7 C 19/2023-50 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobci se žalobou podanou/doručenou/došlou soudu dne 19. 1. 2023 domáhali určení promlčení zástavního práva petitem dle výroku I. tohoto rozsudku. Žalobci tvrdili, že jsou rovnodílnými podílovými spoluvlastníky nemovitých věcí uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku a k nemovitým věcem bylo již v roce 1994 zřízeno zástavní právo smluvní ve prospěch žalované jako oprávněné k zajištění pohledávky žalované na splacení půjčky 450 000 Kč s příslušenstvím otci žalobců poskytnuté na základě smlouvy o půjčce, zástavním právu, věcném břemeni a předkupním právu uzavřené dne 4. 3. 1994. Právní účinky vkladu práva nastaly dne 11. 3. 1994. Žalovaná mohla uplatnit právo na uspokojení ze zastavených nemovitostí nejpozději od 5. 12. 2006, kdy uplynuly dva měsíce od splatnosti poslední stopadesáté měsíční splátky půjčky za měsíc září 2006. Tříletá promlčecí lhůta uplynula dne 5. 12. 2009. Byla promlčena zajišťovaná pohledávka ze smlouvy o půjčce i zástavní smluvní právo. Žalobci odkázali na relevantní judikaturu a zákonnou právní úpravu. Žádostí o poskytnutí součinnosti ze dne 9. 12. 2012, kterou si žalovaná nevyzvedla, byla žalovaná vyzvána k součinnosti k výmazu promlčeného zástavního práva z katastru nemovitostí. Žalovaná podáním došlým/doručeným soudu dne 6. 4. 2023 navrhla zamítnutí žaloby. Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Odo 341/2001 ohledně uznání dluhu; je na žalobcích, aby prokázali neexistenci závazku. Žalovaná neuznává promlčení práva. Nesporná je smlouva o půjčce a smlouva o zřízení zástavního práva, věcném břemeni a předkupním právu tvrzená žalobci. Z této půjčky nebylo ničeho zaplaceno. Ohledně uznání dluhu co do důvodu a výše odkázala žalovaná na návrh dohody o narovnání předložený právním zástupcem žalobců tehdejšímu obecnému zmocněnci žalované a následná jednání o návrhu. Připomněla akcent na skutečnou vůli, resp. úmysl jednajících osob, který musel být druhé straně znám. Projev vůle žalobců nepochybně směřoval k zániku závazku jeho splněním, tedy úhradě celé dlužné částky a nesrovnalosti byly pouze ohledně přepočtu zaniklé měny DEM a eur. U jednání dne 15. 5. 2023 bylo provedeno listinné dokazování výpisem z katastru nemovitostí ohledně předmětných nemovitostí, smlouvami tvrzenými účastníky, žádosti o poskytnutí součinnosti, emailovou komunikací, návrhem dohody o narovnání a smlouvou o advokátní úschově, reakcí na výzvu ke vzdání se zástavního práva včetně dokladů o doručení. U jednání dne 21. 6. 2023 svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] vypověděl, že jednání mezi účastníky ztroskotala na přepočtu měn mezi DEM a eurem; svědek vystupoval pouze jako zprostředkovatel mezi žalovanou a žalobci. U jednání dne 21. 6. 2023 bylo dáno soudem poučení podle § 118a odstavec 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.) ke sdělení tvrzení, právně významných skutečností pro určení existence zástavního práva označeného žalobci, které není promlčeno. Žalovaná požádala o lhůtu 15 dnů a takto byla prodloužena tzv. zákonná koncentrace podle § 118b odstavec 1 o. s. ř. Podáním došlým/doručeným soudu dne 6. 7. 2023 žalovaná v podstatě zopakovala argumentaci uvedenou v předešlém písemném podání a odkázala rovněž na zásadu předsmluvní odpovědnosti. Změna postoje žalobců nastala s velkým časovým odstupem. U žalobců se nemohlo jednat o jednání v omylu projevu vůle. Podání došlým/doručeným soudu dne 20. 7. 