43 C 215/2022-79 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne [datum], který byl převeden do rejstříku C dne [datum], se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 758,86 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o povoleném debetu ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným v návaznosti na smlouvu o bankovních službách ze stejného dne pro účet č. [bankovní účet]. Na základě smlouvy o povoleném debetu byl žalovanému povolen debet do výše limitu 25 000 Kč. Na účtu došlo k zápornému zůstatku – nepovolenému debetu ve výši 17 758,86 Kč. Nepovolený debet nebyl žalovaným uhrazen, a to ani na základě předžalobní výzvy. 2. Žalobkyně byla usnesením ze dne [datum] podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvána k doplnění žaloby, doplnění žaloby k výzvě soudu bylo žalobkyní podáno v soudem stanovené lhůtě dne [datum], dodatečně dne [datum]. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 4. Ve věci bylo nařízeno jednání na [datum], žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v nepřítomnosti žalovaného. 5. U jednání žalobkyně uvedla, že žaloba je podávána na základě smlouvy o povoleném debetu, který měl žalovaný sjednán až do výše 25 000 Kč, tento přečerpal a následně nesplácel, i přes upozornění dluh nedoplatil, proto ke dni 28. 12. 2020 žalobkyně odstoupila od smlouvy, následně došlo k zesplatnění a ke dni 22. 1. 2021 ke zrušení účtu a převedení na účet pohledávek. Nárokována je pouze jistina, není nárokován smluvní úrok z dlužné částky a nejsou nárokovány ani žádné sankční poplatky. Úvěruschopnost byla posouzena v návaznosti na poskytování bankovních služeb žalovanému podrobnou analýzou jeho příjmů a nákladů. 6. Soud dále vycházel z listinných důkazů standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, smlouvou o bankovních službách, smlouvou o povoleném debetu, odstoupením od smlouvy s dodejkou, oznámením o zrušení účtu, všeobecnými obchodními podmínkami, sazebníkem, výzvou k vyrovnání debetu, výpisy z účtu, bilancí, podacím archem, předžalobní upomínkou, žádostí o poskytnutí debetu, posouzením úvěruschopnosti. 7. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 9. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že žaloba, kterou se žalobkyně domáhá úhrady pohledávky ze smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným je v celém rozsahu důvodná. 10. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o bankovních službách a na ni navazující smlouva o povoleném debetu. Soud rovněž neshledal pochybnosti co do platnosti smlouvy z důvodů posouzení úvěruschopnosti žalovaného podle ustanovení § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť poskytovatel úvěru vycházel z údajů o příjmech a výdajích žalovaného, z údajů o jeho dalších závazcích, prověřením bankovních a nebankovních registrů. Zejména pak žalobkyně v projednávané věci při posouzení úvěruschopnosti vycházela z podrobných údajů zjištěných prostřednictvím poskytování dalších bankovních služeb žalovanému. 11. Žalobkyní byla prokázána výše nároku a její dílčí složky, žalobkyně u jednání soudu přehledně a srozumitelně vysvětlila, z jakých dílčích částek se skládá nárokovaná částka. 12. Byl prokázán nárok na částku 17 758,86 Kč odpovídající neuhrazené jistině (nepovolenému přečerpání úvěru), jak prokázáno bilancí a výpisy z účtu (č. l. 35, 36 spisu). 13. Byl prokázán rovněž nárok na příslušenství pohledávky, kdy byl nárokován zákonný úrok z prodlení za dobu od 23. 1. 2021, tedy ode dne následujícího po zrušení účtu (zrušení účtu k datu 22. 1. 2021 v návaznosti na odstoupení od smlouvy plyne z oznámení o zrušení účtu). Žalobkyně dodejkou doložila, že žalovanému bylo odstoupení od smlouvy řádně doručeno. 14. K tomu soud ověřil, že povolený debet byl zatížen smluvní úrokovou sazbou ve výši 19,99 %, což je úroková sazba, která zjevně významně nepřesahuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy, tedy úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Sjednaná úroková míra odpovídá tehdy běžné úrokové sazbě u revolvingových úvěrů pro domácnosti, jak ověřeno z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou, kdy pro dané období a daný typ produktu byla standardní úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR – kontokorent – ve výši 15,29 % ročně. 15. Výrokem I. proto bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno. 16. Žalobkyně byla v řízení ve vztahu k žalovanému plně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva. 17. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, dále z náhrady nákladů právního zastoupení podle ustanovení § 7 bod 5 a podle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d), písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 4 úkony právní služby, kterými jsou příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby, účast u jednání po 1820 Kč. Podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží ke každému úkonu právní služby paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč, tedy náleží 7280 Kč + 1200 Kč = 8480 Kč, navýšené o 21 % sazby DPH, které je advokát plátcem, jak soudu doložil, tedy přísluší 10 260,60 Kč + 800 Kč = 11 060,80 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně. 18. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, a to ve standardní zákonem předepsané délce 3 dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal důvody pro poskytnutí prodloužené lhůty vzhledem k výši částky, která je žalovanému ukládána k zaplacení, rovněž s přihlédnutím k výši nároku na náhradu nákladů řízení.