42 C 171/2019-104 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal určení, že smlouva o paušální finanční náhradě v důsledku odběru vody z [anonymizováno] potoka týkající se MVE [obec] uzavřená mezi účastníky dne [datum], zanikla k datu [datum]. Uvedl, že předmětem dané smlouvy bylo zajistit odběr vody pro provoz zasněžovacího systému lyžařského areálu žalobce jako provozovatele lanových drah [příjmení] – [příjmení]. Žalobce se přitom zavázal platit žalovanému jako provozovateli malé vodní elektrárny finanční náhradu v částce 60 000 Kč za každý kalendářní rok až do ukončení či zániku smlouvy. Žalobce měl přitom za to, že smlouva byla uzavřena pouze na dobu, na kterou bylo vydáno vodoprávní rozhodnutí [stát. instituce], odbor životního prostředí ze dne [datum], kdy tato skutečnost má vyplývat z ujednání v čl. IX předmětné smlouvy. Na této skutečnosti nemělo nic změnit to, že následně dne [datum] bylo vydáno nové vodoprávní rozhodnutí, když smlouva již zanikla a v důsledku jeho vydání nemohlo dojít k jejímu obnovení. Tato skutečnost vyplývá i z toho, že žádost o nové vodoprávní rozhodnutí byla podána žalobcem se značným časovým odstupem od uplynutí doby trvání předchozího vodoprávního rozhodnutí. Žalobce měl za to, že úmyslem smluvních stran bylo již při uzavírání smlouvy to, že v rámci vydání každého nového vodoprávního rozhodnutí bude zkoumána případná změna okolností mající vliv na výši finanční náhrady, a proto její trvání navázaly právě na dobu jeho trvání. Žalobce měl za to, že jeho plnění žalovanému po zániku předmětné smlouvy jsou plněními bez právního důvodu. K existenci naléhavého právního zájmu na určení zániku smlouvy uvedl, že předžalobní výzvou ze dne [datum] vůči němu žalovaný uplatnil dle zaniklé smlouvy nárok na zaplacení částky 154 067 Kč, kdy žalobce tak má důvodnou obavu, že ze strany žalovaného bude podána žaloba na plnění. Existuje tak u něj stav nejistoty, který není přijatelný, když žaloba na určení je jediným prostředkem obrany před neoprávněným zásahem do jeho práv. 2. Žalovaný ve svém vyjádření vznesl námitku neexistence naléhavého právního zájmu na určení zániku smlouvy. Měl za to, že je-li žalobce přesvědčen o zániku smlouvy, nemusí hradit sjednanou náhradu. Bude-li se jejího uhrazení žalovaný soudně domáhat, bude existence smlouvy řešena jako předběžná otázka v žalobě na plnění. K věci se vyjádřil tak, že potvrdil uzavření předmětné smlouvy, jejímž důvodem bylo to, že odběrem vody pro zasněžovací systém žalobcem dochází k výraznému snížení vody v potoce, což snižuje výkon malé vodní elektrárny žalovaného (dále také jen„ MVE“) a jeho výdělků z jejího provozu. Platnost smlouvy již byla posuzována Krajským soudem v Brně i Vrchním soudem v Olomouci, byla potvrzena její platnost. Žalovaný má smlouvu za platnou a účinnou, výklad žalobce měl za účelový. Je zřejmé, že smlouva byla uzavřena za účelem poskytnutí náhrady žalovanému v důsledku odběru vody z potoka, kdy na základě této smlouvy udělil žalovaný k jejímu odběru žalobcem souhlas a umožnil tak provoz zasněžovacího systému. Po celou dobu jeho provozu tak měla být hrazena sjednaná paušální náhrada, k čemuž odkázal na články IX. a VII. smlouvy. Bylo sjednáno, že smlouva je závazná a uzavírá se na dobu životnosti zdrojů, jak zasněžování, tak MVE. Zasněžovací systém přitom funguje celou dobu od vydání prvního vodoprávního rozhodnutí, i po vydání nového vodoprávního rozhodnutí i v době mezi nimi. Souhlas k vydání nového vodoprávního rozhodnutí přitom žalovaný dál právě s ohledem na existenci předmětné smlouvy. Pokud bylo v čl. IX smlouvy sjednáno, že smlouvy může být zrušena pouze, dojde-li ke zrušení vodoprávního rozhodnutí na zasněžování areálu [příjmení], pak ke zrušení tohoto rozhodnutí nikdy nedošlo, pouze uplynula jeho platnost a žalobce si proto vyřídil nové vodoprávní rozhodnutí. Žalovaný tak měl za to, že nenastala žádná z podmínek předpokládaných smlouvou pro její ukončení či zánik. 