43 C 147/2022-28 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne [datum], který byl převeden do rejstříku C dne [datum], se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 525 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného jízdného 25 Kč a přirážky k jízdnému 1 500 Kč, neboť při kontrole během přepravy, prováděné žalobkyní pověřenou osobou dne [datum] v [údaj o čase] hodin ve voze tramvajové linky [anonymizováno] na místě kontroly v zastávce [ulice] ve městě [obec], bylo zjištěno, že žalovaný uskutečnil jízdu bez platného jízdního dokladu. Dlužná částka nebyla žalovanou uhrazena, a to ani na základě předžalobní upomínky 2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou, elektronický platební rozkaz byl proto zrušen. 3. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 4. Ve věci byly naplněny podmínky § 115a o.s.ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení, když žalobkyně s takovým postupem výslovně souhlasila v rámci žaloby, žalovaná na výzvu soudu s poučením podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nereagovala, má se za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Současně povaha věci umožňuje rozhodnout výhradně na základě účastníky předložených listinných důkazů. 6. Podle § 2550 občanského zákoníku smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 7. Podle § 2578 občanského zákoníku podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství. 8. Podle § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, cestující je povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky; osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky se rozumí jméno, příjmení, datum a místo narození, adresa pro doručování, číslo osobního dokladu a u osob, které nedosáhly plnoletosti, osobní údaje zákonného zástupce v rozsahu jméno, příjmení, datum narození a adresa pro doručování. 9. Podle § 18a odst. 3 zákona o silniční dopravě výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 10. Podrobné podmínky placení jízdného a ceny za související cestovní doklady jsou upraveny § 7 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, v projednávané věci se vztah z přepravní smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným dále v souladu s § 49 odst. 3 vyhlášky o přepravního řádu řídí Smluvními přepravními podmínkami Integrovaného dopravního systému [územní celek] a Tarif Integrovaného dopravního systému [územní celek]. 11. V projednávané věci bylo listinnými důkazy, zejména zápisem o provedené přepravní kontrole [číslo] prokázáno, že žalovaná se při kontrole provedené dne [datum] v [údaj o čase] hodin ve voze tramvajové linky [anonymizováno] na místě kontroly v zastávce [ulice] ve městě [obec] neprokázala platným jízdním dokladem, uskutečnila jízdu bez jízdního dokladu. Žalovaná se na místě prokázala pověřené osobě žalobkyně provádějící přepravní kontrolu dokladem totožnosti, následně podepsala zápis o přepravní kontrole. Žalovaná jízdné v částce 25 Kč ani přirážku k jízdnému v částce 1 500 Kč žalobkyni neuhradila, a to ani dodatečně na základě předžalobní upomínky. 12. Soud dále ověřil, že nárokovaná částka jízdného 25 Kč a přirážky k jízdnému v částce 1500 Kč odpovídá výše citovaným předpisům. Nástupem žalované do veřejného dopravního prostředku žalobkyně byla mezi účastníky uzavřena smlouva o přepravě, na jejímž základě žalované vzniklo právo, aby ji žalobkyně přepravila do místa určení řádně a včas, současně žalované vznikla povinnost zaplatit žalobkyni stanovené jízdné, což však žalovaná neučinila. 13. Výrokem I. proto uložil žalované zaplatit žalobkyni neuhrazenou dlužnou částku, přičemž žalobkyni dále podle § 1970 občanského zákoníku přísluší právo domáhat se úroků z prodlení ve výši dané § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., byl proto současně přiznán úrok z prodlení za dobu ode dne následujícího po dni splatnosti dluhu, tedy po dni přepravní kontroly. 14. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva. Náhrada nákladů řízení přiznaná výrokem II., v souladu s návrhem žalobkyně, sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, dále z odměny za právní zastoupení podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za tři úkony právní služby, a sice převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu a sepis žaloby, po 200 Kč. Ke každému úkonu náleží podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální částka náhrady hotových výdajů 100 Kč, celkem tak náleží 900 Kč. Zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, částka odměny a náhrad 900 Kč se tak navyšuje o 21 % sazby daně na 1089 Kč Celkem tak žalobkyni na náhradě nákladů řízení přísluší 1489 Kč. 15. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. v zákonné délce 3 dnů, když soud neshledal důvody pro stanovení jiné lhůty.