43 C 40/2022-85 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou u soudu dne [datum], která byla zdejšímu soudu postoupena dne [datum], se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým soud uloží žalovanému zaplatit žalobkyni částku 21 326 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 382 Kč od 24. 10. 2004 (v žalobě uveden rok 2003, k čemuž bylo žalobkyní u jednání sděleno, že se jednalo o překlep a správně měl být uveden rok 2004) do zaplacení ve výši 2 % ročně, z titulu smlouvy o finančním leasingu – Leasingové smlouvy ze dne [datum], [číslo] uzavřenou mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] Dluh ze smlouvy nebyl žalovaným uhrazen, a to ani na základě předžalobní výzvy. 2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou, elektronický platební rozkaz byl proto zrušen. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], čj. 60 C 396/2021-28, vyslovil Obvodní soud pro Prahu 1 svoji místní nepříslušnost, po právní moci usnesení byla věc postoupena zdejšímu soudu jako soudu místně příslušnému. 3. K výzvě soudu k odstranění vad žaloby podle § 43 odst. 1 o.s.ř. ze dne [datum] žalobkyně doplnila žalobu podáním doručeným soudu [datum]. 4. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 5. K jednání ve věci se žalovaný bez omluvy nedostavil, bylo podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno v nepřítomnosti žalovaného. 6. Žalobkyně u jednání uvedla, že je nárokována dlužná úhrada z leasingové smlouvy uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně dne [datum], kdy dlužná částka sestává z dlužné jistiny 20 382 Kč, dále částky 944 Kč sestávající ze smluvní pokuty 473,34 Kč a úroků z prodlení 470,66 Kč, kdy úrok z prodlení ve sjednané výši 0,3% denně byl účtován toliko od 8. 3. 2004 do 29. 3. 2004, dále poplatek 100 Kč, dále byla účtována smluvní pokuta 2x 5000 Kč dle smluvního ujednání, kdy ze smluvní pokuty nebylo uhrazeno toliko 473,34 Kč, zbytek byl žalovaným po fakturaci uhrazen. Neuhrazeny byly splátky splatné 8. 4. 2004 až 8. 7. 2004. Dále je nárokován zákonný úrok z prodlení od 24. 10. 2004 (v žalobě byl překlepem uveden rok 2003) do zaplacení ve výši 2 % ročně, kdy tato sazba vychází z tehdejší zákonné úrokové sazby v pouze takto nárokované výši i z důvodu zjednodušení. 7. Soud dále vyšel z listinných důkazů, zejména předžalobní upomínky, leasingové smlouvy, splátkového kalendáře, podacího lístku, dokumentace k postoupení pohledávky, výpisu úhrad. 8. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v tehdy platném znění, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 9. Podle § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v tehdy platném znění, při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 10. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že žaloba, kterou se žalobkyně domáhá úhrady pohledávky ze smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, která svoji pohledávku následně podle § 1879 občanského zákoníku platně postoupila na žalobkyni, což bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky, na jejímž základě svědčí žalobkyni podle § 1880 občanského zákoníku aktivní procesní legitimace, a žalovaným, je v celém rozsahu důvodná. 11. Soud předně ověřil, že nejsou pochybnosti o platnosti smlouvy vzhledem ke způsobu uzavření, když smlouva byla uzavřena stranami osobně v obchodních prostorách poskytovatele úvěru [právnická osoba] Bylo dále prokázáno, že úvěr byl čerpán za účelem financování nákupu vozidla [značka automobilu] – použitý předmět, v pořizovací ceně 175 000 Kč, se zálohou na splátky a administrativní poplatek 55 000 Kč. 12. Soud dále zohlednil, že v době, kdy byla předmětná smlouva uzavírána, zákon neobsahoval zvláštní úpravu povinného posouzení úvěruschopnosti žadatele o poskytnutí spotřebitelského úvěru, což však neznamená, že soud může ve věcech tohoto druhu rezignovat na svoji úlohu přezkoumat soulad nároku, který je u soudu uplatňován, se zákonem, s požadavky na ochranu dobrých mravů podle tehdy platného práva, s ústavním pořádkem České republiky. Soud je i v těchto věcech povinen ověřit, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, přezkoumávat