42 C 13/2022-73 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 21.1.2022 ve znění dalších podání a po připuštění změny žalobního petitu se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované jednak uložena povinnost vydat mu movité věci, jak jsou specifkovány ve výroku I. tohoto rozsudku, a jednak určení, že je vlastníkem ¼ nemovitých věcí specifikovaných ve výroku II. tohoto rozsudku. Tvrdil, že žalované daroval na základě ústně uzavřených darovacích smluv movité dary, kdy šlo o kabelku Louis Vuitton Tullum Vintage Handbag, další kabelku Louis Vuitton Neverfull MM, kabelku FENDI, norkový kožich, prsten z růžového zlata a robot Kitchenaid, kdy se tak mělo stát vždy z lásky. První kabelku jí měl darovat v dubnu 2019 ke 43. narozeninám, druhou kabelku zakoupil dne 30.10.2019, neuvedl, kdy jí daroval žalované. Kabelku FENDI jí pak měl darovat ke 40. narozeninám, norkový kožich v roce 2018, prsten z růžového zlata ke 45. narozeninám a robot Kitchenaid k nespecifikovaným Vánocům. Žalobce v doplnění žaloby upřesňoval popis jednotlivých darovaných věcí, k některým pak okolnosti jejich koupě. K darovanému podílu na nemovitých věcech tvrdil, že dne 20.9.2016 uzavřel se žalovanou darovací smlouvu, na základě které jí daroval podíl o rozsahu id. ¼ nemovitých věcí – pozemku parc. [číslo] [anonymizována čtyři slova] a pozemku parc. [číslo] [anonymizováno], zapsaných na [list vlastnictví] a před darováním na [list vlastnictví], nacházejících se v obci a k.ú. [obec]. Uvedl, že dne 15.10.2021 žalovanou písemně vyzval k vrácení všech darů, kdy šlo o odvolání daru pro nevděk, odstoupení od darovací smlouvy. Na to žalovaná nikterak nereagovala. Listinu však měla k dispozici, neboť jí předkládala v řízení o rozvod manželství. K důvodům, pro které došlo k odvolání darů doplnil, že žalovaná hrubě porušovala rodinné, společenské normy i mravy, dárci ublížila, kdy jej vystavila zavrženíhodné životní situaci, když jej opakovaně obvinila před Policií ČR z násilných činů vůči ní, z psychického týrání, kdy sama se soustavně po dobu manželství intimně stýkala s jinými muži. Dále měla o žalobci šířit nepravdivé informace týkající se jeho sexuálních schopností, a to i mezi jeho obchodními partnery, měla rozprodávat drobné předměty domácnosti. Dále se měla bezdůvodně obohatit ve firmě dárce, když fakticky nepracovala, pobírala mzdu. Po žalobci dlouhodobě vyžadovala výživné, nestarala se o domácnost, která tak byla značně zanedbaná. Dlouhodobě nevedla společné děti k řádnému životu a zanedbávala jejich životosprávu a výchovu. Jediným zájmem žalované měly být jen finanční prostředky a hmotné dárky. Po celou dobu se měla nechat vyživovat dárcem, neměla vztah k rodinnému domu, veškeré rekonstrukce i investice realizoval dárce. Měla se uchýlit ke lži, že byla přinucena k rozdělení společného jmění manželů žalobcem, na jehož základě se stala majitelkou domu, což není pravdou. Měla prohlašovat, že dům nepotřebuje, prodá ho, když opomíjela, že šlo o rodinný dům, kde před rozvratem žily obě děti. Minimálně od dubna roku 2021 se měla žalovaná intimně stýkat s jiným mužem. Na základě intimních vztahů s jinými muži podala žádost o rozvod manželství, které svým chováním rozvrátila. Dne 8.7.2021 měl být žalobce nucen podat vysvětlení na Polici ČR, kdy byl zřejmě žalovanou nařčen z trestného činu nebo přestupku týkajícího se násilného chování. Žalovaná má soustavně šířit o žalobci pomluvy, že se jej bojí a cítí k němu odpor. Měla jej nařknout ze sexuálního vydírání a z násilí, na základě čehož musel podat vysvětlení na Policii ČR. Žalovaná má dále dlouhodobě poškozovat dobré jméno dárce a činit mu v obci ostudu. V rámci rozvodového řízení pak měla šířit nepravdivé informace o dárcově ponižování, doprošování a vyhrožování, jeho násilných sklonech a sexuálním násilí. Má tak být zřejmé, že se žalovaná vůči dárci na veřejnosti a za přítomnosti svědků, ale i před nezletilým synem a zletilou dcerou dopouští hrubého jednání spočívajícího ve slovních urážkách a pomluvách. Má vůči dárci šířit značnou nenávist, svým chováním mu úmyslně ubližovat, neustále jej zostuzovat, usilovat pouze o získání finančních výhod a majetku, který bude schopna zpeněžit. Žalovaná jako obdarovaná se tak měla chovat k žalobci jako dárci tak, že tím porušila dobré mravy. Její chování spočívající v šíření nepravd, polopravd a lží dosahuje takové intenzity, že to žalobci způsobilo problémy ve vesnici, kde žije a vychovává syna. Žalobce proto odstoupil od všech darovacích smluv, odvolal dary pro nevděk a požádal žalovanou o vrácení všech darů, respektive o součinnost na katastru nemovitostí při učinění souhlasného prohlášení o vlastnictví podílu na nemovitostech. Žalovaná měla uvést, že takové výzvy ignoruje. Žalobce se proto svých nároků domáhá formou podání žaloby. Následně ještě doplňoval, že žalovaná lživě u soudu v jiném řízení popírá placení výživného, v čemž viděl rovněž nevděk žalované. 