42 C 189/2022-41 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou k zdejšímu soudu dne 4. 3. 2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 4 418 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč. Žalobce uvedl, že je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popřípadě provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobce se proto po žalované domáhá zaplacení tohoto příspěvku. Žalobce zjistil, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka], [VIN kód], je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaná jako vlastník a provozovatel tohoto vozidla neměla ode dne 30. 5. 2020 do dne 21. 8. 2020 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena v ust. § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“). Vozidlo tak bylo nepojištěno 94 dní. Žalobci tak dle ustanovení § 4 odst. 1 zákona, vznikl vůči žalované nárok na příspěvek do garančního fondu, který se dle § 4 odst. 3 zákona určí jako součin počtu dní, kdy bylo vozidlo provozováno bez pojištění odpovědnosti z jeho provozu, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dále mu vznikl nárok na zaplacení nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalobce v souladu se zákonem zaslal žalované dne 9. 12. 2020 výzvu k úhradě příspěvku, splatnost příspěvku nastala dne 23. 2. 2021. Žalovaná však ničeho neuhradila. Žalobce se proto po žalované domáhá zaplacení částky 4 418 Kč představující neuhrazený příspěvek do garančního fondu a dále zaplacení částky 300 Kč představující poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalobce se s ohledem na prodlení žalované s úhradou peněžitého dluhu domáhá zaplacení úroku z prodlení, a to z částky 4 418 Kč ode dne následujícího po splatnosti příspěvku. 2. V doplnění žaloby ze dne 16. 11. 2022 pak žalobce uvedl, že žalovaná se stala vlastníkem předmětného vozidla na základě kupní smlouvy dne 4. 3. 2020, kdy vozidlo bylo žalované prodáno vlastníkem dle registru silničních vozidel. Pokud k zápisu žalované do registru silničních vozidel došlo později, či nedošlo vůbec, pak tento zápis má pouze deklaratorní, nikoliv konstitutivní účinky. Pokud totiž osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel na základě výzvy žalobci sdělí a doloží, že v předmětném období vlastníkem vozidla nebyla, uplatní žalobce v souladu s § 4 odst. 6 zákona svůj nárok na příspěvek vůči skutečnému vlastníku vozidla, o němž se tímto postupem dozvěděla. Osobou povinnou k zaplacení příspěvku je tak žalovaná. Žalovaná dluh nezaplatila ani na základě předžalobní výzvy ze dne 16. 6. 2021. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, tvrzení žalobce nerozporovala, neuvedla, že není osobou povinnou k zaplacení příspěvku, či že by dlužnou částku, byť jen zčásti uhradila. Ve věci soud rozhodl bez nařízení jednání v souladu s ust. § 115a o.s.ř., když žalobce s takovým postupem výslovně v návrhu na zahájení řízení souhlasil a k výzvě soudu se nevyjádřil, žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila a má se proto za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Rozsudek však byl vyhlášen veřejně. 4. Soud na základě žalobních tvrzení, listinných důkazů předložených žalobcem a vyžádaných soudem zjistil následující skutkový stav. Žalobce žalovanou výzvou ze dne 9. 12. 2020 vyzval k úhradě příspěvku do garančního fondu celkem v částce 4 418 Kč, a to ve lhůtě do 60 dnů, kdy výzva obsahovala veškerá potřebná poučení. Dle tvrzení žalobce, které žalovaná nerozporovala, lhůta k zaplacení příspěvku uplynula dnem 23. 2. 2021, když žalobce za den doručení výzvy považuje 15. den po jejím odeslání, tedy den 2. 2. 2021. Žalovaná tak byla ode dne 24. 2. 2021 v prodlení se zaplacením příspěvku. Žalovaná byla ohledně úhrady příspěvku a nákladů na jeho mimosoudní vymáhání žalobcem vyzývána upomínkou ze dne [datum]. Žalovaná žalobci ničeho neuhradila, a to i přes zaslání předžalobní upomínky jeho právním zástupcem (upomínka ze dne 2. 2. 2021 spolu s informací k zásilce ohledně dodání zásilky). 5. Ze sdělení Městského úřadu Šlapanice, Odboru dopravy ze dne 15. 11. 2022 a karty vozidla soud zjistil, že v registru silničních vozidel jako vlastník a provozovatel vozidla – [značka automobilu], [registrační značka], [VIN kód] byl v době od 12. 3. 