55 Co 449/2025-256 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 200 716 Kč s 14,75% úrokem z prodlení ročně od , datum, do zaplacení (výrok I.) a současně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náklady řízení 154 669,46 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce (výrok II.).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal, aby mu žalovaná zaplatila částku 200 716 Kč s příslušenstvím, představující doplatek jeho podílu coby nepominutelnému dědici na výnosech z majetku (nájemné) spadajícího do pozůstalosti po zůstaviteli , tituly před jménem, , jméno FO, za období od , datum, do , datum, , kdy celkový podíl žalobce na výnosech činil 1 907 374 Kč, avšak žalovaná, která je dědičkou ze závěti mu uhradila pouze 1 706 658 Kč.3. Žalovaná proti žalobě namítala, že částka 200 176 Kč byla započtena na její pohledávku vůči žalobci z titulu bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout přeplacením povinného dílu nepominutelného dědice, neboť v dědickém řízení byly nesprávně zahrnuty podílové listy, které ke dni úmrtí zůstavitele neexistovaly (tento je zobchodoval). Tvrdila, že hodnota pozůstalosti byla nižší, a proto žalobci nevznikl nárok na uvedenou částku, nýbrž na částku o 200 716 Kč nižší, kterou mu již uhradila.4. Soud prvního stupně na základě nesporných tvrzení účastníků a po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů (dohoda účastníků, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2, přípis správce pozůstalosti) zjistil skutkový závěr, který podrobně popsal v odstavci 3 až 6 svého rozhodnutí, s tím, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena dohoda o společném postupu v pozůstalostním řízení. Následně usnesením Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , které nabylo právní moci téhož dne byla schválena dohoda uzavřená mezi žalobcem, jeho bratrem a žalovanou, kdy pod výrokem I. se shodli na obvyklé ceně pozůstalosti ve výši 232 000 000 Kč (zahrnující i předmětné podílové listy), kterou nabývá jako jediný dědic žalovaná a pod výrokem II. se shodli na vypořádání povinných dílů pro nepominutelné dědice – tj. žalobce a , jméno FO, a to pro každého 29 000 000 Kč (1/8 zákonného podílu na pozůstalosti) s tím, že každému z nich žalovaná vyplatí 12 500 000 Kč nejpozději do 15 dnů od právní moci usnesení a 16 500 000 Kč nejpozději do 180 dní po právní moci usnesení (tzv. odbytné). Tuto částku žalovaná žalobci a , jméno FO, vyplatila. Povinné díly pro žalobce a jeho bratra , jméno FO, byly stanoveny ve výši 12,5 %. Podle dohody o společném postupu ze dne , datum, se účastníci řízení dohodli na vyplacení podílu na zisku a ztrátách pozůstalosti (výtěžku z nájemného), která měla být určena za součinnosti správce pozůstalosti, jež měl výnos vyčíslit. Tato částka byla následně správcem pozůstalosti stanovena ve výši 1 907 374 Kč (1 882 125 Kč a 25 249 Kč), přičemž žalovaná uhradila pouze 1 706 658 Kč (započetla si částku 200 176 Kč, jakožto aktiva – podílové listy, které v rámci pozůstalosti neexistovaly, tedy částku, o kterou žalobce přeplatila).5. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle § 1655 odst. 1, 2, § 1656 a § 1657 zák. č. 82/2013 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), přičemž dospěl k závěru, že dohoda účastníků schválená soudem v dědickém řízení představuje dohodu o odbytném ve smyslu § 1657 o. z., nikoli klasické vypořádání povinného dílu podle § 1655 a § 1656 o. z. Soud prvního stupně zdůraznil, že schválená dohoda je vykonatelným exekučním titulem, který nelze jednostranně měnit, a proto žalovaná nemohla započíst částku 200 176 Kč na základě tvrzeného bezdůvodného obohacení, tj. že žalobce na dědickém podílu přeplatila, když podílové listy pod body rr), ss), tt), uu) a vv) byly nesprávně uvedeny jako aktiva pozůstalosti, ačkoli ke dni úmrtí zůstavitele neexistovaly. Soud prvního stupně v této souvislosti odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, zejména rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, , z nichž vyplývá závaznost schválené dědické dohody pro účastníky řízení. Z tohoto důvodu soud prvního stupně žalobě v plném rozsahu vyhověl, když dovodil, že žalobci tato částka v souladu s uzavřenou dohodou ze dne , datum, uhrazena nebyla, ač se tak mělo stát.6. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 154 669,46 Kč představující mimosmluvní odměnu advokáta za celkem 12 úkonů právní služby á 9 140 Kč a 1 úkon á 4 570 Kč s přináležející náhradou hotových výdajů á 300 Kč za 2 úkony, á 450 Kč za 11 úkonů a soudní poplatek 8 029 Kč. Soud prvního stupně naopak nepřiznal žalobci 79 Kč za poštovné (za předžalobní výzvu činěnou jeho právním zástupcem), neboť toto je již součástí režijního paušálu podle § 13 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif.7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, kdy rozhodnutí vytýká neúplné zjištění skutkového stavu, nesprávné skutkové závěry a nesprávné právní posouzení věci. Konkrétně namítá, že soud prvního stupně nepatřičně uzavřel, že mezi účastníky dědického řízení byla dne , datum, uzavřena dohoda o odbytném. Podle žalované šlo o dohodu o společném postupu účastníků pozůstalostního řízení, jejímž účelem bylo ukončení dědického řízení ve fázi odvolacího řízení, kdy se řešila hodnota aktiv a pasiv pozůstalosti, nikoli uzavření dohody o odbytném. Obsah dohody ani její název neobsahuje projev vůle vzdát se práva na vyrovnání povinného dílu z jiného majetku, což je pro odbytné podstatné. Žalovaná zdůrazňuje, že v dědickém řízení byl faktický rozsah pozůstalosti zjištěn přesně – na základě dotazů na Centrální evidenci cenných papírů, bankovní instituce a místního šetření – a nebyl mezi účastníky sporný. Spor se týkal pouze ocenění majetku, zejména nemovitostí, k čemuž byly vypracovány znalecké posudky. Hodnota povinného dílu byla stanovena na základě dohody účastníků vycházející z těchto posudků, nikoli bez ohledu na rozsah pozůstalosti, jak uvedl soud prvního stupně. Nesprávný je i závěr soudu prvního stupně, že cena podílových listů byla stanovena jednostranně žalovanou; tyto hodnoty byly uvedeny v usnesení ze dne , datum, a odsouhlaseny účastníky řízení. Žalovaná dále namítala, že soud prvního stupně nesprávně vyložil odůvodnění notáře, když označil dohodu jako odbytné, ačkoliv ve výroku usnesení ani v projednacím protokolu takové označení není. Podle žalované se jednalo o vypořádání povinného dílu podle § 1655 a § 1656 o. z., nikoli o odbytné podle § 1657 o. z. Odvolání směřuje i proti výroku o nákladech řízení, protože soud prvního stupně nezkoumal, zda všechny úkony právní služby žalobce byly účelné (např. vyjádření ze dne , datum, a ze dne , datum, či sepis specifikace nákladů). Z uvedených důvodů žalovaná navrhla odvolacímu soudu, aby rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žaloba se zamítá, a aby žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení před soudem prvního i druhého stupně.8. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání uvedl, že soud prvního stupně provedl všechny důkazy potřebné pro posouzení nároků obou stran, správně zjistil skutkový stav a dospěl k logickým právním závěrům, které podrobně odůvodnil. Zdůraznil, že jeho nárok na doplatek podílu na zisku z pozůstalosti vychází z písemné dohody účastníků ze dne , datum, a z pravomocného a vykonatelného usnesení č.j. , spisová značka, , které nabylo právní moci , datum, a nebylo zrušeno. Podle žalobce žalovaná měla možnost napadnout toto usnesení žalobou na obnovu řízení podle § 228 a násl. o.s.ř., avšak tuto možnost nevyužila a lhůtu marně nechala uplynout dne , datum, . Namítané skutečnosti ohledně podílových listů byly žalované známy již v únoru či březnu 2024, přesto se domáhá změny pravomocného rozhodnutí v tomto řízení, což je podle žalobce nepřípustné. Žalobce rovněž poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, která potvrzuje závaznost vykonatelného usnesení schvalujícího dohodu dědiců. Uvedl, že žalovaná plnila na základě této dohody a nyní se snaží neoprávněně zpochybnit její obsah, ačkoliv sama uznala závazek zaplatit 29 000 000 Kč a poskytla zajištění. Domáhat se zpětně vydání části plnění jako bezdůvodného obohacení je podle žalobce v rozporu se zákonem, pravomocným rozhodnutím i dohodou účastníků. Z uvedených důvodů žalobce navrhl odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení.9. Posléze žalovaná i žalobce ve věci podali ještě vzájemné repliky, kde již jen zopakovali svá stanoviska a předchozí argumentaci.10. Protože účastníci řízení souhlasili s projednáním a rozhodnutím o odvolání žalované bez nařízení jednání (§ 101 odst. 3 za použití § 211 o. s. ř.), postupoval odvolací soud podle § 214 odst. 3 o. s. ř., odvolací jednání nenařizoval a přistoupil toliko k veřejnému vyhlášení rozsudku podle § 156 odst. 1 o. s. ř.11. Odvolací soud přezkoumal napade