2. Žalovaná se ve věci vyjadřovala tak, že s uplatňovaným nárokem nesouhlasí. Není pravdou, že by vlastnila či držela v žalobě specifikované movité věci, ani to, že by je od žalobce dostala darem. Předměty darů pak nejsou dostatečně specifikovány. Předměty tak není možno vydat, když jí není známo, o jaké předměty jde. K podílu na nemovitých věcech se vyjadřovala tak, že tyto dříve vlastnila rodina žalované, následně došlo k převodu podílu na žalobce. V rámci modifikace zákonného rozsahu společného jmění manželů za trvání manželství došlo k celkovému narovnání právních vztahů mezi účastníky, kdy předmětný podíl na pozemcích byl převeden zpět na žalovanou, tato do svého vlastnictví v rámci majetkového narovnání nabyla i funkčně související nemovitost. Požadavek na vrácení daru – nemovitostí, které byly rodinným majetkem žalované, tak měla za rozporný s dobrými mravy. K důvodům pro vrácení daru se vyjadřovala tak, že se nezakládají na pravdě, navíc nejsou pro vrácení darů způsobilé, nestojí na stejných tvrzeních, která byla obsažena v odvolání darů. Pouze v něm obsažené důvody by měly být předmětem dokazování. Žalovaná odmítla, že by se dopustila vůči žalobci jakéhokoliv jednání, jež by mohlo být posuzováno jako hrubý rozpor s dobrými mravy, navíc takové jednání není v odvolání daru dostatečně konkretizováno. Odvolání daru tak měla za zdánlivé právní jednání. Připustila, že měla se žalobcem konflikty, jeho jednání vůči ní mělo znaky domácího násilí, proto věc oznámila na policii, podala návrh na rozvod manželství. Skutečnost, že se nepodařilo prokázat, že jednání žalobce naplňovalo podstatu trestného činu, či se jej nepodařilo prokázat, neznamená, že se takového jednání nedopustil. Předmětem jejího druhého podání k policii pak byl fakt, že žalobce žalovanou vyhazoval z jejího domu, v čemž spatřovala nezákonné jednání. Žalovaná má právo obrátit se na policii, pokud se domnívá, že došlo k přestupku či trestnému činu, nejde o jednání v rozporu s dobrými mravy. Stejně tak má právo se vyjadřovat v rámci řízení o rozvod, jak manželství s žalobcem sama vnímala. Byl to přitom především žalobce, kdo v průběhu manželství jednal v rozporu s dobrými mravy, když udržoval několik poměrů s jinými ženami, choval se k žalované neuctivě, ponižoval ji a urážel. Navrhla tedy, aby soud žalobu zamítl. 3. Soud ve věci opakovaně odročoval jednání z důvodů na straně žalobce, kdy šlo jednak o důvody zdravotní a ohledně jednání nařízeného na 5.12.2022 pak o důvod spočívající v tom, že u právního zástupce žalobce došlo krátce před nařízeným jednáním k přerušení výkonu advokacie. Následně soud nařídil jednání na den 18.1.2023. Dne 17.1.2023 žalobce opětovně žádal o odročení jednání, a to jednak z důvodu své trvající pracovní neschopnosti ode dne 14.9.2022 a zejména z toho důvodu, že se mu nepodařilo obstarat si právní zastoupení, když jej mělo odmítnout šest oslovených advokátů. Soud nepřistoupil k odročení jednání, neboť trvání pracovní neschopnosti žalobce nedoložil, nedoložil, že by mu tato pracovní neschopnost případně bránila v účasti u jednání. Soudu bylo přitom známo, že žalobce se dne 5.12.2022, tedy v době tvrzené trvající pracovní neschopnosti, účastnil u zdejšího soudu jednání ve věci sp. zn. 34 C 200/2021. Nebylo tak prokázáno, že by se nemohl účastnit jednání v této věci. Nedostatek právního zastoupení pak není důvodem pro odročení jednání, když soud případně účastníky řízení o jejich procesních právech poučuje ve smyslu § 5 o.s.ř. Žalobce se k nařízenému jednání nedostavil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v jeho nepřítomnosti. 4. Žalovaná se u jednání vyjadřovala tak, že důvody uvedené v písemném odvolání daru v něm nejsou konkrétně vymezeny, nemohou být navíc důvodem pro odvolání daru. Žalovaná předmětné movité věci ani nemá v držení, v držení je neměla. S odkazem na předchozí vyjádření měla požadavek na vrácení podílu na nemovitostech rozporný s dobrými mravy. Závěrem žalovaná navrhla zamítnutí žaloby pro nedůvodnost. Důvody odvolání darů uváděné v odstoupení od darovacích smluv měla za nekonkrétní, tvrzený mimomanželský poměr pak