2023 žalobci zdůraznili preambuli návrhu dohody o narovnání: dlužník nárok věřitele na zaplacení pohledávky ze smlouvy o půjčce odmítá s odůvodněním, že tyto nároky věřitele jsou promlčeny. Návrh dohody o narovnání směřoval k dalším právním záležitostem účastníků; úvahy žalované o předsmluvní odpovědnosti nejsou případné. Mezi účastníky bylo nesporné, že mezi právním předchůdcem žalobců a žalovanou byla platně uzavřena smlouva tvrzená žalobci a ze smlouvy o půjčce nebylo dosud plněno. Z emailové komunikace mezi právním zástupcem žalobců a„ zprostředkovatelem“ žalované bylo zjištěno a prokázáno, že žalobci jednali se žalovanou ohledně výmazu zástavního práva, předkupního práva a práva odpovídajícího věcnému břemeni. Byla navrhována částka nižší než 450 000 Kč, 15 000 eur. Podle ustanovení § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.): Podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Podle ustanovení § 618 o. z.: Promlčí-li se právo zapsané ve veřejném seznamu nebo v rejstříku zástav, vymaže z něj promlčené právo ten, kdo veřejný seznam nebo rejstřík zástav vede, na návrh osoby, která má na výmazu právní zájem. Podle ustanovení § 100 odstavec 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (obč. zák.): Právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 - § 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Podle ustanovení § 100 odstavec 2 obč. zák.: Promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Tím není dotčeno ustanovení § 105. Zástavní práva se nepromlčují dříve než zajištěná pohledávka. Mezi účastníky bylo nesporné uzavření smlouvy o půjčce a smlouvy zástavní mezi právním předchůdcem žalobců a žalovanou dne 4. 3. 1994 s právními účinky vkladu práva ke dni 11. 3. 1994. Splatnost celé půjčky měla nastat nejpozději do 5. 10. 2006, žalovaná mohla uplatnit právo na uspokojení ze zastavených nemovitostí nejpozději od 5. 12. 2006 a k promlčení práva došlo dne 5. 12. 2009 ohledně smluvního zástavního práva a k promlčení práva na vrácení poskytnuté půjčky došlo dne 5. 10. 2009. K tvrzenému uznání dluhu co do základu a výše nedošlo. Soud odkazuje zejména na znění návrhu dohody o narovnání, ve kterém explicitně žalobci poukazují na promlčení práva a odmítají plnit na základě původní smlouvy. Žalobci pouze jednali se žalovanou tak, že by došlo k výmazu všech práv uvedených v původní smlouvě mezi právním předchůdcem žalobců a žalovanou a nabízeli v souvislosti s tím poskytnutí určité finanční částky. Nemohlo se jednat ani o předsmluvní odpovědnost žalobců, když jednání zůstávala v obecné rovině a žalovaná dlouhodobě nereagovala na upřesnění podmínek současných k výmazu práv v katastru nemovitostí. Judikatura účastníky zmiňovaná tak nemusela být soudem ani použita s ohledem na určité a srozumitelné znění zákona upínající se ke zjištěnému skutkovému stavu. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odstavec 1 o. s. ř. Žalobci žalované doručovali předžalobní výzvu na adresu žalobcům známou a žalovaná nepřevzala předžalobní výzvu. I tak však žalovaná odmítala uznat promlčení zástavního práva před zahájením soudního řízení a v průběhu soudního řízení. Náhrada nákladů právního zastoupení se sestává z odměny za 5 úkonů právní služby podle § 11 odstavec 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve výši určené podle § 9 odstavec 3 písmeno a) v návaznosti na § 7 bod 5 ve spojení s § 12 odstavec 4 advokátního tarifu (5 x 6 000 Kč, příprava a převzetí věci, podání žaloby, jednání procesního soudu dne 15. 5. 2023, 21. 6. 2023, 17. 8. 2023). Za úkon podání došlé/doručené soudu dne 14. 4. 2023 a dne 20. 7. 2023 byla přiznána náhrada ve výši ½ vzhledem k jednoduchosti podání žalobců v návaznosti na podání žalované (§ 12 odstavec 2 písmeno f), h) advokátního tarifu). Podle § 13 odstavec 4 advokátního tarifu náleží ke každému úkonu právní služby paušální částka 300 Kč (7 x 300 Kč). Podle § 137 odstavec 3 o. s. ř. je náhrada nákladů právního zastoupení navýšena o 21 % odpovídající dani z přidané hodnoty; právní zástupce žalobců je plátcem DPH (8 001 Kč). Žalobci zaplatili soudní poplatek 5 000 Kč.