7 C 63/2023-30 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 13. 10. 2022 se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 51 354,35 Kč s příslušenstvím spočívajícím v kapitalizovaném úroku za období od 5. 11. 2020 do 30. 6. 2022 v částce 5 256,73 Kč, úroku ve výši 23,76 % ročně z částky 51 354,35 Kč od 1. 7. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 51 354,35 Kč od 1. 7. 2022 do zaplacení. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne 5. 11. 2020 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] to na základě žádosti žalovaného [číslo]. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky do výše úvěrového rámce ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se uvedenou smlouvou zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s úroky a poplatky v pravidelných minimálních měsíčních splátkách ve výši 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však 500 Kč, splatných vždy k 17. dni v měsíci. Úrok byl sjednán ve výši 23,76 % ročně. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila svůj závazek, když dne 20. 11. 2020 převedla žalovanému na účet zprostředkovatele požadovanou částku sjednaného revolvingového úvěru ve výši 36 112 Kč, což žalobkyně dokládá k žalobě přiloženým výpisem z účtu. Žalovaný jednotlivé splátky úvěru nehradil řádně a včas, když se ocitl v prodlení se splátkami poskytnutého úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně proto dopisem ze dne 24. 5. 2022 v souladu s ustanoveními smlouvy a čl. 3 bod 3.2 písm. a) přiložených Produktových podmínek prohlásila ke dni 30. 6. 2022 celý úvěr za splatný z důvodu porušení splátkové povinnosti. K úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že tato byla posouzena řádně a s odbornou péčí na základě interních a externích databází, zejména bankovního a nebankovního registru klientských informací, insolvenčního rejstříku a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Žalobkyně uvedla, že při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného byly porovnávány příjmy a výdaje žalovaného odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, přičemž tímto výpočtem byla získána částka disponibilních zdrojů klienta. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla, dle tvrzení žalobkyně, zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Po provedeném individuálním hodnocení klienta tak bylo žádosti žalovaného vyhověno. K aktivní legitimaci žalobkyně uvádí, že tato je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek účinné ode dne 22. 7. 2022, která byla uzavřena mezi žalobkyní a právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizováno 5 slov] [země] [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec] (dříve [právnická osoba]). Žalovaný byl vyzván k plnění před zahájením soudního řízení, a to předžalobní výzvou ze dne 3. 8. 2022, která byla žalovanému odeslána dne 3. 8. 2022, jak vyplývá z žalobkyní předloženého poštovního podacího archu. Dne 29. 3. 2023 bylo jednáno v nepřítomnosti právního zástupce žalobkyně, který již v samotném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu výslovně prohlásil, že souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání a z jednání nařízeného na dne 29. 3. 2023 se podáním ze dne 3. 3. 2023 omluvil. Bylo rovněž jednáno v nepřítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.). Žalovanému bylo doručeno předvolání k jednání řádně a včas v souladu s § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. Žalovaný se k výzvě soudu k žalobě nevyjádřil; tvrzení žalobkyně nezpochybnil. U jednání 29. 3. 2023 bylo provedeno dokazování listinnými důkazy označenými v žalobě. Byl tak zjištěn skutkový stav dle skutkového děje sděleného v žalobě. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.) (S) mlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (P) oskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavírání smlouvy, (P) oskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud se zabýval tím, zda úvěrová smlouva byla platně uzavřena, tedy zda žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s tím, že tato povinnost je ukládána žalobkyni pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. Právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala pečlivě úvěruschopnost žalovaného a žalovaný smlouvu uzavřel vědom si právních následků neplnění smluvních povinností. Požadovaná plnění jsou tak v souladu s právní úpravou ve světle ústavního pořádku, práva Evropské unie. Úrok z prodlení je v souladu s § 1970 o. z. a výše je dána § 12 nařízení vlády České republiky č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a o. s. ř. Zcela úspěšné žalobkyni náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek 2 055 Kč a náhrada nákladů právního zastoupení odpovídající odměně podle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif): 3 x 3 180 Kč, příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby. Podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží ke každému úkonu právní služby paušální částka 300 Kč (3 x 300 Kč). Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náleží k náhradě nákladů právního zastoupení dále navýšení 21 % odpovídající dani z přidané hodnoty (2 192,40 Kč). Celkem tak žalobkyni na náhradě nákladů řízení náleží částka ve výši 14 687,40 Kč. Lhůta k plnění je odůvodněna § 160 odst. 1 o. s. ř.; vzhledem k výši požadované částky a době prodlení dlužníka neshledal soud důvody pro delší dobu k plnění.