34 C 153/2022-46 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 5.132 Kč s příslušenstvím tvořeným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5.132 Kč od [datum] do zaplacení. V žalobním návrhu uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovaným byla dne [datum] uzavřena úvěrová smlouva a žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 4.000 Kč, který byl žalovanému poskytnut převodem na účet. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutý úvěr do [datum] spolu s poplatkem. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím internetové stránky právního předchůdce žalobce. Pro případ, že by soud nepřisvědčil tvrzení žalobce o uzavření smlouvy, navrhl žalobce, aby mu byla přiznána poskytnutá částka z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Ve věci bylo rozhodnuto platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. Žalovaný se k žalobnímu návrhu nevyjádřil, zásilky soudu si nepřebíral a k nařízenému soudnímu jednání se nedostavil. Zástupce žalobce omluvil neúčast žalobce a zástupce žalobce při jednání soudu dne [datum]. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu rozhodnému pro posouzení věci. Žalobce v prvé řadě soudu předložil k důkazu smlouvu o zápůjčce a formulář pro standardní informace, které však neprokazují uzavření smlouvy s žalovaným či zda byl žalovaný s těmito listinami vůbec seznámen. Pokud žalobce tvrdil, že smlouva byla uzavřena prostředky elektronických komunikací, z předložených listinných důkazů tato tvrzení nevyplývá. Skutečnost, že si žalobce sám v jím vyhotovených listinách uvede údaje žalovaného, neprokazuje dle názoru soudu skutečnost, že mezi žalobcem a žalovaným byla skutečně prostředky elektronických komunikací uzavřena smlouva uvedeného znění, žalovaný byl s textem smlouvy seznámen a vyslovil s ním svůj souhlas. Za této situace by si žalobce mohl vyhotovovat a předkládat prakticky jakékoliv smlouvy jakéhokoliv znění bez toho, že by prokázal seznámení a souhlas žalovaného s jejich textem. Uvedené listiny tak nemají žádnou důkazní hodnotu, není z nich patrné, kdy a za jakým účelem byly vytvořeny, zda se vůbec vztahují k osobě žalovaného a na základě čeho byly jednotlivé údaje v listinách uvedeny. Z potvrzení o platbě ve spojení se sdělením banky ohledně majitele účtu a výpisem z účtu vyplývá, že na účet žalovaného byla zaslána dne [datum] částka 4.000 Kč právním předchůdcem žalobce. Samotné zaslání této částky však uzavření smlouvy za podmínek uváděných žalobcem neprokazuje. Smlouvou ze dne [datum] ve spojení se seznamem pohledávek byla pohledávka postoupena na žalobce. Dopisem ze dne [datum] bylo postoupení oznámeno žalovanému, doručení oznámení žalovanému není prokázáno. Dopisem ze dne [datum] vyzval zástupe žalobce žalovaného k úhradě částky 13.506 Kč, zásilka byla žalovanému odeslána dne [datum], doručení však není prokázáno. K jednání soudu dne [datum] se žalobce ani jeho zástupce nedostavili, zástupce navrhl jednat v jejich nepřítomnosti. Za této situace soud nemohl poučit žalobce a vyzvat jej ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 občanského soudního řádu k označení důkazů k prokázání skutkových tvrzení o uzavření smlouvy s žalovaným a doručení oznámení a výzvy žalovanému. Uvedené ustanovení upravuje poučení účastníka přítomného při jednání. V případě, že se žalobce k jednání nedostavil ani nepožádal o odročení jednání, znemožnil soudu, aby mu poučení dle § 118a odst. 3 občanského soudního řádu poskytl. Soud za takové situace není oprávněn sdělovat žalobci poučení jinou cestou ani není povinen z tohoto důvodu odročovat jednání. Jelikož v řízení nebyla provedenými důkazy tvrzení žalobce o uzavření smlouvy mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným a doručení oznámení a výzvy prokázána, nese žalobce nepříznivé následky neunesení důkazního břemene. S ohledem na prokázání tvrzení žalobce o vyplacení částky 4.000 Kč žalovanému posoudil soud nárok žalobce dle ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Z výpisů plateb vyplývá, že na účet žalovaného byla zaslána celkem částka 4.000 Kč právním předchůdcem žalobce, v řízení však nebylo prokázáno, z jakého konkrétního titulu k této platbě mělo dojít. Soud proto v souladu s § 2999 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částku 4.000 Kč. Tato částka se stala splatnou dne [datum], když soud vycházel v tomto směru z doručení žaloby žalovanému. Žalovaný neuhradil věřiteli dluh, je tak ve smyslu ustanovení § 1968 občanského zákoníku ode dne následujícího s úhradou dluhu v prodlení a žalobci ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku přísluší právo domáhat se úroků z prodlení ve výši v souladu s ustanovením § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částku 4.000 Kč s příslušenstvím tvořeným úrokem z prodlení v zákonné výši (výrok I.), ohledně zbývající části nároku žalobu pro neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního zamítl (výrok II.). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci úspěšný ohledně 60 % předmětu řízení (při kapitalizaci včetně příslušenství se ke dni rozhodnutí soudu jedná o částku 4.037,26 Kč), neúspěšný ohledně 40 % předmětu řízení (při kapitalizaci včetně příslušenství se ke dni rozhodnutí soudu jedná o částku 2.679,14 Kč). Za této situace náleží žalobci právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 20 %. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč a z odměny za právní zastoupení 600 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za tři úkony právní služby, kterými jsou příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a sepis žalobního návrhu. Ke každému úkonu náleží dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., paušální náhrada hotových výdajů v částce 100 Kč, celkem 300 Kč. V posuzované věci se jedná o formulářovou žalobu, neboť jde o věc typově jednoduchou po právní a skutkové stránce. Právní služby poskytované advokátem proto jsou v podstatě mechanickou rutinní činností. Pojem tzv. formulářové žaloby ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu nelze dle názoru soudu vykládat příliš úzce. Formulářový charakter žaloby spočívá i v totožnosti argumentace žalobce, z níž odvozuje svůj nárok, a kterou může stále opakovat. Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, v němž je nárok žalobce odvozován od smlouvy o úvěru, je v konkrétní projednávané věci typickou formulářovou žalobou, jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Liší se v podstatě pouze údajem o osobě žalovaného, identifikací smlouvy, datem jejího ukončení a výpočtem dlužné částky a příslušenství. Návrh neobsahuje žádnou pro tuto věc jedinečnou či složitou skutkovou nebo právní argumentaci, ale naopak je vytvořen právě pro účely co nejčastějšího využití pro řadu obdobných případů, a to při změně pokud možno co nejméně údajů v žalobním návrhu uvedených. Opakovanost používaného vzoru a četnost podávání takovýchto typových návrhů žalobcem je soudu z jeho rozhodovací činnosti známa. V této souvislosti soud odkazuje na totožné závěry při hodnocení povahy tzv. formulářových žalob na usnesení Krajského soudu v Brně č.j. 27 Co 318/2016-134. Jelikož je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, je třeba částku odměny a náhrad navýšit o 21 % náhradu za tuto daň. Celkem se tedy jedná o částku 1.489 Kč, jelikož žalobci náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 20 %, přiznal mu soud na náhradě nákladů řízení částku 297,80 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když důvody pro stanovení delší lhůty soud neshledal.