29 C 49/2022-36 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Předmětnou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 8 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 uzavřené se společností [právnická osoba] jako původním věřitelem a postupitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne 7.2.2019 úvěr ve výši 8 000 Kč, který měl být splacen nejpozději 9.3. 2019. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny ve výši 8 000 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], kde se žalovaný nejprve zaregistroval, zadal své údaje, následně odsouhlasil znění úvěrové smlouvy, po prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr mu byl zaslán návrh konkrétní smlouvy, žalovaný návrh akceptoval a původní věřitel mu vyplatil dne 7.2. 2019 úvěr, ten byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného číslo [bankovní účet]. Žalovaný úvěr ke dni žaloby neuhradil v celé výši. Pokud by soud neuznal nárok z žaloby z předmětné smlouvy, pak žalobce navrhuje, aby ji soud posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, k prokázání skutečnosti, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky v tvrzené výši, žalobce navrhl, aby soud učinil dotaz na banku žalovaného, zda mu v únoru 2019 byla zaslána na výše uvedený účet částka 8 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo] a zda je majitelem účtu právě žalovaný. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobce v řízení tvrdil, že žalovanému zaslal smluvenou částku úvěru 8000 Kč na jeho bankovní účet. Dále tvrdil, že žalovaným nebyl úvěr uhrazen v celé výši a žalovaný nevrátil úvěr v datech splatnosti. Z toho není zřejmé, zda žalovaný plnil částečně, či vůbec, a to ani přes výzvu žalobce k doplnění tohoto tvrzení v předvolání k jednání. Jedná se o základní skutkové tvrzení, bez kterého nelze určit oprávněnost žalobního nároku. Dále žaloba neobsahovala skutková tvrzení o tom, zda a konkrétně jakým způsobem původní věřitel zkoumal a vyhodnotil úvěruschopnost žalovaného, neunesení břemene tvrzení a důkazního v tomto smyslu má obecně za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. 4. Aktivní legitimace žalobce vyplývá ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1.1.2021. 5. Dokazování bylo provedeno listinnými důkazy dle návrhu žalobce. Podle názoru soudu se žalobci nepodařilo prokázat, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla skutečně tvrzeného dne [datum] uzavřena tvrzená smlouva o úvěru. Žádná z předložených listin, a to Všeobecné obchodní podmínky, formulář pro standardní informace, smlouva o spotřebitelském úvěru, ani žádná jiná listina, nesvědčí o tom, že tvrzená smlouva byla skutečně uzavřena ze strany žalovaného, smlouva ani obchodní podmínky nejsou žalovaným podepsány, z žádné z předložených listin přesvědčivě nevyplývá, že by se žalovaný se smlouvou a podmínkami smlouvy seznámil, vyslovil s nimi souhlas a zároveň je prokazatelně podepsal, například kvalifikovaným elektronickým podpisem s platným certifikátem. Žalobcem předkládané a také jím vyhotovené listiny, které sice obsahují údaje žalovaného, nemohly takovouto skutečnost prokázat, není z nich seznatelná vůle samotného žalovaného smlouvu uvedeného obsahu uzavřít. Z předložených listin žádným způsobem nevyplývá, že žalovaný skutečně požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím komunikace na dálku na tvrzených webových stránkách, že by se na nich zaregistroval či obdržel smluvní dokumentaci, se smlouvou vyslovil souhlas tak, jak tvrdí žalobce. 6. Ze zprávy banky [obec] [anonymizováno] vyplývá, že na účet žalovaného byla zaslána tvrzená částka 8000 Kč žalobcem tvrzeného dne 7.2.2019. Pokud jde o nárok žalobce na zaplacení této částky z titulu bezdůvodného obohacení, pak tomuto požadavku nemohlo být ze strany soudu vyhověno s ohledem na výše uvedenou absenci tvrzení, zda a jaká částka byla ze strany žalovaného z poskytnutých 8 000 Kč žalobci vrácena. 7. Skutková tvrzení a důkazy k prokázání sporných tvrzení, chybějící skutková tvrzení dle výše uvedeného, mohl žalobce předložit jen do skončení koncentrace řízení ve smyslu § 118 odst. 1 o. s. ř. Poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poskytuje soud jen účastníkům nebo jejich zástupcům přítomným u soudního jednání. Jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, účastník, který z jednání soudu nezúčastnil, byť se z něho řádně omluvil, podstupuje riziko, že se mu nedostane příslušného poučení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2002, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Poučovací povinnost podle § 118 a odst. 1, 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání. Při jiném úkonu soud poučeně povinnost tvrzení a povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníků, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 3. 2003 sp. zn. 29 Odo 715/2002. 8. S ohledem na neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního, jak bylo výše podrobně popsáno, nezbylo, než žalobu zamítnout v plném rozsahu. 9. Ohledně náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když plně procesně úspěšný žalovaný náhradu nákladů řízení nežádal a dle obsahu spisu mu ani žádné náklady řízení nevznikly.