62 Co 13/2026-152 — Městský soud v Praze

I. Předmět řízení a napadený rozsudek1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 36 309,32 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 309,32 Kč od , datum, do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobkyni zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 8 532,60 Kč k rukám zástupce žalovaného do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).2. Rozhodl tak o žalobě ve znění částečného zpětvzetí z , datum, a změny z , datum, , kterou se žalobkyně domáhala zaplacení uvedené částky jako náhrady škody, která jí měla vzniknout v období měsíců září–říjen 2020, duben 2021–duben 2022 a květen 2023 nerovným odměňováním ze strany žalovaného jako žalobkynina zaměstnavatele. Dle žalobních tvrzení žalobkyně pracovala pro žalovaného na pozici , podezřelý výraz, s řízením vozidla v atrakčním obvodu depa , adresa, . Srovnatelnému zaměstnanci , jméno FO, , který pracoval na stejné typové pozici a ve stejném tarifním stupni na území , adresa, , byla oproti žalobkyni v daném období vyplácena o několik tisíc Kč vyšší základní tarifní mzda (rozdíl pro jednotlivé měsíce žalobkyně podrobně specifikovala). Dle žalobkyně tento rozdílný přístup k zaměstnancům v rámci odměňování není v souladu se zákoníkem práce a v něm vyjádřenou zásadou rovného zacházení se všemi zaměstnanci a rovného odměňování. Jedná o obdobný případ, jaký řešily Nejvyšší a Ústavní soud v rozhodnutích sp. zn. , spisová značka, a I. ÚS 2820/20. Žalobkyně má za to, že žalovaný při stanovování tarifní mzdy svých zaměstnanců nepřípustně zohledňoval sociálněekonomické podmínky v místě výkonu práce. Systém odměňování u žalovaného pak nebyl transparentní a umožňoval libovůli zaměstnavatele. Žalobkyně proto nárokuje zaplacení částky 36 309,32 Kč s příslušenstvím představující rozdíl mezi žalobkyní dosaženou základní tarifní mzdou za výše uvedené období (při zohlednění skutečně odpracované doby) a základní tarifní měsíční mzdou srovnatelného zaměstnance pana , jméno FO, . V průběhu řízení žalobkyně označila jako srovnatelné zaměstnance pracující na stejné pozici dále pana , jméno FO, a , jméno FO, s tím, že tyto označuje toliko k podpoře tvrzení, že žalovaný nezohledňuje kritéria, která v řízení tvrdí.3. Žalovaný v řízení navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že žalobkynina mzda byla stanovena v souladu s právními předpisy i vnitřními předpisy žalovaného – do výše mzdy konkrétních zaměstnanců se u žalovaného promítají předpoklady a požadavky na výkon práce, složitost, odpovědnost a namáhavost práce, ale i podmínky jednotlivých pracovišť, na nichž je práce vykonávána. Ty se na jednotlivých pracovištích mohou odlišovat i u zaměstnanců zařazených na stejnou pracovní pozici. Žalobkyní označený srovnávaný zaměstnanec pan , jméno FO, měl delší praxi, jeho pracovní náplň byla odlišná (převážnou část pracovní doby se věnoval svozu a rozvozu zásilek pro smluvní podavatele a od dubna 2023 byl dohodou změněn i jeho druh práce na tomu odpovídající pozici , podezřelý výraz, ostatních služeb), jeho pracovní výkonnost byla vyšší (odbavil větší počet zásilek). Pan , jméno FO, pak u žalovaného pracoval až od června 2022 a pan , jméno FO, konal odlišnou práci oproti žalobkyni, a to práci balíkového doručovatele střídače.4. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku po provedeném dokazování, v jehož rámci vyšel z listinných důkazů (a mj. z čestných prohlášení , jméno FO, a , jméno FO, a z protokolu o jednání ze , datum, ve věci , spisová značka, , při němž byl pan , jméno FO, vyslechnut jako svědek), zjistil především následující: Žalobkyně byla od , datum, do , datum, zaměstnána u žalovaného a v žalovaném období pracovala na pozici , podezřelý výraz, s řízením vozidla s místem výkonu práce , podezřelý výraz, depa , adresa, . Byla zařazena do 5. tarifního stupně a její základní tarifní mzda činila od září 2020 částku 21 440 Kč měsíčně, od dubna 2021 částku 22 380 Kč měsíčně, od srpna 2021 částku 23 600 Kč měsíčně a od dubna 2023 částku 25 000 Kč měsíčně. Náplní práce žalobkyně bylo standardní balíkové doručování koncovým zákazníkům. V květnu 2023 žalobkyně čerpala dovolenou., právnická osoba, dalším zaměstnancům žalovaného soud prvního stupně zjistil, že pan , jméno FO, je u žalovaného zaměstnán od , datum, a v rozhodném období byl zařazen nejprve na stejnou typovou pozici a do stejného tarifního stupně jako žalobkyně, a to s místem výkonu práce , podezřelý výraz, dep , adresa, ; od , datum, byl přeřazen na pozici „, podezřelý výraz, “. Od , datum, mu byla určena základní hrubá tarifní měsíční mzda 26 470 Kč. Měl rovnoměrně rozvrženou pracovní dobu. Náplní jeho práce bylo provádění svozu od hromadných podavatelů v centru , adresa, (, právnická osoba, , banky a další státní instituce), kterému věnoval cca 5 hodin denně, a ve zbývající pracovní době balíkové doručování koncovým zákazníkům, kterým doručil v průměru 113 zásilek denně. Pan , jméno FO, je u žalovaného zaměstnán od , datum, a pracoval na stejné typové pozici a ve stejném tarifním stupni jako žalobkyně, a to s místem výkonu práce , podezřelý výraz, dep , adresa, . Od , datum, mu byla určena základní hrubá tarifní měsíční mzda 26 110 Kč, od , datum, pak ve výši 27 000 Kč. Náplní jeho práce bylo balíkové doručování. , jméno FO, byl u žalovaného zaměstnán od , datum, do , datum, a pracoval nejprve na stejné typové pozici a ve stejném tarifním stupni jako žalobkyně, a to s místem výkonu práce Atrakční obvody dep , adresa, ; od , datum, byl přeřazen na pozici „, podezřelý výraz, “, od , datum, pak znovu na stejnou typovou pozici jako žalobkyně. Od , datum, mu byla určena základní hrubá tarifní měsíční mzda 25 400 Kč, od , datum, ve výši 26 110 Kč a od , datum, pak ve výši 27 000 Kč. Osoba, která vykonává práci balíkového doručovatele střídače, nemá na rozdíl od běžných balíkových doručovatelů stabilně přidělený doručovací okrsek a její práce se mění, může mít některý okrsek přidělený na den, týden nebo na delší dobu k vykrytí dočasné absence doručovatele, jemuž je okrsek přidělen; doručuje zpravidla v neznámé oblasti.6. K systému odměňování zaměstnanců u žalovaného dále soud prvního stupně zjistil, že se opírá o zařazení zaměstnanců do typových pozic a v jejich rámci do tarifního stupně, pro nějž je stanoveno rozmezí minimální a maximální tarifní mzdy. Systém typových pozic je určen na základě komplexního analytického hodnocení prací dle metodické příručky , podezřelý výraz, . Individuální rozhodování o výši tarifní mzdy konkrétních zaměstnanců pak na úrovni jednotlivých pracovišť žalovaného realizují vedoucí zaměstnanci v rámci přiděleného objemu mzdových prostředků na základě hodnocení jednotlivých zaměstnanců dle směrnice Systém hodnocení zaměstnanců.7. Po právní stránce soud prvního stupně zjištěný skutkový stav posoudil dle § 16, § 109 a § 110 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce („zák. práce“) a s odkazem na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, kterou podrobně citoval. Žalobu neshledal důvodnou. Požadavek na náhradu škody za květen 2023 bez dalšího shledal nedůvodným, neboť žalobkyně v tomto měsíci ničeho neodpracovala. Ohledně zbývající části žalovaného období se zabýval otázkou, zda je práce vykonávaná žalobkyní stejnou prací nebo prací stejné hodnoty jako práce vykonávaná panem , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, – nepřesvědčil přitom žalovanému v názoru, že srovnatelným zaměstnancem je v řízení pouze pan , jméno FO, , zatímco pan , jméno FO, a , jméno FO, byli označeni pouze podpůrně – žalobkyně totiž ve svých podáních a následně na jednání , datum, uvedla, že srovnatelnými zaměstnanci jsou pan , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, . Současně však soud prvního stupně konstatoval, že pan , jméno FO, nemůže být bez dalšího srovnatelným zaměstnancem s žalobkyní, neboť vyjma měsíce května 2023 v rozhodném období pro žalovaného nepracoval. Pan , jméno FO, pak nemůže být bez dalšího srovnatelným zaměstnancem pro část rozhodného období od září 2020 do října 2021, kdy pro žalovaného nepracoval.8. Soud prvního stupně pak vyšel z toho, že uvedení zaměstnanci pracovali na stejné pracovní pozici a ve stejném tarifním stupni jako žalobkyně, a mohlo by se tedy jevit, že jejich práce byla stejná či obdobná. Žalovaného tak stíhalo břemeno tvrzení a břemeno důkazní k prokázání skutečnosti, že práce uvedených zaměstnanců byla odlišná. Soud prvního stupně pak dospěl k závěru, že náplň práce žalobkyně nebyla v rozhodném období shodná s náplní práce pana , jméno FO, a , jméno FO, :9. Ohledně pan , jméno FO, soud prvního stupně shledal, že vykonával práci s jinou náplní oproti žalobkyni: Žalobkyně prováděla klasické balíkové doručování, zatímco pan , jméno FO, se mu věnoval jen okrajově a po převažující část pracovní doby zajišťoval svoz od smluvních podavatelů, a to v centru , adresa, , kde se nacházejí specifičtí podavatelé, u kterých platí speciální režim pro doručování zásilek a je třeba dodržet přesný čas doručení. Na toto doručování byl pan , jméno FO, speciálně proškolen a byla s