34 C 187/2022-187 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalované povinnost uhradit žalobci částku 583.423,52 Kč s úrokem a úrokem z prodlení, obou ve výši 8,25 % ročně z částky 538.793,43 Kč za dobu od 8.11.2021. Žalovaná částka představuje dle žalobních tvrzení ve spojení s doplněním žaloby neuhrazenou část úvěru poskytnutého žalované na základě smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne 15.5.2017. Úvěr byl sjednán ve výši 593.140,- Kč, úrok z úvěru představoval 11,9 % ročně a žalovaná se zavázala uhradit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 8.553,- Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek a žalobce proto úvěr ke dni 3.3.2021 zesplatnil. Žalovaná dluží na jistině úvěru částku 538.793,43 Kč, na úroku 23.392,71 Kč a na úroku z prodlení 21.237,38 Kč.2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou.3. Podáním ze dne 1.9.20229 žalobce podrobně specifikoval výpočet jednotlivých složek dluhu, včetně žalovanou provedených úhrad a jejich započtení. K uzavření smlouvy uvedl, že byla uzavřena přes elektronické bankovnictví, kdy smlouva v písemné podobě neexistuje. Jistina představuje částku výši 538.793,43 Kč a její výše vyplývá z jednotlivých plateb provedených žalovanou, které byly započteny na celkový úvěr ve výši 593.140,- Kč, čerpaný dne 15.5.2017 žalovanou. Úrok z prodlení ve výši 21.237,38 Kč představuje zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 20.5.2021 do 7.11.2021 (tj. dne před podáním žaloby). Úrok ve výši 23.392,71 Kč představuje smluvní úrok, požadovaný pouze ve výši 8,25 % ročně, z dlužné jistiny od zesplatnění dne 3.3.2021 do 7.11.2021 (dne předcházejícího podání žaloby). Vypočtený úrok byl ponížen o platby žalované ze dne 21.4.2021 ve výši 2.502,82 Kč a dne 20.5.2021 ve výši 4.972,- Kč. Ohledně splátek uhrazených žalovanou odkázal žalobce na připojenou listinu označenou jako , Anonymizováno, Seznam splátek, ze které vyplývá, že celkem žalovaná v období od 20.6.2017 do 20.5.2021 uhradila částku 325.761,- Kč. Žalovaná se dostala do prodlení se splátkami v období od listopadu 2020 do ledna 2021, žalobce proto úvěr zesplatnil ke dni 3.3.2021. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o úvěru žalobce uvedl, že hodnocení úvěruschopnosti je založeno na porovnání příjmů žalované, výdajů a existujících úvěrových splátek. Zároveň žalobce hlídá celkové úvěrové zatížení klienta. Ekonomický model žalobce počítá s výdaji deklarovanými klientem a dále odhaduje existenční výdaje na základě historických dat , právnická osoba, . Výpočet minimálních existenčních nákladů primárně vychází z výše příjmu a počtu členů domácnosti, významnou měrou do něj vstupuje forma bydlení, zejména nájem. Dále žalobce odkázal v doplnění tvrzení na obsah listiny označené jako Posouzení úvěruschopnosti žalované, ze kterého vyplývá, že žalovaná v žádosti uvedla výdaje v částce 1.000,- Kč, žalobce proto stanovil dle svého interního ekonomického modelu (procujícího se statistickými daty a aktuální výší životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) částku 6.130,- Kč. Žalovaná uvedla splátky mimo žalobce ve výši 0,- Kč, žalobce dotazem a z vlastních systémů zjistil úvěry mimo žalobce se splátkou 8.550,- Kč (úvěr konsolidovaný v rámci úvěrové žádosti) a revolvingový úvěr u žalobce s limitem 33.000,- Kč a splátkou 1.650,- Kč. Nové splátkové zatížení žalované mělo činit měsíčně 10.203,- Kč, k pokrytí životních nákladů tak žalované zbylo 7.797,- Kč.4. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání ze dne 10.10.2022, č.j. , spisová značka, , tak, že na základě shora uvedených nesporných skutkových tvrzení žalobce bylo žalobě vyhověno Ohledně částky 267.379,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 15.048,30 Kč za dobu od 4.3.2021 do 7.11.2021 a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 267.379,- Kč za dobu od 8.11.2021 do zaplacení. V části, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 300.996,22 Kč s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 538.793,43 Kč za dobu od 8.11.2021 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 271.414,43 Kč za dobu od 8.11.2021 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta. Zamítavá část rozsudku vycházela z nesporných tvrzení žalobce ohledně způsobu, jakým mělo před uzavřením úvěrové smlouvy dojít k posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy, kdy toto nebylo hodnoceno jako řádné a soudu proto shledal úvěrovou smlouvu neplatnou. O nákladech řízení bylo s ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu