34 C 265/2022-44 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhá vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 7.322,35 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení. V žalobě uvedl, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru na částku 3.500 Kč prostřednictvím nabídky na poskytování finančních prostředků zveřejněné na internetové adrese právního předchůdce žalobce. Úvěr byl splatný dne [datum]. Finanční částka byla žalované poskytnuta na jeho bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala uhradit poplatek za úvěr ve výši 3.822,35 Kč. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobce na úhradu z titulu smlouvy o úvěru, navrhl žalobce, aby soud nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalované. Žalovaná se k žalobnímu návrhu nevyjádřila, zásilky soudu si nepřebírala a k nařízenému soudnímu jednání se nedostavila. Zástupce žalobce omluvil neúčast žalobce a zástupce žalobce při jednání soudu dne [datum]. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu rozhodnému pro posouzení věci. Žalobce v prvé řadě soudu předložil k důkazu smlouvu o úvěru a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, které však neprokazují uzavření smlouvy s žalovanou či zda byla žalovaná s těmito listinami vůbec seznámena. Pokud žalobce tvrdil, že smlouva byla uzavřena prostředky elektronických komunikací, z předložených listinných důkazů tato tvrzení nevyplývá. Skutečnost, že si právní předchůdce žalobce sám v jím vyhotovených listinách uvede údaje žalované, neprokazuje dle názoru soudu skutečnost, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla skutečně prostředky elektronických komunikací uzavřena smlouva uvedeného znění, žalovaná byla s textem smlouvy seznámena a vyslovila s ním svůj souhlas. Za této situace by si žalobce mohl vyhotovovat a předkládat prakticky jakékoliv smlouvy jakéhokoliv znění bez toho, že by prokázal seznámení a souhlas žalované s jejich textem. Uvedené listiny tak nemají žádnou důkazní hodnotu, není z nich patrné, kdy a za jakým účelem byly vytvořeny, zda se vůbec vztahují k osobě žalované a na základě čeho byly jednotlivé údaje v listinách uvedeny. Z potvrzení o platbě ve spojení se sdělením banky ohledně majitele účtu vyplývá, že na účet žalované byla zaslána celkem částka 3.500 Kč právním předchůdcem žalobce. Samotné zaslání této částky však uzavření smlouvy za podmínek uváděných žalobcem neprokazuje. Smlouvou ze dne [datum] byla pohledávka postoupena na žalobce. Dopisem ze dne [datum] mělo být postoupení oznámeno žalované. Dopisem ze dne [datum] měl vyzvat zástupce žalobce žalovanou k úhradě částky 19.081,08 Kč, zásilka byla žalované odeslána dne [datum]. Žalobce nepředložil žádný důkaz o doručení uvedených dopisů žalované. K jednání soudu dne [datum] se žalobce ani jeho zástupce nedostavili, zástupce navrhl jednat v jejich nepřítomnosti. Za této situace soud nemohl poučit žalobce a vyzvat jej ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 občanského soudního řádu k označení důkazů k prokázání skutkových tvrzení o uzavření smlouvy s žalovanou a doručení výzev žalované. Uvedené ustanovení upravuje poučení účastníka přítomného při jednání. V případě, že se žalobce k jednání nedostavil ani nepožádal o odročení jednání, znemožnil soudu, aby mu poučení dle § 118a odst. 3 občanského soudního řádu poskytl. Soud za takové situace není oprávněn sdělovat žalobci poučení jinou cestou ani není povinen z tohoto důvodu odročovat jednání. Jelikož v řízení nebyla provedenými důkazy tvrzení žalobce o uzavření smlouvy mezi žalobcem a žalovanou prokázána, nese žalobce nepříznivé následky neunesení důkazního břemene. Dále v posuzované věci absentují konkrétní skutková tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy, tedy zejména konkrétní příjmy a výdaje žalované, ze kterých právní předchůdce žalobce úvěruschopnost posoudil a rovněž k jakým konkrétním závěrům v tomto směru dospěl. Případnou úvěrovou smlouvu by proto bylo třeba hodnotit jako neplatnou. S ohledem na prokázání tvrzení žalobce o vyplacení částky 3.500 Kč žalované posoudil soud nárok žalobce dle ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Z výpisu plateb vyplývá, že na účet žalované byla zaslána celkem částka 3.500 Kč právním předchůdcem žalobce, v řízení však nebylo prokázáno, z jakého konkrétního titulu k této platbě mělo dojít. Soud proto v souladu s § 2999 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku uložil žalované povinnost uhradit žalobci částku 3.500 Kč. Tato částka se stala splatnou dne [datum] v návaznosti na doručení žaloby soudem, když doručení výzev žalobce prokázáno v řízení nebylo. Žalovaná neuhradila věřiteli dluh, je tak ve smyslu ustanovení § 1968 občanského zákoníku ode dne následujícího s úhradou dluhu v prodlení a žalobci ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku přísluší právo domáhat se úroků z prodlení ve výši v souladu s ustanovením § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto uložil žalované povinnost uhradit žalobci částku 3.500 Kč s příslušenstvím tvořeným úrokem z prodlení v zákonné výši (výrok I.), ohledně zbývající části nároku žalobu pro neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního zamítl (výrok II.). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci úspěšný ohledně 36 % předmětu řízení (při kapitalizaci včetně příslušenství se ke dni rozhodnutí soudu jedná o částku 3.518,69 Kč), neúspěšný ohledně 64 % předmětu řízení (při kapitalizaci včetně příslušenství se ke dni rozhodnutí soudu jedná o částku 6.305,33 Kč). Za této situace by právo na náhradu nákladů řízení náleželo poměrně žalované. Jelikož však žalované náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když důvody pro stanovení delší lhůty soud neshledal.