29 C 253/2019-299 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobci se svou žalobou domáhali vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že jsou dědici ze zákona po zůstaviteli [jméno] [příjmení], posledně bytem [adresa žalované a žalobkyně] (dále jen zůstavitel). V žalobě tvrdili, že zůstavitel zemřel jako svobodný, nezanechal žádné děti, zanechal sestry, a to 1) a 2) žalovanou, které dědictví neodmítly. Tvrdili, že žili společně se zůstavitelem v jeho domě ve společné domácnosti od roku 2014. Dědického práva se domáhají pozůstalé sestry, tedy obě žalované, a žalobci z titulu spolužijících osob. 2) žalovaná v dědickém řízení po zůstaviteli rozporovala postavení žalobců jako spolužijících osob, usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 7. 8. 2019, č. j. 21 D 1401/2018-192, soudní komisař rozhodl tak, že uložil žalobcům, aby do dvou měsíců od právní moci usnesení podali u zdejšího soudu proti žalovaným žalobu na určení, že jsou z titulu spolužijících osob dědici ze zákona po zůstaviteli. Žalobci tak ve stanovené lhůtě učinili a podali předmětnou žalobu. Odkázali na úpravu druhé a třetí třídy dědiců ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále o. z.), který povolává za dědice ze zákona i ty osoby, které žily se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z toho důvodu pečovaly o společnou domácnost nebo byly odkázáni výživou na zůstavitele. Žalobci v žalobě podrobně odůvodňují splnění této podmínky výkladem teoretických východisek společné domácnosti, odůvodněním délky společného soužití a naplněním společné domácnosti. K naplnění znaků společné domácnosti v podstatném uvedli, že předmětný dům na adrese [obec a číslo], který obývají žalobci a před smrtí jej obývali se zůstavitelem, tvoří 2 bytové jednotky, přičemž zůstavitel obýval jednotku v přízemí domu a žalobci bytovou jednotku v prvním patře. Odkazovali na judikaturu v tom smyslu, že soužití ve více bytech není na překážku splnění podmínky společné domácnosti, přičemž je však nutné, aby vztah spolužijících osob byl trvalý a společně se podíleli na úhradě nákladů spojených s vlastními potřebami, což bylo splněno. Domácnost na adrese [obec a číslo] byl fungující systém, na jehož chodu se podíleli všichni členové, navzájem přicházeli do blízkého kontaktu, společně trávili volné chvíle, domácí práce zajišťovala především žalobkyně jako praní, žehlení, vysávání, úklid, žalobce dále v rámci domu fungoval i jako řemeslník, co bylo třeba opravil, pokud si oprava nevyžadovala odborníka. Žalobci zajišťovali vývoz jímky, učinili výkop kanalizace, natření dřevěného štítu domu, výsadbu trávníků před domem, natření vrat stodoly, vchodových dveří a jiné. Žalobci zpravidla rovněž zajišťovali i velký nákup pro celý dům. Ve společné domácnosti fungovalo i společné vaření, zůstavitel byl vyučený kuchař, vaříval pro všechny obyvatele domu či jídlo nosíval z práce, samozřejmě takto nevařil každý den. I po stránce osobní, vztah mezi žalobci a zůstavitelem byl vřelý, osobní kontakt byl každodenní, společně zajišťovali pořádání oslav, Vánoc, Velikonoc, společné soužití bylo součástí jejich života, jejich přáním, o čemž svědčí i vůle a přání zůstavitele, který umožnil žít žalobcům v jeho domě, následně se společné soužití rozrostlo i o syna [jméno]. Společná domácnost na adrese [obec a číslo] taktéž vykazovala znak společného hospodaření, jednalo se o spotřební domácnost, každý člen domácnosti podle svých možností přispíval na její chod a naopak z ní bral užitky. Žalobci a zůstavitel měli oddělené bankovní účty, respektive zůstavitel žádný běžný bankovní účet neměl, avšak společně hradili účty za služby, opravy atp. Pravidelné měsíční výdaje hradil zůstavitel jako vlastník domu, žalobci pak měsíčně dávali zůstaviteli částku ve výši 3 700 Kč. Další výdajové položky byly hrazeny společně s tím, že většinou vše zařizovali žalobci se svolením zůstavitele. Docházelo tak ke společnému hospodaření s příjmy bez toho, aby se striktně rozlišovalo, co která osoba bude užívat. Žalobci se dotkli i otázky, která byla řešena v pozůstalostním řízení, a to listiny psané rukou zůstavitele, která byla sepsána zůstavitelem dle žalobců z důvodu, že již dříve projevil vůli, aby dům na adrese [obec a číslo] po jeho smrti zdědila rodina [příjmení] (rodina jeho sestry - 1) žalované, která je matkou žalobkyně). S 1) žalovanou jako svou sestru měl zůstavitel vždy blízký vztah, o tom svědčí i to, že jejich domy jsou vzájemně propojené, kdy 1) žalovaná bydlí na adrese [obec a číslo], mezi oběma domy