42 C 110/2023-31 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou k Okresnímu soudu v Hodoníně dne 19. 6. 2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 5 410 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení. 2. Okresní soud v Hodoníně usnesením ze dne 9. 8. 2022, č. j. EPR 168509/2022-10, vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil k rozhodnutí Okresnímu soudu Brno-venkov. Nadepsané usnesení nabylo právní moci dne 7. 9. 2022. 3. Žalobce uvedl, že je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popřípadě provozovatelem, motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobce se proto po žalovaném domáhá zaplacení tohoto příspěvku. Žalobce zjistil, že osobní automobil s objemem válců nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaný jako provozovatel tohoto vozidla neměl ode dne 8. 6. 2020 do dne 31. 10. 2020 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena v ust. § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“). Vozidlo tak bylo nepojištěno 146 dní. Žalobci tak dle ustanovení § 4 odst. 1 zákona, vznikl vůči žalovanému nárok na příspěvek do garančního fondu, který se dle § 4 odst. 3 zákona určí jako součin počtu dní, kdy bylo vozidlo provozováno bez pojištění odpovědnosti z jeho provozu, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dále mu vznikl nárok na zaplacení nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalobce v souladu se zákonem zaslal žalovanému dne 27. 5. 2021 výzvu k úhradě příspěvku a nákladů na jeho mimosoudní vymáhání, žalobce za den doručení výzvy žalovanému považuje 15. den po jejím odeslání, tj. den 11. 6. 2021, splatnost příspěvku tak nastala po uplynutí 60 dnů od doručení výzvy, tedy ke dni 10. 8. 2021. Žalovaný však ničeho neuhradil, a to i přes zaslání předžalobní výzvy. Žalobce se proto po žalovaném domáhá zaplacení částky 5 410 Kč, která je tvořena jednak neuhrazeným příspěvkem do garančního fondu v částce 5 110 Kč a jednak poplatkem spojeným s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobce v žalobě zcela konkrétně specifikoval výpočet dlužného příspěvku, ohledně něj i nároku na zaplacení poplatku odkázal na příslušnou právní úpravu. Žalobce se s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou peněžitého dluhu domáhá zaplacení úroku z prodlení, a to z částky 5 110 Kč ode dne následujícího po splatnosti příspěvku spolu s náklady na jeho uplatnění. 4. Žalobcem bylo sděleno, že žalovaný se stal vlastníkem předmětného vozidla na základě kupní smlouvy dne 27. 3. 2020, kdy vozidlo bylo žalovanému prodáno vlastníkem dle registru silničních vozidel. Pokud k zápisu žalovaného do registru silničních vozidel došlo později, či nedošlo vůbec, pak tento zápis má pouze deklaratorní, nikoliv konstitutivní účinky. Pokud totiž osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel na základě výzvy žalobci sdělí a doloží, že v předmětném období vlastníkem vozidla nebyla, uplatní žalobce v souladu s § 4 odst. 6 zákona svůj nárok na příspěvek vůči skutečnému vlastníku vozidla, o němž se tímto postupem dozvěděla. Osobou povinnou k zaplacení příspěvku je tak žalovaný. Žalovaný dluh nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy ze dne 16. 3. 2022. 5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tvrzení žalobce nerozporoval, neuvedl, že není osobou povinnou k zaplacení příspěvku, či že by dlužnou částku, byť jen zčásti, uhradil. Ve věci soud rozhodl bez nařízení jednání v souladu s ust. § 115a o.s.ř., když žalobce s takovým postupem výslovně v návrhu na zahájení řízení souhlasil a k výzvě soudu se nevyjádřil, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil a má se proto za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Rozsudek však byl vyhlášen veřejně. 6. Soud na základě žalobních tvrzení, listinných důkazů předložených žalobcem a vyžádaných soudem zjistil následující skutkový stav. Žalobce žalovaného výzvou ze dne 27. 5. 2021 vyzval k úhradě příspěvku do garančního fondu celkem v částce 5 110 Kč, a to ve lhůtě do 60 dnů, kdy výzva obsahovala veškerá potřebná poučení. Dle tvrzení žalobkyně, které žalovaný nerozporoval, lhůta k zaplacení příspěvku uplynula dnem 10. 8. 2021, když žalobce za den doručení výzvy považuje 15. den po jejím odeslání, tedy den 11. 6. 2021. Žalovaný tak byl ode dne 11. 