žalobce rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízen nemá.5. Proti zamítavé části rozsudku a výroku o nákladech řízení podal žalobce odvolání, ve kterém namítal nesouhlas se závěry soudu prvního stupně, že žalobce při hodnocení úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy postupoval v rozporu s právní úpravou zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce zjistil příjmy žalované v částce 18.000,- Kč měsíčně a životní náklady ve výši 6.130,- Kč měsíčně, dále úvěrové zatížení před uzavřením úvěrové smlouvy v částce 10.200,- Kč měsíčně. V případě odečtení částky nového úvěrového zatížení ve výši 10.203,- Kč od příjmu žalované 18.000,- Kč zbývá žalované částka 7.797,- Kč měsíčně. Dle názoru žalobce je užití ekonomického modelu při posouzení úvěruschopnosti žalované přípustné, v tomto směru odkázal žalobce na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, č.j. 104 VSPH 506/2020-63.6. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , bylo rozhodnutí soudu prvního stupně v části, kterou byla žaloba částečně zamítnuta, a dále ohledně výrokové části ve vztahu k nákladům řízení zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dle odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu (konkrétně bod. 15 odůvodnění) nerozhodl soud prvního stupně o části žaloby rozsudkem pro zmeškání, aniž by žalobce předem seznámil se svým právním názorem, že v části uplatněného nároku nebyly podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání splněny. Dále soud nepoučil žalobce, že nemá za prokázané tvrzení žalobce, že před uzavřením úvěrové smlouvy dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalované. Tím neumožnil žalobci vyjádřit se k uvažovanému právnímu posouzení věci a případně nově argumentovat v rámci jeho procesních tvrzení, což v důsledku přivodilo vznik tzv. překvapivého, resp. nepředvídatelného rozhodnutí. Dle názoru odvolacího soudu svůj procesní postup, tedy vydání pouze částečného rozsudku pro zmeškání, nevysvětlil soud prvního stupně ani v odůvodnění rozsudku. Ve vztahu k části předmětu řízení, o kterém nebylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání, soud neprovedl dokazování, přestože obsahem spisu byly relevantní důkazy, ze kterých mohl soud patřičná zjištění o výši příjmů a výdajů žalované v posuzovaném období učinit. V odůvodnění pak soud prvního stupně nevysvětlil, proč tyto relevantní důkazy pominul. Pokud vyšel ze shodných skutkových tvrzení, nebyl jeho postup správný, jelikož žalovaná se ve věci vůbec nevyjádřila. Dle názoru odvolacího soudu bylo rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné. Soudu prvního stupně bylo uloženo (bod 25 odůvodnění) provést dokazování listinami založenými v soudním spise a případně se vypořádat s dalšími důkazními návrhy žalobce k tvrzenému řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy. Nebude-li mít soud prvního stupně tvrzení žalobce za prokázané, poučí jej dle ustanovení § 118a odst. 3 občanského soudního řádu.7. Ke shora uvedenému odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu považuje soud prvního stupně za vhodné uvést následující vysvětlení svého předchozího procesního postupu. Soud prvního stupně má za to, že ve věci nerozhodoval „částečným rozsudkem pro zmeškání“ jak uvádí v odůvodnění odvolací soud. Takový závěr totiž nevyplývá z protokolu o jednání ze dne 10.10.2022 ani se samotného rozsudku. Není tudíž zřejmé, z čeho konkrétně dovozuje odvolací soud, že bylo rozhodnuto pouze „částečným rozsudkem pro zmeškání“. Naopak soud vzal za splnění podmínek ustanovení § 153b odst. 1 občanského soudního řádu veškerá tvrzení žalobce o skutkových okolnostech sporu za nesporná a ve věci proto nebylo prováděno dokazování. V případě vydání rozsudku pro zmeškání soud neprovádí žádné dokazování a nezamítá ani jednotlivé žalobcem navržené důkazy. Nesporná tedy byla v posuzované věci i skutková tvrzení žalobce ohledně postupu a způsobu posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy, což je výslovně uvedeno v šestém odstavci odůvodnění na straně 4 rozsudku soud prvního stupně. Z tohoto důvodu nebyly prováděny důkazy k prokázání nesporných tvrzení žalobce ohledně postupu žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy. Je-li soudu prvního stupně vytýkáno, že nepoučil žalobce dle ustanovení § 118a odst. 3 občanského soudního řádu, že nemá za prokázané tvrzení žalobce, že před uzavřením úvěrové smlouvy dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalované a tím neumožnil žalob