29 C 184/2022-71 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 18. 2. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 915,41 Kč s příslušenstvím a částku 525,69 Kč s příslušenstvím. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [anonymizováno] [právnická osoba], uzavřela se žalovanou účastnickou smlouvu – zákaznickou smlouvu [číslo] k telefonním číslům [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalované doplňkové služby (služby třetích stran) v ceně 915,41 Kč za období od 20. 10. 2017 do 19. 11. 2017, které právní předchůdkyně žalobkyně vyúčtovala žalované vyúčtováním ze dne 20. 11. 2017 [číslo] se splatností dne 8. 12. 2017. Dále právní předchůdkyně žalobkyně vyúčtovala žalované poskytnuté doplňkové služby v částce 525,69 Kč vyúčtováním ze dne 20. 10. 2017 [číslo] za období od 20. 9. 2017 do 19. 10. 2017, se splatností dne 7. 11. 2017. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 a to s účinností ke dni 3. 7. 2020. Postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 30. 7. 2020. 2. Zdejší soud v dané věci vydal dne 13. 4. 2022 pod č. j. EPR 38870/2022-5 elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Soud proto dříve vydaný elektronický platební rozkaz v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušil a v dané věci nařídil ústní jednání. 3. Ve věci byly naplněny podmínky § 115a o.s.ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení, když žalobkyně s takovým postupem výslovně souhlasila v rámci žaloby, žalovaná na výzvu soudu s poučením podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nereagovala, má se za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Současně povaha věci umožňuje rozhodnout výhradně na základě účastníky předložených listinných důkazů. 5. Z listin předložených žalobkyní byl zjištěn skutkový stav uváděný žalobkyní v žalobě. Podle účastnické smlouvy [číslo] byla žalované žalobkyní poskytnuta telefonní čísla [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo]. Žalované byly v souladu se smlouvou poskytnuty sjednané služby u těchto telefonních čísel, a to včetně doplňkových služeb. Jedná se o další služby podle ceníku, které byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna poskytovat podle čl. 3 Všeobecných obchodních podmínek. Za poskytnuté doplňkové služby se žalovaná zavázala řádně uhradit cenu, a to v rámci vyúčtování od právní předchůdkyně žalobkyně. Jedná se zejména o volání informační a asistenční linky, SMS s označením můj limit, SMS info a předplacené služby např. uvítací tóny. 6. Právní předchůdkyně žalobkyně vyúčtovala žalované poskytnuté doplňkové služby v částce 915,41 Kč vyúčtováním ze dne 20. 11. 2017 [číslo] za období od 20. 10. 2017 do 19. 11. 2017, se splatností dne 8. 12. 2017. Dále právní předchůdkyně žalobkyně vyúčtovala žalované poskytnuté doplňkové služby v částce 525,69 Kč vyúčtováním ze dne 20. 10. 2017 [číslo] za období od 20. 9. 2017 do 19. 10. 2017, se splatností dne 7. 11. 2017. Žalovaná řádně vystavovaná vyúčtování služeb nehradila, přičemž z důvodu své procesní pasivity ani netvrdila, že by vyúčtování byla vystavena neoprávněně, či že je řádně uhradila. 7. Na základě takto zjištěného skutkového stavu vzal soud za prokázané, že žalovaná si objednala doplňkové služby prostřednictvím sítě právní předchůdkyně žalobkyně, které využila, tyto služby u poskytovatele nereklamovala a vyúčtované ceny za služby neuhradila. 8. Podle ustanovení § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném ke dni účinnosti smluv mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, se pro účely tohoto zákona rozumí službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. 9. V posuzované věci se tedy nejedná o platbu za službu elektronické komunikace, ale o výjimku ze služeb elektronické komunikace – o službu nabízející obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací. 10. Vztah mezi účastníky je třeba posoudit jako inominátní smlouvu podle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku, kdy právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované možnost objednání služeb třetích stran prostřednictvím telekomunikační sítě, žalovaná se zavázala za tyto služby uhradit vyúčtovanou cenu. 11. O postoupení pohledávky byla žalovaná prokazatelně postupitelem písemně informována a byla vyzvána k úhradě dlužné částky na účet žalobkyně, jak vyplývá z dopisu ze dne 30. 7. 2020 spolu s podacím lístkem. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání této žaloby. Právní zástupce žalobkyně žalovanou opětovně vyzýval k úhradě dlužných částek, o čemž svědčí předžalobní upomínka ze dne 22. 9. 2020 spolu s podacím lístkem. Přesto žalovaná žalobkyni na svůj dluh ničeho neuhradila. 12. Po podřazení zjištěného skutkového stavu ve věci pod výše citovaná ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba byla v plném rozsahu podána důvodně, proto jí vyhověl a zavázal žalovanou k úhradě částky tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení, soud žalobkyni přiznal rovněž požadovaný úrok z prodlení, když tento nárok je v souladu se zákonnou úpravou, konkrétně s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná. Soud při stanovení výše odměny postupoval podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále„ advokátní tarif“), jelikož návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, v němž je nárok žalobkyně odvozován od účastnické smlouvy, je v konkrétní projednávané věci typickou formulářovou žalobou. Jednotlivé žalobní návrhy žalobkyně jsou skutkově a právně obdobné, návrhy mají podobu vzoru, od něhož se odlišují v minimální míře pouze tak, aby mohl být návrh co do určitosti účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Náklady řízení, jež byly žalobkyni přiznány, tak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále odměna za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí věci, podání žaloby, předžalobní výzva) 3x 200 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1 AT, režijní paušál ke každému z úkonů právní služby ve výši 3x 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT a 21% náhrada DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem soud výrokem II. přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. 14. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Soud neshledal důvody pro stanovení jiné lhůty.