2008 do současnosti zapsán [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa]. Z kupní smlouvy uzavřené dne 4. 3. 2020 mezi [jméno] [příjmení] jako prodávajícím a žalovanou jako kupující bylo zjištěno, že předmětem smlouvy byl prodej a koupě vozidla [značka automobilu], [VIN kód], a to za kupní cenu 3 000 Kč, s tím, že kupní cena byla zaplacena v hotovosti při převzetí vozidla a s povinností kupujícího nahlásit změny v evidenci držitelů motorových vozidel a povinností kupujícího bezodkladně po podpisu smlouvy vozidlo pojistit. 6. Bylo tak prokázáno, že v rozhodném období byl v registru silničních vozidel evidován jako vlastník a provozovatel předmětného osobního vozidla, [registrační značka] [jméno] [příjmení], avšak ze žalobcem předložené kupní smlouvy vyplývá, že již k datu 4. 3. 2020 bylo vlastnické právo k předmětnému vozidlu převedeno na žalovanou. Protože žalovaná v řízení netvrdila nic o tom, kdy byla zaplacena kupní cena a kdy bylo vozidlo předáno (tj. že by se tak stalo později než 4. 3. 2020), má soud v souladu s § 1099 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku za to, že vlastnické právo k předmětnému vozidlu bylo převedeno na žalovanou ke dni 4. 3. 2020 a počínaje tímto dnem byla žalovaná vlastníkem předmětného vozidla. Dále bylo prokázáno, že žalovaná jako vlastník předmětného vozidla porušila povinnost dle ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění platném a účinném v daném období (dále jen„ zákon“), když v době od 30. 5. 2020 do 31. 8. 2020, tj. 94 dní, bylo vozidlo v jejím vlastnictví provozováno bez pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou tímto vozidlem. Žalobci tak v souladu s ust. § 4 odst. 1 zákona vznikl vůči žalované jako vlastníku předmětného vozidla nárok na zaplacení příspěvku za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem, když vlastník a provozovatel vozidla jsou příspěvek povinni hradit společně a nerozdílně. Předložením kupní smlouvy se totiž žalobci podařilo vyvrátit právní domněnku stanovenou ustanovením § 4 odst. 2 zákona, že při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla, a tedy bylo prokázáno, že osobou povinnou k zaplacení příspěvku je žalovaná. V souladu s ust. § 4 odst. 7 zákona proto žalobce vyzval žalovanou k úhradě tohoto příspěvku, jehož výše byla určena podle ust. § 4 odst. 3 zákona součinem počtu dní, po které bylo vozidlo provozováno bez pojištění odpovědnosti z jeho provozu a příslušné denní sazby pro daný druh vozidla, kdy žalobce denní sazbu určil v souladu s ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb. Výše příspěvku za nepojištění automobilu [registrační značka] činí 4 418 Kč (94 dní x sazba 47 Kč dle § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky). Žalovaná byla v souladu s ust. § 4 odst. 4 zákona povinna žalobci zaplatit i náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši dle § 2a uvedené vyhlášky tedy v částce 300 Kč. Výzva k úhradě příspěvku i nákladů byla zaslána žalované. Splatnost příspěvku nastala dne 23. 2. 2021. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku neuhradila, žalobce se tak po ní oprávněně domáhá jak částky 4 418 Kč odpovídající příspěvku do garančního fondu, tak částky 300 Kč odpovídající nákladům na mimosoudní vymáhání. 7. Protože žalovaná nezaplatila žalobci ve lhůtě splatnosti peněžitý dluh, žalobce se tak po ní oprávněně ve smyslu ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník domáhá i zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši určené dle § 1 nařízení vlády číslo 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odstavec 1 o.s.ř., když plně úspěšný žalobce má vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení, které je tato povinna zaplatit k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Celkové náklady řízení přitom představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení vypočítané podle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném ke dni zahájení řízení (dále jen AT). Náklady právní ho zastoupení přitom sestávají z odměny právního zástupce za 3 úkony právní služby á 200 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1 AT (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a jednoduchá výzva k plnění), 3 režijních paušálů á 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 13 AT a z DPH z odměny a paušálů ve výši 189 Kč ve smysl