34 C 223/2022-52 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhá vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 8.568 Kč s úrokem z prodlení z částky 8.000 Kč od [datum] do zaplacení. V žalobě uvedl, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba] s.r.o., s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru 8.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku do [datum]. Pohledávka byla postoupena smlouvou ze dne [datum] na žalobce. Žalobce dále požaduje smluvní pokutu ve výši 568 Kč za dobu prodlení od [datum] do [datum]. Žalovaný se k žalobnímu návrhu nevyjádřil, zásilky soudu si nepřebíral a k nařízenému soudnímu jednání se nedostavil. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu rozhodnému pro posouzení věci. Žalobce v prvé řadě soudu předložil k důkazu smlouvu o úvěru, formulář informací a úvěrové podmínky. Pokud žalobce tvrdil, že smlouva byla uzavřena, z předložených listinných důkazů tato tvrzení nevyplývá, jelikož smlouva není žalovaným podepsána. Skutečnost, že si žalobce sám v jím vyhotovených listinách uvede údaje žalovaného, neprokazuje dle názoru soudu skutečnost, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla skutečně uzavřena smlouva uvedeného znění, žalovaný byl as textem smlouvy seznámen a vyslovil s ním svůj souhlas. Za této situace by si žalobce mohl vyhotovovat a předkládat prakticky jakékoliv smlouvy jakéhokoliv znění bez toho, že by prokázal seznámení a souhlas žalovaného s jejich textem. Uvedené listiny tak nemají žádnou důkazní hodnotu, není z nich patrné, kdy a za jakým účelem byly vytvořeny, zda se vůbec vztahují k osobě žalovaného a na základě čeho byly jednotlivé údaje v listinách uvedeny. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka postoupena na žalobce. Dopisem ze dne [datum] vyzval zástupce žalobce žalovaného k úhradě částky 13.783,49 Kč, žalobce předložil doklad o odeslání zásilky, nikoliv však o doručení žalovanému. Dopisem ze dne [datum] a ze dne [datum] mělo být žalovanému oznámeno postoupení pohledávky, doklad o doručení však žalobce k důkazu nepředložil. Dle potvrzení o platbě ve spojení se sdělením banky byla na účet žalovaného právním předchůdcem žalobce zaslána dne [datum] částka 8.000 Kč. K jednání soudu dne [datum] se žalobce ani jeho zástupce nedostavili. Za této situace soud nemohl poučit žalobce a vyzvat jej ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 občanského soudního řádu k označení důkazů k prokázání skutkových tvrzení o uzavření smlouvy s žalovaným a dále k označení důkazu k prokázání tvrzení o doručení výzvy žalovanému. Uvedené ustanovení upravuje poučení účastníka přítomného při jednání. V případě, že se žalobce k jednání nedostavil ani nepožádal o odročení jednání, znemožnil soudu, aby mu poučení dle § 118a odst. 3 občanského soudního řádu poskytl. Soud za takové situace není oprávněn sdělovat žalobci poučení jinou cestou ani není povinen z tohoto důvodu odročovat jednání. Jelikož v řízení nebyla provedenými důkazy tvrzení žalobce o uzavření smlouvy a tvrzení o doručení výzvy žalovanému prokázána, nese žalobce nepříznivé následky neunesení důkazního břemene. S ohledem na prokázání tvrzení žalobce o vyplacení částky 8.000 Kč žalovanému posoudil soud nárok žalobce dle ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Z potvrzení o platbě vyplývá, že na účet žalovaného byla zaslána částka 8.000 Kč právním předchůdcem žalobce, v řízení však nebylo prokázáno, z jakého konkrétního titulu k této platbě mělo dojít. Soud proto v souladu s ustanovením § 2999 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částku 8.000 Kč. Žalovaný neuhradil věřiteli dluh, je tak ve smyslu ustanovení § 1968 občanského zákoníku s úhradou dluhu v prodlení a žalobci ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku přísluší právo domáhat se úroků z prodlení ve výši v souladu s ustanovením § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ohledně splatnosti a prodlení soud vycházel z doručení žaloby žalovanému dne [datum], splatnost nastala dne [datum] a od [datum] je žalovaný v prodlení. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku s příslušenstvím v požadované výši tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, když nebylo prokázáno uzavření smlouvy a tudíž ani sjednání smluvní pokuty. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci úspěšný ohledně 75 % předmětu řízení, neúspěšný ohledně 25 % předmětu řízení (při vyčíslení jistiny a úroku z prodlení ke dni rozhodnutí soudu). Za této situace náleží žalobci právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 50 %. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, z odměny za právní zastoupení 600 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za tři úkony právní služby, kterými jsou příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a sepis žalobního návrhu. Ke každému úkonu náleží dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., paušální náhrada hotových výdajů v částce 100 Kč, celkem 300 Kč. Jelikož je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, je třeba částku odměny a náhrad navýšit o 21 % náhradu za tuto daň. Celkem se tedy jedná o částku 1.489 Kč, jelikož žalobci náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 50 %, přiznal mu soud na náhradě nákladů řízení částku 744,50 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když důvody pro stanovení delší lhůty soud neshledal.