41 C 154/2021-43 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobním návrhem podaným k Městskému soudu v Brně dne 25. 2. 2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 1 525 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného jízdného a přirážky k jízdnému. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný dne 17. 10. 2020 v 14:16 hodin cestoval tramvajovou linkou [číslo] [anonymizováno] hromadné dopravy bez platné jízdenky, na výzvu revizora [anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizováno] žalovaný nezaplatil jízdné ve výši 25 Kč, ani přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný tak dluží žalobci celkem částku 1 525 Kč. 2. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 8. 4. 2021, č. j. EPR 48103/2021-5, byla vyslovena místní nepříslušnost soudu a věc byla postoupena místně příslušnému Okresnímu soudu Brno. Usnesení o místní nepříslušnosti Městského soudu v Brně, společně s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný převzal dne 16. 4. 2021. 3. Okresní soud Brno-venkov vydal ve věci dne 28. 7. 2021, č. j. EPR 48103/2021-9, elektronický platební rozkaz, který byl žalovanému doručen dne 5. 8. 2021. 4. Žalovaný podal proti platebnímu rozkazu odpor dne 17. 8. 2021, který odůvodnil tím, že ještě před vydáním elektronického platebního rozkazu svůj závazek žalobci uhradil, a to z bankovního účtu [anonymizováno] [role v řízení] [příjmení] [jméno] [celé jméno žalovaného] dne 24. 4. 2021 platbami ve výši 1 525 Kč (dlužná částka) a ve výši 1 489 Kč (náklady řízení) a dne 27. 4. 2021 částku 65 Kč (úrok z prodlení). Dále uvedl, že o zaplacení dlužné částky e-mailem informoval právního zástupce žalobce, když po doručení platebního rozkazu mu bylo žalobcem telefonicky sděleno, že není veden jako dlužník, neboť vše bylo uhrazeno. 5. Podáním doručeným soudu dne 17. 8. 2021 žalovaný podal proti žalobci vzájemný návrh, který odůvodnil tím, že společně s dlužnou částkou ve výši 1 525 Kč uhradil dne 24. 4. 2021 také částku 1 489 Kč představovanou náhradou nákladů řízení právnímu zástupci žalobce. Po vydání elektronického platebního rozkazu však žalovaný zjistil, že žalobce nemá na náhradu nákladů právo, neboť předžalobní výzvu žalobce zaslal na adresu [adresa], tudíž na nesprávnou adresu. Žalovaný se zdržuje na adrese [adresa žalovaného], na tuto adresu však předžalobní výzva doručena nebyla. Žalovaný navrhl, aby žalobci bylo uloženo zaplatit žalovanému částku ve výši 1 489 Kč, neboť tato byla žalobci žalovaným zaplacena bez právního důvodu. 6. Podáním doručeným soudu dne 2. 12. 2021 vzal žalobce žalobu v plném rozsahu zpět s tím, že potvrdil zaplacení závazku žalovaným, včetně úroků z prodlení a nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Se vzájemným návrhem žalobce nesouhlasil. Uvedl, že pochybením zaslal předžalobní výzvu na nesprávnou adresu, žalovaný však mohl zaplatit svůj závazek na základě převzatého zápisu o přepravní kontrole, což neučinil. Tvrdil, že žaloba byla podána důvodně, žalovaný svůj závazek zaplatil až po podání žaloby a žaloba byla žalobcem vzata zpět z důvodu úhrady závazku žalovaným. 7. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole ze dne 17. 10. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný cestoval v [anonymizováno] hromadné dopravě bez jízdního dokladu. Ze smluvních přepravních podmínek integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje, platných od 1. 1. 2020, bylo zjištěno, že cestující je povinen zaplatit jízdné, které žalobce jako dopravce uveřejňuje ve smluvních přepravních podmínkách, a současně je také povinen zaplatit přirážku k jízdnému. Z tarifu integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje, platného od 1. 1. 2020, bylo zjištěno, že cena základního jízdného činí 25 Kč a cena přirážky částku 1 500 Kč. Z předžalobní upomínky ze dne 10. 12. 2020 bylo zjištěno, že žalobce žalovaného vyzval k zaplacení dlužné částky, avšak na adresu [adresa]. 8. Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady ze dne 24. 4. 2021 bylo zjištěno, že z účtu vedeného na jméno ing. [jméno] [celé jméno žalovaného] byla na účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] s označením [celé jméno žalovaného] – náklady řízení odeslána platba ve výši 1 489 Kč a platba ve výši 1 525 Kč. Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady ze dne 27. 4. 2021 bylo zjištěno, že z účtu vedeného na jméno [anonymizováno]. [jméno] [celé jméno žalovaného] byla na účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] odeslána platba ve výši 65 Kč. Z e-mailové zprávy ze dne 24. 