8 C 191/2021-94 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 17. 5. 2021 domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni 157.690 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 296.190 Kč za dobu od 4. 12. 2020 do 4. 3. 2021, z částky 256.190 Kč od 5. 3. do 15. 3. 2021, z částky 232.690 Kč od 16. 3. do 8. 4. 2021, z částky 182.690 Kč od 9. 4. do 3. 5. 2021, z částky 167.690 Kč od 4. 5. do 10. 5. 2021 a z částky 157.690 Kč od 11. 5. 2021 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč. Tvrdí, že obchodní vztahy mezi žalobkyní a žalovaným probíhaly tak, že účastníci neuzavírali písemné kupní smlouvy, ale žalovaný objednával zboží u žalobkyně e-mailem nebo telefonicky, žalobkyně na základě toho zboží dodala, žalovaný zboží převzal a potvrdil toto na vystavené faktuře. Podle zavedené praxe stran splatnost jednotlivých kupních cen činila 14 dní po předání a převzetí zboží. Kupní cena byla stanovena prostřednictvím katalogu, tedy ceníku žalobkyně. Dne 19. 11. 2020 účastníci uzavřeli kupní smlouvu, jejímž předmětem byla koupě a prodej potravin specifikovaných v objednávce. Při odběru objednaného zboží byla vystavena faktura na částku 296.190 Kč splatná 3. 12. 2020. Žalovaný fakturu převzal bez výhrad, avšak provedl pouze částečné úhrady v celkové výši 138.500 Kč. Z toho uhradil dne 4. 3. 2021 částku 40.000 Kč, dne 15. 3. 2021 částku 23.500 Kč, dne 8. 4. 2021 částku 50.000 Kč, dne 3. 5. 2021 částku 15.000 Kč a dne 10. 5. 2021 částku 10.000 Kč. Žalovaná částka představuje nedoplatek na výše uvedenou fakturu. 2. Ve věci byl dne 8. 6. 2021 vydán platební rozkaz, který se však zrušil, neboť žalovaný proti němu podal v zákonné lhůtě odpor. Žalovaný namítl, že žalovaná částka 157.690 Kč byla stanovena nesprávně a neodpovídá skutečné výši dluhu žalovaného vůči žalobkyni. 3. Ještě před zahájením prvního jednání ve věci vzala žalobkyně žalobu částečně zpět ohledně celkové částky 19.690 Kč pěti podáními, kdy každé částečné zpětvzetí bylo učiněno na základě další platby žalovaného. Žalovaný v průběhu řízení tak uhradil žalobkyni 5 plateb, a to dne 16. 7. 2021 částku 3.690 Kč, dne 10. 6. 2021 částku 3.000 Kč, dne 25. 8. 2021 částku 3.000 Kč, dne 28. 12. 2021 částku 5.000 Kč a dne 4. 1. 2022 částku 5.000 Kč. Soud v souladu s ustanovením § 96 odstavců 1 a 2 občanského soudního řádu řízení v odpovídající části zastavil výrokem II. tohoto rozhodnutí. 4. Podle výpisu z živnostenského rejstříku je žalobkyně od roku 2013 držitelkou živnostenského oprávnění na dobu neurčitou pro výrobu, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a mezi její obory činnosti náleží velkoobchod a maloobchod. Žalovaný je od roku 1993 zapsán v obchodním rejstříku a předmětem jeho podnikání je hostinská činnost, koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, zprostředkovatelská činnost a prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin. 5. Dne 19. 11. 2020 vystavila žalobkyně fakturu – daňový doklad č. [rok] na žalovaného se splatností 3. 12. 2020. Z faktury soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému potravinářské zboží, a to hrášek zrno, hranolky, zeleninovou směs lázeňskou, kuřecí stehna, smažené kuřecí filety, špenátový protlak, americké brambory, papriku trikoloru, dančí plec, dančí kýtu, jelení kýtu a jelení kostky na guláš, to vše v celkové ceně 296.190 Kč včetně daně z přidané hodnoty. Faktura je podepsána žalobkyní. V místě, vyhrazeném pro potvrzení převzetí, je razítko žalovaného a podpis oprávněné osoby s textem: přijato sklad. 6. O přivezení zmíněného zboží žalovanému svědčí doklad o jízdách vozidla [registrační značka] firmy [jméno] [příjmení] z 19. 11. 2020, a obdobný doklad z téhož data vozidla [registrační značka]. 7. Předchozí obchodní spolupráci žalobkyně a žalovaného dokládá žalobkyně fakturou č. [rok] z 13. 10. 2020 splatnou 27. 10. 2020, na částku 41.991 Kč za potravinářské zboží obdobného charakteru. I tato faktura je podepsána žalobkyní a potvrzena žalovaným stejným způsobem jako žalovaná faktura. 8. Žalobkyně se pokusila dosáhnout úhrady žalované částky od žalovaného dopisem své právní zástupkyně ze dne 6. 5. 2021, která byla doručena žalovanému do datové schránky 7. 5. 2021. 9. Výpisy z účtu žalobkyně i žalovaného potvrzují výše uvedené platby žalovaného provedené jednak před zahájením tohoto řízení a jednak v jeho průběhu. 10. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně dodala žalovanému a žalovaný převzal dne 19. 11. 2020 potravinářské zboží výše uvedené, což žalovaný potvrdil podpisem a razítkem na faktuře na částku 296.190 Kč, splatné dne 3. 12. 2020. V předcházejícím měsíci říjnu 2020 žalobkyně dodala žalovanému opět potravinářské zboží v ceně 41.991 Kč, na dodávku vystavila doklad se splatností rovněž 14 dnů, žalovaný fakturu potvrdil svým razítkem i podpisem. Žalovaný na žalovanou fakturu zaplatil před zahájením tohoto řízení celkem 138.500 Kč a ke dni zahájení řízení mu zbývalo doplatit žalovanou částku 157.690 Kč. V průběhu řízení žalovaný provedl dalších 5 plateb na tutéž fakturu v celkové výši 19.690 Kč. Z žalované částky tak dosud zbývá částka 138.000 Kč. 11. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Koupě je upravena v občanském zákoníku v § 2079 a následujících. Podle § 2079 odstavec 1 občanského zákoníku kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo shora uvedené potravinářské zboží. Žalobkyně jakožto prodávající se zavázala, že žalovanému jakožto kupujícímu odevzdá předmět koupě, tedy potravinářské zboží. Žalobkyně si splnila svoji povinnost odevzdat předmět koupě žalovanému jakožto kupujícímu podle § 2087 občanského zákoníku tím, že dne 19. 11. 2020 předala žalovanému potravinářské zboží přesně specifikované ve faktuře. Žalobkyně tak umožnila ve smyslu § 2087 občanského zákoníku žalovanému nabýt vlastnické právo k předmětu koupě. Žalovaný předmětné zboží od žalobkyně převzal a bylo mu tak umožněno nakládat s předmětem koupě vždy v místě plnění na adrese jeho sídla, jak je uvedeno v § 2088 občanského zákoníku. Žalovaný tedy splnil svoji povinnost převzít předmět koupě podle § 2079 odstavec 1 občanského zákoníku, avšak nedostál své povinnosti zaplatit žalobkyni kupní cenu v plné výši, ale pouze částečně. Částečné plnění ze strany žalovaného ve výši 138.500 Kč a 19.690 Kč, má účinky uznání zbytku dluhu, neboť z okolností lze usoudit, že tímto plněním žalovaný uznal i zbytek dluhu. Účinky uznání dluhu ve smyslu § 2053 občanského zákoníku představují vyvratitelnou právní domněnku trvání uznaného dluhu v okamžiku jeho uznání. 12. S ohledem na pět výše uvedených částečných plnění v průběhu tohoto řízení zbývá žalovanému doplatit ještě 138.000 Kč na jistině. Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením celé částky 296.190 Kč, vyúčtované ve shora zmíněné faktuře, dnem následujícím po její splatnosti, tedy dne 4. 12. 2020. Od téhož dne žalobkyni vzniklo podle § 1970 občanského zákoníku právo na úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení 351/2013 Sb., když jinou sazbu úroků z prodlení si účastníci neujednali. S ohledem na částečné úhrady žalovaného před zahájením tohoto řízení i v jeho průběhu náleží žalobkyni úroky z prodlení z částek, snižovaných o tato částečná plnění v závislosti na datu jednotlivých plateb, kdy tyto údaje jsou uvedeny výše. Ze zbývající nezaplacené částky 138.000 Kč náleží žalobkyni úrok z prodlení až do zaplacení. 13. V daném případě jde o vzájemný závazek žalobkyně a žalovaného jakožto podnikatelských subjektů, a žalobkyni proto vzniklo podle § 3 vládního nařízení 351/2013 Sb. právo na paušální náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky 1.200 Kč, což zahrnuje pouze náklady žalobkyně, nikoliv její právní zástupkyně. 14. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti považuje soud žalobu žalobce za důvodnou, a proto ji vyhověl. 15. Žalovaný navrhl přerušení řízení podle § 110 občanského soudního řádu s tím, že by uhradil zbytek dluhu ve třech splátkách po 46.000 Kč do konce měsíce března 2022. Žalobkyně však přerušení řízení nenavrhla a s přerušením řízení nesouhlasila, proto soud nemohl o přerušení řízení rozhodnout ve smyslu § 110 o. s. ř. Lhůtu plnění určil soud v obvyklé délce tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí v souladu s ust. § 160 odstavec 1 o. s. ř. V řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by umožňovaly povolit žalovanému k úhradě dluhu lhůtu delší či plnění ve splátkách. 16. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět pro chování žalovaného, který až v průběhu tohoto řízení zaplatil žalobkyni 19.690 Kč. Ve zbytku předmětu sporu měla žalobkyně úspěch. Soud proto v souladu s ust. § 142 odstavec 1 ve spojení s ust. § 146 odstavec 2 věty druhé o. s. ř. přiznal žalobkyni plnou náhradu účelně vynaložených náklad