34 C 252/2023 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci částku 26.049 Kč, úrok 1.257 Kč, poplatky 400 Kč, smluvní pokutu 2.495 Kč a smluvní pokutu 983 Kč s úrokem ve výši 21,55 % ročně z částky 26.049 Kč za dobu od 26.1.2023 do zaplacení a úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 26.049 Kč za dobu od 26.1.2023 do zaplacení. Žalobce tvrdí, že 27.5.2022 uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, podle níž žalované poskytl úvěr 30.000 Kč, kdy částka 27.500 Kč byla převedena na účet žalované a částka 2.500 Kč byla uhrazena na účet zprostředkovatele úvěru. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr uhradit v 25 měsíčních splátkách po 1.500 Kč, kdy první splátka byla splatná dne 20.6.2022. Žalovaná neuhradila splátky splatné v období listopadu 2022 až ledna 2023. Žalobce proto úvěr ke dni 25.1.2023 zesplatnil. Dlužná částka se skládá z neuhrazené jistiny úvěru 21.806 Kč a neuhrazených měsíčních splátek 5.500 Kč, konkrétně pak na celkové jistině 26.049 Kč a na úroku obsaženém v dlužných splátkách 1.257 Kč. Za odeslané upomínky účtoval žalobce v souladu se smlouvou žalované poplatky v celkové výši 400 Kč. Dále žalobce požaduje smluvní pokutu 499 Kč za každou neuhrazenou splátku úvěru, celkem 2.495 Kč, a smluvní pokutu za prodlení s úhradou zesplatněného úvěru ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za dobu od 26.1.2023 do 2.3.2023 ve výši 983 Kč. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 21,55 % ročně z dlužné jistiny. Podáním ze dne 17.8.2023 žalobce doplnil podrobný výpočet jednotlivých složek požadované částky. Dále uvedl, že před uzavřením smlouvy byla posouzena úvěruschopnost žalované, kdy žalobce zjistil příjmy žalované ve výši 22.452 Kč měsíčně z pracovního poměru a 17.009 Kč měsíčně z důchodu. Žalovaná dále doložila výdaje na bydlení, které byly porovnány s normativními náklady. Žalovaná skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnila, předložené listinné důkazy nevyvrátila, ve věci samé se na výzvu soudu nevyjádřila. Procesní strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu, když žalobce s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil, žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, má se proto za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že byla uzavřena dne 27.5.2022 mezi žalobcem jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem. Žalobce se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 30.000 Kč, který měla žalovaná uhradit v 25 měsíčních splátkách po 1.500 Kč počínaje 20.6.2022. Úvěr měl být ve výši 2.500 Kč poskytnut na účet zprostředkovatele úvěru jako provize za zprostředkování. Úrok byl sjednán ve výši 21,55 % ročně. Dle článku IV.2. je žalovaná povinna v případě prodlení s úhradou některé splátky uhradit smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Pro případ zesplatnění úvěru v důsledku prodlení s úhradou splátek byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky úvěru. Poplatek za upomínku činí 100 Kč. Dle výpisu z účtu byla dne 2.6.2022 poskytnuta částka úvěru 27.500 Kč na účet žalované uvedený ve smlouvě. Dopisem ze dne 25.10.2022, ze dne 25.11.2022 a ze dne 26.12.2022 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu. Dopisem ze dne 25.1.2023 bylo žalované oznámeno zesplatnění úvěru a žalovaná vyzvána k úhradě. Dle listiny označené jako bonita smlouvy představuje dluh žalované částku 27.306 Kč, která je tvořena neuhrazenými splátkami ve výši 6.500 a jistinou úvěru 21.806 Kč, která představuje poskytnutý úvěr ve výši 30.000 Kč po zohlednění příslušných částí splátek, které měly uhrazovat jistinu úvěru. Při posuzování úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy vycházel žalobce z formuláře vyplněného žalovanou (č.l. 19 a 20 spisu), ze kterého vyplývá žalovanou deklarovaný příjem domácnosti 35.000 Kč, náklady na bydlení 16.500 Kč s tím, že žalovaná nemá žádné další splátky úvěrů ani vyživovací povinnosti. Výše nájemného je doložena nájemní smlouvou, výše příjmů žalované výplatní páskou na částku 22.452 Kč a oznámením o výši důchodu v částce 17.009 Kč. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Se shora zjištěných skutečností vyplývá, že žalovaná platně uzavřela s žalobcem úvěrovou smlouvu a byl jí poskytnut úvěr ve výši 30.000 Kč. Žalovaná však sjednané splátky úvěru nehradila, proto žalobce ke dni 25.1.2023 úvěr zesplatnil a žalovanou vyzval k úhradě dluhu představujícího neuhrazené splátky ve výši 5.500 Kč a dlužnou jistinu úvěru 21.806 Kč. V souvislosti s neuhrazením splátek žalobci vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty 2.495 Kč a v důsledku zasílání upomínek žalované na úhradu poplatků ve výši 400 Kč. Jelikož žalovaná neuhradila dlužnou částku ani po zesplatnění úvěru, je povinna uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za dobu od 26.1.2023 do 2.3.2020 Smluvní pokuta za uvedené období činí 983 Kč. Dále je žalovaná povinna hradit sjednaný úrok z jistiny poskytnutého úvěru. Žalovaná neuhradila věřiteli dluh, jsou tak ve smyslu ustanovení § 1968 občanského zákoníku ode dne následujícího po zesplatnění úvěru v prodlení s úhradou dluhu a žalobci ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku přísluší právo domáhat se úroků z prodlení ve výši v souladu s ustanovením § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na shora uvedené soud uložil žalované povinnost uhradit žalobci dlužnou částku s příslušenstvím a smluvní pokutou tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, kdy zcela úspěšnému žalobci soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku 1.248 Kč a z odměny za právní zastoupení 1.500 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za tři úkony právní služby, kterými jsou příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a sepis žalobního návrhu. Ke každému úkonu náleží dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., paušální náhrada hotových výdajů v částce 100 Kč, celkem 300 Kč. Za účelný úkon nelze považovat doplňování základních skutkových tvrzení na výzvu soudu, neboť tato měla být uvedena již v žalobním návrhu. Jelikož je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, je třeba částku odměny a náhrad navýšit o 21 % náhradu za tuto daň. Celkem se tak jedná o částku 3.123,50 Kč. Dle názoru soudu jsou v projednávané věci splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení o zaplacení peněžité pohledávky s tarifní hodnotou nepřesahující částku 50.000 Kč, kdy řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V posuzované věci se jedná o věc typově jednoduchou po právní a skutkové stránce. Právní služby poskytované advokátem proto jsou v podstatě mechanickou rutinní činností. Pojem tzv. formulářové žaloby ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu nelze dle názoru soudu vykládat příliš úzce. Formulářový charakter žaloby spočívá i v totožnosti argumentace žalobce, z níž odvozuje svůj nárok, a kterou může stále opakovat. Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, v němž je nárok žalobce odvozován od smlouvy o úvěru, je v konkrétní projednávané věci typickou formulářovou žalobou, jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Liší se v podstatě pouze údajem o osobě žalované, identifikací smlouvy, datem jejího ukončení a výpočtem dlužné částky a příslušenství. Návrh neobsahuje žádnou pro tuto věc jedinečnou či složitou skutkovou nebo právní argumentaci, ale naopak je vytvořen právě pro účely co nejčastějšího využití pro řadu obdobných případů, a to při změně pokud možno co nejméně údajů v žalobním návrhu uvedených. Opakovanost používaného vzoru a četnost podávání takovýchto typových návrhů žalobcem je soudu z jeho rozhodovací činnosti známa (např. ve věcech vedených pod sp. zn. 11 C 153/2020, 42 C 59/2020, 24 C 57/2020, 29 C 40/2020 a další). V této souvislosti soud odkazuje na totožné závěry při hodnocení povahy tzv. formulářových žalob na usnesení Krajského soudu v Brně č.j. 27 Co 318/2016-134. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když důvody pro stanovení delší lhůty