se dá volně pohybovat vystavěným spojovacím koridorem. Vůli zůstavitele o zachování domu pro rodinu [příjmení] pak měla odrážet dědická smlouva, kterou chtěl zůstavitel se žalobci uzavřít. Pouze pro vlastní informovanost chtěl před jejím uzavřením situaci probrat s advokátem, kdy taková opatrnost je pochopitelná s ohledem na rozsah majetku, nijak nevypovídá o obavě zůstavitele, že přijde o střechu nad hlavou, zůstavitel věděl, že společná domácnost se žalobci funguje, chtěl, aby to byli žalobci, kdo se o něj ve stáří postará, když sám potomky neměl. Co se týká vztahu zůstavitele s 2) žalovanou, tato o zůstavitele nejevila zájem minimálně posledních 6 let, navštívila jej až v nemocnici v červenci 2018. Rozkol ve vztazích nastal na podzim roku 2012, kdy 2) žalovaná chtěla po zůstaviteli, aby její dcera [jméno] [příjmení] bydlela u něho v domě, to však zůstavitel odmítl s tím, že v domě bude bydlet někdo z rodiny 1) žalované. 2) žalovaná neměla vůbec ponětí o tom, jakým způsobem byla vedena domácnost zůstavitele se žalobci, sama žalovaná ve svém přípise ze dne 14. 11. 2018 konstatuje:„ Detaily soužití na adrese mi sice nejsou známy …“. 2. V reakci na vyjádření 2) žalované žalobci podáním ze dne 5. 3. 2021 (čl. 130) doplnili, že odmítají jakýkoli tlak na zůstavitele z jejich strany či ze strany 1) žalované ohledně bydlení u zůstavitele. Doplnili, že 1) žalovaná byla po celý život zůstavitele jeho nejbližší rodinou, které naprosto důvěřoval, po dlouhá léta nechával vyplácet svou mzdu na účet 1) žalované, protože svůj účet u bankovního ústavu neměl. Popřeli, že by soužití žalobců se zůstavitelem bylo nějak časově omezeno do doby, než si zbudují vlastní novostavbu. 3. U prvního jednání byli žalobci poučeni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o povinnosti uvést konkrétní skutkové okolnosti, včetně důkazních návrhů ke spolužití ve společné domácnosti (v podrobnostech viz protokol z jednání čl. 163). Po tomto poučením žalobci doplnili skutková tvrzení a důkazní návrhy podáním ze dne 8. 7. 2021 (čl. 175), kdy podrobně popsali vedení společné domácnosti se zůstavitelem. Zopakovali splnění podmínky vedení společné domácnosti, kdy její členové se podíleli příspěvky na chod domácnosti a obstarávali společnými silami potřeby všech, kdy není podmínkou, že by měli mít členové domácnosti jeden společný účet. Je důležité, aby se starost o domácnost rozdělila spravedlivě mezi všechny členy a jinak řečeno, všichni na ni spotřebovávali vlastní statky, užitek z ní berou všichni její členové. Členy společné domácnosti na adrese [adresa žalované a žalobkyně], který se s ohledem na svůj věk na chodu společné domácnosti nepodílel. Jak žalobci, tak zůstavitel měli měsíční příjem, zůstavitel žádný bankovní účet neměl, jeho příjem byl bezhotovostně zasílán na účet 1) žalované (matka žalobkyně) a následně přijatá částka ponížena o platbu SIPO byla 1) žalovanou vybrána a předána v hotovosti zůstaviteli. Žalobci měli zřízen společný účet, na který jim plynul příjem. Příjem zůstavitele ze zaměstnání byl velmi nízký, o čemž svědčí potvrzení zaměstnavatele, a to ve výši 13 068 Kč. I z toho důvodu byl zůstavitel rád, že v domě žijí společně s ním žalobci a společně hospodaří. Měsíční výdaje za SIPO (elektřina, ČRo a ČT poplatek, plyn, pojistka) hradil zůstavitel jako vlastník nemovitosti, za zůstavitele SIPO hradila prostřednictvím bankovního účtu 1) žalovaná, pravidelná měsíční úhrada za SIPO byla okolo 4 500 Kč. Žalobci pak měsíčně dávali zůstaviteli na úhradu za SIPO částku ve výši 3 700 Kč, a to v hotovosti. Z bankovního účtu žalobců pak byly hrazeny měsíční zálohy na vodné a stočné za celý dům, zálohy byly placeny ve výši 110 Kč za osobu, tedy po narození [jméno] byla odesílána platba 440 Kč. Žalobci také hradili případné nedoplatky za odběr vody a stočné. Případný přeplatek obdržel zůstavitel a byl využit ve prospěch společné domácnosti, jak bylo zrovna potřeba. Žalobci hradili i případné další nedoplatky za spotřebovanou elektřinu a plyn. Zálohy na spotřebovanou elektřinu a plyn byly hrazeny prostřednictvím SIPO. Žalobci dále uvedli, že zůstavitel byl vlastníkem osobního automobilu Škoda Fabia, přičemž žalobci hradili už za života zůstavitele povinné ručení vozidla. Žalobci se společnými silami podíleli na zvelebování společného soužití - na domě byla v roce 2013 po domluvě žalobců se zůstavitelem provedena výměna oken a dveří, která byla uhrazena žalobci. Dále byla v domě po domluvě žalobců se zůstavitelem provedena v roce 2014 výměna kuchyňské linky, dále bylo v