8. 2021 v prodlení se zaplacením příspěvku. Žalovaný byl ohledně úhrady příspěvku a nákladů na jeho mimosoudní vymáhání žalobcem vyzýván upomínkou ze dne 2. 9. 2021. Žalovaný žalobci ničeho neuhradil, a to i přes zaslání předžalobní upomínky jeho právním zástupcem (upomínka ze dne 16. 3. 2021 spolu s poštovním podacím archem z téhož dne s informací k zásilce ohledně dodání zásilky). 7. Ze sdělení Městského úřadu Šlapanice, Odboru dopravy ze dne 5. 5. 2023 a karty vozidla soud zjistil, že v registru silničních vozidel jako vlastník a provozovatel vozidla – [značka automobilu], model [anonymizováno], [registrační značka], [VIN kód], byl v době od 8. 6. 2020 do 31. 10. 2020 zapsán [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa]. Z kupní smlouvy uzavřené dne [datum] mezi [jméno] [příjmení] jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím bylo zjištěno, že předmětem smlouvy byl prodej a koupě vozidla [značka automobilu], [VIN kód]. 8. Bylo tak prokázáno, že v rozhodném období byl v registru silničních vozidel evidován jako vlastník a provozovatel předmětného osobní automobil s objemem válců nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3, [registrační značka], [jméno] [příjmení], avšak z žalobcem předložené kupní smlouvy vyplývá, že již k datu 27. 3. 2020 bylo vlastnické právo k předmětnému vozidlu převedeno na žalovaného. Protože žalovaný v řízení netvrdil nic o tom, kdy byla zaplacena kupní cena a kdy bylo vozidlo předáno (tj. že by se tak stalo později než 27. 3. 2020), má soud v souladu s § 1099 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku za to, že vlastnické právo k předmětnému vozidlu bylo převedeno na žalovaného ke dni 27. 3. 2020 a počínaje tímto dnem byl žalovaný vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla. Dále bylo prokázáno, že žalovaný jako provozovatel předmětného vozidla porušil povinnost dle ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění platném a účinném v daném období (dále jen„ zákon“), když v době od 8. 6. 2020 do 31. 10. 2020, tj. 146 dní, provozoval vozidlo bez pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou tímto vozidlem. Žalobci tak v souladu s ust. § 4 odst. 1 zákona vznikl vůči žalovanému nárok na zaplacení příspěvku za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. Předložením kupní smlouvy se totiž žalobci podařilo vyvrátit právní domněnku stanovenou ustanovením § 4 odst. 2 zákona, že při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla, a tedy osobou povinnou k zaplacení příspěvku je žalovaný. V souladu s ust. § 4 odst. 7 zákona proto žalobce vyzval žalovaného k úhradě tohoto příspěvku, jehož výše byla určena podle ust. § 4 odst. 3 zákona součinem počtu dní, po které bylo vozidlo provozováno bez pojištění odpovědnosti z jeho provozu (146 dní) a příslušné denní sazby pro daný druh vozidla, kdy žalobce denní sazbu určil v souladu s ust. § 2 odst. 1 písm. f) vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve výši 35 Kč. Výše příspěvku tak činí 5 110 Kč. Žalovaný byl v souladu s ust. § 4 odst. 4 zákona povinen žalobci zaplatit i náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši dle § 2a uvedené vyhlášky tedy v částce 300 Kč. Výzva k úhradě příspěvku i nákladů byla zaslána žalovanému a splatnost příspěvku včetně nákladů na jeho vymáhání nastala dne 10. 8. 2021. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku neuhradil, žalobce se tak po něm oprávněně domáhá jak částky 5 110 Kč odpovídající příspěvku do garančního fondu, tak částky 300 Kč odpovídající nákladům na jeho mimosoudní vymáhání, tedy celkem částky 5 410 Kč. 9. Protože žalovaný nezaplatil žalobci ve lhůtě splatnosti peněžitý dluh, žalobce se tak po něm oprávněně ve smyslu ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník domáhá i zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši určené dle § 1 nařízení vlády číslo 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky. 10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odstavec 1 o.s.ř., když plně úspěšný žalobce má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, které je tento povinen zaplatit k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Celkové náklady řízení přitom představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení vypočítané podle vyhl.