34 C 379/2023 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci částku 14.000 Kč s úrokem ve výši 4.755,85 Kč za dobu od 13.4.2006 do 12.4.2007 a se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 2.7.2015 do zaplacení. Žalobce tvrdí, že 13.4.2006 uzavřel právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], s žalovanou smlouvu o půjčce, podle níž žalované poskytl částku 14.000 Kč. Žalovaná se dále zavázala uhradit souhrnný poplatek ve výši 9.296 Kč. Žalovaná měla provést úhradu v 52 týdenních splátkách, poslední splátka byla splatná 12.4.2007. Žalovaná uhradila celkem právnímu předchůdci žalobce 4.540,15 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.6.2015 byla pohledávka za žalovanou postoupena na [právnická osoba] [anonymizováno] a smlouvou ze dne 24.8.2018 na žalobce. Žalovaná skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnila, předložené listinné důkazy nevyvrátila. Procesní strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu, když na výzvu soudu se žalovaná nevyjádřila, žalobce s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil. Skutková zjištění učinil soud z listinných důkazů. Ze smlouvy o půjčce ze dne 13.4.2006 ve spojení se Smluvními podmínkami Smlouvy o půjčce soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem. Žalovaná potvrdila svým podpisem na smlouvě, že právní předchůdce žalobce jí poskytl částku ve výši 14.000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutou částku 14.000 Kč a dále tzv. souhrnný poplatek ve výši 9.296 Kč v pravidelných týdenních splátkách po 448 Kč. Smlouvami o postoupení pohledávek ve spojení se seznamem postupovaných pohledávek byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce. Postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 25.6.2015 a dopisem ze dne 14.9.2018. Zástupce žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 26.4.2023. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou dne 13.4.2006 smlouvu o půjčce shora uvedeného obsahu. Žalované byla poskytnuta částka 14.000 Kč a zavázala se ji splácet výše popsaným způsobem. Žalovaní uhradila celkem 4.540,15 Kč. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil následujícím způsobem. Dne 1.1.2014 nabyl účinnosti občanský zákoník č. 89/2012 Sb. a zároveň pozbyl účinnosti občanský zákoník dosavadní č. 40/1964 Sb., a obchodní zákoník č. 513/1991 Sb. V souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. se však vznik závazkového vztahu mezi účastníky a práva a povinnosti z něj vzniklé budou řídit právní úpravou platnou do konce roku 2013, tedy obchodním zákoníkem a dosavadním občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb., dále jen„ občanský zákoník“). Soud tedy vycházel z ustanovení § 657 a následujících občanského zákoníku, která upravují smlouvu o půjčce. Dle ustanovení § 657 občanského smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Ohledně uvedené smlouvy soud považuje za právně významné tyto další skutečnosti. Dohodnutou částku 14.000 Kč se žalovaná zavázala splatit v 52 týdenních splátkách po 448 Kč. Z této částky po odpočtu poskytnutých peněžních prostředků 14.000 Kč zbývá částka 9.296 Kč, která je obecně nazvána souhrnným poplatkem. Tento poplatek pak má dle názoru soudu nahrazovat jinak ve smlouvě o půjčce běžně sjednávaný úrok za poskytnutí finančních prostředků. Jelikož ve smlouvě není konkrétně uvedeno, za jaké konkrétní služby by měl být tento poplatek hrazen, představuje v celé své výši odměnu žalobce za poskytnutí půjčky. Znamená to tedy, že za dobu 52 týdnů měla podle smlouvy žalovaná zaplatit kromě jistiny ještě 66,4 % z této jistiny navíc. Takovouto odměnu za poskytnutí půjčky soud považuje za nepřiměřeně vysokou a z tohoto důvodu v rozporu s dobrými mravy, zvlášť za situace, kdy právní předchůdce žalobce se snažil takto formulovaným ujednáním zamaskovat skutečný účel účtování této částky žalované. Ujednání o souhrnném poplatku ve výši 9.296 Kč je proto neplatné dle ustanovení § 39 občanského zákoníku. Jde o spotřebitelskou smlouvu, a právní předchůdce žalobce při jejím uzavírání byl ve fakticky výhodnějším postavení, neboť měl odbornou převahu nad žalovanou jakožto spotřebitelem, kterému poskytoval své služby v podobě půjčky, jednotlivá smluvní ujednání mající povahu adhezní smlouvy navíc žalovaná nemohla co do jejich obsahu nikterak ovlivnit. Proto je třeba od právního předchůdce žalobce vyžadovat a očekávat, že se ve vztahu k žalované jakožto spotřebiteli bude chovat poctivě. Za této situace žalobci náleží právo na úhradu poskytnuté půjčky ve výši 14.000 Kč. Jelikož dle tvrzení žalobce uhradila žalovaná částku 4.540,15 Kč, náleží žalobci právo na úhradu částky 9.459,85 Kč, která se stala splatnou dne 12.4.2007, tj. marným uplynutím doby pro poslední splátku sjednané ve smlouvě. Ode dne 13.4.2007 je žalovaná v prodlení a žalobci tak náleží právo na úrok z prodlení v zákonné výši. Soud proto přiznal žalobci právo na zaplacení částky 9.459,85 Kč s úrokem z prodlení z této částky v zákonem stanovené výši od žalobcem požadovaného data 2.7.2015 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 občasného soudního řádu. Žalobce byl ve věci úspěšný ohledně 57 % předmětu řízení (při vyčíslení částky včetně příslušenství se ke dni rozhodnutí soudu jedná o částku 16.583,67 Kč), neúspěšný ohledně 43 % předmětu řízení (při vyčíslení částky včetně příslušenství se ke dni rozhodnutí soudu jedná o částku 12.714,93 Kč). Žalobci tak náleží právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 14 %. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, z odměny za právní zastoupení 900 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za tři úkony právní služby, kterými jsou příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a sepis žalobního návrhu. Ke každému úkonu náleží dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., paušální náhrada hotových výdajů v částce 100 Kč, celkem 300 Kč. Jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty, je třeba částku odměny a náhrad navýšit o 21 % náhradu za tuto daň. Celkem se tedy jedná o částku 2.252 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobci náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 14 %, soud mu přiznal na náhradě nákladů řízení částku 315,28 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Soud neshledal důvody pro stanovení jiné lhůty.