34 C 287/2021-47 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhá vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 16.338,15 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 16.6.2020 do zaplacení. V žalobě uvedl, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru na částku 10.000 Kč prostřednictvím nabídky na poskytování finančních prostředků zveřejněné na internetové adrese právního předchůdce žalobce. Úvěr byl splatný dne 15.6.2020. Finanční částka byla žalovanému poskytnuta na jeho bankovní účet [číslo]. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek za úvěr ve výši 6.338,15 Kč. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobce na úhradu z titulu smlouvy o úvěru, navrhl žalobce, aby soud nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Žalovaný se k žalobnímu návrhu nevyjádřil, zásilky soudu si nepřebíral a k nařízenému soudnímu jednání se nedostavil. Zástupce žalobce omluvil neúčast žalobce a zástupce žalobce při jednání soudu dne 3.1.2022. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu rozhodnému pro posouzení věci. Žalobce v prvé řadě soudu předložil k důkazu smlouvu o úvěru a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, které však neprokazují uzavření smlouvy s žalovaným či zda byl žalovaný s těmito listinami vůbec seznámen. Pokud žalobce tvrdil, že smlouva byla uzavřena prostředky elektronických komunikací, z předložených listinných důkazů tato tvrzení nevyplývá. Skutečnost, že si právní předchůdce žalobce sám v jím vyhotovených listinách uvede údaje žalovaného, neprokazuje dle názoru soudu skutečnost, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla skutečně prostředky elektronických komunikací uzavřena smlouva uvedeného znění, žalovaný byl s textem smlouvy seznámen a vyslovil s ním svůj souhlas. Za této situace by si žalobce mohl vyhotovovat a předkládat prakticky jakékoliv smlouvy jakéhokoliv znění bez toho, že by prokázal seznámení a souhlas žalovaného s jejich textem. Uvedené listiny tak nemají žádnou důkazní hodnotu, není z nich patrné, kdy a za jakým účelem byly vytvořeny, zda se vůbec vztahují k osobě žalovaného a na základě čeho byly jednotlivé údaje v listinách uvedeny. Z potvrzení o platbách ve spojení se sdělením banky ohledně majitele účtu a výpisem z účtu vyplývá, že na účet žalovaného byla zaslána celkem částka 10.000 Kč právním předchůdcem žalobce. Samotné zaslání této částky však uzavření smlouvy za podmínek uváděných žalobcem neprokazuje. Smlouvou ze dne 26.1.2021 byla pohledávka postoupena na žalobce. Dopisem ze dne 6.4.2021 mělo být postoupení oznámeno žalovanému. Dopisem ze dne 6.4.2021 měl vyzvat zástupce žalobce žalovaného k úhradě částky 17.973,45 Kč, zásilka byla žalovanému odeslána dne 6.4.2021. Žalobce nepředložil žádný důkaz o doručení uvedených dopisů žalovanému. K jednání soudu dne 3.1.2022 se žalobce ani jeho zástupce nedostavili, zástupce navrhl jednat v jejich nepřítomnosti. Za této situace soud nemohl poučit žalobce a vyzvat jej ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 občanského soudního řádu k označení důkazů k prokázání skutkových tvrzení o uzavření smlouvy s žalovaným a doručení výzev žalovanému. Uvedené ustanovení upravuje poučení účastníka přítomného při jednání. V případě, že se žalobce k jednání nedostavil ani nepožádal o odročení jednání, znemožnil soudu, aby mu poučení dle § 118a odst. 3 občanského soudního řádu poskytl. Soud za takové situace není oprávněn sdělovat žalobci poučení jinou cestou ani není povinen z tohoto důvodu odročovat jednání. Jelikož v řízení nebyla provedenými důkazy tvrzení žalobce o uzavření smlouvy mezi žalobcem a žalovaným prokázána, nese žalobce nepříznivé následky neunesení důkazního břemene. Dále v posuzované věci absentují konkrétní skutková tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy, tedy zejména konkrétní příjmy a výdaje žalovaného, ze kterých právní předchůdce žalobce úvěruschopnost posoudil a rovněž k jakým konkrétním závěrům v tomto směru dospěl. Případnou úvěrovou