zákonnost a soulad s dobrými mravy i ohledně smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených v době před zakotvením výslovné a podrobné právní úpravy posouzení úvěruschopnosti do českého práva. I smlouvy z této doby je třeba přezkoumávat prizmatem základních standardů ochrany spotřebitele. Přezkum podmínek spotřebitelského úvěru, včetně základního ověření schopnosti žadatele splácet úvěr, resp. zda poskytovatel úvěru dostál elementární povinnosti reflektovat celkovou osobní, příjmovou, majetkovou situaci žadatele o úvěr, je třeba ověřit i ohledně smluv z doby absence výslovné úpravy posouzení úvěruschopnosti. 13. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila celkovou osobní, příjmovou a majetkovou situaci žalovaného v souladu s požadavky zákona a ústavního pořádku, jak bylo prokázáno předloženou smluvní dokumentací. Způsob ověření je třeba hodnotit jako dostačující s ohledem na požadavek toliko základního ověření, s ohledem na dobu uzavření smlouvy, zejména pak její povahu a formu plnění, kdy se jednalo nikoli o prostou úvěrovou smlouvu za účelem úročené zápůjčky peněz, ale o smlouvu účelově vázanou na nákup motorového vozidla. 14. Žalobkyní byla prokázána výše nároku a její dílčí složky, žalobkyně u jednání soudu přehledně a srozumitelně vysvětlila, z jakých dílčích částek se skládá nárokovaná částka, kdy dlužná částka sestává z dlužné jistiny 20 382 Kč, dále částky 944 Kč sestávající ze smluvní pokuty 473,34 Kč a úroků z prodlení 470,66 Kč, kdy úrok z prodlení ve sjednané výši 0,3% denně byl účtován toliko za období od 8. 3. 2004 do 29. 3. 2004, i v souvislosti s touto poměrně krátkou dobou a poměrně nízkou celkovou částkou nárokovaného úroku z prodlení soud nemá pochybnosti o souladu úrokové míry se zákonem, dále poplatek 100 Kč, který byl doložen příslušným smluvním ujednáním, dále byla účtována smluvní pokuta 2x 5000 Kč ve výši prokázané smluvním ujednáním, kdy ze smluvní pokuty nebylo uhrazeno toliko 473,34 Kč, zbytek byl žalovaným po fakturaci uhrazen. Bylo prokázáno, že neuhrazeny byly splátky splatné 8. 4. 2004 až 8. 7. 2004. 15. Byl prokázán nárok na příslušenství pohledávky od 24. 10. 2004, tj. ode dne následujícího po ukončení smlouvy pro hrubé porušení smluvních ujednání, současně se smluvně sjednaným následkem zesplatnění dluhu. K tomu bylo žalobkyní u jednání vysvětleno, že v žalobě byl omylem v důsledku překlepu uveden nesprávný rok 2003, správně měl být uveden rok 2004. Od 24. 10. 2004 má žalobkyně nárok na příslušenství pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku, kdy nárokovaná sazba úroku z prodlení vychází z repo sazby stanovené ČNB k datu podle tehdy platné úpravy ustanovením § 1 vyhlášky č. 142/1994 Sb. Nárokována byla toliko sazba za celou dobu prodlení ve výši 2 %, v tomto rozsahu bylo rovněž žalobě vyhověno. 16. Výrokem I. proto bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno. 17. Žalobkyně byla v řízení ve vztahu k žalovanému plně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva. 18. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku 854 Kč, z odměny za právní zastoupení podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za čtyři úkony právní služby podle § 11 advokátního tarifu po 1980 Kč, kterými jsou příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žalobního návrhu, účast u jednání. Ke každému úkonu náleží dle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu paušální náhrada hotových výdajů v částce 300 Kč, celkem 9120 Kč, navýšené o DPH v sazbě 21%, když zástupce doložil, že je plátcem DPH, náleží 11 035 Kč + 854 Kč = 11 889,20 Kč. 19. K tomu soud dodává, že o náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s návrhem žalobkyně, vyjma jednoho úkonu právní služby nárokovaného žalobkyní za doplnění žaloby, když dle soudu tyto náležitosti měly být již obsaženy v původní žalobě, nebylo by tak nutno vyzývat žalobkyni k odstranění vad žaloby, pokud se tak muselo stát, nelze doplnění žaloby k výzvě soudu považovat za další samostatný úkon právní služby. 20. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Soud neshledal důvody pro stanovení jiné lhůty.