3. Žalobce k vyjádření žalovaného doplnil tvrzení k existenci naléhavého právního zájmu na určení zániku smlouvy, když zejména akcentoval to, že podaná žaloba je jediným prostředkem, kterým lze vnést do smluvního vztahu účastníků jistotu ohledně jeho zániku či trvání, lze tak odvrátit budoucí spor na plnění, kdy žalobce je v neustálé nejistotě ohledně možného podání takové žaloby žalovaným. Za situace případného trvání smlouvy navíc žalobci narůstá povinnost hrazení smluvní pokuty či úroků z prodlení. Rozhodnutí o určovací žalobě je proto způsobilé eliminovat nejisté postavení žalobce a vyřešit mezi stranami spornou otázku existence smlouvy, předejít případným budoucím sporům. Setrval na přesvědčení o navázání doby trvání smlouvy na dobu trvání původního vodoprávního rozhodnutí, když měl za logické, aby v rámci vydání každého nového vodoprávního rozhodnutí mohli účastníci uzavřením nové smlouvy reflektovat případnou změnu okolností mající vliv na výši finanční náhrady. Uvedl, že s ohledem na energetický audit, který si nechal vypracovat k dopadům odběru vody pro zasněžovací systém na výkon MVE žalovaného, se pokoušel se žalovaným bezúspěšně vyjednat uzavření nové smlouvy, která by reflektovala skutečné ztráty žalovaného. Poukázal na neadekvátnost výše finanční náhrady. 4. Soud s ohledem na postoj účastníků nařídil těmto první setkání se zapsaným mediátorem, k dohodě mezi účastníky však ani po proběhlé mediaci nedošlo. 5. Soud proto ve věci nařídil jednání, u kterého účastníci shodně uvedli, že není vedeno řízení na plnění ve vztahu k závazkům z předmětné smlouvy. Řízení u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka], které se týkalo nároků žalovaného ze smlouvy za období let 2014 2015 již bylo pravomocně skončeno rozsudkem pro uznání, kdy žalovaný (žalobce v tomto řízení) se nevyjádřil ve lhůtě stanovené v kvalifikované výzvě soudu. Dále bylo u téhož soudu pod sp. zn. [spisová značka] vedeno řízení o nahrazení projevu vůle žalovaného ohledně nově formulované smlouvy o paušální náhradě, kdy žaloba byla zamítnuta. Následně po podaném odvolání vzal žalobce žalobu zpět s ohledem na zánik původní smlouvy. Žalobce pak následně doplnil svá skutková tvrzení tak, že znovu poukázal na čl. IX smlouvy a navázání doby jejího trvání na dobu trvání původního vodoprávního rozhodnutí, když smlouva byla uzavírána právě v souvislosti s řízením o tomto rozhodnutí. Text smlouvy formulovaný žalovaným přitom nemůže být vykládán v neprospěch žalobce. K textaci čl. IX smlouvy, dle kterého smlouva může být zrušena, pouze dojde-li ke zrušení vodoprávního rozhodnutí na zasněžování lyžařského areálu [příjmení], pak doplnil, že žalobce jej vykládá tak, že smlouva může být zrušena i před uplynutím životnosti zdrojů, a to automaticky tím, že dojde ke zrušení vodoprávního rozhodnutí, aniž by bylo zapotřebí jakéhokoliv aktivního jednání kterékoliv ze smluvních stran. I v případě, že by soud dospěl k závěru, že takového jednání třeba je, pak žalobce jednání, z nějž vyplývá jeho vůle ukončit smlouvu, učinil v dopisech žalovanému ze dne [datum], a ze dne [datum]. Nejpozději pak byl takový projev vůle učiněn v reakci na předžalobní výzvu ze dne [datum]. 6. Závěrem žalobce setrval na přesvědčení, že s ohledem na uzavřenou smlouvu došlo k jejímu zániku automaticky ke dni zániku původního vodoprávního rozhodnutí. V případě, že by soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo, pak měl za to, že k zániku smlouvy došlo nejpozději okamžikem doručení dopisů žalobce, ve kterých vyjadřoval svou vůli smluvní vztah ukončit. I přes tato tvrzení setrval na návrhu na určení zániku smlouvy ke dni [datum]. 7. Žalovaný závěrem setrval na přesvědčení, že předmětná smlouva nezanikla, ani nebyla platně zrušena, považuje ji za stále platnou a účinnou. Poukázal na samotný text uzavřené smlouvy v čl. IX, kdy doba trvání smlouvy je vázána na dobu trvání životnosti zdrojů, tedy zasněžovacího systému či malé vodní elektrárny. Pokud z druhé věty tohoto článku vyplývá možnost zrušení smlouvy, pak je toto vázáno na zrušení vodoprávního rozhodnutí, nikoliv na uplynutí doby jeho trvání. Poukázal na provedené dokazování a okolnosti uzavření smlouvy, kdy i z výslechu jednatele žalobce měl za prokázané, že tento měl dobu trvání smlouvy za prakticky neomezenou, byl si vědom toho, že zrušení vodoprávního rozhodnutí nelze ztotožňovat s uplynutím doby, na něž bylo vydáno. Pokud by snad dle smluvního ujednání bylo možné zrušení smlouvy při uplynutí doby trvání vodoprávního rozhodnutí, pak toto vyžadovalo určité právní jednání některé ze smluvních stran, kdy prvním takovým jednáním by mohla být reakce právního zástupce žalobce na předžalobní výzvu z [datum]. S ohledem na to, že takový zrušovací úkon dle ujednání ve smlouvě předpokládá předchozí zrušení vodoprávního rozhodnutí, pak je však úkonem nicotným, jenž nemůže mít za následek zrušení smlouvy. 8. Soud ve věci provedl dokazování listinnými důkazy, výslechy účastníků a navržené svědkyně, z nichž učinil následující skutkové závěry. Ze smlouvy o paušální finanční náhradě v důsledku odběru vod