smlouvu by proto bylo třeba hodnotit jako neplatnou. S ohledem na prokázání tvrzení žalobce o vyplacení částky 10.000 Kč žalovanému posoudil soud nárok žalobce dle ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Z výpisů plateb vyplývá, že na účet žalovaného byla zaslána celkem částka 10.000 Kč právním předchůdcem žalobce, v řízení však nebylo prokázáno, z jakého konkrétního titulu k této platbě mělo dojít. Soud proto v souladu s § 2999 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částku 10.000 Kč. Tato částka se stala splatnou dne 10.12.2021 v návaznosti na doručení žaloby soudem, když doručení výzev žalobce prokázáno v řízení nebylo. Žalovaný neuhradil věřiteli dluh, je tak ve smyslu ustanovení § 1968 občanského zákoníku ode dne následujícího s úhradou dluhu v prodlení a žalobci ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku přísluší právo domáhat se úroků z prodlení ve výši v souladu s ustanovením § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částku 10.000 Kč s příslušenstvím tvořeným úrokem z prodlení v zákonné výši (výrok I.), ohledně zbývající části nároku žalobu pro neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního zamítl (výrok II.). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci úspěšný ohledně 53 % předmětu řízení (při kapitalizaci včetně příslušenství se ke dni rozhodnutí soudu jedná o částku 10.128,08 Kč), neúspěšný ohledně 47 % předmětu řízení (při kapitalizaci včetně příslušenství se ke dni rozhodnutí soudu jedná o částku 8.886,67 Kč). Za této situace náleží žalobci právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 6 %. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč a z odměny za právní zastoupení 900 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za tři úkony právní služby, kterými jsou příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a sepis žalobního návrhu. Ke každému úkonu náleží dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., paušální náhrada hotových výdajů v částce 100 Kč, celkem 300 Kč. V posuzované věci se jedná o formulářovou žalobu, neboť jde o věc typově jednoduchou po právní a skutkové stránce. Právní služby poskytované advokátem proto jsou v podstatě mechanickou rutinní činností. Pojem tzv. formulářové žaloby ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu nelze dle názoru soudu vykládat příliš úzce. Formulářový charakter žaloby spočívá i v totožnosti argumentace žalobce, z níž odvozuje svůj nárok, a kterou může stále opakovat. Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, v němž je nárok žalobce odvozován od smlouvy o úvěru, je v konkrétní projednávané věci typickou formulářovou žalobou, jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Liší se v podstatě pouze údajem o osobě žalovaného, identifikací smlouvy, datem jejího ukončení a výpočtem dlužné částky a příslušenství, v posuzované věci navíc zcela nedostatečným. Návrh neobsahuje žádnou pro tuto věc jedinečnou či složitou skutkovou nebo právní argumentaci, ale naopak je vytvořen právě pro účely co nejčastějšího využití pro řadu obdobných případů, a to při změně pokud možno co nejméně údajů v žalobním návrhu uvedených. Opakovanost používaného vzoru a četnost podávání takovýchto typových návrhů žalobcem je soudu z jeho rozhodovací činnosti známa (např. v senátu 34 C ve věcech vedených pod sp. zn. 34 C 109/2020, 34 C 131/2020, 34 C 200/2020, 34 C 184/2020, 34 C 148/2020, 34 C 11/2020 a dalších). V této souvislosti soud odkazuje na totožné závěry při hodnocení povahy tzv. formulářových žalob na usnesení Krajského soudu v Brně č.j. 27 Co 318/2016-134. Jelikož je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, je třeba částku odměny a náhrad navýšit o 21 % náhradu za tuto daň. Celkem se tedy jedná o částku 2.252 Kč, jelikož žalobci náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 6 %, přiznal mu soud na náhradě nákladů řízení částku 135,12 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když důvody pro stanovení delší lhůty soud neshledal.