stran některých vnosů. Tyto skutečnosti bylo naopak nutno podle soudu prvního stupně přičíst státu k tíži v rámci kritéria postupu orgánů veřejné moci. Zcela jednoduché nebylo řízení ani po právní stránce, když právě stran oceňování vypořádávaného majetku a vypořádání společných dluhů docházelo k vývoji judikatury po přijetí o.z. (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014).8. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci (soudů), nalézací soud konstatoval, že v řízení v zásadě nedocházelo k nedůvodným průtahům a úkony byly činěny ve lhůtách přiměřených projednávané věci, přesto na některé drobnější průtahy (bod 19.) poukázal.9. Jde-li o jednání žalobce, tento svým postupem k délce řízení též dílčím způsobem přispěl. Žalobce přislíbil předložit vyjádření ke znaleckému posudku do 2. 8. 2019, vyjádření však předložil až za více než měsíc. Proti oběma rozsudkům podal blanketní odvolání, která k výzvě soudu doplňoval po třech, respektive dvou týdnech. Pro kolizi zástupce žalobce bylo jednání nařízené na den 16. 5. 2023 odročeno na 30. 5. 2023. Uvedené skutečnosti jsou však jednak v kontextu celkové doby řízení marginální, jednak jsou kompenzovány i snahou žalobce o urychlení řízení (žádost o nařízení jednání ze dne 16. 1. 2020, žádost o pokračování v řízení bez ohledu na mediaci, upozornění o pozastavení činnosti ustanovené mediátorky). Soud prvního stupně tak přispění žalobce k délce řízení hodnotil v souhrnu jako neutrální, jeho procesní aktivita byla zohledněna v procesní složitostí řízení.10. Pokud pak jde o význam předmětu řízení pro poškozeného, ten soud hodnotil jako zvýšený. Ve věci šlo o vypořádání společného jmění manželů v hodnotě několika milionů Kč, žalobci pro přechodnou finanční nouzi hrozilo, že nebude mít prostředky na vyplacení vypořádacího podílu a bude muset být zpeněžen dům, ve kterém bydlí. Přihlédnout bylo třeba i k tomu, že žalobce v řízení vynaložil náklady v řádu stovek tisíc Kč. Obdobné, respektive ještě vyšší náklady vynaložila i , jméno FO, , a přesto, že by se žalobce v zásadě neměl cítit být ohrožen možností takové náklady nahrazovat, když šlo o iudicium duplex, realita byla jiná, a pocit nejistoty i v tomto směru byl na místě.11. Celkovou délku řízení 6 let a 7,5 měsíců tedy soud nepovažoval za přiměřenou, čímž došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona. Tento nesprávný úřední postup byl potom způsobilý vyvolat na straně žalobce nemajetkovou újmu; žádné skutečnosti, které by tuto domněnku měly vyvrátit, žalovaná v řízení neuvedla, naopak vznik újmy uznávala a plnění (byť nedostatečné) žalobci poskytla. Při určení výše základní částky odškodnění nevycházel soud prvního stupně ze Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010, stanovující rozmezí odškodnění za 1 rok trvání řízení mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč, a přisvědčil žalobci, že uvedené Stanovisko bylo přijato před 14 lety za zcela jiné ekonomické situace, zejména pokud jde o cenovou úroveň, a částky v něm stanovené již neodpovídají současné ekonomické realitě, na což musí podle soudu reagovat i rozhodovací praxe v oblasti zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky řízení. Za odpovídající považoval soud prvního stupně vycházet z rozmezí uvedeném ve Stanovisku zvýšeném o 50 %, tj. z částek 22 500 Kč až 30 000 Kč za rok trvání řízení; s ohledem na závěr o možnosti vycházet z částky na spodní hranici tohoto rozpětí pak považoval za přiměřenou částku 22 500 Kč za rok řízení (za první 2 roky ve výši jedné poloviny), respektive částku 1 875 Kč za 1 měsíc řízení.12. Z hlediska kritérií § 31a odst. 3 zákona soud prvního stupně snížil základní částku celkem o 40 % (o 20 % za skutkovou, procesní i právní složitost a o 20 % za stupně soudní soustavy), z důvodu popsaného postupu orgánů státu v posuzovaném řízení, který měl na celkovou dobu řízení výrazně negativní vliv, který ne dostatečně kompenzuje skutečnost, že je odškodňována celá doba řízení, nejenom doba průtahů, naopak zvýšil základní částku o 15