4. 2021 a 26. 4. 2021 vedené mezi Ing. [jméno] [celé jméno žalovaného] a právním zástupcem žalobce bylo zjištěno, že právní zástupce potvrdil otci žalovaného uhrazení dlužných částek. 9. Na základě výše uvedeného dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalovaný dne 17. 10. 2020 cestoval v brněnské hromadné dopravě bez platného jízdního dokladu, cena jízdného a přirážky k jízdnému je stanovena ve výši 25 Kč a 1 500 Kč, žalovaný byl žalobcem vyzván předžalobní výzvou k uhrazení závazku na nesprávnou adresu a žalovaný uhradil svůj závazek, včetně nákladů řízení, dne 24. 4. 2021 a dne 27. 4. 2021. 10. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a č. 266/1994 Sb. v platném znění (zákon o drahách). 11. V posuzované věci učinil soud závěr, že nárok žalobce na zaplacení dlužné výše jízdného a přirážky k jízdnému v celkové výši 1 525 Kč je důvodný, neboť tím, že žalovaný jako cestující nastoupil do dopravního prostředku, který provozuje žalobce, bez platné jízdenky, uzavřel z právního hlediska konkludentním způsobem smlouvu o přepravě osob podle § 2550 o. z. Přistoupil tím i na další obecně známé ujednání smlouvy, kterým je povinnost mít u sebe platnou jízdenku a na vyzvání ji předložit ke kontrole. Pokud se žalovaný nemohl prokázat platnou jízdenkou, je povinen zaplatit jízdné, které žalobkyně jako dopravce uveřejňuje ve smluvních přepravních podmínkách, a současně je také povinen zaplatit přirážku k jízdnému, která je rovněž uveřejněna ve smluvních přepravních podmínkách. Tyto povinnosti současně vyplývají i z § 37 odst. 5 zák. č. 266/1994 Sb. v platném znění (zákon o drahách). Podle § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Jelikož v daném případě výše požadovaného jízdného je v souladu se smluvními přepravními podmínkami žalobce, výše přirážky nepřesahuje maximální možnou výši přirážky podle zákona. Žaloba byla shledána důvodnou i ohledně požadovaného příslušenství. Nárok na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 o. z. Proto bylo žalobě vyhověno i v této části, když výše požadovaných úroků z prodlení není v rozporu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. 12. V tomto případě nebylo mezi účastníky sporné, že dlužná částka i s příslušenstvím byla žalovaným zaplacena až po zahájení tohoto řízení (dne 24. 4. 2021 a dne 27. 4. 2021). Žalobci vzniklo podle § 146 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které mu vznikly. Výše náhrady nákladů řízení činí celkem 1 489 Kč. Tato částka se skládá z náhrady za soudní poplatek ve výši 400 Kč a z náhrady za právní zastoupení žalobce ve výši 1 089 Kč Náklady právního zastoupení byly vypočteny podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném ke dni zahájení řízení (advokátní tarif). Zástupci žalobce byla přiznána odměna za tři úkony právní služby po 200 Kč, když odměna byla přiznána za úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby k soudu a za sepsání předžalobní výzvě k plnění (§ 11 odst. 1 advokátního tarifu). Výše odměny je odůvodněna § 14b odst. 1 advokátního tarifu. Za každý úkon právní služby pak byl zástupci žalobce přiznán režijní paušál ve výši 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu). Jelikož zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH, byly náklady právního zastoupení v částce 900 Kč navýšeny o 21% DPH na částku 1 089 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). 13. Mezi účastníky bylo rovněž nesporné i to, že náklady řízení žalovaný již žalobci fakticky uhradil. Lze tedy říci, že žalovaný již dopředu splnil svoji povinnost, která však právně vzniká až rozhodnutím soudu o zastavení řízení a o náhradě nákladů řízení. Proto soud žalovanému tuto povinnost výrokem II. uložil znovu. Podotýká však, že pokud tato povinnost již byla fakticky splněna, nemusí žalovaný částku 1 489 Kč platit znovu. Pokud by soud takto nerozhodl, předčasná úhrada nákladů řízení ve výši 1 489 Kč by mohla být považována za plnění bez právního důvodu, v důsledku čehož by na straně žalobce mohlo dojít k bezdůvodnému obohacení. 14. S ohledem na zpětvzetí návrhu žalobcem postupoval soud podle § 96 odst. 1 a odst. 2 věty druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) a řízení zastavil (výrok I.). 15. Ohledně vzájemného návrhu žalovaného ze dne 17. 8. 2021 dospěl soud k závěru, že není důvodný. 16. Soud je toho názoru, že absence výzvy podle § 142a o. s. ř. není zásadně důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů. V dané věci nastala situace, když žalobce sice vyzval žalovaného předžalobní výzvou k