55 Co 32/2026-58 — Městský soud v Praze

1. Citovaným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 127 958 Kč s příslušenstvím a výrokem II. uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč.2. Žalobce se podanou žalobou domáhal náhrady nemajetkové újmy za průtahy v řízení, které mělo trvat nepřiměřeně dlouho u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , spisová značka, .3. Soud I. stupně po provedeném řízení vycházel ze zjištění, že uvedené řízení u Městského soudu v Brně bylo zahájeno dne , datum, a týkalo se určení spoluvlastnického práva. Usnesením z , datum, byl připuštěn vstup nových žalovaných do řízení, včetně žalobce. Řízení vůči žalobci v této věci bylo zastaveno usnesením z , datum, . Ve vztahu k žalobci tak řízení trvalo 1 rok a 7 měsíců.4. Soud věc právně posoudil tak, že řízení ve vztahu k žalobci je nutno posuzovat, nikoliv od podání žaloby, nýbrž až od jeho vstupu do řízení. Nešlo o právním nástupnictví, proto se délka řízení posuzuje podle doby, kdy do řízení konkrétní osoba vstoupila. Soud dále dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť délka řízení nekorespondovala s jeho složitostí v době, kdy žalobce byl účastníkem tohoto řízení a došlo zde k průtahům, které je nutno odškodnit. Základní výměra byla stanovena částkou 15 000 Kč za 1 rok, takže celková výše újmy činila 23 750 Kč. Z důvodu procesní složitosti byla základní výměra snížená o 5 %. S ohledem na to, že žalobce byl odškodněn v rámci předběžného projednání nároku částkou 21 375 Kč, kterou soud I. stupně považoval za přiměřenou, požadavek na úhradu dalších 127 958 Kč s příslušenstvím uplatněný v tomto řízení, již žalobci nepřiznal. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle zásady úspěchu ve věci.5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, v něm zejména tvrdil, že mu náleží odškodnění za celou dobu řízení, a nikoliv až od jeho vstupu do řízení. Navíc nebyly vzaty v úvahu dostatečně důkazní návrhy žalobce, což mělo vést k nepřezkoumatelnosti rozhodnutí. Státem poskytnutá výše nemajetkové újmy je dle názoru žalobce nepřiměřeně nízká, proto navrhl, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek změněn a žalobě zcela vyhověno, případně zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.6. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila.7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, včetně řízení, které vydání předcházelo dle § 212, § 212a odst. 1, 5 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.8. Vycházel přitom ze skutkových zjištění soudu I. stupně, která jsou mezi účastníky fakticky nesporná a neshledal důvody pro opakování či doplnění dokazování.9. Po právní stránce se v zásadě odvolací soud ztotožňuje s právním hodnocením věci obvodním soudem, zejména s tím, že za nepřiměřenou délku řízení byl již žalobce žalovanou dostatečným způsobem uspokojen v rámci předběžného projednání nároku.10. K otázce, kdy odvolatel namítá, že mu ohledně nepřiměřené délky řízení nelze přičítat pouze dobu, kdy byl zúčastněn na řízení, odvolací soud odkazuje jedno judikaturu Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, např. rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, vycházející rovněž z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva. V tomto rozhodnutí dovolací soud uvádí, že v případech, kdy do civilního sporného řízení vstoupí třetí osoba, rozlišuje judikatura dvě situace. Pokud účastník vstoupí do řízení z důvodu nabytí práva singularní sukcesí (podle § 107a o.s.ř.) doba řízení, která se zohledňuje, běží od tohoto data. Oproti tomu účastník, který se do řízení zapojí jako dědic původního žalobce může požadovat náhradu nemajetkové újmy za celkovou dobu řízení. V případě přistoupení do řízení se doba trvání řízení za účasti právního předchůdce účastníka do celkové doby nezapočítává.11. S ohledem na tyto judikaturní závěry lze uzavřít, že tuto otázku posoudil soud I. stupně zcela správně.12. Soud I. stupně si byl vědom účelu náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením, které představuje nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá, třetí zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění odpovědnosti státu za škodu. Tím je fakticky kompenzace stavu nejistoty, pro níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení uveden.13. Při stanovení konkrétní výše odškodnění žalobce soud I. stupně vycházel ze stanoviska kolegia Nejvyššího soudu zveřejněného pod sp. zn. , spisová značka, , kdy je třeba vyjít z určité konkrétní částky za rok trvání řízení, k němu už mělo dojít k porušení práva, jež je znásobena na celkovou dobu řízení s přihlédnutím ke všem kritériím uvedeným v § 31 a odst. 3 citovaného zákona, tedy ke kritériím složitosti řízení, jednání poškozeného, postupu orgánů veřejné moci a významu předmětu řízení pro poškozeného. Tato kritéria byla vyhodnocena správně a žalobci proto další finanční zadostiučinění nenáleží, jak správně vyhodnotil soud I. stupně.14. S ohledem na shora uvedené závěry odvolací soud postupoval dle § 219 o.s.ř. a napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil, včetně výroku o nákladech řízení.15. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř., když procesně úspěšné žalované v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly.